Nejste přihlášen/a.
dobrý den, prosím nevím co už mám dělat s moji mámou. Je jí 75 let a už 15 let bydlí sama v domě. Ptám se především straších rádců. Po smrti mého otce na kterého byla závislá a on všechno zařizoval, je to s ní k nevydržení, je zapčklá na téměř celý svět, chce být sama a zároven nám to vyčte, vím že má i bolesti, ale je pod dohledem lekařů. Mne a bratrovi pořád nadává, když zavoláme tak snůška výčitek když nevoláme tak také. Když přijedeme, tak nás pomalu nepustí a když ano, tak má schopnost všechno co se dozví překroutit, aby udělala peklo v rodině. Kamarádky nemá, všechny pomlouvá. Bratr se rozvedl a to neměl dělat, dokonce říká at spadne letadlo, kterým jede na dovolenou. když si postěžuju na nějakou bolístku, tak mi řekne dobře mi tak. Už jsem tam přestala chodit, nedá se to vydržet, ale každý týden ji navštíví aspon moji synové, na ty kupodivu je milá. Takže není nějak psychicky narušená. Já vím že chce abychom tam u ní dělali, co ona si vymyslí, ale s ní se to opravdu nedá. Jediný její koníček je TV a ta běží od rána do večera, hlavně politika a seriály.Když ji něco naznačím, tak ona si to podle sebe upraví, takže vznikají fámy atd. Nevím jestli ji mohla ta Tv tak zblbnout. Někdy mi přijde podle jejich nesmyslů, že je zas někde uprostřed nějakého seriálu.Vždycky si říkám zatni zuby a jdi, vždyt jednou budeš taky stará divná, ale na druhou stranu vidím i milé babičky, kteří se snaží se všemi nehádat. Nevím jak ji pomoct a jestli to vůbec půjde. Vydrželi byste pokaždé hodinu poslouchat jak už chce umřít?
Zdravím. Já vás asi nepotěším, ale přesně takto se projevuje tzv. "stařecká demence", která se dá léky trochu korigovat a brzdit. Dotyčný má bohužel pocit, že má naprostou pravdu, vždy a ve všem. Problém se zvětšuje v případě, že se jedná o člověka povahou dominantního, přehnaně sebevědomého a pesimistického. Pokud se projevy nebrzdí, tento člověk časem nespolupracuje s okolím, ale "popasovává" se, bojuje. Ve výsledku jsou někteří (ti nejbližší, kteří chtějí pomoct) z okolí označeni "dementní" osobou za úplně neschopné, nešikovné, stárnoucí, tlusté, úplně sklerotické, hloupé... A vedle toho sebe označí za toho, kdo je sice starší, ale toto prostě nemá. Zdá se, že tato osoba všechny pomlouvá, ale to je špatně chápáno. Tato osoba jen ukazuje na chyby těch okolo, aby vedle nich ona sama vynikla. A sama tomu věří. Sama sebe má za hvězdu. A kdo s tím nesouhlasí, je nepřítel. Všechny věty jsou jen já chci, já nechci, já, já, já... Časem se z toho může vyklubat Alzheimer. Je na místě se poradit s jejím obvoďákem, ten provede základní testy a buď to vyloučí, nebo dá medikaci, nebo pošle na vyšetření na neurologii a léčí se tam.
ido, dovolím si s Tebou nesouhlasit. Moje maminka i tchýně byly naprosto stejné od doby, kam moje pamět sahá. Takže o stařeckou demenci nešlo, šlo o jejich povahové vlastnosti.
Já jsem to s maminkou řešila tak, že jsem jí vždy na rovinu řekla, že mě tohle její pomlouvání nezajímá a stočila jsem hovor jinam. Někdy se mamka urazila, tak jsem jí dala pusu, odešla jsem a přišla třeba za týden.
Zdravím
Vykládat jí o tom, že jestli se chce cítit lépe a mít zase nějaké známé nebo kamarády znamená změnit svůj vnitřní přístup, by bylo asi zbytečné. Podle mně by to chtělo aby našla nějakou kamarádku nebo lépe i nějakého sympatického kamaráda přiměřeného věku se kterým by si rozuměla, to by mohlo pomoci.
Kolega z práce měl maminku, v cca takovém věku, mluvila jen o tom že chce umřít ze života se moc netěšila, kvůli hmot. zajištění šla do domova důchodců, tam se seznámila s jakýmsi mužem a náhle se úplně změnila, začala být optimističtější opět se začala "radovat ze života" je to asi tím že našla nový smysl, najednou se zas měla na koho těšit, s kým si popovídat někoho kdo na ni měl čas, kolegu to velmi potěšilo, jak se maminka změnila k lepšímu
Anebo to chce (ono je to možná totéž v "bleděmodrém") aby ji zkrátka někdo "vytáhl ze samoty a stereotypu" neustále kolem sebe vidím "hloučky" aktivních důchodců jezdí na výlety, dělají turistiku dokonce chodí do Sokola, na tom nezáleží podstatné je že jsou mezi sobě rovnými nejsou sami, mají nějakou náplň smysl a jak víte ve skupině je legrace v každém věku. Nejtěžší je dle mně začátek, prostě by bylo třeba nějakého vrstevníka nebo vrstevnici aby jí přemluvil a mezi ty lidi ji "vytáhl" myslím že pak už to půjde samo...
Asi se ti to nebude líbit, ale tyhle problémy jsem si s mojí matkou (zrovna dnes má 84 let) vyřešil už před cca 15 lety, a to tím stylem, že jsem se projevil jako "nehodný syn", vyklopil jsem jí vše na rovinu, tedy to, co se mi na jejím jednání se mnou nelíbí, hlavně moje neustálé "vychovávání", dokonce jsem ji dohnal k falešným slzám, ale mám pokoj. Od té doby je matka jak milius a když je náznak nějaké recidivy, okamžitě dusím v zárodku.
Ovšem je fakt, že podle toho jakou má tvoje matka povahu, riskuješ tím i totální roztržku. Takže je třeba hodně uvažovat, probrat to i s bratrem a dohodnout se na dalším společném postupu. Přece si od ní nenecháte takhle znepříjemňovat život!
Dobrý den. Zkuste si alespoň na chvíli, na měsíc, dva, tři ... bydlet sama v domě a nemít nikoho, s kým byste si mohla povyprávět. Myslím si, že to s vaší psychikou velice zamává. Podle mého vaše matka trpí samotou, asi se pořádně nevyrovnala se smrtí manžela, možná má deprese, a proto to její chování. Ona nevidí světlo na konci tunelu, její život je fádní, nudný, ale ona nemá sama sílu v sobě tento stav změnit. Každý starší člověk není tak akční, aby si hned našel nějaké partáky pro další život - kamarádku nebo něco takového. Berte to ale také tak, že vaše matka už má nějaký ten věk, a na stáří člověk je málokdy psychicky pružný jako v mládí. Vaše matka možná vidí, jak jí život utekl a už ji nic pěkného nečeká. Zkuste se poradit s lékařem, možná specialistou (psychiatr), jestli by její stav nemohl být lepší s použitím antidepresiv.
Mám to ze dvou stran, válčím na dvou frontách. Na to, že jsem se těšila do důchodu, mám toho teď plný brejle.
O tchyni dnes psát nebudu. Budu psát o matce. Bydlí na vsi, sama, v baráku, asi 15 km od nás. A to, co píšete je, jako bych to psala já sama.
Matce je 85 let, je 3 x vdova. Můj manžel sarkasticky tvrdí, že všechny chlapy utrápila. Myslím, že není od pravdy daleko. Matka nemůže moc chodit, má 2 hole, celé dny leží a spí, nebo kouká na TV. V noci pak nemůže spát, spí ve dne. Všude ohromný nepořádek, zbytky jídla, plíseň, kolem postele kusy jablek, zuby, slupky z pomerančů... ona sama se odmítá mýt, nedej bože vykoupat. Nebyla hloupá, pracovala v kanceláři, lodičky, kabelky a dnes je z ní troska s připokáleným podolkem, převléknout ji je nemyslitelné. Nechce, nebude...Jezdím k ní každou neděli, vozím kolem 8 - 10 jídel. Jezdí tam i moje sestra. Když přijedu já, vyhazuje sestřina jídla a nadává. Když přijede sestra, vyhazuje prý zase jídla moje. Vaříme obě dobře. Uklidím jí a umyju nádobí, jídlo v krabičkách naskládám do mrazáku. Mamka je velice mlsná. Nechce koprovku, houbovku, slepici na paprice, nechce ryby, rizota, nákypy a podobná bezmasá jídla. Chtěla by jen řízky, pečená kuřata, bifteky, svíčkovou...Udělám jí i masitá jídla, ale nemohu jí nadělat 8 řízků najednou, musím taky uvařit levnější jídlo. V obci je vyvařovna a rozvoz obědů. Informovala jsem se tam, měla by denně čerstvé jídlo, pestrý výběr, cena přijatelná. Vynadala mi, co se pletu do jejích věcí, že ona to NECHCE. Proč?
1/ musela by pro jídlo chodit k vrátkům /asi 10 m z verandy/
2/ musela by denně umýt jídlonosiče. Takhle hází nádobí do dřezu, kde to osychá a zasmrádá a čeká to, až sestra, nebo já přijedeme a umyjeme.
3/ musela by to platit. Takhle to má zadarmo, nic po ní nechci a ona sama nemá snahu se vyrovnat.
Kamarádky nemá. Jedna umřela, s druhou se poškorpila, ta je ohromný dobrák, chodila k mamce, uklidila jí, umyla, vše přinesla, je vdova a měla čas. Mamka se naučila jí nadávat a prohánět ji jako slouhu. Tak paní přestala chodit. Třetí bývalá kamarádka se ohlásila telefonem, že se přijde na Velikonoce podívat. Matka ji odmítla, že nechce. Nevíme proč. Má tam ohromný nepořádek, tak kvůli tomu? Jinak nečte, neluští, prostě nic. To potom den pomalu utíká.
Jinak mamka byla, bohužel, dosti neoblíbená - každého opravovala, tupila, každému se pošklebovala, jen ona věděla všechno nejlíp, lhala. Jedné paní ze vsi říkala Slonice, jiné Vykulenda. To se s ní pak těžko kdo přátelil.
A tak je tam sama, zapšklá, otrávená. Nikam by prý nešla. Sestra jí nabízela pobyt u sebe - NE, do nějakého domova důchodců bychom ji nedostali ani náhodou. S nikým by se nesnesla. To tvrdí sestra i já. Nechci ji pomlouvat, je to přece máma, ale takhle to prostě je.
A co s tím? I já o tom přemýšlím. Ale na nic jsem nepřišla. Prostě, musím to nějak překousnout, matka je už stará a já si nechci pošpinit svědomí nějakým nepěkným chováním k ní. Kolikrát jsem říkala, že už tam nepojedu...a nedá mi to. Je to přece jen máma, i když...Jaga.
Milá "elles", jak se chováte k mamce, tak se k Vám následně budou chovat Vaše děti. Až dojdete do jejího věku, až pochováte manžela a zůstanete v životě na stáří bez pochopení a lásky, teprve si vše uvědomíte. Takže nemá smysl Vám nic radit, Vám musí poradit jen Vaše srdce. Jsou zde i rádci, kteří se dokázali a dokáží postarat o své staré a nemohoucí rodiče a musí při tom zvládat svou rodinu, své děti, své zaměstnání, ale chápu to, každý na to nemá...
Nemá smysl něco měnit, starýho psa novým kouskům nenaučíš. Nemá si komu postěžovat, tak to ze sebe chce vychrlit hned jak se někdo ukáže a nepustí vás skoro ani ke slovu. Vyslechla bych to, spíš bych jí pokývala aby byla spokojená. Taky asi má problémy s úklidem že, tak ne jenom ahoj jak se máš, ale taky přiložit ruku k dílu, vytřít umejt okna, těžší práce udělat, uvidíte jak bude milá. Každej starej člověk má bolesti, který nikoho nezajímají, nemá komu to říct a ještě se tvářit přitom mile. Vnoučata přijdou, řeknou ahoj babi jak se máš, odpovím dobře, oni to chtějí slyšet, ani slovo a nepotřebuješ něco? To až řeknu, kam jdeš, kup mi tam to a to, tak to koupí. Těžký život starého, osamělého, nemocného člověka každý den je stejný, připadá vám tak krátký, že jak vstanete už zas jdete spát a nikde nic. Pochopí to ten, který sám bude hodně starý a nemocný.
No, naše babička má taky tendence jen nadávat, řešit nepodstatné "problémy", které normální člověk přejde a vůbec je v 99% negativní, rozčilená, už aspoň 15 let řeší, co bude, až umře, s nikým se nestýká (ono přiznejme si, kdo by se chtěl taky stýkat s negativním člověkem).
Návštěva u ní nás vždycky úplně vyštaví, takže se snažíme tam pobýt jen hodinku-dvě max a zase jít. A další hodinu to potom vydýcháváme. Ale stejně se snažíme stavit alespoň 1x za 14 dní, nebo častěji, protože nikdo jiný ji nenavštěvuje. Když začne mít poznámky, co my bysme měli a neměli dělat a co děláme špatně, tak to rázně zarážíme hned v zárodku. Trochu si myslím, že je to snaha upoutat pozornost, být něčím zajímavá, prostě taková žádost o pozornost a obdiv. Za ty roky jsme nepřišli na to, jak ji přetransformovat do pozitivního člověka, asi to nejde. A taky si myslím, že jak se přestala stýkat s lidmi, tak trochu ztratila styk s realitou a nevidí na sebe vlastně žádné negativní reakce (které člověk v kolektivu, at už pracovním, nebo školním apod., vidí, a pozná tak, jaké jeho chování je nevhodné).
Co jí nějak za něco pochválit,říci jí,že vypadá dobřě a jak to vše sama zvládá,že jí jako obdivujete. Nebo jí koupit kanárka či andulku,mohla by s ní mluvit.Nějak jí nastartovat k lepší náladě.Starý člověk,který je osamocen,nemá žádnou radost,žádnou již budoucnost před sebou,trápí se a tím se mu mění povaha. Je třeba mu pomoci,no ale jak-to je tvrdý oříšek.Je zvláštní,že na vnoučata je hodná. Já vím,rada se píše dobře,ale zvládat to, je horší.
Ja uz mam tohle obdobi pece odslouzene, oba rodice byli na nas sourozencich zavisli s pomoci ke konci zivota, ale hlava jim slouzila dobre az do konce. Ono i pri peci plati to okridlene pravidlo, ze kazdy si dovoli ledaco, kdyz je mu dovoleno. Matka obcas vyšilovala a citove vydirala, treba ze skoci z okna, aby se nemusela trapit, ale my jsme to odlehcovali humorem, aby pro jistotu vylezla az na pudu a skocila z vetsi vysky, ona pochopila, ze nas hned tak nevytoci, na stesti mela smysl pro cerny humor a do špitálu se ji nechtelo. V nemocnici v poslednim tazeni nakonec kazdy pozna, ze se s nim nikdo z personalu mazlit nebude. Vsichni mame jen jedny nervy.
Také jsem to zažila s manželovou maminkou, celý život byla normální a poslední roky života, kdy byla nemocná, závislá na pomoci druhých. Jak jsme se k ní přiblížili, spustila nadávky a křik, hrozné to bylo.
děkuju všem za rady, vidím, že skoro každý si něčím podobným prošel. A kdo nezažil nemůže posoudit. Moje máma je dost podobná rádkyni Babajaga, s obědy to samé, naše obědy s obou stran pomluví a vyhodí slepicím, to vás pak přestane bavit ji to vozit. Taky jsem ji navrhla, aby si chodila před plot asi 20 kroků před plot, kde by měla každý den, nebo obden teplý oběd i s polévkou,hlavním jídlem i s dopravou za 60,-Kč. Ona přece se nebude ponižovat, ale aby to ulehčila nám všem to ji ani nenapadne. Vím, že chce na sebe jen a jen upozornovat.Naštěstí si ještě uklidí, i když jen na oko, jak se říká "nahoře huj a vespod fuj".Před smrtí tatínka to byla tak energická a zábávná cestovatelka a nákupčí, když někam přišla bylo ji všude plno, lidi ji měi hodně rádi a dnes je to zašklíbená a nerudná, pomluvačná ženská.Strašně mě to mrzí.
Chtělo by se mi rovněž napsat pár řádků, ale vše již bylo napsáno. ukám do klavesnice, vedle mne sedí v udělaném pojízdném, pohodlném křesílku moje 95 letá mamka. Před týdnem se vrátila s desáté operace, s desáté narkózy. Za chvilku ji připoutám popruh, jako v autě a půjdu nakoupit něco k obědu, večeři. Musím se zastavit na nádraží, prý se její tatínek už vrátil z války a čeká na nádraží, že netrefí domů a nemá jednu nohu. Musím se cestou poptat po její mamince, prý je na tom špatně a čeká doma až se ( moje matka) vrátí domů. Taky musím zajistit dveře protí zlodějům, že prý chodí pod oknem a čekají až... . Až se vrátím z nákupu, začnu vařit oběd a zahraju ji na kytaru tu, kterou měla nejraději Ej od Buchlova. Musím si z nákupu pospíšit, prý za chvilku musí jít domů pěšky 400km do vsi u Kroměříže. Rodiče ji prý hledají a musí být do večera doma... Musím končit, má plno v plínce . Přeji Vám hodně sil do příštích let. Budete je v dalších letech potřebovat.
Vaše maminka je normální, to je stáří. Hormony, ubylo ženských, přibylo mužských. To úmrtí manžela jí dalo zabrat. Pustte stížnosti jedním uchem dovnitř, druhým ven. Znám to, milé babičky z Boženy Němcové jsou spíš čestná výjimka. Hlavně že je soběstačná, zajímá se "dění", a má-li ráda vnuky, at komunikuje hodně s nimi. Nepomohl by malý mazlík (pes), aby nebyla sama? Mojí babičku roztomilý psík uzdravil, hnala se z nemocnice jako o závod, že se neumím starat a pes trpí...chodila pravidelně ven a to jí přineslo 96 let dožití celkem ve zdraví.
Také bych se přikláněla k psíkovi - mojí tchýni pomohl (přesto, že ho nejprve absolutně odmítala), mojí mamince - i když ta se moc vysokého věku bohužel nedožila - také. Tchyně byla sama hromadu let, takže psík ji vytrhl z letargie, když už nemohla pracovat (bez nějaké činnosti byla neštastná).
Smrt tatínka určitě velice zasáhla psychiku, naráz si uvědomí tváří v tvář, že už to není podzim života, ale že se už může stát toto nebo toto... Obrnit se trpělivostí, vydržet, chovat se k ní jako k děcku - jinak to nejde. Nadávky pouštět jedním uchem tam a druhým ven. Nemyslí to tak - nebo si toho ani není moc vědomá, že ubližuje. Je to stáří - někdo říká, že mládí je sobecké - asi ano, ale i stáří je sobecké, v určitém směru. A cítí se nepotřebné. Fajn je, že chodí vnuci, to je dobře. Pro ty se ještě dokáží babičky trochu přemoci. Třeba jim něco vynikajícího uvařit, co milují jen od babičky, atd...
Seriály tv - možná je ani řádně nesleduje, jen jí to dělá společnost v prázdném domě. Možná by byla lepší četba. Možná by i pomohlo pravnouče, nebo tak něco. Nějaká rodinná oslava na zahradě - teď budou prázdniny...
Moc držím pěsti a nevzdávejte to! Taky třeba budeme staré babky - rády bychom byly těmi milými, ale kdo z nás dnes ví, co s námi udělá psychika později?:
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.