Nejste přihlášen/a.
Bracha ma asi problem, za mlada velice podlehal emocim, pozdeji ho to celkem preslo a byl dost otrlý, ale po padesatce to zase zacalo, snadno se dojimá a je nejak zvlastne precitlively, casto slzi u filmu nebo cteni pribehu, dokonce kdyz nekdo treba i vycurane narika nad osudem je z litosti zaslepeny, rozdal by kdeco a snadno treba muze zblble naletet kdekomu. Co myslite, da se to lecit?
Prožívání máme každý nastavené jinak. To že Váš bratr podléhá emocím více než Vy neznamená, že to je špatně, či že by se měl léčit. Doporučuji knihu Naučte se plavat v moři emocí - doporučuji ji nejen Vašemu bratrovi, ale i Vám - dozvíte se v ní, že citlivější lidé jsou v populaci stejně důležití, jako ti méně citlivější - protože například rozeznají blížící se nebezpečí...
Zdravím.Takováto přecitlivělost se dostavuje u většiny lidí s přibývajícím věkem. Ale to většinou až po 70 letech věku. Říká se tomu "stařecká plačtivost" a považuje se to za normální a neškodné. Pokud se takováto přecitlivělost objeví o mnoho let dříve, nemusí to nic znamenat, ale mohou to být první fáze "budoucího" nervového onemocnění. Třeba Parkinsonova syndromu. To se dá v dnešní době léčit. Pokud bratr tyto stavy sám považuje za obtěžující, může zajít za obvoďákem. Ten posoudí, zda je to "v normě", nebo ho pošle na podrobnější vyšetření. Ida
Jestli se domnivate, ze mam problem ja, tak jste vedle. Odjakziva nam doma rikali, ze jsem mela byt radeji klukem ja a on mel byt holka, jsem po tatovi on po matce. To uz tak nekdy byva, ze se povahy pomichaji. Jestli se to bude zhorsovat, bude mu hrozit rozvod a to by asi nezvladl. Zatim ho rodina toleruje.
Já souhlasím s Ládinem i se Susymon. Kdyby šlo o bratrův problém, ptal by se on. Ale on to – zdá se – jako problém nevnímá...
No to je mozna taky problem, ze on to nevnima tak jako jeho okoli, ale kdybyste ho znali jeste pred nedavnem, jaky to byl razantni chlap jako hora, ktery budil respekt a ted casto fnuká jak precitlivela zenska, tak by vam muselo byt jasne, ze je neco spatne. Pry se mu vzdycky ulevi, tak aspon tak. My uz jsme mu navrhovali, aby ho vysetril psychiatr, ale on se zase jen rozlitostnil. A to si myslite, ze by sebral odvahu zeptat se sam? Stydel by se.
Nikdo z nás Vašeho bratra nezná, nikdo nevíme, jestli jde o nějaký závažnější problém, nebo jestli je to jenom reakce na něco v soukromém nebo pracovním životě.
Navrhovat hned psychiatra se ho mohlo dotknout právě proto, že to sám (asi – jenom můj odhad) jako problém nevnímá. Podle mne by to chtělo hodně citlivý přístup.
Možná by zatím stačila návštěva psychologa, ten by měl říci, jestli je potřeba psychiatr. Ovšem jestli to Váš bratr jako problém nevnímá a nebude terapii nebo léčbu chtít, nevím, jak jej k ní přimět. Nařídit léčbu soudně lze pouze v případě, že by ohrožoval své okolí nebo sebe.
No, já bych toto neřešila. Každý jsme jinak citlivý a važme si citlivých lidí. S věkem se tato citlivost ještě zvyšuje. Může se Vám v životě stát, že za jeho citlivost budete nakonec vděčný i Vy sám. Vcítit se do druhého je dar a to, že toho někdo může zneužít, je problém kvality toho druhého člověka, i když někdy na to může doplatit i on sám. To, že si popláče u TV, bude spíš nejvíce nepříjemné pro něj samotného. Ovládat se to nedá, jedině se takovým pořadům a situacím vyhýbat. Taky může mít pocuchané nervy, v tu dobu jsou také lidé přecitlivělí. No, a alzheimer? Tam už postižení brečí i u nevinného večerníčku, ale to asi ještě nebude ten případ. Můj otec má tuto přecitlivělost celý život, teď mu je 82 let a alz. dosud nemá. Dá se ovlivnit nervová soustava nějakými přír. prostředky, tak, aby tolik necítil, příp. zkontrolovat a, v případě potřeby, harmonizovat čakry.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.