Nejste přihlášen/a.

Přihlásit se do poradny

 

Koupání syna (bratra)

Od: nenitonormalni odpovědí: 61 změna:

Dobrý den, co dělat když matka koupe skoro dospělého syna? Je mu více než patnáct let (ale ještě není zletilý). Na jeho koupání ne že by jen dohlížela, normálně ho i mydlí a umývá sprchou. Nejsem matka, jsem člen rodiny a musím tomu přihlížet. Matka si nic nedá vymluvit. Vše dělá ze svého chorého mozku a kvůli ušetření peněz. Říká, že onen chlapec je v koupelně bez její pomoci dlouho a protočí moc vody (druhotně někde by náhodou bylo mýdlo, nebo trocha vody na zemi a ona by to musela uklízet a bla bla...). Chlapci to asi nevadí nebo spíš má z matky strach. Matka si to rozumnými argumenty nedá vymluvit. Jen když je pryč, tak se onen hoch může sám vykoupat. Umí to a v koupelně není déle než 10 minut maximálně. Má někdo nápad, jak matku přesvědčit, aby toho nechala? Je mi jasné, že by to musel chtít onen chlapec, ale on sebou nechá zametat. Díky za každý názor a nápad.

 

 

61 odpovědí na otázku
Řazeno dle hodnocení

 

 

ben®

8x

Dobrý den, kdyby se takto choval otec s dcerou, tak už by (po oznámení) měl zřejmě co vysvětlovat na příslušných místech - a ani ta výmluva o úspoře vody by ho nezachránila. Asi jsem staromódní, ale není to normální situace. Zdravím!

 

idanova*

4x

Zdravím. A já si myslím, že je matka krapítek úchylná. Chodit se koukat na nahé, prakticky dospělé děti, není normální. A nutit syna nechat se ještě i osahávat, je přímo sexuální obtěžovaní. Pokud s ním takto zachází od dětství, on má pocit, že si to musí nechat líbit. Třeba mu za to poskytuje i nějakou "odměnu". Každopádně byste si měli postěžovat otci. A já bych rozhodně zavolala na nějakou linku bezpečí a poradila se. Normální to není a ten důvod není množství vody. Braňte se. Ida


doplněno 06.07.17 13:13:

Radila jsem zavolat na linku bezpečí, abyste zjistili (ne vy sama, i bratr, který je na tom rozhodně hůř a určitě si ponese celý život následky, bude mít pravděpodobně problémy i v intimním životě), tam, kde s takovýmto chováním mají zkušenosti, co a jak. Naopak bych matce nevyhrožovala, neupozorňovala, protože bude sexuální obtěžování bratra víc tajit a bratr to odskáče hůř. Navíc nevíte, co se doma děje, když tam nejste. Vaše matka si žije po svém, dělá si co chce, a to i s vámi dvěma. Ale vy 2 si žít po svém, v klidu nemůžete? Ona netrhá citové vazby? Chová se tak, jak by něměla a nemá na to právo. Žádné. Nevyhrožujte, neupozorňujte ji. Zavolejte, zjistěte si možnosti a nechte si odborně poradit. Pak se rozhodněte. Ida

 

iz*

3x

Jestli já nejsem "krkavčí matka" → nechávala jsem dcery koupat se samy už asi od poslední "školkové" třídy (dříve než šly do školy), do koupelny jsme jim nechodili...

Jestli to Vašemu bratrovi nevadí, nedá se asi dělat nic (myslím, že by matku mohl přesvědčit jen on sám). Nedá se koupelna zamykat? Pak by bratr nemusel na matku čekat, mohl by se jít koupat sám...

nenitonormalni

Děkuji za názor. Myslím, že krkavčí matka nejste. V koupelně bohužel jsou posuvné neuzamykatelné straré dveře, tj. nejde se tam uzamknout. Matka do koupelny několikrát leze i mně, a to už jsem plnoletá a dospělá, sedím ve vaně a umývám si vlasy od šampónu, a ona si klepe na ruku na hodinky a říká dělej, voda teče, jsi tam moc dlouho. Podotýkám, že ani já nejsem v koupelně víc jak 15 minut, z toho voda teče tak 5 až 10 minut z celkového času, co jsem v koupelně.

iz*

Myslím si, že i děti mají právo na soukromí, u dospívajících už podle mne není vůbec co řešit.

Co kdybyste matce oba společně řekli, že si na koupání přejete soukromí? Asi to bude na nějakou diskuzi, ale pokud budete slušně (nehádat se!) argumentovat a stát si na svém, měla by Vám matka vyhovět.

nenitonormalni

Jak už jsem řekla, bratr jí oponovat nebud. Bojí se jí. Já už jí to několikrát slušně říkala, koupe ho dál. A aby mi nelezla do koupelny, tak to musím zastavit vodu a ostentativně sedět ve vaně, a křičet na ni, aby vylezla, že to není normální. Když ji slušně řeknu, jestli by prosím nemohla jít ven z koupelny, že chci mít soukromí a že nejsem ve vaně tak dlouho, nereaguje na to.

V koupelně bohužel jsou posuvné neuzamykatelné straré dveře, tj. nejde se tam uzamknout.
kovani-kliky.cz/...

ona si klepe na ruku na hodinky a říká dělej, voda teče, jsi tam moc dlouho
Jestli je její pocit, že plýtváte, oprávněný nebo ne, nedovedu posoudit. Tak si párkrát spočítejte spotřebu, převeďte na koruny a uvidíte.

nenitonormalni

Ano, ale asi těžko můžu v jejím bytě někam přidělávat já zámek. Myslím, že je to jen její chorý pocit, protože na cigarety, co kouří a alkohol, co pije, má peněz dost. Z toho soudím, že být v koupelně 10 minut bez toho, aby tam třikrát vlezla a klepala na hodinky, je normální.

Ano, ale...

Zkuste si někde půjčit tuhle knížku - obsahuje "hru"se stejným názvem. Přesně se jmenuje "A nemohl byste - Ano, ale (ANEBY)"

databazeknih.cz/...

 

ria*

3x

Já se prostě musím zeptat, on je bratr tělesně, nebo duševně nemocný? Já si to prostě nedovedu představit, je to opravdu úchylné. Vždyt se musí propadat hanbou. Myslím, že tím už bude poznamenaný na celý život. Jedině, že si to oba užívají - v tom případě není rady, ani pomoci, jen utéct od toho co nejdál.

nenitonormalni

@ria: Bratr není duševně ani tělesně nijak postižený ani hendikepovaný. Naopak na základní škole má (měl) výborný prospěch, teď jde na gymnázium. Co na to říká? On na to neříká nic. Spíš se matky bojí. Ono je dost těžké si u ní něco prosadit i pro mě, natož pro něj. Vyrůstá bez jiné autority. Já jsem přes školní rok jinde přes týden. Je tu s ní sám. Ale je mi jasné, že jak nebude chtít on něco změnit, tak to nepůjde. Mně osobně matka koupala tak do 12ti let, a i to je dost. Pak mi to začalo být nepříjemné. Ale taky to nešlo jednoduše, ji přesvědčit, abych se umývala sama. Ale šlo to snadněji. Byl to ještě otec jako druhá autorita. Ale taky jsem asi týden musela protestně sedět ve vaně a říkat, že nevylezu, dokud se sama neumyju.

 


2x

Nikdo vám nebude umět poradit, protože když se neubráníte vy sama a váš bratr, bude to tak. Nikdo s tím nic neudělá. Musíte, oba, jí toto zakázat!.Jinak to nepůjde.

 


2x

Vaše matka patří k druhu lidí, kteří nerespektují soukromí druhého. Je to jistá nevychovanost, často tito lidé vycházejí z vlastního pocitu, že sami soukromí nepotřebují. Mám takovou matku a je stejná celý život. Vleze za mnou i na záchod a když se ozvu, tak se cítí dotčeně a říká, že jsem divná. Vždyt je to moje máma, tak mi asi může klidně udělat i gynekologickou prohlídku! Kdyby byla sama, tak bych si ji srovnala, ale s otcem v zádech má ve všem ochranu. Vždycky a ve všem se jí zastane a člověk vypadá, jako ten špatný, vyhledávající konflikty. Pomohlo mi jediné, co nejrychleji pryč z domu! I dnes, v důchodu, těžko zvládnu víkendovou návštěvu jednou za půl roku. To prostě nemá řešení. Musí se ozvat bratr a prosadit si to a když ne, jeho problém. Neřešte to, řešte své problémy s matkou.

 

pohanka*

1x

Pokud jste dospělá, a máte příjem, dala bych matce 100 jako v lázních na zaplacení vody.

U syna to není normální. Syn je asi trošku ,,pomalejší,,?. Nemáte i pro toho syna volnou stokorunu?

Platíte matce dost peněz za bydlení?

Má matka práci a vydělává dostatek?

Zřejmě ne, když je tak hlídací.

Časem se tato spořivost může zvrhnout.

Jinou radu nemám, jak se dá bojovat s takovým jednáním? Kdy Vy jste ti podřízení.

nenitonormalni

Zdravím, Pohanko. Jsem dospělá, ale studuju. Matka na mě dostává od otce 5K alimenty (jsou rozvedení, s mým otcem), stejně jako na bratra 5K na měsíc. Takže si myslím, že ze svého ji na vodu nic dávat nemusím. Teď jsem doma na prázdninách, dva měsíce to musím vydržet. Jinak studuju ve větším městě, nájem si platím sama ze svého, matka mi platí jen jízdenky a Menzu (ale kapesné od ní nedostávám žádné, je schopná mě na vysokou po zaplacení Mezy a jízdného poslat se stovkou v peněžence na týden). Občas mi nabalí nějaké jídlo a doma vypere. Vydělává si podle mého názoru slušněm Minulý měsíc měla přes 18K na účtu (ne celkově, myšleno její plat), plus 10K za mě a bratra. Ale pije a kouří. Na to padne dost peněz. Taky se ráda oblíká, maluje, apod. A kdo ví, kde všude ty peníze končí... Právě dneska jsem se s ní pohádala, jak přišla z práce, mluvit se s ní absolutně nedá. Vůbec ne v klidu a ani se s ní hádat. Uvažuju o tom, že až to bude neúnosné, tak si přepíšu trvalý pobyt do města kde studuju, nebo k přítelovi a nedodám ji potvrzení o studiu, a tak přijde v práci o slevu na dani asi 13K za rok na mě...

Jestli jste "dospělá", tedy zletilá, požádejte otce, at posílá výživné k vašim rukám a s matkou se zkuste domluvit, že od ní výživné požadovate nebudete, když i nadále budete doma "zadarmo" jíst, koupat se, svítit a podobně. Pokud se nedohodnete, můžete ji o výživné žalovat, pravděpodobně úspěšně - i když asi nebude ve stejné výši, jako od otce.

nenítonormální - Co je to 5K?

nenitonormalni

@blesik: 5K je jinak řečeno 5 000 Kč.

iz*

Od 18 let už by otec měl výživné platit přímo Vám.

To nedodání potvrzení o studiuu je podle mne dětinské. Proč státu nechávat peníze, na které máte jako rodina nárok?

nenitonormalni

Ano měl, ale všechno má zase pod palcem matka. Několikrát jsem se s ní snažila domluvit, aby mi když už tak přeposílala ty peníze na můj účet. O tom, že by mi to otec posílal přímo mě nechce slyšet. Dokonce jsem jí navrhovala, že když by mi těch pět tisíc bude posílat ona, tak jí teda budu přispívat na domácnost. (Což víme tady všichni, že je blbost, protože u ní jím, spím, koupu se, a tak mi vlastně ona přispívá místo alimentů, protože na výživě nezaopatřeného dítěte rozvedených rodičů by měli tak nějak pracovat oba rodiče.). Bez výsledku. Nejde se s ní bavit. Zkoušela jsem to v klidu, rozumně jí to říct, že jsem dospělá a že se o peníze budu starat sama... Bez výsledku.

Vím, že nedodání potvrzení o studiu je dětinské, ale jak se chcete bavit s člověkem, s kterým není řeč. Jak to chcete řešit? Nijak. Na hrubý pytel, hrubá záplata, jak se říká.

Ještě jednou - s matkou se, pokud nechce, nemáte o výživném od otce co domlouvat. Jednoduše mu napište (na papír a doporučeně) aby vám od data xxx zasílal výživné na váš účet (matce můžete poslat kopii na vědomí). Jak poté jednat s matkou už jsem psala.

nenitonormalni

Já vím, jak to myslíte, kdybych měla energii na to, se s ní hádat ještě o tom, že jsem za jejími zády něco poslala otcovi, tak to hned udělám. Jsem momentálně víc než rok na antidepresivech. Panické stavy a z toho vyplývající nechutenství mám zřejmě z poměrů doma a minulosti. Aspoň tak to říká psychiatr a psycholog, ke kterému chodím. I když se s matkou jen hádám o blbosti, jako je bratrovo koupání, tak mě to rozhodí a mám záchvat paniky. Nevím, jak bych ustála se s ní hádat ohledně alimentů. Asi by to bylo k nevydržení a já bych chtěla dostudovat a ne díky ní skončit třeba v psychiatrické léčebně.

Zatím máte ke všem návrhům či radám vysvětlení, proč to nejde.

Skutečně musíte bydlet doma, když jste stejně většinu roku pryč? Odstěhování by mohlo pomoci - jak vztahu s matkou, tak vašemu zdraví.

nenitonormalni

Uznávám, že to tak může vyznívat, že pořád odpovídám, ono to nejde. O stálém přestěhování pryč uvažuji, dobrý postřeh. Tady na prázdniny jsem jela domů jen proto, že mi moje bytná dala značnou slevu, když tam přes prázdniny nejsem. A vzhledem k tomu, že si bydlení platím sama, se mi každý ušetřený peníz hodí. Ale myslím, že tyhle prázdniny jsou poslední, co tu budu. Asi příští rok budu přes prázdniny ve městě, kde studuju, i za tu cenu, že tolik peněz neušetřím třeba na nový notebook, kdyby tady ten starý vypověděl službu.

Starý plnoletá, nemá matka co dostávat alimenty. Ty jsou na vás a měla byste je od otce dostávat příjmovýp

 

figurek*

1x

no. Přečetl jsem si pár zaručeně správných názorů a pár zaručeně zasvěcených odpovědí a říkám pouze a jedině :

Chudák kluk.

Buď vaše matka cítí potřebu někoho stoprocentně ovládat nebo ve vašem bratrovi stále vidí malé děcko nebo má jeden velmi nefajnový komplex.

Detaily nebudu rozebírat, protože mám o dost let staršího bratra, který měl v oné době kolem 17 let jednou takhle přišel domů s rukou v sádře. Naše matka ho začala mohutně opečovávat a nedala si vzít, že trenýrky a pyžamo mu bude oblékat ona. Ty její pohledy do jeho rozkroku byly nezapomenutelné. Taky mě koupala. Tehdá jsem z toho ještě neměl rozum, jenže jako napotvoru si všechno pamatuji a časem mi ledaco začalo docházet. To co dělá vaše matka, je potenciálně velmi výbušná věc a já mám pro vašeho bratra jen jednu radu :

Seber všechnu odvahu co máš a vzbuř se. Matku vystrč za dveře a kdyby za tebou lezla do koupelny, tak se zamkni. Jinak přijde čas, kdy svoji matku k sobě nepustíš blíž, než na metr. Případně na sto kilometrů (což je můj případ).

Na a douška pro tazatelku : Kdyby váš bratr všechnu odvahu nesebral, seberte ji vy a dejte matce přečíst co jsem tady napsal.

 


0x

Je mu více než patnáct let (ale ještě není zletilý )

Nepovedený vtip při svátku.Budiž,alespoň se tu člověk nenudí...

nenitonormalni

Bohužel to vtip není, chtěla jsem říct, že je mu v rozmezí 15 až 18 let. Ale jsem ráda, že jsem vás pobavila.

 

rv*

0x

Asi to není běžné, ale nějak závadné taky ne. Někdo si třeba sám záda neumyje a čekat kvůli tomu až na partnera po svatbě?

 

sebod*

0x

Tak já třináctileté vnučce chodím umývat vlasy a záda. Prý to neumí . Houbelec neumí. Líbí se jí to . Tak jestli jinak to je v té rodině všechno normální, tak bych to asi neřešila. Jen to chci vidět tak za dva, za tři roky až si kluk přivede slečnu a ta mu bude taky chtít umýt záda

nenitonormalni

Jako jo, chápu, když někdo chce umýt záda nebo krk vzadu, ale ona ho umývá komplet celého. Jako úplně celého.
Ale možná jsem vadná já a je to asi normální, no.

vernon
Mytí zad od přítelkyně je ale něco úplně, úplně jiného...

 

zaseblabol

0x

[ Obsah příspěvku byl skryt moderátorem @ladinpraha z důvodu porušení pravidel poradny. ]

nenitonormalni

Opravdu nejsem hhh, a nechodím, ale tak to snad člověk zaregistruje, když bydlí v 2+1, co se děje.

A když si v koupelně nezavřou a já jdu náhodou kolem?

A proč chodíte "náhodou" kolem otevřených dveří, když se bratr koupe? Deset minut může počkat prakticky všechno.

nenitonormalni

A proč bych se nemohla pohybovat po bytě? To mi snad někdo zakáže? Třeba vy?

Kdyby chtěli matka a dospívající syn soukromí při koupelnových radovánkách, tak si snad zavřou ty posuvné dveře. To bych jim tam samozřejmě nelezla (já jim tam nelezu ani tak, ale člověk si jde pro jídlo, jde se koukat do jiného pokoje na televizi, jde si vzít jídlo do kuchyně...). Já si také při koupání zavírám ty dveře, ale matka soukromí nerespektuje a leze mi dokonce dovnitř. A já bych měla být deset minut zavřená v pokoji a neměla se pohybovat po bytě?

iz*

Já bych se domluvila s bratrem a šla bych svůj požadavek sdělit v době, kdy bude mít matka klid, nebude právě vařit nebo uklízet, klidně bych si počkala, až bude mít dobrou náladu.

Říkat jí, aby Vám nechodila do koupelny, až v momentě, kdy tam vejde, už je pozdě. Lepší je se domluvit předem. Předem se dá dohodnout i upozornění na čas. My jsme zaklepali na dveře, dovnitř jsme nešli.

Je rozdíl jít někomu s něčím pomoct v případě, že si to dotyčný přeje (sám si o to řekne), a vnucovat někomu péči určenou malým dětem nebo nemohoucím osobám.

Ještě mne napadá, ji při příští "návštěvě" osprchnout studenou vodou → ale to až v případě, že by domluva nezabrala...


ale člověk si jde pro jídlo, jde se koukat do jiného pokoje na televizi, jde si vzít jídlo do kuchyně...
To už je za deset minut třikrát

A já bych měla být deset minut zavřená v pokoji a neměla se pohybovat po bytě?
No, já si naivně myslela, že když tak planete pro soukromí, tak se podle toho také chováte. Ale ono by vás to omezovalo ve volném pohybu.

Teď se prezentujete podle vašeho nicku. Tohle je na facku!

 


0x

Nepovedená "pohádka". O bratrovi se vyjadřujete způsobem "onen chlapec, onen hoch". Příště si dejte trochu pozor, aby to znělo trochu víc reálně. Podle mne to je blábol...


doplněno 06.07.17 09:46:

Ale asi budu smazána. No nevadí, patří mi to.

nenitonormalni

Pohádka to není. Nemyslím, že by bylo něco špatného na tom, že to píšu obecně a neřeknu hned můj bratr se jmenuje Pavlík Novák a jeho matka Helena Tvrdohlavá...

pohanka*

Suzymon poukazuje, že nepíšete stále o svém bratrovi. Mě to tedy tahá za oči též /onen hoch/. V žádném případě jsme nechtěli, abyste zde uváděla nějaká jména.

Jinak k vaší osobě - jste dospělá a zřejmě i inteligentní, když studujete vysokou školu.

Máte přítele, ke kterému si myslíte, že byste se mohla i uchýlit. Zároveň bydlíte v podnájmu. Ale u toho přítele byste byla zase trošku v závislosti.

Je těžké se od rodiny, kde jste vyrůstala, od dětství odstřihnout, odstěhovat se. Tohle si málokdo dokáže vyřešit rychle a bezbolestně.

Matka je velmi dominantní. Je zajímavé, že přávě tyhle dominantní osoby /rodič/ nás sice trápí, ale při tom je nedokážeme lehce opustit. Alespoň malý kousek nejistého bezpečí a jistoty si chceme uchránit před světem. Možná, že chcete trošku ještě držet ochranná křídla nad bratrem, ale to jenom podvědomě, to si člověk ani neuvědomuje.

Měla jsem trošku něco podobného s velmi přísnými rodiči. Čím méně rodina fungovala, tím víc člověk lpěl alespoň na tom malém zbytečku, jistotě, co v rodině fungovalo.

Vzhledem k vašemu psychickému zdraví udělejte nějaké rozhodnutí, které vyřeší tento problém. Postavte se na svoje vlastní nohy, dělejte jenom to, co chcete Vy. Abyste byla spokojená, štastná. Mějte se ráda. Nekývejte na žádosti, které Vám jdou proti srsti. Vezměte svůj život do svých. Stejně Vás to jednou čeká. Naplánujte si trošku svůj život.

Požádejte otce, nebo soud o alimenty od něj i od matky, sbalte si věci a odstěhujte se. V podnájmu si snad můžete vyprat, uvařit. Pomoc najdete na konci své paže.

K matce i otci můžete jezdit jenom na krátkou návštěvu.

Pokud tedy nemáte tak silnou vazbu na bratra, že ho tam nechcete nechat s matkou samotného. Nebude na něj matka ještě více přísná, nebude ho ještě více omezovat?

Zvažte, poraďte se, můžete zavolat i na linku bezpečí pro studující do 26 let 116 111. Je to o radu, podporu, co a jak. Nasměrování správným směrem.

Hodně štěstí, stůjte pevně na svých nohách. Nemusíte se stýkat s lidmi, kteří Vám ubližují, omezují.

Po určitém časovém odstupu se mnohdy věci dají trošku do pořádku a i vztahy se mohou uklidnit, pročistit, narovnat.

Vyrušte negativní věci ve svém životě a panické stavy nebudou, to Vám mohu potvrdit z vlastní zkušenosti.

haf

Vztah otce a matky nebyl zrejme ukazkovy, kdyz se rozvedli, ale jestli se da s otcem domluvit ohledne vyzivneho, udelejte to bez ohledu na bezohlednou matku a budete mit to zakladni vyreseno, doma si musite svoje pravo na soukromi vybojovat, studujete-li tak jste jiste dost inteligentni a s hloupou matkou si poradite !

Pro tazatelku. Ne to určitě ne, ale mohla jste o něm psát jenom všeobecným slůvkem - bratr. Co byste asi tímto oslovením odhalila? Nikde jsem nepsala, že jste měla dát jeho plné jméno. Vaše reakce nesedí ani v tomto případě a o tom to je.

 


0x

Nemyslím si, že je matka úchylná, jen má ke svým dětem majetnický vztah, porodila jsem si je, tak si s nimi můžu dělat co chci. Kdo v těchto podmínkách nevyrůstal, nemůže pochopit. Rodiče jsou pro děti od mala autoritou a nastavují pravidla, která se nám často nelíbí, ale musíme je respektovat. Když je v rodině normální, že nemáte žádný prostor pro sebe, jste na to zvyklí a i když Vám to není příjemné, respektujete vůli rodičů. Otázka je, jak silná jste osobnost. V určitém věku to vadit začne a je na osobnosti, nakolik se dokáže vzepřít. Nejsme stejně silní. Jsou tři možnosti. Odejít z domu, třeba pod nějakou akceptovatelnou záminkou, rozhádat se, protože matka asi bude nadále trvat na svém a nic to nevyřeší, vydržet, než se osamostatníte. Předpokládám, že to nechcete hrotit tak, jak zde někteří píší - abyste zpřetrhali pouta úplně, chcete jen vyřešit tento problém, bez trvale narušených vztahů. Dávat matku soudu, na sociálku, nebo to nřešit přes linku bezpečí může jen člověk, který by zboural úplně vše. To je extrém, který neakceptuje ostatní vazby v rodině.

pohanka*

Nevím, co je špatného na lince bezpečí pro mládež, kam můžete zavolat anonymně, nemusíte uvádět svoje jméno, bydliště. Kde sedí a radí lidé, kteří studují, nebo vystudovali psychologii, zdravotní a jiné obory, případně mají zkušenosti v oblasti mezilidských vztahů.

Myslím, že pořád je tam menší riziko špatné rady, /nemusí se podle ní řídit, někdy stačí, že se člověk vypovídá/, než tady na veřejné poradně, kde hrozí, že tazatele může někdo poznat.


doplněno 06.07.17 13:36:

Nedávno proběhla v tisku kauza paní učitelky v mateřské školce, která byla vyhozena ze svého postu kvůli tomu, že se zavřela s dětmi v koupelně /školka v přírodě/ a kontrolovala malým dětem, jak se myjí, /malí kluci mytí pindíka?/, též samozřejmě nemohla malé děti nechat samotné v koupelně.

Paní učitelka byla potom přijata ve školce ve vedlejší vesnici, protože byla dobrá profesně.

Nejsou to dva extrémy?

Malí kluci by možná 5-7 dní vydrželi bez přetáhnutí, a tady mi to opravdu hlava nebere, jak maminka mydlí 15ti letému ohanbí a konečník.

Zákonitě to na něm zanechá stopy v období /které se blíží/, kdy si bude hledat nějaký vztah.

Tazatelko, i na Vás se patologická výchova matky již podepsala, ale ve 12ti letech jste se dokázala sice vzepřít, ale problém evidentně přetrvává.

,,Blesik,, píšete jinak včera 5.7.ve 21.38 a jinak vyznívá dnešní příspěvek ve 12.39.

Ostatně sama přiznáváte, že jste to neměla sama v dětství jednoduché a následky výchovy se promítají i v dnešní době, po několika desetiletí, ke vztahu k matce, respektivě k návštěvám u ní. Takže ani Vy jste neakceptovala vztahy ve své rodině a osamostatnila jste se, co nejdříve to šlo a návštěvy berete, předpokládám, nyní jenom z povinnosti.

Velmi nás ovlivní, jaké jsme prožili své dětství, celý život z tohoto období čerpáme. Jsme ovlivněni víc, než si myslíme.

Přeji tazatelce samozřejmě co nejméně konfliktů a vyřešení vztahů s rodinou. Totéž bratrovi, kde se mi to jeví víc než tristní.

nenitonormalni

@pohanka: Chodím k psycholožce. Ale nemám tolik financí, abych si platila sezení každý týden (třeba teď o prázdninách), plus cesta do města, kde ji mám. Je to drahé, další sezení mám až koncem července. Tak u ní se vypovídávám dost. Ale ani psycholog mi není schopný poskytnout nějakou jednoznačnou a definitivní radu, co s tím dělat a tak. Ostatně jako tady všichni rádci, co člověk, to názor.

iz*

Dobrý psycholog nedává žádné "jednoznačné a definitivní rady". Dobrý psycholog nabízí jiný úhel pohledu. Vybrat a rozhodnout se musí každý sám.

"Nemám tolik financí, abych si platila sezení každý týden." I na to by Vám měli přispívat rodiče → nestačí dát dětem jenom najíst a umožnit jim se někde vyspat. Zdraví je minimálně stejně důležité...

nenitonormalni

@ivzez: Já to vím, o tom psychologovi, že vás v podstatě má nasměřovat no. A s těmi financemi, vždycky se musím s matkou pohádat, aby mi dala ty peníze, abych tam mohla chodit cca jednou za měsíc. Vždycky mi nadává, jednou měsíčně je moc, posuň další návštěvu u psycholožky dál. Častěji bych peníze z matky na psychologa opravdu nedostala. A sama, jak říkám, jsem ráda, že vůbec vyžiju, se svými příjmy zaplatím nájem ve městě, kde studuji. Ona sama, matka u psychologa nikdy nebyla, ale chodí k nějaké věštnikyni nebo léčitelce, co já vím co to je, hlavně, že za tohle utrácí peníze...

iz*

Psycholog by mohl být i "na pojištovnu". Získáte-li doporučení od praktického lékaře, uhradí jedno sezení měsíčně zdravotní pojištovna.

Otázka je, jestli má Váš psycholog smlouvu s Vaší zdravotní pojištovnou. Pokud ano, mohla byste mít o starost méně.

Mohu se zeptat, co studujete? (Jsem zvědavá, že?)

nenitonormalni

@ivzez: Moje praktická je děsná, sama mi napsala jen tak naslepo jeden druh AD, který mi nesednul. A prostě blbě poznala, co mi je a nemám v ní důvěru. Pochybuju, že by šly napsat návštěvy psychologa třeba jednou týdně na pojištovnu, to tak maximálně jednou do měsíce, co už tak chodím sama. Já byla nejprve u psychiatričky. Ta mi řekla, že choďte si i k psycholožce. Dala mi pár tipů. Já vybrala ve městě, kde studuju. Nikdo mi nikam žádné doporučení nedával. A ohledně studia, nechci prozrazovat, co studuji.

PS: Už jsem se otevřela téhle psycholožce a chodím tam dýl než půl roku, tak bych chtěla zůstat u ní. Není pro mě jednoduché o tom s někým naživo mluvit...

iz*

Další věc, u které hledáte, proč nejde. Ohledně psychologa jsem napsala, že zdravotní pojištovna uhradí jedno sezení měsíčně. Pokud nemáte moc peněz, mohla by i toto pro Vás být možnost.

Praktické lékařky se ale zastanu ohledně AD:

"Praktik" může předepsat jen ta nejslabší AD a pouze na omezenou dobu, např. na dobu, než Vás vyšetří odborný lékař a předepíše lék na základě výsledku vyšetření.

Nemáte-li důvěru ke své praktické lékařce, můžete ji změnit. (To ostatně platí pro všechny lékaře → bez důvěry pacienta by léčba neměla smysl nikde.)

A s těmi financemi, vždycky se musím s matkou pohádat, aby mi dala ty peníze, abych tam mohla chodit cca jednou za měsíc.
Vy se pořád pohybujete v tom kruhu, jehož velikost je stanovena délkou provazu v ruce vaší matky. Ale zřejmě je to pro vás bezpečnější, než ten velký zlý svět venku.

Takové otřepané rčení mě napasá - "Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody" - a že vy jich máte zásobu.

nenitonormalni

@blesik: Ano, právě, že to nechci řešit nějak zásadně. Policie, sociálka, linka apod. Nebo tajně se domlouvat na něčem s otcem, a to před matku dát jako hotovou věc. Proto jsem založila tuhle otázku, abych zjistila, jak to vyřešit bez toho, abych musela dělat nějaké razantní a velmi invazivní kroky. A proto, že s matkou není rozumná domluva, budu mít prozatím odstěhování, přepsání trvalého bydliště, pohrůžku sociálou, že pořád koupe skoro dospělého potomka, v záloze. Vím, že není správné takhle hrozit a vydírat. Ale pokud ke mně nezmění přístup a nebude se s ní dát bavit, tak já svůj přístup také nezměním. Nějak se bránit musím, jsem dospělá a nenechám s mojí osobou tak zametat.

iz*

Návrhů tu máte dost, zkuste se nad nimi zamyslet a nehledat důvody, proč to či ono nejde. Jde všechno, pokud člověk opravdu chce.

Teď jste mne překvapila tím, že "se nechcete s matkou hádat kvůli výživnému od otce", ale kvůli potvrzení o studiu by Vám to nevadilo...

Váš otec má vyživovací povinnost vůči Vám, nikoliv vůči Vaší matce. Výživné byl povinen posílat k rukám matky pouze do Vašich 18 let. Nyní je to věcí dohody mezi ním a Vámi. Nedohadujte se s matkou, aby Vám výživné přeposílala, domluvte se přímo s otcem. (A vyživovací povinnost vůči Vám má i Vaše matka.)

Jste dospělá, měla byste jednat dospěle. K tomu patří i dohodnout si potřebné záležitosti s oběma rodiči. Neměla byste dohodu s otcem považovat za "tajné jednání za matčinými zády". Pošlete-li matce doporučeně kopii dopisu otci, nebudete jednat "tajně".

Jak si bydlení financujete? Chodíte na brigády?

PS: Notebook se dá pořídit i repasovaný včetně OS za ± třetinovou až čtvrtinovou cenu oproti novému. Sama takový mám. Myslela jsem, že jej pořizuji ± na dva roky, než si vydělám na nový, ale slouží mi dobře už 9 nebo 10 let. Jestli nehrajete moderní hry, odvede Vám na práci v Office, internet ... i starší NB dobrou službu.

nenitonormalni

@ivzez: Ano, já se zamýšlím, nebojte. Bydlení si financuji právě brigádami, ale nedává mi to moc (nemůžu pracovat na plný úvazek, protože to bych mohla nechat školy, to by nešlo stihnout), tak akorát, že vyjdu s penězma. A k ntb, já mám svůj už asi šestý rok. Nepotřebuji nic drahého, ale musím myslet na to, kdyby odešel. A já musela kupovat jiný, protože ho právě potřebuji ten ntb, k práci, která mi vydělává. Takže těžko si všechny své finance rozházím každý týden s psycholožkou, abych se pak ocitla bez financí na pořízení funkčního ntb, na kterém bych vydělávala. I koupě ne nejdražšího ntb, třeba ten respas, by pro mě byl docela zásah do rozpočtu.

jak to vyřešit bez toho, abych musela dělat nějaké razantní a velmi invazivní kroky
Těžko. S tímto přístupem určitě, když vám (například) běžná žádost o výživné k vašim rukám přijde jako tajná dohoda a podraz na matku.

Z čeho budete žít, až se odstěhujete a paní máti vám (opět příklad) třeba utáhne kohoutky a nebude platit ani menzu a dopravu? Odpověď "to by nikdy neudělala" snad ani nepište.

 

nenitonormalni

@jedubabicka: Běžná žádost. Ona je s ním naopak běžně domluvená, že jí prostě bude ty peníze posílat. A ona by to jako podraz brala, i když vy to tak nevidíte. Ano, uvažuji i nad tím, že by mi to přestala platit (jízdné a menzu), ale právě to odstěhování bych viděla jako razatní a invazivní krok. To už bych se případně obrátila na soud, aby mi ona i otec nějakým dílem přispívali výživným. Ale proč to hned tahat přes ten soud, že...

Ale proč to hned tahat přes ten soud, že...
No právě. Proč vůbec něco měnit, když nám ty rodinné "hrátky" vlastně všem vyhovují - a jen občas si sladce pohrajeme s myšlenkou co by, kdyby. Ale...

Ale ani psycholog mi není schopný poskytnout nějakou jednoznačnou a definitivní radu, co s tím dělat a tak.
Od toho také psychologové nejsou, aby "jednoznačně a definitivně" řekli, co máte přesně udělat. Psycholog může nabídnout varianty řešení, poukázat na případné z nich plynoucí důsledky a podobně. Rozhodnout se musíte sama.

 


0x

Ke koupání bratra neumím nic rozumného poradit, ale snad k těm penězům.

Jste s otcem v kontaktu? Dá se s ním rozumně mluvit? Nemohl by on "jako" ze svého vlastního rozhodnutí postavit matku před hotovou věc a matce prostě sdělit, že "...naše Anka (Bětka?, Cilka?...) je dospělá, budu posílat alimenty přímo jí, at se učí hospodařit sama..."? Bez dalších řečí a vysvětlování. Rozhodl jsem, hotovo.

Nespokojenost s praktickou lékařkou: Sama vím, že změna praktického lékaře je pro obě strany velmi trapná záležitost. Ale vy studujete, zřejmě vysokou školu, tedy v nějakém velkém městě. Najděte si jiného lékaře buď blízko školy, nebo blízko bydliště. Psychicky slabším jedincům pomůže, když se hlavní důvod (nespokojenost) trochu schová za výhodnější polohu ordinace. Dosavadní lékařce pak můžete mailem krátce poděkovat za dosavadní péči a ani se s ní nemusíte bavit.

Přece jen ještě koupání: Nemohl by otec zasáhnout? Normálně chlapsky bouchnout do stolu. Že toto se nedělá a že snad posílá dost, aby si kluk mohl vycedit o pár litrů vody víc.

Držte se, děvče.

 


0x

Pohanka - Nemyslím, že bych si odporovala. Jen ze své zkušenosti vím, že není dobré vyhrotit vztahy tak, aby se již nedaly napravit. Vyřešila jsem to bez toho, prostě jsem se vdala dřív, než bych to jinak udělala. Je více důvodů, pro které lze, bez scén, opustit společné bydlení s rodiči. Neříkám, že moje rada je nejlepší, ale mně se osvědčila. Přesto mám své rodiče ráda, i když některé jejich vlastnosti těžko snáším, ale když Vás mají rádi, i když způsobem, který se Vám příčí, tak to ve Vás zanechá stopu. Jsou to kořeny, domov. Těším se na ně a pak zase na dlouho od nich. Ale vazba tam je. Všechno špatně nedělali a i přesto, že jsem těžko snášela jejich výchovu, či jednání, dali mi do života hodně, např., jak se nechovat k dětem, v rodině a v mnoha dalších situacích. Holt to bylo ponaučení naruby. Zůstali stejní a já si žiju svůj svobodný život, ale daleko od nich. Vidím, jak jsem jiná, pozoruju jejich reakce, jednání, jsem hodně silná, protože jsem si v životě vždycky musela poradit sama, i když bylo nejhůř. Oni jiní být neumí a jiní nikdy nebudou. Jsou to dobrý lidi, jen v dlouhodobém styku, těžko snesitelní. Tak co jiného s tím, že? Chtěla jsem jen slečně poradit, aby se neunáhlila a neztratila mámu navždy. Nedovedu si představit, že bych to udělala a žila s tím, že někde mámu mám a ublížila jsem jí natolik, že mě do smrti nechce vidět.

 

 


 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:
Otázky na téma gynekologicka prohlidka

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.

Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.

Copyright © 2004-2025 Poradna Poradte.cz. Všechna práva vyhrazena. Prohlášení o ochraně osobních údajů. | [tmavý motiv]