Nejste přihlášen/a.
Dobrý den, mám přítele, kterému nedávno zemřel bratr. Stal se tedy jediným dědicem bytu. Jeho matka je ovšem trochu labilní a lehce ovlivnitelná a sdělila mu. že chce půlku bytu napsat na 2 vnuky, kteří zbyli po synově smrti. Řekla jsem mu at se s tím smíři, že tohle může udělat, že je napíše do závěti. Je naštvanej protože za doby života syna-jeho bratra z ní akorát tahali peníze a celkem nijaký jiný zájem o ní neměli. Vypadá to, že ji ovlivňnuje její sestra, která jí to nakukala. Bohužel jeho matka je na antidepresivech a teď žije představou, že tím možná bude mít jejich pozornost. Když jí v rozčílení řekl, že je mezi nima konec, a že to nedovolí, tak mu řekla, že ho teda vydědí. Prostě se to zbytečně vyhrotilo. Každopádně jsem koukala na důvody vydědění.
1-Evidentní nezájem-ten není. Jezdí za ní každý víkend, vola 3X týdně.
2-Neposkytnutí pomoci v nemoci, nebo vestáří, to se ani nedělo.
3-trvale vede nezřízený život. 4-Byl odsouzen pro úmyslný trestný čin k trestu odnětí svobody v trvání nejméně jednoho roku.
Byl před 7 lety odsouzen na déle jak 1 rok. A občas popil, takže se mu povedlo skončit na záchytce. Takže se chci zeptat jestli toto může být důvod pro vydědění. Díky za odpovědi bez nějakýho souzení skrz vězení.
Sanyno, o jaký byt jde? O dědictví by šlo v případě úmrtí majitele bytu.
Jestli jde o matčin byt, nezdědil Váš přítel nic → byt půjde do dědictví až po smrti matky. Matka má právo se svým majetkem za svého života nakládat podle svého uvážení. Klidně tedy může na vnoučata přepsat celý byt (to není vydědění).
A jestli šlo o bratrův byt (ale to by jej matka nemohla na nikoho přepisovat), dědí bratrovy děti, nikoliv bratr zesnulého (ledaže by zesnulý svému bratrovi část bytu odkázal v závěti).
[Tak tomu rozumím já. Předpokládám, že ještě někdo doplní nebo upřesní.]
Chce-li jeho matka byt (nebo jeho část) přepsat na vnoučata, měl by to Váš přítel akceptovat. A "seřvat matku" za to, že chce se svým majetkem podle svého uvážení, podle mne nesvědčí o dobrém vztahu k ní (jestli matka dosud o vydědění neuvažovala, toto jednání by ji mohlo přimět k přehodnocení → mohlo by vést k tomu, že by jej opravdu vydědila)...
Sanyo, jestli Vám mohu poradit, nemíchejte se do toho. Podle popisu jde nejspíš o matčin majetek, Váš přítel nemá právo své matce něco zakazovat nebo nařizovat.
Byt je jeho mamky. Vím,m že dědictví se děje až po smrti. Pouze na to téma došlo teď protože zmínila přepis na ty dvě vnoučata. Takže v případě, že by se rozhodla napsat byt na ty dva, tak přítel ze zákona tedy nemá nárok? Díky za odpověď
Každý si se svým majetkem může dělat co chce. Když se moji rodiče rozhodnout dát majetek útulku pro psy, tak je to jejich nezpochybnitelné právo a já jim tak maximálně můžu sdělit, že s tím nesouhlasím.
Když teď dá tchýně 1/2 bytu vnoučatům a druhá půlka půjde do dědictví, tak váš přítel dostane půlku půlky a druhou půlku půlky jeho bratr (u zemřelého si to rozdělí jeho děti)
Ano, vaše tchyně si může dělat s majetkem co chce, třeba to napsat na souseda a nic s tím nenaděláte. Pokud by náhodou zemřela před tím, než byt převedla, tak budou pozůstalí dědit podle zákona, ovšem pokud něco rozhodne za života, tak je to jednou dané a nedá se s tím nic dělat. Pouze pokud by napsala závět, kde by byly nějaké podivnosti, tak se to napadnout soudně, ale je to taky na dlouhé lokty a kladný výsledek není zaručen. Já bych se na to vykašlala, nechala to být, prostě některé věci se dějí v náš neprospěch a pokud člověk neustále má pocit křivdy, tak si akorát ubližuje. My jsme zažili něco podobného, před lety tchyně dala švagrové velký dům a pozemky, které pak rozprodali za téměř 2 miliony, manžel dostal pozemky, za které nám naposled nabízeli 80 000. Jak já kdysi záviděla! Hrozně mě naštvalo i to, že baba za ně zaplatila i daň, protože chudáčci neměli peníze... No, nebudu se rozepisovat, dnes jsou v pr...i, už jim není co závidět a my jsme za vodou.
Přesně tak: Váš partner nemá na maminčin byt nárok. Dokud maminka žije, má právo se svým majetkem nakládat bez ohledu na názor svých dětí.
Pozor, Váš partner nemá ani právo se snažit nebo pokoušet maminčino rozhodnutí jakkoliv ovlivňovat. Mohl by ji jenom slušně poprosit, jestli by si to nechtěla ještě rozmyslet.
Ovšem obávám se, že předchozím jednáním (míním to seřvání) už šanci ztratil...
Ad sanyna - Stal se tedy jediným dědicem bytu.
Nestal.
NOZ § 1635 První třída dědiců
(1) V první třídě dědiců dědí zůstavitelovy děti a jeho manžel, každý z nich stejným dílem.
(2) Nedědí-li některé dítě, nabývají jeho dědický podíl stejným dílem jeho děti; totéž platí o vzdálenějších potomcích téhož předka.
A jen pro informaci - za svého života si paní může s majetkem dělat, co uzná za vhodné.
To samozřejmě vím, že si se svým majetkem může za života dělat co chce. Manžel žádný není. Byl to dotaz zda za těchto podmínek je možné jeho vydědění. Já kdyby mi toto řekla mamka, tak od ní nic nechci rovnou. On je povaha jiná, tak pouze zjištuju.
Moment - tchyně, jak to chápu, nechce syna vydědit. To by nemluvila o polovině bytu. Nebo co zamýšlí s tou druhou půlkou?
No ona když mu řekla, že chce půlku napsat ty 2 kluky od syna, tak on ji seřval, že je hloupá a že to nedovolí. Ví jak se k ní chovali, spíš teda nechovali. Takže ji řekl, že jí to nedovolí (samozřejmě, že s tím nic nenadělá). A na to ona, že ho teda vydědí. Asi aby on do toho vůbec nemohl mluvit. Taky to nechápu. Syny měla dva mého přítele a toho co nedávmo zemřel. A chtěla, že by byl byt napůl, půl můj přítel a půl ti dva vnuci.
Mně to připadá spravedlivé. Babča chce udělat pořádek už za života, asi ví své. Měla 2 syny. Ten jeden žije, druhý zemřel, měl ovšem 2 děti. Tak paní chtěla asi dědictví rozdělit napůl, půl dát žijícímu synovi, druhou půlku oběma vnoučatům.
O vydědění si pán přímo říká. Nemá totiž co ji seřvávat. Pokud je milující syn, stará se o ni, jezdí tam a volá, jak uvádíte, řvát na starou osobu, navíc matku by mu ani nemělo přijít na mysl. Navíc, když dělila spravedlivě. Ty děti přišly o tátu, tak at mají aspoň z jeho rodiny nějaký majetek. Ten syn také nepřijde zkrátka, pokud se k ní bude chovat slušně. Je to přece jeho máma, pokud na ní nebude i nadále řvát, jistě ho naprázdno nenechá. Pokud ovšem syn popíjí i dosud, třeba se paní bojí, aby dar nepropil.
Když je paní matkou Vašeho druha, teď je v módě říkat "přítele", proč ji nazýváte tchyní? Tou by se stala až po synově sňatku. A s tím úzce souvisí další věc - at se Vám to líbí nebo ne, jste pro všechny v té rodině cizí osoba. Nejste matka, snacha, manželka. Jenom spolu žijete.Tak by bylo nejlepší do ničeho nemluvit a nechat ty dva, aby si celou věc vyřešili sami. Nadělala byste si zbytečně mrzutosti. Je to v jejich rodině, at se zkusí dohodnout spolu. Vy se budete moci angažovat, až se bude dělit majetek ve Vaší rodině. To zase bude mlčet on. Jaga.
Píšu tcýně, abych nemusela sáhodlouze vysvětlovat. Já na to nemám nejmenší zájem. Řekla jse mu, at to pustí z hlavy, že to nějak dopadne a rozhodně se nepotřebuju v něčem angažovat. Byl to dotaz pro něj. Mimochodem jeho reakce byla přiozená. jeho matka není zrovna vzor dokonalého rodiče. Sám řekl, že to pouští z hlavy. Děkuji za reakce. Hezký večer.
Zdravím, vydědění je komplikované a tak se vše většinou snadno řeší za života darovací smlouvou a dotyčný si se svým majetkem naloží dle svého uvážení. Pochopil jsem to tak, že chce dát vám polovinu a polovinu rodině vašeho mrtvého bratra. To zní rozumně. Život není o spravedlnosti a péče o příbůzné se nikdy nedá spočítat jako jablka na stromě. Každý má svůj pohled a žít s představou, že jednou člověku něco spadne do klína a spoléhat na to, to je blbost. Čím méně na to budete spoléhat, tím lépe pro vás, až dojde na lámání chleba.
Být matkou vašeho přítele, asi bych nic nenechávala za svého života přepsat - zdá se, že by se mi mohlo stát, že bych na stará kolena neměla kde hlavu složit...
Ze zákona budou dědit tak, jak výše psáno, po její smrti. A tak bych to nechala.
Vašeho přítele ale, i vzhledem k tomu odsouzení, by (závět), eventuálně, vydědit mohla - ale silně o tom pochybuji, většina matek se snaží (a je vidět, že i matka vašeho přítele) zajistit, aby pozůstalí byli poděleni rovně... (Výjimek je však též dost).
Za života, když to daruje, nebudete nikdo muset platit daň. Jen je třeba, aby si zajistila tzv. věcné břemeno - po novu "vejminek" - aby jí z toho bytu žádný ze zúčastněných nemohl "vyštípávat"...
Nechala bych to "koňovi" a žila si svůj život. Až to jednou přijde, tak to bude třeba jednou pro vaše děti...
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.