Kdo je Darmoděj?

Skladba vyšla v roce 1988, tedy v době, kdy Nohavica prožíval osobní i společenskou krizi.

Motiv převzal z Šiktancova Darmoděje (básnická sbírka Adam a Eva, 1968) jako tuláka, potulného podomního prodejce, jehož přinutily okolnosti vykonávat tuto práci, i když je umělec.

Darmoděj je vlastně jakési osobní zlo, svědomí, které autora pronásleduje a donutilo ho žít jinak, než si přál.

Myslím, že hlavní kouzlo Darmoděje tkví v tom, že je neuchopitelný. Pozor ! Nedivte se tomu, jak tady o vlastní písni mluví sám její autor. Ten, který ji přece zná nejlépe, ten, který ji poskládal a vymyslel, který ji má probádanou až do poslední nitky, který zná všechna její zákoutí a černé skrýše, který chápe každé slovo své písně ve všech jeho skrytých významech. Omyl, moji milí. Velký omyl.

U opravdu dobré a podařené písně, a je jich za život tak nejvíc pět, stojí autor častokrát ve stejně němém úžasu před výslednými verši a tóny jako posluchač. Jsou prostě věci mezi papírem a tužkou, které se komputerově chladnému rozebírání a analýze brání. Ráno se vzbudíš a nevíš, co všechno jsi to v noci napsal. Jen jakýmsi šestým smyslem cítíš, že to funguje. Proto se taky omlouvám vám všem, kteří jste mne tolikrát už žádali, abych vám vše o Darmoději prozradil, abych řekl, co vím, abych rozklíčoval všechnu vůni i zápachy písně.

Nevím, nevím, nevím. Jsem na tom podobně jako vy, a proto mohu tuto píseň dál hrát a zpívat a poslouchat na pódiu sám sebe. A nacházet častokrát víc, než jsem tušil.

Jisté je, že slovo Darmoděj jsem pro sebe objevil v krásné sbírce Adam a Eva od Karla Šiktance. Jemu jsem taky tuto píseň věnoval. Jisté je, že poprvé jsem motiv Darmoděje použil v textu pro Petra Němce na hudbu Ivana Kožušníka, skvělého basisty ostravských Plameňáků.

nohavica.cz/...