Nejste přihlášen/a.
Sebevědomí.
Důvody nízkého (a samozřejmě i vysokého) sebevědomí se mohou lišit. Jak už tu bylo zmíněno, podstatnou část nám dává výchova. Potom to mohou být jen konkrétní situace v dětství, které třeba už dávno vymizely z paměti, ale pocit méněcennosti zůstal ukotven. Stačí, když jste citlivější. Kolikrát už jsme slyšeli, že problémy by se neměly řešit před dětmi...jejich vnímání je jako houba, nasává informace, zkušenosti, ale i pocity...a to vše zůstává v podvědomí. Všichni jsme se již setkali s někým, komu bychom mohli závidět. Je chytrý, pěkný, má dobrou práci, ale pořád má pocit, že není dost dobrý. Někdo to zkouší řešit regresní terapií či hypnózou, jiný s tím celý život bojuje sám. To se potom pohybuje jako na houpačce. Chvíli věří, že je z toho venku, ale pak stačí jeden spouštěč (a tím může být nevinná či cílená poznámka nějakého člověka) a už se v tom zase veze. Záleží na vás, jak moc se tím cítíte ohrožen. Můžete to brát jako pohon k práci na sobě. Je vám devatenáct a to ještě "nejste hotový". Stále se učíte ze situací, které přicházejí. (Lidé, kteří mají pocit, že sežrali všechnu moudrost světa, toto nemají a jejich pády pak bývají tvrdší.) Nejhorší variantou je, když se začnete "hojit" na jiných. S tím se setkávám velmi často.
Tak co uděláte? M.
Sebevědomí je ze slov vědomí si sám sebe. Pokud si, ty sám, neuvědomíš svou cenu a svou hodnotu, nepomohou ti vůbec žádné rady. Jen si myslím, že místo zkoumání a přemýšlení a filozofování, bys měl na sobě popracovat. Nejlépe na své fyzičce. Cvičením se začnou vyplavovat hormony, které ti pomohou vidět se v lepším světle. Také nabereš svalstvo a až se uvidíš, uvidíš hezkého mladého mužského. A také si všimni, jak se budeš cítit ty sám, až se na tebe usměje hezká holka. Nesmíš ji ale podezírat, že omylem, ale musíš se zaradovat a přijmout to.Přestaň se zkoumat, přestaň o sobě přemýšlet. Obuj kekcky a vyběhni! Koukej, jak je svět krásný! Vnímej ho! Ne sebe!Hodně štěstí! babka
Já myslím, že malé sebevědomí, je z velké části dáno výchovou.Pokud je dítě stále kárano, stále se poukazuje na jeho nedostatky, nikdy není pochváleno, kde má to seběvědomí brát. A jak se toho v dospělosti zbavit? Těžko, velmi těžko.
Jedině zdravým rozumem, ale ten červík pochybností tam stále je. Schválně, jaké jste to měl v dětství.
jp, není to tak, jak si myslíte. Mám takovou dceru, na kterou jsem pyšná. Bylo to nádherné dítě, byla to krásná dívka a je to krásná žena. Vysoká, štíhlá, tmavé, výrazné oci, krásný obličej a celý život, od všech okolo slyšela, jak je pěkná, šikovná a vůbec. Ode mě nejvíce. A ona, ikdyž je už dnes babičkou, na kterou by ji nikdo netypoval, vůbec neví, že je hezká. Když ji něco, co má na sobě, pochválím, že je to nejen pěkné, ale že jí to sluší, odbude mě dost ostře. Má to v hlavě nějak jinak a mi se to nepodařilo změnit.
Jp souhlasím s vámi a s monou. Neustálé výčitky a kárání, kritizování bere sebevědomí. Nevadí to tomu, kdo je splachovací a dospělému hotovému člověku, který to nezažil. Když si ale třeba přečtete knížku o manipulátorech, tak i dospělému člověku, který žije s manipulátorem je ukrajováno sebevědomí, když je citlivější. A za pár let je z něj troska. Některý rodič si "léčí" na dítěti své nízké sebevědomí. Ale dítěti, které v tom žije celé dětství to pomalu ukrajuje sebevědomí. Bojuje s tím i v dospělosti. Má pak tendence to dělat svým dětem a vychovávat je stejně.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.