Nejste přihlášen/a.
Dobrý den, mám takový dotaz. Zemřel nám dědeček, zůstala babi ( je jí přes 80), která má dvě dcery ( mojí mámu a moji tetu). Brzy bude dědické řízení a moje máma se pořád nemůže rozhodnout, jak se zachovat... Máma s tetou mají získat každá část domku. Babička požaduje, aby se obě dcery podílu vzdaly. Prostě babička říká, že když děda umřel, je domek její. Teta s tím souhlasí a máma se pořád nemůže rozhodnout...co by jste poradili? Je rozumné se podílu vzdát? Kamarádka mámy takhle přišla o celé dědictví, že se vzdala podílu ve prospěch svého otce a ten asi za dva roky zemřel a dům byl napsaný na jeho sousedku...Přišli jste také někdo tahle o dědictví?
Nevidím důvod se vzdávat dědictví. Dá se to udělat i jinak, sepsat smlouvu o tom, že po dobu babiččina života bude užívat domek výhradně ona a po její smrti se rozdělí podle práva. Nevím, jestli je to Vaše pravá babička, nebo "druhá" babička, která by mohla svou půlku domku , kdybyste se ho vzdaly, pak napsat na někoho ze své strany. Jinak za okolností, že jeto opravdu Vaše babička, tak po její smrti by stejně dědily domek přímí potomci, tedy Vaše matka se sestrou. Tak by šlo jen o vstřícné gesto k babičce, pro její klid a jistotu. Neznám všechny okolnosti. Staří lidé bývají s postupujícím věkem úzkostlivější, neznají zákony, mnoho "hororů" babky mezi sebou semelou a pak jsou vyděšené, aby nepřišly o střechu nad hlavou. Třeba jde jen o tohle.
No máma má spíš strach, že když se společně vzdají podílu ve prospěch babi, tak třeba za pár let může už mít problémy s myšlením, pamětí...a nakonec napíše domek kdoví komu...Však je asi plno takových případů...Vůbec nikdo nechápeme, proč na tomto tak trvá.Jo a je to pravá babička.
Babičce bych rozumě vyložil že by se tak platila za čtvrtinu domu dvakrát dědická daň.
Já tedy nejsem daňový odborník, ale snad pořád platí
Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů - § 4a Osvobození bezúplatných příjmů
Od daně z příjmů fyzických osob se osvobozuje bezúplatný příjem
a) z nabytí dědictví nebo odkazu,
Pochopitelně jde o poplatek notáři. A ten nebývá nijak zanedbatelný. Ještě před smrtí prababičky jsme tchýni mockrát říkali, proč nenechá barák přepsat na sebe, že to stojí jen 1000Kč. A ona že na to nijak nemyslí, že ona je přeci jako jedináček jediný dědic. Prababičce bylo přes 90. No a jednoho dne z ničeho nic prababička umřela a do týdne se hlásil notář, který si za vyřízení dědického řízení řekl přes 20tis. Tchýně z toho byla tenkrát hodně špatná, vyhozené peníze za nic.
Takže podle mě by bylo nejchytřejší ne vzdát se dědictví, ale naopak přepsat barák na obě sestry. Jinak se bude platit notáři 2x za nic. Ale pro klid v rodině to nejspíš nepůjde.
Babičce ze zákona připadne 1/2 nemovitosti.Druhá polovina se rozdělí mezi tři dědice,babičku,a dvě dcery.Babička bude dále bydlet v domku,at je jak je.Papírově budou spoluvlastnit nemovitost 0,5 + 0,167 babička + 0,333 obě dcery.Takže zhruba dvě třetiny babička a 1/3 obě dcery dohromady.Pokud bude babička na domku něco opravovat,bude požadovat příspěvek od dcer.Odstupovat od dědictví nutné není,Zcizení majetku podílníkem je nepravděpodobné.
JABRAKA
Bez dokonalé znalosti vztahů v rodině je těžké zodpovědně poradit. Sousedka v našem družstevním domě ovdověla, předmět dědictví, tedy polovinu družstevního podílu měla dědit ona, její syn a děti druhého zemřelého syna. Kdyby se dědici svých nároků nevzdali, musela by je vyplatit - nebyla by to zanedbatelná částka, docela se toho obávala, už přemýšlela, co vše bude muset prodat. Potomci se však zachovali slušně, svých podílů se vzdali s vědomím, že stejně jednou budou družstevní podíly jejich.
Potomci se však zachovali slušně, svých podílů se vzdali s vědomím, že stejně jednou budou družstevní podíly jejich.
Jenomže maminka tazatelky se obává pravého opaku - že když se vzdá svého podílu, mohla by babička dům "zašantročit" a jednou jejího nebude nic.
Proč psát znovu, když už to někdo jednou udělal:
" Jde-li o družstevní podíl, který byl ve společném jmění manželů, tj. manželé byli společnými členy bytového družstva, přechází družstevní podíl na pozůstalého manžela a k tomu se přihlédne při vypořádání dědictví. Ostatním případným dědicům nevzniká žádný nárok vztahující se k právu nájmu družstevního bytu nebo k právu na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu. Současně však se toto právní nástupnictví pozůstalého manžela, vzhledem k ostatním dědicům, zohlední při vypořádání dědictví. Kromě toho, že dojde k zániku práva společného členství a společného nájmu a jediným členem a nájemcem se stane pozůstalý manžel, vyjádřil již dříve Nejvyšší soud, že nelze při vypořádání dědiců vycházet ze zůstatkové hodnoty členského podílu, ale ani z hodnoty vypořádacího podílu, protože jde o majetková práva, jejichž cena se pro účely dědického řízení stanoví cenou obvyklou (tj. tržní), kterou by bylo možno za převod těchto členských práv a povinností v rozhodné době a místě dosáhnout. Tato situace trvá dosud, a proto může docházet k tomu, že pozůstalý manžel platí v pozůstalostním řízení nejen notářské poplatky odvozené od tržní ceny bytu na realitním trhu, ale případně se musí vypořádat s ostatními dědici poměrně z tržní ceny. To často způsobuje zejména u starších osob těžko řešitelné problémy."
S osmdesátiletou babičkou je těžké se dohadovat. Myslím, že jí ani nedokážete vysvětlit, že ten domek si do hrobu nevezme a svým dcerám přidělá jen následné problémy v případě svého úmrtí. Logické myšlení říká, že babička by se měla svého podílu vzdát ve prospěch dcer stejným dílem a na domku nechat zapsat věcné břemeno bezvýhradného užívání na dožití. Bude na tom stejně, jako kdyby byl domek její.
A protože tuším, že tento postup bude odmítnut, pak bych vaší mamince poradil, aby si promluvila se svou sestrou o tom, co jsem zde uvedl a když to nebude průstřelné, tak aby si "postavila hlavu" a trvala na tom, že se svého podílu nevzdá. Třeba tento vzdor přivede její sestru i babičku k rozumu. Takto bych se rozhodl i v případě zhoršení vztahů v rodině, přece se vaše maminka nenechá sprostě vydírat!
A není to tak, že když se dědictví vzdají děti /tedy dcery/, dědictví přechází na vnoučata? Tedy další pokolení.
To by potom jste musela i Vy, tazatelka, dědictví odmítnout a s Vámi všechny sestřenice a bratranci.
Pozor na to, jenom byste to zkomplikovali.
Měli jsme to, že můj bratr nechtěl po otci dědit a právě, že to dědictví přecházelo na jeho děti, tak ustoupil, že to nechá proběhnout podle zákona.
Já Vám též radím, at mamka vše nechá tak jak má, podle zákona a ničeho se nevzdává.
Svůj podíl může potom darovat komukoliv z rodiny.
Nechte babi podusit, že tomu nerozumíte a nechcete to komplikovat. V 80ti je někým naočkovaná, nějaký komplot. Pokud chce svoje děti vydědit a nechce jim nic dát, at se v tom vyštaví, nepůjdete jí přece naproti.
Poplatky notářovi se platily vždy a budou i v budoucnu. Poplatek notáři bude vždy menší, než hodnota části nemovitosti. Nějaké přesuny vždycky nabízejí potíže a nějakou nespravedlnost vůči někomu z rodiny. Jednou řeknete ne, a vytrvejte.
Pro hladký průběh vyřízení dědictví, to nechte podle zákona. Můj názor.
Tohle je hrozně ošemetná situace. Já bych radil, aby si maminka promluvila se svou sestrou, a pokud se ony dvě dohodnou, že je rozumnější se nevzdávat, tak to následně zkusit řešit s babičkou. I když, jak už tu padlo, s osmdesátiletým člověkem to může být dost problém. Pokud se se setrou nedohodne, tak by se mohla zkusit zeptat babičky, tedy svojí maminky, proč to chce takhle řešit a popřípadě jí seznámit i s verzí s věcným břemenem. Pokud jí jde tedy opravdu jen o jistotu, že bude mít kde bydlet.
Přeju mamince i celé rodině, at to dopadne co nejlépe.
Myslíte, že by babička přepsala domek na souseda? Podle mně by bylo lepší, aby se obě dcery vzdaly svého podílu ve prospěch matky. Bude to pro její klid. Domek měla s manželem, nadřeli se na něm, tak by dcery mohly počkat až budou jednou dědit po mamince celý domek, prostě by měly splnit její vůli. Ale to je můj názor, Vaše matka se zachová zase podle sebe...
Proč na souseda? Stačí situace viz výše. Jedna z dcer jí přesvědčí, at to napíše na ní s tím, že ona tu druhou vyplatí. Písemně samozřejmě netřeba, vždyt jsme příbuzní a věříme si (babičku nikdy nenapadne, že jedna z jejích dcer by mohla být podvodnice/zlodějka). No a na vyplacení potom prostě nebudou peníze, písemně nic nebude a je hotovo.
Pokud není závět, tak dědit podle zákona. Vidím tady nějaké jiné úmysly...třeba potom dar vnučce nebo vnukovi?
Mé mamince by nikdy nenapadlo nám dětem říct, abychom se vzdali dědictví, když jsme vyřizovali dědictví po tatínkovi.
No právě, mámě to připadá také nějaké divné... a proto se nemůže rozhodnout, co udělat. Když se podílu nevzdá, tak bude babička naštvaná... a když se vzdá, tak možná přijde o nárok vůbec někdy něco dědit... ach jo. Nechce se rozhádat s rodinou- je to prostě těžké. Jsme všichni velmi zdrceni z úmrtí dědečka a ještě teď má člověk řešit tohle.
Bude se měnit majitel poloviny domku, tak je vhodný čas, aby se rodina poradila, jaký bude cílový stav (ani babička tady nebude věčně). A dle toho jednat. Optimální je jeden majitel, který už teď bude hradit případné opravy. Pokud nikdo o barák do budoucna zájem mít nebude, stejně vyjde nejlépe, když se babička vzdá dědictví s právem dožití.
To je dobrá připomínka, ale jenom polovina.
Pokud to připadne jenomu dědici, tak jak se vyrovná s ostatními dědici. Domek se ohodnotí na třeba 3 miliony. Dá jedna sestra té druhé půlku? Učitě nikoliv. Povětšinou nemá žádané peníze, musela by se zadlužit. Nebo sestra vyplatí druhou menším obnosem, že se o babi do smrti postará. Potom nastane přetahovaná, kolik by asi mohla dát přiměřeně za odstup,aby se rentovala péče a obě strany byly spokojené.
Babička tu může být ještě 25 let, nebo může do roka být pryč. Nebo dožije 25 let v plném zdraví, nebo může být do roka nepohyblivý ležák, kterého dcera s rodinou stejně nezvládne a skončí na lůžku v LDN. A dědic dostane celý dům za pakatel.
Pokud rodina chce, aby nemovitost zůstala v rodině, vždy bude jedna strana muset ustoupit a větší část svého podílu té druhé straně jakoby jí darovat /odepsat, prominout/. Ceny nemovitostí jsou dnes tak vysoké, že spravedlivé rozdělení fifty-fifty, je pro vyplácející rodinu povětšinou likvidační.
Ovšem, tazatelka s rodinou neví, co mají babička s tetou v úmyslu. Měly by jim to řící na rovinu, jaký mají plán.
Domky, kde dožije poslední z rodiny, jsou potom v nabídce realitek ku prodeji. Cena za prodej se potom rozdělí spravedlivě mezi dědice. Většinou to tak chodí.
A to myslíš vážně
Tedy ne že by jí neporadili, ale že by tam vůbec šla a pak že by si NECHALA PORADIT
Už vidím 80ti letou paní jak si vyhledá právní pomoc a bude schopna vnímat co do ní budou hučet. Ne, že by neporadili správně, ale babi už nebude chtít ani za tato slova platit nebot nebude chápat o co jde.
K dotazu - nevzdávat se svého podílu. Babi také o obratem může domek darovat třeba vnukovi, vnučce, sousedce, charitě, panu faráři atd. Časem darovat svůj podíl mamka může kdykoliv komukoliv, ale až bude vědět, co s domem bude dál a když to bude sama chtít. Babi bude chvíli naštvaná, to jí přejde. Bude to jako by byla naštvaná na špatné počasí.
Vydržte !
Soudím, že rady, kterak zacházet s umanutou babičkou, žádná AK neposkytuje.
Jinak dokud bude babička mít v ruce trumf v podobě většiny nemovitosti, asi na rady moc slyšet nebude.
U nás se řešilo na začátku tohoto roku. Dům byl v SJM babičky a dědy, měli 2 dcery, každá z nich má po 2 dětech, dědeček zemřel. U notářky, kde se vyřizovala pozůstalost, se mamka a teta dohodly na zřeknutí se dědictví a celý dům přešel do vlastnictví babičky a to ačkoliv mamka s babičkou v domě žije. Debatovali jsme o tom celá rodina (všem vnoučatům je mezi 20-30 roky), vztahy v rodině považujeme za dobré. Přesto rozhodnutí padlo takto, především z těchto důvodů
1) dům si postavili - zaplatili babička s dědou. Když děda není, chápeme majetek jako babiččin. Nikdo z nás se na jeho získání nijak nepřičinil (ano, mamka přispívá na nutné opravy a renovace). I kdyby se babi na stará kolena rozhodla dům prodat a peníze propít nebo procestovat a jít do starbince bylo by to její rozhodnutí, její majetek, její peníze.
2) čím víc majitelů nemovitosti, tím hůř a to i když jsou vztahy dobré. Dnes to tak je, za chvíli být nemusí. Dělala jsem dlouho s lidmi v tíživé finanční situaci a to pak jeden kouká, rodina nerodina, nic neexistuje, každý kope za sebe. Je možné, že matka s tetou jsou ještě schopny se domluvit a prostě vědí, že by se nepodrazily, jenže kdo může vědět, že se nestane neštěstí a babička jednu z dědiček nepřežije? Pak po mamce/tetě zdědí kus děti (manžel) a počet majitelů roste. S počtem majitelů roste i počet možných průšvihů. Ono vnouče se dostane (blbostí a nebo nemocí, to je jedno) do finančních potíží, přijde exekutor/insolvence... a začne si nárokovat zpeněžení oné části nemovitosti. Víte, že už jsem viděla i případ, kdy takový senior (a nestalo se to jednou) skončil nakonec bez střechy nad hlavou (přepsal majetek na děti/vnoučata za života a ti udělali průser)? Navíc pokud by po tetě v případě jejího úmrtí přešla část dědictví na strýce (teta má druhého manžela, je s ním 7 let) - ten už není "rodina". Proč on by měl brát ohledy na v podstatě cizí babču?
3) u nás se předpokládá, že v domě jednou zůstane moje mamka a vyplatí tetu. Jenže nikdo neví, jak dlouho tady babča s námi bude a proto to mamka nechtěla udělat hned (babička trochu chtěla, aby mamka vyplatila tetu a ona v domě dožije). Může se stát, že mamka za 3 roky změní názor a bude se chtít odstěhovat pryč. A zatímco teta bude mít pěkně hotovost na účtu a možnost dělat si se svým životem co chce, mamka bude majitelem baráku, se kterým nemůže disponovat (nikdy by babi barák pod zadkem neprodala). A nebo opět - něco se stane mamce a já se sestrou podědíme sice nemovitost, ale ve které bude babička na dožití (ani jedna z nás v domě bydlet nechce).
4) K té trojce se váže i další bod a toproměnlivá hodnota nemovitosti. Pokud se budou sestry vyrovnávat až po smrti matky, zabrání tomu, že dnes jedna dostane částku, která by za 7 let mohla být dvojnásobná a bude se zlobit. Stejně tak může být poloviční a vlasy si bude rvát ta, co vyplácela
Píši jen to, jak jsme se radili u nás, jsme mezi sebou v pohodě. Když jde o peníze, dokážeme se celkem racionálně bez emocí a urážek bavit (žádné - jako že můj syn by nadělal dluhy? No dovol! - prostě jsme vymýšleli a probírali veškeré možnosti co by mohli nastat).
Já sama pouze za sebe se stotožňuji s prvním bodem a to že dům vnímám jako babiččin i když jsem v něm sama několik let žila, spoustu toho odpracovala a něco i financovala. Nevnímám ho ani jako mamčin natož snad svůj.
Na jedné straně mluvíš o výborných vztazích v rodině, na straně druhé tu předkládáš katastrofické scénáře. Nezlob se, ale nějak mi to nejde dohromady. V rodinách, kde jsou výborné vztahy, se tyhle věci řeší po všestrané domluvě tak, aby se vyhovělo do budoucna všem a aby se co nejmíň platilo za vyděračské poplatky.
Výborné vztahy určitě nepředpokládají, že si babička na stará kolena začne užívat a svůj dům prošustruje, aby dědicům nic nezbylo
Omlouvám se, ale říkám natvrdo, co si myslím.
V pohodě, já to napsala tak, jak to vnímám já. A to s tou babičkou byl extrém - naše babi je klasická babička, co ukládá každou korunu a z toho nic, co měla, dokázala vždycky ušetřit a ani na stará kolena si neudělá radost nějakou hezkou věcí, radši vše spoří, takže představa, že by barák propila je fakt přitažená Ale zároveň to mám tak (a nejsem sama), že KDYBY ho propila, tak je to jen její věc, protože tu věc vnímáme jen jako její. Vím jistě, že kdyby babi barák prodala a dala peníze kočičímu útulku, mamka se zlobit nebude, má to tak (jak to má teta si nejsem úplně jistá, tak dobře ji neznám).
Podle mě (a asi jsem skutečně zkažená svou prací, ve které vidím vlastně jen lidi v obrovským průšvizích kdy často kašlou jeden na druhého) si spousta lidí nepřipustí, co se může stát a pak jen čučí, že tohle je nenapadlo. Nás to všechno možné (i když málo pravděpodobné) napadá a mluvíme o tom. Ale já jsem trochu vztahový a situační paranoik a vím o tom
Doufám, že u vás vše dopadne dobře, ale znala jsem podobný případ, kdy po smrti babičky, na kterou byl napsaný celý dům, příbuzní zjistili, že dům patří nějaké kamarádce, kterou nikdo neznal! A to už se tenkrát dalo nahlížet do katastru. Dnes prostě přibývá starých lidí, kterým nevidíte do hlavy a nic s tím nenaděláte. Nebo jsem znala případ, kdy paní napsala vše na dceru a jejího manžela - všechno fajn, do té doby, než se dcera po čtyřicítce rozvedla a zbláznila do nemakačenka - nikdo to nedokázal pochopit - nakonec ta paní dožila u příbuzné, protože ji vyhodili. Nikdy nevíte, co se může přihodit.
Děkuji všem za vaše příspěvky ani jsem si nemyslela, že tolik lidí se zapojí do debaty. Docela jste mě přesvědčili, že máma neudělá nic špatného, když se podílu nevzdá...určitě jí dám večer cenné rady přečíst a doufám, že se rozhodne správně. .
Přečetla jsem zde vše a napadlo mě ještě jedno řešení.
Co kdybyste se maminka a i Vy, případně Váš nějaký sourozenec dědictví vzdali u notáře. Prostě nic nechcete, nebažíte něco dědit, něco mít. Máte jistě svoje bydlení, svoji práci, svoje zázemí a dědovo dědictví Vás vlastně nezajímá, nevytrhne Vás.
Prostě s nadhledem. Když ani teta to nechce. At si babička na tom svém majetku dělá co chce i dá ho komu chce. Jak to zde i padlo, byl a je to jejich majetek. Nejste přece supové, abyste na něco čekali a rozkmotřili se všichni navzájem.
Kdo očekává málo, nebo nic, tak je potom, když něco dostane, vždy příjemně a mile překvapen.
Takže záleží, co cítíte, ptejte se svého srdíčka.
moravan: ne, ne, můj názor je výše, nechat vše podle práva. Tohle byla jenom nastíněná jedna varianta, prostě nic nechtít, i když by to dopadlo jako u příspěvku pode mnou. Jedna věc je nerozházet si vztahy s rodinou, druhá věc je, že člověk je pak do smrti mrzutý, pokud si na toto období vzpomene.
Kolikrát v životě dědíte /v plusu/ a můžete si trochu polepšit? Vím, že se říká, měl jsi se lépe učit a měl bys lepší zaměstnání. Ale někdo to prostě v sobě nemá, aby se vyšvihl, aby podnikal, a také, tolik VIP míst také není, aby každý bral 50 - 80 tisíc.
Ale je dnes doba, kdy může člověk toto gesto udělat? A co když tazatelka s maminkou jsou v nouzi, mají nějaký dluh, nebo pracují za minimální plat, či dokonce někdo nemá zaměstnání? To se snad ani nikdo nemůže divit, že prostě se jim nějaké případné dědictví /případně peníze/ víc než hodí.
Tam, kde dosud. Zatím bydlela v domě rodičů - tedy v nemovitosti, která jí nepatřila. Pokud se svého podílu nevzdá, bude i nadále žít v domě, z něhož bude vlastnit jednu osminu.
____________________________________________
Dovolím si poznámku pod čarou - jaksi mě všeobecně zaráží postoj (některých) potencionálních dědiců, kteří "přišli o majetek" a cítí se dotčeni tím, že zůstavitel "si dovolil" se svým vlastnictvím nakládat dle uvážení svého a ne jejich. Ale to je asi na jinou debatu.
Jo, my takhle o byt přišli. Děda ho později přepsal na jiného příbuzného a my nedostali po jeho smrti nic.
To je ono, i když se s tím navenek smíříte, tak to ve skutečnosti mrzí. Pokud, podle zákona, to mělo jít do vaší rodové linie.
I podle dědovy vůle měla být polovina naše. Onen příbuzný mu nakecal, že nás po jeho smrti vyplatí. Což nám bylo jasné hned, že se nestane, a taky se to nestalo (bohužel děda nám vše oznámil až poté, co byl byt přepsaný, takže s tím už nešlo nic dělat).
Však to podobné jsem také zažila. Domek po dědovi se nechal přepsat na druhého potomka s tím, že se ten první vyplatí. A protože peníze nebyly, tak se dohodly splátky. Minimální. No, během pár let manžel zemřel a tak se již žádné splátky nekonaly. Dům za 4 miliony připadl za platbu ani ne za 30 000. Takže všude je něco.
Mám zkušenost s tímto případem:
rodina, děti. Otec zemřel, matka si vzala jeho bratra (strýce dětí), s ním měla další děti. Později, po smrti matky se děti vzdaly dědictví ve prospěch otce.
Později, když zemřel 2. manžel společné matky, dědily pouze děti z 2. manželství, ty z 1. manželství nedostaly nic.
Já bych jen připomenul, že ona ta záleřitost není zase tak úplně jednoduchá. Nečetl jksem celé vlákno, možná to tu někdo zmiňoval. ale stejně. Možná bý bylo dobré předem si vyjasnit právní možnosti a jejich důsledky.
Někdo, tuším @pohanka, zde vyslovil pochybnost, zda by po vzdání se dědictví stejně nepřešlo dědictví na vnoučata. To dnes není tak absolutní pravda, ale reálný základ tato připomínka má a naznačuje možné slložitosti. Po přijetí NOZ existují totiř tři na první pohled podobné instituty, jak nedětit. Jednak jde o vzdání se dědických práv, což se ovšem dělá za života potenciálního zůstavitele smlouvou a tedy se to tohoto případu netýká. Dále je mořné dědictví jako celek (s nějakými výhradami, kterým moc nerozumím, ale zase ukazují na možné složitosti) odmínout a odmítnutý podíl pak pžecházi na dalčího dědice v řadě, zde tedy asi na vnučku či vnuka. To by tedy nebylo to řešení , kterí nanička pořaduje a asi to nebudete dělat (leda jako přesun odpovědnosi z matky na dceru: ) V úvaahu přichází nově zavedený institut vzdání se dědictví ve prospěch jiného dědice, což je asi to, co babička požaduje, a provádí se to smlouvou mezi zůčastněnými dvěma dědici (další komplikace) A není ni jasné, zda se tím může dědic vzdát právě jenom třeba iceálního podílu na domku, nebo včeho (další komplikace).
Takže už jenom ten požadovaný akt bych doporučoval konzultovat s právníkem a seznámit se opravdu se všemi důsledky.
Jo a ještě mne napadla jedna věc, kterou jest uvářiti. Jestliře podědím podíl na domku, získám tím nejen (vlastnická) práva, ale i související povinnosti (podílet se na údržbě, například). I to by se mělo vzít do úvahy.
V 19 letech mi zemrel nahle tata, kdy mama zustala sama v byte.. Tak nejak me "dotlacila", abych svuj podil dedictvi po tatovi prepsala na ni... Bylo m 19 let, byla jsem totalni tele, nepremyslela jsem a hlavne mi to i tehy prislo slusne, rozumne vuci sve mame... Mam dalsi 2 starsi bratry, darebaky prvni tridy a ti se ted rvou o majetek.. Mama a ja stojime uprostred a zasnem jake ona ma syny a ja bratry... Mama uz neni nejmladsi, je ji 67 let... Ona ani jednoho nezajima, ale pouze je zajima ten majetek a moc atd...Ja stojim uprostred a je mi z nich velmi zle.. Tohle prinasi zivot, ale asi bych se zachovala i dnes po 20 letech stejne a zase bych to prepsala na mamu, protoze byt patril ji a tatovi a ja se nepodilela na tom, abych ho ziskala, ale pouze oni a ja jsem slusny clovek, tedy doufam a vzdy se chci zachovat slusne a at se treba moji bratri povrazdi, ale moje svedomi je ciste... At si vezmou vsechno a i jsem to dnes mame rekla a vse jen proto, aby ona mela klid, protoze je z nich uz velmi unavena... Tudiz u vas stejny vysledek... Chce byt vase mame slusna, hodna atd., tak at to prepise na babicku a pak doufejte, ze to dobre dopadne...-)
eivlis" A proč se páni bratři rvou o majetek? Mamka přece ještě žije! Proč řešíte dědictví? Až mamka nebude, tak podle zákona budou potomci dědit. Tedy všichni tři, Vy s bratry. Pokud bratři neudělali ten samý krok, co Vy v 19, tak budou mít jenom o trochu víc než Vy. Zřejmě jsou bratři zadlužení, takže se poté byt prodá a podle podílů se vypočítá každému finanční nárok.
Píšete, že Vás matka ,,dotlačila,,. Je to zvláštní, ale každý rodič by měl myslet na svoje děti stejně. I zákon chrání ty slabší. Proto ten zákon o dědictví existuje. Když odejde jeden z rodičů, tak to právě s dětmi nejvíce zamává a v tom citlivém období se potom lehce stane, že ti dotyční, nezkušení jsou nějakou manipulací dotlačeni k ne moc rozumnému skutku.
Povětšinou, kdy se dělají takováto rozhodnutí, tak jsou lidi pod tlakem a troufám si říci i pod tlakem financí /úspor/, aby se nemuselo platit notáři, státu, znalci majetku, aby se nemuselo běhat po úřadech atd.
Tedy se udělá nějaké řešení ve prospěch jednoho. A právě zde potom se stane, že je některý dědic zvýhodněn více, než ti ostatní.
Píšete, že máte čisté svědomí, že nechcete nic /po otci, po matce/, že to je jejich majetek. A já se ptám a kdo by měl tedy dědit? Smiřte se s tím, že tak je to správné. Proč dělat nějaká gesta. Přijměte pokorně, že když nám někdo zemře, že se musí vypořádat dědictví. Nespekulujte.
Nechte to podle zákona a nastalou situaci řešte s bratry až nastane. Chyba je, řešit toto s předstihem, před Vaší matkou.
Je z toho unavena a já se jí nedivím.
A já se ptám a kdo by měl tedy dědit?
A já vám zkusím odpovědět - ten, komu by si zůstavitel přál předat svůj majetek. Institut nepominutelného dědice je sice chvályhodná snaha zákonodárce zajistit "slabšího", tedy dítě - ovšem pokud je co dědit. Pokud zůstavitel majetek daruje za života tomu, komu chce, stejně je dědic dědicem jen formálně. Něco bych o tom věděla.
V normální, funkční rodině, s pěknými vztahy, slušně vychovanými dětmi, bez drog, alkoholu, exekucí předpokládám, že člověk na sklonku života chce, aby majetek, který vytvořil, zůstal v rodině, v rodové linii.
Myslím, že takových rodin by mělo být co nejvíce a mělo by to být v naší republice standartem. A doteď i bylo.
S NOZ tedy přišly změny.
To, co uvádíte /přání předat majetek kdoví komu/ je jistě možné, musí k tomu být závažný důvod. Ale není to podle mne normální.
Vlastní krev není voda. Pokud se dočteme, že někdo někoho zabil z rodiny, nasekal dluhy, žije jako feták na ulici apod., a rodič raději odkáže majetek někomu od ,,strejdy,, tak to chápu, ale je to tak v minimálním procentu případů.
Někdo třeba zase odkáže majetek charitě, ale to jsou většinou bezdětní, nebo právě našňuplí.
Já s Vámi souhlasím, že tyto varianty jsou možné, ale není to standart. Předpokládám normální, zdravou rodinu.
Proto, proč to komplikovat ještě za života a něco někomu dávat dopředu.
Může také nastat situace: mám třeba barák, chatu, pozemky. Jednomu dítěti dám barák, a druhý dostane ten zbytek. Předpoklad je bezvýhradná dohoda a důvěra mezi všemi. Prostě komunikace v rodině. Záleží na vztazích.
Každý se jistě setkal v životě s něčím, s různými výjimkami. A můžeme dopředu vědět, co nás potká? Jak se kdo zachová, jak dopadneme, jak skončí majetek? Nevíme.
Vy máte tuto zkušenost, dobrá, ale nemusíme to aplikovat na všechny případy, ale víme, že to tak možné je, že je možná varianta se kterou jste se setkala ve svém životě. Jak soukromém, či profesním.
už to nepitvejte.
předpokládám, že člověk na sklonku života chce, aby majetek, který vytvořil, zůstal v rodině, v rodové linii... Předpokládám normální, zdravou rodinu.
I v normální zdravé rodině může být potomek, který do ní tak úplně nepatří - "slušně vychovaný, bez drog, alkoholu, exekucí", ale holt jednomu z manželů nepatří. Takže majetek zůstane "v rodové linii", ale ne té jeho.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.