Nejste přihlášen/a.
Již dříve jsem četl o případech, kdy stát udělal z člověka bez nohy najednou chodícího apod.
Když jsem žádal o příspěvek napéči o moji nemohoucí babičku,
která má diagnostikovanou demenci s Lewyho tělísky, ještě jsem si nedovedl představit, jakým způsobem je zdravotní stav posuzován.
Prostudoval jsem proto, jak se posuzují jednotlivé stupně závislosti.
První šok nastal, když po podání žádosti o příspěvek 3 měsíce nikdo nepřišel na šetření v místě bydliště.
Když jsem tam volal, bylo mi sděleno, že zrovna mají nedostatek pracovnic a nestíhají. Lhůta/Nelhůta.
Když se pracovnice dostavila, překvapil mě její velmi strohý přístup, kdy babičku nechtěla ani vidět a jenom se mě ptala na otázky.
Měl jsem sepsané ke každému bodu detailní informace, avšak ona si jela podle své strohé osnovy.
Poté poslali stanovisko i ošetřující lékaři, kde bylo jasně uvedeno, jak není schopná komunikace.
Jaké bylo moje překvapení, když jsem byl po půl roce seznámen k podkladům pro rozhodnutí Úřadu práce,
ve kterém doktor od Úřadu práce (pan chirurg z polikliniky, který ji nikdy neviděl) posoudil stav závislosti na 2. stupeň,
ikdyž není babička schopna bez pomoci chodit, nedojde si sama na záchod, není schopná ani elementární komunikace,
tak ani jeden z bodů (komunikace, výkon fyziologické potřeby, osobní aktivity, mobilita) nebyl uznán.
Podal jsem tedy odvolání na Ministerstvo, které nemá žádnou lhůtu na vyřízení.
Uběhly další 4 měsíce a nikdo se mi dosud neozval.
Takhle to funguje v našem státě.
Jenom asistenční služba vychází na 14 tisíc/měsíčně. Kde na to člověk má vzít peníze?
Já jsem vždycky myslela, že pracovnice komunikují s dotyčným žadatelem. Není chyba, že ji ošetřující osoba zastupuje? Co by se stalo, kdybyste dovedl ,,sociální,, k babičce a nechal ji komunikovat s ní. Nebo babičku přivezl ke stolu, aby byla přítomna.
Já si myslím, že ty sociální pracovnice zneužívají situaci - práce a jednání s klientem /zastupující osobou/ se uskuteční pod tlakem, pod časovou tísní. Že nemají čas - zřejmě na vyšetření a zhodnocení situace mají nějaký časový limit.
To je ale chyba. Zde by se měli všichni potřební ozvat. Zde by měl zakročit stát, ombudsman a podobně.
To si vůbec nepomůžete, že bude soc. pracovnice komunikovat s nemocným. K nám dorazila 25 letá slečna a po půl hodině rozmluvy s manželkou, kdy si vše zapisovala, jsme se v "Rozhodnutí" dozvěděli, že je žena vlastně "zdravá", jen už nechodí. Nezbylo nic jiného, než se odvolat o instituci výše, ale to je další čekání na příspěvek v řádu měsíců. Nic se neuskutečňuje pod tlakem, ale je to nezkušenost soc. pracovnice, protože posílat takto mladou slečnu na posouzení zdravotního stavu nemocného, je plýtváním jejího času. Starší soc.pracovnice na pochůzky už asi nechodí. Odvolávání se k ombudsmance je také ztráta času. Vám nezbývá nic jiného, než se odvolat k vyšší instituci a čekat na předvolání k posouzení zdravotního stavu, my většinou skončili na MPS, kde to proběhlo bez problémů, s udělením vyššího stupně závislosti.
Bohužel, toto je realita v podávání žádostí na stupně závislosti, od r.2005 jsem absolvoval od prvního stupně až po poslední čtvrtý stupeň, s několika odvoláními na ministerstvo, kde mi vždy zvýšili stupeň závislosti pro ženu s RS. Tím to ale nekončí, protože to dávají jen na dobu určitou, takže po 3 letech dochází na revizi stavu, jestli se náhodou dotyčný neuzdravil a nebereme tento příspěvek zbytečně. Roztroušená skleróza(RS) je nevyléčitená nemoc a stav se jen zhoršuje, ale nemocného to jen a jen stresuje, podstupovat další a další vyšetření! Soudruh Drábek( ministr) spojil 30 činností nemocného do deseti činností a tím mnoho takto nemocných "vyreklamoval" z nároku na svůj příspěvek ve svém stupni a vlastně tím všem zlepšil zdravotní stavy a tím ušetřil státu peníze, protože všichni nemocní se posunuli o stupeň zpět a příspěvky snížil o 25%. Takto ušetřil státu mnoho miliónů, proto jeho strana je pro mne nevolitelná v žádných volbách, jinak se bohužel nemohu brátit. Že vás stojí asistenční péče (domácí péče) 14 tisíc/měsíc, je vůbec nezajímá, když dáte nemocného do ústavu, tak to stát vyjde na 3x tolik, než domácí péče. Držím palce a radím, stále se odvolávat, protože jinak nesáhnete svého cíle. Je to zdlouhavý proces s odvoláními, ale jinak to nejde.
Máme obdobné zkušenosti jako nick ¨dvd¨ - měli jsme však v neštěstí štěstí, že náš invalida se stal plně invalidním s nutností pomoci ještě, když toto patřilo pod městské úřady/magistráty a dostal tzv. důchod pro bezmocnost (což bylo v jeho případě tuším 960,--), na asistenci nebylo vůbec, "pytlíkovali" jsme to, jak to šlo, babičky nemaje...
Nedejte se a odvolávejte se opravdu na MPSV - jinde to nemá smyslu. Pan Drábek postupoval neuvěřitelným způsobem a navíc jeho působení mělo za následek, že část společnosti nabrala neskutečnou zášt proti invalidům a začli na ně hledět jako téměř zneužívače... Holt to v některých stále přetrvává.
A pozor - sice stát vyjde podstatně dráž, když nemocného dáte do )stavu - kvůli tomu také byly vytvořeny příspěvky na péči, které se zdály být lepší než důchody pro bezmocnost - ale další služby včetně zdravotních potřeb a některých doplatků na léky poskočily ve výši tolik, že už je ten příspěvek opravdu jen příspěvkem (pečující osoba má dost smůlu). Pokud budete potřebovat již ústav, pak abyste požádal již pomalu v době, kdy je ještě babička v plné síle a o budoucí nemoci ještě nikdo nemá ani tušení ---- poněvadž sehnat místo není vůůůůůbec jednoduché.
Komise, když přijde k dotyčnému, klade otázky především jemu. Jen pokud je pacient neschopný vlastních úvah, komise vyzpovídá jeho ošetřovatele. Podívá se, v jakém prostředí babička žije.
Po rozhodnutí se můžete odvolat, či za nějaký čas žádat o příspěvek znovu. I když Vám to nepřeju, babiččin stav se může změnit k horšímu a na příspěvek pak dosáhnete.
V dané chvíli člověk asi neuvažuje tak, kde sehnat peníze. Když babička /tchyně/, potřebovala péči, musela jsem zůstat doma z práce. Jako v té písničce: Nechtěla jsem, musela jsem...ale nebylo zbytí, pro nemocnou ženu je pořád lepší, když ji ošetřuje zase žena /koupání, výměna inkont. pomůcek.../ Babička dostala příspěvek 2.000 Kč, já přišla o výdělek. 5 let před důchodem, kdy jsem si ještě mohla vydělávat, aby byl důchod lepší.Nebrala jsem nic, ani korunu, všechno táhl manžel se svým výdělkem invalidy. Má obě kyčle umělé, špatně chodí, dělal v té době vrátného.
Nerada vzpomínám. Nechte to pár měsíců být a požádejte znovu. Uvidíte, zda se něco změní.
Jinak jsem slyšela už z mnoha míst, že když se umístí starý člověk do domova pro důchodce, i když nemá žádný příspěvek, během pár měsíců má prý ten nejvyšší. Oni mají páky, jak příspěvky na své klienty dostat. Co jednotlivec nedostane, to ústav hravě. To Vám bude pak už jedno, ale aspoň budete mít dobrý pocit, že je o babičku důstojně postaráno. Jaga.
ad =babajaga= Fakt, že když jsme jezdili po nemocnicích ohledně syna, nad financemi jsme nemohli uvažovat - teprve když už jsme "rozpustili" rezervy, manžel se několikrát ptal - např. na cestovné, průkaz, abychom nemuseli platit plné jízdné ap... připadal si však, jako by chtěl nějaký nadstandard... V průběhu půl roku jsme projezdili cca 20 tisíc, ostatní už jsme ani nepočítali...
Taktéž v jiném případě - s pomůckami to bylo podobné - lékařka absolutně nehodlala řešit např. poukaz na inkontinenční pomůcky, čili polovina mého platu doslova a do písmene skončila v popelnici... Až sestra (která tedy u ní zrovna končila) jí to tvrdě řekla - nebýti toho, zřejmě bych nakoupila další látkové pleny a vyvařovala a nevím, co...
Domov seniorů většinou vždy dokáže zvýšit PnP minimálně o jeden stupeň. Na druhou stranu - je to dobře, jinak by také v některých případech museli příbuzní doplácet - často však už není z čeho...
NRZP se dlouhodobě snaží, aby bylo změněno posuzování při PnP, ale jde to velice těžko...
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.