Nejste přihlášen/a.
Dobrý den,
Obracím se na Vás s dotazem týkajícím se problematického soužití s otcem. Před lety jsem od otce dostal dům se všemi pozemky a příslušenstvím, jedná se se o rodový dům který se předává z generace na generaci. Dům jsem zrekonstruoval(s částečnou otcovou pomocí) a nyní v něm bydlím se svojí rodinou. Problém je ovšem v tom, že otec který zde nebydlí sem,ale prakticky denně dochází a neustále zde něco kutí a vyrábí, v dílnách má uskladněnou techniku, v podstatě je neustále přítomen(je v důchodu), byt mě třeba nekontaktuje a do domu nechodí. Tento stav je ale neudržitelný a velice omezuje moje soukromí (neustále výtky co se má jak dělat, rady o které nikdo nestojí,atd). Lze nějakým způsobem omezit otcovi návštěvy? Nejsem a nechci být nevděčný, ale všechno má svá meze. Samozřejmě prvně zkusím domluvu, ale v její účinek nevěřím, otec je těžký cholerik a veškerá domluva bude marná. S otcem se v podstatě nebavím pouze když musím,řeším provozní věci,on je ale "splachovací" a bez jakékoliv sebereflexe. Veškerá komunikace pak skončí hádkou, několikrát i fyzickým napadením z jeho strany(otec je důchodce, já člověk v plné síle, není v jeho silách mi nějak ublížit, nikdy jsem na něj nezaútočil ani ránu neopětoval,ale na to aby mě někdo fackoval jsem přeci jenom už trochu starý, klinč to vyřeší do doby než si uvědomí marnost svého konání),takže chápete že domluva asi nebude možná. Jak tedy v tomto problému postupovat, dokáže někdo poradit, zažil podobnou situaci? Mám hned měnit zámky – což předpokládám způsobí definitivní rozvrat v rodině,nebo se toto dá řešit např. právní cestou.
PS: dům prodávat nehodlám, naše rodina je s tímto místem úzce spjatá a já kvůli jednomu starému "blbci" tento stav měnit nebudu, čas hraje pro mě. Právní nároky na dům otec nemá, zůstává zde ale morální hledisko kdy paradoxně za většinu věcí a znalostí které mám vděčím právě otci,proto se mi nechce hned dělat definitivní řešení.
A tohle je přesně důvod, proč za života nerozdávat svůj majetek. Kdyby ti otec nemovitost nedaroval, tak nenastane tento problém a otec by mohl dál kutit a vyrábět ve své dílně.
Jak by tedy přišel jeho otec k rodovému domu jinak než zase darem? To se vám nějak přerušil kruh...
Pro a: přesně toto jsem chtěl napsat jako radu, než jsem si přečetl tu Vaší - je to přesné: pokud jste svéprávní a schopní se něj postarat (tedy o svůj majetek) - nikdy ho za svého života nerozdávejte. Od toho je tady závět a notáři (a i právníci). A to funguje za každého režimu. Jenže ono to bude taky trochu taky tím, že někteří z nás si nechtějí připustit, že tady nebudeme věčně. A proto se z nějakého důvodu bojí za života zařizovat věci posmrtné (dnes jsem byl na rozloučení se svojí starou tetou, tak se mi to zase připomělo).
Špatné vztahy v rodině jsou to nejhorší, co může být. Taky jsem měl v životě období, kdy jsem byl s otcem na kordy, ale to už naštěstí je dávno za námi a máme vztahy výborné. U nás to začlo tím, když jsem začal stavět barák hnedka vedle rodičů. Problémy byly vždy z otcovi strany. První problém byl pozemek. Tam, kde jsem chtěl stavět byly stoleté většinou plané stromy ovocňáků a to dle otce byla škoda uříznout, že prý to krásně plodí. (podotýkám, že plody byly vždy zakrslé a nikdy nikdo to netrhal), pak byly problémy z cestou, s plotem atd. atd. vždy nějaký problém a průtahy, Neustálý útěk otcových krav na náš čerstvě zasetý pozemek ... Takže asi chápu, jak to u vás probíhá. Taky jsme se jednou drželi pod krkem. Naštěstí tohle uý je pryč a teď jsou vztahy v nejlepším pořádku.
Co Vám poradit? Sám nevím. Nejlepší možností je vztahy s otcem urovnat a ujasnit si podmínky. Říct, co vám vadí, co byste chtěli. Když bude mít řeči (jakože asi bude mít), tak mu zdůraznit, že jednou vám ten barák a pozemky daroval a tak máte určité právo na soukromí. Je to těžké mít dobré vztahy. Ono narušit vztahy, rozhádat se je strašně jednoduché, ale lepit to potom je mnohem složitější. Ovšem musí být vůle z obouch stran.
Představ si sebe na jeho místě - daruješ synovi dům abys obešel dědictví, a syn tě z domu chce vykopnout jak hadr. Pokud někoho lituju tak tvého otce - pro dobrotu na žebrotu. Darovat ti dům byla zásadní chyba. Klidně ho profackuj, nejlíp před svědkama aby měl šanci u soudu uspět s vrácením daru.
"Nechci být nevděčný" - to už dávno jsi a to dost těžce. Přeju ti, aby z tebe děti taky vytáhly majetek a odkoply jak hadr.
Pokud někdo daruje, nemůže očekávat, že obdarovaný bude do konce života čekat, aby si mohl cokoliv udělat podle svého. Píšete úplné blbosti, protože to vidíte z pohledu vzdáleného pozorovatele. I otec dostal darem dům a dělal na domu všechno podle sebe. Z jakého důvodu to má být najednou jinak? A myslíte si, že když bude otec na světě do devadesáti, tak jako bdarovaný důchodce začně konečně dělat něco podle svým potřeb? Že to asi nemyslíte vážně? Vy neplatíte ty zbytečné energie, já ano !
A za finanční vyrovnání jsem si mohl já koupit byt. Pořád máte dojem, že to byl dar? Byl to trest.
asd1 - velmi se mýlíš, vůbec nechápeš, jak to v těhlech vztazích funguje, protože jsi to evidentně nezažil. Dar je jedna věc, ale dělat peklo z otcovi strany je věc druhá.
Přesně jak vanad píše ten příklad s vodou. Otec říká proč to měnit když voda funguje 50let bez problémů. Ano funguje, ale za těch 50 let to bude v katastrofálním stavu, trubky ucpané atd. atd. takže logicky syn, nový majitel to chce dát do pořádku a už je na světě spor mezi otcem a synem. Já mám názor takový, že pokud rodič daruje dítěti majetek za života (což je chyba), tak se vším všudy i se všemi právy. Prostě jednou to daruji, tak at si tam dotyčný dělá, co uzná za vhodné. Což otec asi nechápe. A nikde vanad nepíše, že by otce vyhazoval z domu.
Bohužel kolega Vanad1 to popsal přesně a já jsem v prakticky stejné situaci jako on. O nějakém nevděku nemůže být řeč. Otce si vážím a proto nechci podnikat nějaká definitivní řešení. Z domu ho nevyhazuji, on zde nikdy nebydlel a nebydlí, dům zdědil po svém otci a jako plnoletému mi jej daroval. A stejně to udělám i já se svými dětmi(pokud o to budou stát), s tím rozdílem že se odsud budu muset odstěhovat. Znám přesně lidi, kteří po smrti 80letých rodičů mohli začít ve svých 60ti letech žít ve svém domě podle svých představ.
Podotýkám že to nebyl dar,který jsem održel na stříbrném podnosu, strávil jsem tu celý život, všechny volné chvíle,vyplněné prací,kdo měl kdy hospodářství, ví, že zde nikdy práce nekončí,neexistují víkendy,svátky,atd. S cholerikem se vychází velice těžce, v podstatě vše se vytváří za neustálého křiku a nadávek. Průprava do života ale velká, hodně mi to dalo(i vzalo), hodně jsem se naučil. Dům jsem opravil za výlučně vlastní prostředky, otec mi příležitostně vypomáhal, i ty dílny jsem v podstatě vybudoval já. Jinak přesně jak píše Vanad nebo Samuraj, domluva více než obtížná, příjdete z práce a na zahradě stromy o které nikdo nestál na nevhodném místě,chcete si něco vytvořit,vyrobit... na co zbytečný,takhle se to přece dělá odjaktěživa,já vím všechno nejlíp, vy jste blbci a ještě mi ubližujete,to jsem se dočkal vděku...
Otec je velice zručný, práce kolem domu by zastal hodně, ovšem jsem za dobu celoživotního soužití s ním jaksi psychicky vyčerpaný a nejsem schopný s ním komunikovat, z výše uvedených důvodů pak není možné mu nějakou práci svěřit, protože naše představy jsou diametrálně odlišné a on není schopen akceptovat jiný názor než ten svůj.
Já jsem na takové jednání zvyklý, vím jak s ním jednat, jak uvažuje, bohužel je doma na mateřské manželka, která to vlastně celé odnáší a je svědkem jeho zhovadilejch nápadů v přímém přenosu. Což pak ovlivňuje naše soužití. Ona s ním nejedná vůbec,navíc byla ta která se nás vždy snažila dávat dohromady, dnes bohužel sama vidí že to není možné a ničí jí to víc než mě.
Zde asi opravdu každá rada drahá,aspoň vidím, že nejsem sám kdo je na tom podobně
To asd1: Já barák nechtěl, domluvili jsme se na tom, že oni dožijí, náklady na půl a já si budu dělat co chci a jak budu chtít. Asi pořádněte nečtete cizí příspěvky, jen ty své. Za barák jsem poslal bratrovi finanční vyrovnání ve výši, za jakou se prodávaly byty. Vůbec to tedy není dar a měl jsem si dům od rodičů koupit - byl by klid bez diskuzí, nebo jim ho nechat spadnout na hlavu a jít pryč. Nedělejte své hloupé závěry, když nic nevíte a jen jako paša určujete, co je správné a co ne.
Mám stejný problém a je neřešitelný. Také jsem dům dostal "darem", bratrovi jsem posal finanční vyrovnání několik set tisíc. Zadarmo tedy nebyl. Otec je despota, vynucuje si souhlas s jeho názory i nápady, i kdyby byly sebeblbější. Neustále mění dodavatele plynu, protože jsem ve své důvěřivosti neprovedl převod u energií na sebe. Z toho vyplývají sankce od předchozích dodavatelů. Vyžaduje stálý chod kotle, i když je teď venku 20°C. Na zbavení svéprávnosti to není, Někdy je lepší takový dar odříci a at se s tím jde darující vyfotit. Roky utíkají a pokud zde bude ještě pár let, tak vám potečou nervy tak, že dům raději prodáte.
Právní cestou jsem to už řešil ale kromě vyhozených peněz za právníka se nezměnilo vůbec nic.Právník mu poslal dopis s vysvětlením, že jako majitel chci rekonstruovat TUV a topení včetně oprav komínů a právními důsledky jeho bránění v těchto činnostech. Otec teď obchází sousedy, jaký jsem nevděčný hajzl, že chci jeho vlastnoručně vyrobený kotel ( ! ) vyměnit za nový a voda funguje 50 let, tak proč to chci ničit...
Co se týká úkolování důchodců, tak jejich nápady jsou někdy mimo chápání a ze své zkušenosti NEPORORUČUJI jakkoli úkolovat a nechat rozvíjet iniciativu otce. Mě zasadil doprostřed dvorku višeň, takže zavazí úplně všemu a nechtěl jsem ho dráždit vykopáním.
Dostala jsem taky darem dům, ale vůbec jsem o to nestála, byl to nápad maminky a otec se tomu nijak nebránil. Jinak tady bydleli jakoby to bylo stále jejich a já je nechala dělat co chtěli oni a nikdy by mě nenapadlo s nima se hádat kdo co může nebo nemůže udělat. Otec zemřel a maminka postupně nechala rozhodování na mě, komu pronajmout, jak přestavit jednotlivé byty a sama taky přidávala ruku k dílu, na zahradě, pomoc s úklidem. Ted jsem sama stará a nedělám nic, nejdu ani na půdu, ani do sklepa, ani na chodbu, na zahradu, abych viděla jak to tam vypadá, asi hrozně, ale už nemůžu. Co udělá dcera s manželem moc toho asi není, ale co se dá dělat, nic. Co bych já dělala s otcem, který do domu chodí a v domě kutí, vůbec nic, at si kutí když ho to baví, však se dočkáte, nikdo tady není věčně.
No jinak než domluvou nebo výměnou zámků to nevyřešíte pokud to nechcete řešit soudně ...a líbí se mi věta..."...ale na to aby mě někdo fackoval jsem přeci jenom už trochu starý" ...na to by Vám moje máti odpověděla hned: "mě je jedno jestli ti je 5 nebo 30...facku ode mě můžeš dostat v každým věku"
a btw...čím Vám jako to soukromí omezuje když je v dílně mimo dům? vzhledem k tomu, že je v důchodu tak si hledá zábavu a tráví tak tím čas...
Dům se předává z generace na generaci... Dokud otec žije, je součástí generační linie a má jakási morální práva mít nějaké požadavky a názory. Osobně bych využila jeho zručnost a ochotu něco dělat. Nevím, jak moc je šikovný na práci se dřevem či s kovem. Ale asi bych ho nějak zaúkolovala ve prospěch domu. Když má dlouhou chvíli, může opravovat plot, natírat plot, natírat kůlny, může vybílit sklepy. Může a jistě i rád odvede kus užitečné práce.
No, rovněž já to vidím jako neřešitelný problém. Možnosti jsou jen 2: Rozejít se ve zlém nebo neustálý boj o každý metr čtvereční a každou minutu soukromí. Manželka je spoluvlastnicí pozemku a domu. Z domu nemůžeme využívat nic (stala se z něj ruina, sloužící jako sklad harampádí). . Na pozemku jsme zabrali a zkultivovali pro účely pěstování zeleniny pár desítek metrů čtverečních. Tchán okamžitě začal s aktivitami v okolí a expandoval naším směrem (uvolnilo se místo, je potřeba ho zaplnit). Nakonec jsme to vzdali, stáhli se a začali nanovo v jiné části zahrady, původní záhony samozřejmě nikdo nevyužívá, je tam džungle. Po vyklizení několika tun (tolik potřebného) odpadu tchán opět začal expandovat naším směrem. Máme zabráno asi 600m2 z celkové plochy 0,75ha a i to je zjevně moc. V době naší nepřítomnosti zprivatizuje, cokoliv se mu hodí (štěrk, zemina, kámen, dřevo, voda). Domluva nemožná, jak mluvit do dubu. Nejde o těch pár korun, ale přijedete a materiál nikde. Zato nám tam občas něco zasadí, uskladní, přivleče odpad (nikdo, krom něj to nechtěl), přivede na exkursi nějakou návštěvu (velký šéf ukazuje svoje poddané, případně jejich (pardon, svoje) dílo), udělá zle u sousedů, což odneseme my. V případě přítomnosti poddaných pak chodí, vykládá nesmyslné teorie, pomlouvá nepřítomné nebo si jen stoupne do nejnevhodnějšího místa a prostě překáží a vynucuje si pozornost, zkrátka prudí. Jak zmiňuje tazatel, čas hraje pro nás. Skutečně? Už to trvá 20 let, někdy je to horší, někdy lepší. Ale on jen utěšeně tloustne a nám mezi tím ubývají síly. Takže, čas nepracuje pro nás, to jen tak vypadá. RADU NEMÁM, kdybych jí měl, byl bych za vodou. Tak snad jen pevné nervy a nerozčilovat se. Na světě jsou lidi, kteří na tom jsou stejně a spousta těch, kteří by dali cokoliv za to, mít naše starosti.
Správně Anonym, kvůli jednomu starému blbci, tento stav neměnit, rád bych vyslechl názor od blbce o mladém chytrém mladci, doufám, že by neřekl, že jej měl raději vyklepat před dávnými lety do ručníku
Samozřejmě je zde vylíčena situace pouze z mojí strany, byt se to třeba nezdá snažím se vše řešit v rámci dobrých vztahů smírem. Na rozdíl od něj nejednám direktivně, neutočím slovně ani fyzicky,snažím se ho převážně ignorovat, pouze když už situace překročí jisté meze, tak se ozvu,nenechávám si dělat na hlavu. Pokud se člověk podřidí zdeptá ho takové chování psychicky,tak jako se to stalo bratrovi a není schopen komunikace s ním vůbec! Když vztahy nebyly ještě tak vypjaté pamatuji,že vždy mluvil o tom jak jako mladý bydlel u tchána,který novomaželům vše organizoval,velice to odsuzoval a dnes se chová naprosto stejně, opravdu se člověk věkem tolik mění? V jeho případě asi ano, čím starší tím horší,dříve bývaly i celkem pohodové chvíle,ale s odchodem do důchodu mám pocit,že nadobro zpitomněl.
Tady se poradit nedá, u vašeho otce se totiž sešlo hned několik vlastností, se kterými nepohne nikdo, a už vůbec ne vy, jeho syn. Paradoxně si celou situaci komplikujete tím, že chcete být slušný a máte meze, za které vůči němu nikdy nepůjdete. A s tím on zřejmě počítá. Proti vám samozřejmě hraje otcova vitalita, velké množství jeho volhého času, bezostyšnost k vám a vaší ženě, tvrdohalvost, panovačnost, to, že nebere váš názor, že je splachovací. S tím se prostě bojovat nedá. No, možná dá, ale to dřív přijdete o rozum a otce to ani v nejmenším nerozhodí. Jediné, co mě napadá - zkusit ho úkolovat k potřebným věcem, ale tak šikovně, aby měl pocit, že si to vlastně vymyslel sám. Prostě - kdo si hraje, nezlobí. Jen kdo to má pořád vydržet, stále vymýšlet strategie? Navíc otec bude asi velký špekulant a všechno prohlédne. K tomu všemu je pořád na vašem a stejně vás do toho bude vtahovat. Těžké, těžké radit
Nerozumím tomu, že (otec) "mě třeba nekontaktuje a do domu nechodí" a současně "velice omezuje moje soukromí (neustále výtky co se má jak dělat, rady o které nikdo nestojí,atd)". Není to tak trochu v rozporu?
Dodávám - "ale s odchodem do důchodu mám pocit,že nadobro zpitomněl" - ještě to nevíte, ale s tím, že je člověk najednou "zbytečný" se někomu docela špatně vyrovnává. Táta by ještě chtěl být užitečný, jen se holt nedovede koiusnout do jazyka, než radu vysloví. Podobně některé babičky, pro které je ta jejich péče o dítě "jediná správná"
Bohužel není, do domu sice nejde, ovšem kdykoliv se podívám z okna naše pohledy se střetnou,náhoda..., pokud něco dělám venku v tu ránu ho mám za zadkem a už to jede,"rady",poznámky, narážky,atd. V mojí nepřítomnosti má tendenci po mě věci předělávat, podle svých představ,pokračovat v započatém díle,atd. Takže i jeho pouhá přítomnost je opravdu velice omezujicí.
Ona problémem je hlavně jeho povaha, je velice zručný řemeslník, v minulosti značně vyhledávaný,i dnes by na melouchách šel z ruky do ruky. Bohužel lidi ho přestali kontaktovat právě pro jeho chování,názory a tím v podstatě přišel o veškerý sociální kontakt.
a tím v podstatě přišel o veškerý sociální kontakt
Právě jste pojmenoval důvod, proč ho máte neustále doma. Zákazníci ho můžou poslat do háje a najít si meloucháře jiného. Vy tu možnost máte taky, až na to, že jiného tátu nenajdete. Rozhodnout se musíte sám - a taky si sám nést všechny důsledky. at už kladné nebo ty druhé.
K původnímu dotazu - vyměnit zámky je nejjednodušší. (Před tím ale bezpodmínečně ošetřit otcův majetek tak, abyste byl nenapadnutelný ohledně ztráty, přisvojení atd.!) Záleží na tom, jestli je pan otec neodvrtá nebo cholericky nevykopne dveře. Lze také podat trestní oznámení pro porušování domovní svobody podle § 178 tr. z.
To je častý problém...podmínka darování bývá i "dožití". Jedno řešení: Syn mého kamaráda si díky darvanému domu vzal hypotéku na domek ve městě (kam chtěla jeho manželka) a je po svárech. Tatku to mrzí, je v celém domě sám a moc rád syna vidí, když přijede.
Ten nápad s "ukolováním" co tady padl, třeba snachou, je dobrý, když je šikovný kutil (jestli si to dá líbit). At vyrábí, dokud může, stáří je fakt těžké...
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.