Nejste přihlášen/a.
Dobrý den, chci se vás zeptat co byste dělali v mé situaci. Je mi 20 let, bydlím celý život u dědy, protože rodiče by se nedokázali postarat. Jinak jsme spolu vycházeli všichni dobře. Mamka bydlela pořád s otcem, ale otec, který prakticky táhl svým příjmem jejich domácnost, zemřel. Mamka je bohužel naprosto finančně negramotná. Celý život se spoléhala na tatku, který jí dával měsíčně mimo bydlení i dost peněz a kdyby ho neměla tak si radši nepředstavuju kde by dneska byla. Tatka byl v tomto ohledu taky úplně nemožný, nabral si plno půjček pro cizího člověka, který mu natáhl do hlavy bůh neví co a pak to skoro nezvládl splácet, ale nakonec to zvládl, mimo jiné proto že byl hodně pracovitý a měl vcelku slušný příjem. Mamka má ted zařízené 2 kreditní karty kde dluží dohromady 27000,- , a naskakují tam šílené úroky... na jednu pošle 1000,- měsíčně a i když z ní zrovna ten měsíc nic nevybere tak se jí dluh sníží tak o 300-400,- protože víc než půlku sežerou úroky a druhá karta to samé... ona vůbec netuší, že kreditní karta nepatří do bankomatu, ba co víc ona netuší co to kreditní karta je, ona si myslí že ty peníze co jí zobrazí bankomat jsou její a přitom je to jen úvěrový rámec kolik si může ještě popůjčovat... Celý den se s ní hádám a jsem z toho úplně na nervy jí to pořád vysvětlovat at si to splatí, že to je to první co musí udělat ( přišla jí poslední výplata od otce ze které může alespon jednu zaplatit ona si za celý život nenašetřila ani korunu), ale ona že přijde o tu rezervu co ted má kterou by stejně za chvíli prožrala protože neumí hospodařit s penězma a dluh by jí zůstal... před pár lety měli možnost koupit obecní byt v centru velkého města za 135000,- a co oni udělali nekoupili ho a co víc neřekli ani me ani dědovi který by ho koupil a od té doby s ní děda nemluví, protože vyhodila milion z okna... a ted jim ti lidi co ten byt koupili zvyšují nájem a ona se strašně díví... samozřejme že na tom chtěli vydělat... jsou tam navíc nějaké dluhy po tatovi, ale o tom bude ještě dědické řízení jestli to ona muže odmítnout nebo ne... má ted 750,- na 14 dní,- (protože předtím utrácela za hovadiny a nakupuje tak nevýhodně že hůř to nejde) a já jí říkám že s tím musí vyjít a ona že nemůže vyjít... jak nemuže když musí tak blbých 14 dní s těma penězma co má jenom na jídlo vydrží nehledě na to že má po otci plnou skřín jídla a v připadě nouze jí dám nějaké stravenky... ona říká že bude muset vybrat z nějaké té kreditní karty další peníze... neumí si ani vůbec nic uvařit...Chtěl bych jí pomoct se z toho dostat, ale to by me musela poslouchat, protože ona sama nic nevymyslí... ale otravovat si život a nervovat se s někým kdo snad ani pomoct nechce... kor když mám ted před maturitou... mám se otravovat s takovou neschopnou mamkou? nechci aby skončila na ulici proto se jí snažím pomáhat... ale mám se snad na startu život kdy mám svých problémů milion starat i o svou svéprávnou mamku?
Určitě tady budu za zlou, ale po svých životních zkušenostech, kdy jsem se nemocné matce tak snažila pomáhat, až jsem skončila u psychiatra, vám radím, abyste se na matku vykašlal. Takový typ lidí si nedá poradit, domluva s nimi absolutně nemožná, i kdybyste jim dal milion, tak jsou za chvíli bez něho a dál budou čekat s nataženou rukou. Je něco jiného starat se o postižené a nemocné a ne ztrácet čas s lidmi, kteří nás stáhnou do svých sraček. Tím nechci říct, abyste byl na matku zlý nebo tak, prostě ji propuste ze svého života, odpustte jí to, jak se k vám chovala a hlavně nemějte pocity viny.
Máte 20 let a jistě nechcete do smrti platit dluhy matky. Žijte svůj život a matku která měla dost času äby se naučila hospodařit, nechtě žít její zadlužený život. Pochopila jsem, že o vás se nijak moc nestarala, važte si dědečka. Možná bych se pokusila omezit matčinu svéprávnost aby nemohla uzavírat půjčky ale o tom rozhoduje lékař a soud. Pömáhám jenom tomu, kdo o to stojí a sám se snaží.
Moje matka byla povahově úplně jinde než já a tak jsme si nikdy úplně nerozumněly. Onemocněla v podstatě před 20 lety, poslední rok a půl života byla na vozíku bez nohy. Její rozhodnutí bylo, že nikdy nepůjde do žádného zařízení s pečovatelskou službou. Druhé její rozhodnutí bylo, že nebude chodit s protézou a bude se pohybovat pouze na vozíku. Takto se rozhodla již v nemocnici po operaci a nebo dokonce již před ní. V nemocnici s ní sice chodili, po propuštění už ale byla opravdu jen na tom vozíku. Jelikož nebyla nesvéprávná, nemohla jsem nijak její rozhodnutí ovlivnit. Chodila jsem normálně do práce a přesto, že jsem u ní téměř denně trávila několik hodin času, zdálo se to naprosto zbytečné. Přes veškerý čas a péči, kterou jsem ji věnovala (ale spoustu věcí zvládala sama, třeba nákupy a vaření.. ) mi totiž neustále něco vyčítala. Hádala se se mnou často bez důvodu. Můj osobní život v podstatě neexistoval. Jednoho dne moje matka náhle zemřela na infart. Byla jsem rizikově těhotná a v tu chvíli jsem nemohla ani prožít smutek. Musela jsem fungovat dál, vyřizovat věci okolo úmrtí a do toho zvládat vlastní problémy. Musím podotknout, že v době péče o matku jsem to brala jako samozřejmost a moc jsem o tom nepřemýšlela. Teď je zhruba 2 roky po smrti. A já mám krásnýho zdravýho syna. V tuhle chvíli, když se podívám zpět, musím bohužel říct, že už bych se nikdy takto nestarala o člověka, který o pomoc vlastně vůbec nestál. Protože všechno, co jsem udělala bylo stejně neustále špatně. Což je nesmírně vyčerpávající. Určitě ještě víc než všechny její nemoci. Samozřejmně Na tuto otázku neexistuje žádná rada. A hlavně ne od lidí, kteří nic podobného neprožili. Děti se nemohou jen tak odtrhnout od rodičů, kteří péči potřebují.. jelikož děti mají svědomí a vlastně přebírají i zodpovědnost za své rodiče.
Tohle číst,tak z toho bolej oči - obě.Aspoň po pár větách udělejte odstavce a napište to znovu a srozumitelně.Akorát jsem pochopil,že jste se ve svých dvaceti letech co jste s ní ani otcem nebydlel chcete o ni postarat a ona o to nestojí.Na ulici neskončí a ulehčíte si starosti,když ji seženete domov důchodců s pečovatelskou péčí - jak píšete sám: neumí hospodařit,uvařit apod.
Nelíbí se mi ale toto ... ale mám se snad na startu život kdy mám svých problémů milion starat i o svou svéprávnou mamku? - ANO MÁTE ! Je to Vaše matka a tu máte jen jednu ! Stejně jako otce !
Ten zákon nebudu hledat,ale je to dokonce Vaše povinost.
Matka není schopná normálního života. Pokud se to nenaučila za celý život po boku manžela, tak se to nenaučí ani nyní /vaření/.
Zajděte za jejím ošetřujícím lékařem. Možná, že Vám potvrdí, že má sníženou inteligenci, nebo je tam nějaká psychiatrická nemoc.
Potřebuje mít někoho, kdo ji životem stále povede, kdo na ní bude dohlížet. Nevím, jestli nějakého opatrovníka, ale je to úvazek na celý den.
Každý rohovor s ní Vás bude vyčerpávat, protože to je jako házet hrách na zeď. Je schopná fungovat, ale za cenu, že se bude propadat níž a níž.
Bude Vás to stát ještě nějaký čas, než zjistíte, jakou pomoc by mohla Vaše matka dostat. Myslím, že v tomto ohledu je síto sociální pomoci dosti řídké. Ale nejsem v tomto směru v obraze. Možná, že by se něco našlo. Zdravotnictví, sociální odbory, právě ty neziskovky by měly pomáhat, občanské sdružení, zajistit obědy od města, důkladné vyšetření psychologem a psychiatrem. Paní není schopná hospodařit a fungovat. Zadluží se, propadne na dno společnosti. Prostě na to nemá. Teď jde o to, jestli se najde nějaká škatulka, do které ji zařadí. Protože ona vypadá a v mnohých smerech jedná jako zcela normální osoba. Najít nějakého specialistu, který si s ní dá práci a dobře ji vyšetří. Kdyby měla přiznanou nějakou omezenou právní způsobilost - svéprávnost, /manipulace s penězi, majetkem/ bylo by to asi dobré.
Možná ta varianta - dům s pečovatelskou službou - by byla dobrá.
Možná by nebylo špatné, zavolat i linku seniorů, nebo psychopomoci, či se obráti s dotazem e-mailem na pomáhající organizace. Ale nejdříve bych došla za tím obvodním lékařem a s ním vše prokonzultovala, možná Vás navede tím správným směrem. Nebo i ten Váš děda, jestli je to její otec, a je zdravý a schopný, by mohl pomoci a zjistit co a jak.
Rodiče si bohužel nevybíráme. pohanka má pravdu, udělal bych to stejně jak vám radí. Přece, kdo jiný to může pro ni udělat než vy, Přitelkyně jestli Vás má ráda počká, a zahraničí taky počká. Vy máte celý život ještě před sebou, ale jestli své matce nepomůžete, tak její život může velmi rychle skončit, I když se o Vás nebyla schopná postrat, ale přece může být velmi nemocná a ani za to nemůže.
Omlouvám se, byl jsem celkem dost vytočený tak jsem psal jak mi to přišlo pod ruku..
Když tedy radíte, že se o ní mám postarat... Můžete poradit i něco konkrétního jak to udělat? Bydlím u dědy, dělám maturitu a jsem podle zákona nezaopatřené dítě.. sám bych potřeboval občas pomoc od rodičů jako ostatní, ale bohužel to mám naopak..
Mám jí učit vařit, což pochybuju, že by chtěla? Mám jí začít jak nakupovat a šetřit? tolikrát jsem jí říkal proč si kupuje toto, proč kupuje džus 0,33L za 18,90,- když má vedle 1,5L za 24,90,- Jedním uchem tam druhým ven.. nemám právo zacházet s jejími financemi takže když nedá na mou radu tak nic neudělám... a dům s pečovatelskou službou? je jí 47 let... nic takového by pro ni samozřejmě nepřipadalo v úvahu... kdo by to platil?
Nejspíše jste měl dobrou matku, že jste si tak jist tvrzením, že je nutnost se o ni postarat. ale mám se starat o člověka, který se nikdy nepostaral o vlastního syna? o člověka, který se uráží z důvodu, že se jí snažím pomoct... taky mám svůj život, budeme se časem s přítelkyní stěhovat, možná pojedeme na nějaký čas do zahraničí... jsem ochotný jí pomáhat do té míry, než mi to začne kazit vlastní život
Pracuje a roznáší každý den letáky, nebo pracuje-roznáší letáky. Podle mě vaše maminka trpí psychickou poruchou. Prostě je blázen. Mám kamarádku, která měla to samé. Její matka nikdy v životě pořádně nepracovala, v zaměstnání vydržela tak půl roku a pak byla několik měsíců doma. Nakonec to byla snad sociální fobie a matka si pobyla několik měsíců v psychiatrické léčebně. Když byla kamarádka na rodičáku, jí a její sestru jejich matka vydírala, že jí musí dávat peníze (které samy neměly), jinak se zabije. Když jí radily, že musí opustit velký byt a nastěhovat se do levné garsonky, aby jí její invalidní důchod na hlavu stačil, nechtěla o tom slyšet, prý se nehne. Nakonec i ta kamarádka si pobyla ze své matky na psychiatrii, maminku přestěhovala do garsonky nedaleko svého bydliště a nějak jí má pod kontrolou a funguje to. To že není matka psychicky zdráva je jasné už z toho, že se o vás nedokázala postarat, přesto že měla manžela a podmínky, tedy byla zajištěná. Co táta a prarodiče, s nimi jste nikdy o téhle situaci nemluvil?
Asi by to chtělo najít člověka, kterému mamka věří. Babička, děda, nějaká její kamarádka, ... A s tímto člověkem se domluvit, aby ji zkusil vždy o nějaké konkrétní záležitosti přesvědčit: že má splatit půjčku, že má kreditní karty zrušit, že ty obědy jsou výhodné, že ... A kdyby ten člověk byl hodně obětavý, mohl by s ní ty věci i zařídit, aby se v půli cesty nerozhodla měnit názory.
Už má jen otce, který jí celý život něco zařizoval jako třeba bydlení (nekoupili nádherný byt co jim zařídil v centru za 250K nebo alespon neřekli dědovi, který by ho koupil, děda je za to zdrbal a oni udělali to samé s jiným bytem co mohli mít za 135K) a dokonce za ní zaplatil půjčku kterou si ona už dávno v minulosti vzala a nedokázala splácet ( půjčila si 10K děda musel zaplatit 20K) takže teď už nechce nic jiného než mít od ní konečně pokoj, protože po... co mohla takže se mu vůbec nedivím. Teď místo mých rad si dělá věci zase po svém takže bez manžela dopadne definitivně špatně.
Pak je ještě mamka z tatové strany, ale ta má dost let a své problémy. Pak má nějaké kamarádky ( jedna z nich jí ted dala "radu" aby si část peněz z tatovi poslední výplaty nechala jako rezervu což je strašně pěkné ale né v situaci kdy jí na nesplacené kreditní kartě naskakují šílené úroky a v situaci kdy to stejně prožere). Mamka říkala, že chce, aby jí tam zbylo aspon 5000 ( 19200,- přišla tatova výplata, 14200,- by stálo splacení té hlavní kreditní karty, ale prý už by jí tam zbylo jen 1500,- , výplata přišla tak před 14 dny takže co udělala s těma 3500,- bůh ví a to nepočítám že utratila celou svou výplatu i důchod a do další je ještě daleko)... Takže můj model situace do budoucna je ten, že za pár měsíců nebude mít z těch peněz ani korunu, dluhy nesplacené, na podzim jí zvednou nájem v bytu co mohla zadarmo mít kdyby řekla dědovi, který by po ní nechtěl na nájmu ani korunu. a tehdy končí... Navíc mi děda řekl, že by ten byt přepsal na mne, abych taky něco měl... tudíž jsem naštvaný o to víc, protože jsem mohl mít ve 20 letech vlastní byt jen kdyby mojí rodičové měli trochu rozumu.
Radím jít do banky a domluvit se. Třeba se s Vámi nebudou chtít bavit, ale všechny ty kreditky okamžitě zrušit. Věk 47 let nemusí znamenat automaticky vyzrálé a dospělé chování, to už tak je... Vaší prioritou by teď ale měla být maturita, tomu
věnujte maximální snahu a úsilí... Na podzim se špatně maturuje... A potom, od června, "řešte" zase mamku...
Ne, nemáte. Nebude to mít žádný smysl. Pokud doteď dělá jen dlkuhy a nepřemýšlí o zítřku, není žádná pomoc. Vždy se říkalo, že nejhorší jsou darované peníze. A je to pravda.
Odhlaste se z trvalého bydliště, protože dřív nebo později vás strhne sebou do katastrofy. Není vůbec žádná jiná možnost. Bohužel její mozek nedokáže správně fungovat a pokud vám někdo tvrdí, že musíte pomoci, tak si uvědomte, že to není prakticky možné není. Jen na vás přenese své dluhy a vše se bude opakovat.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.