Nejste přihlášen/a.
Šla kolem mě mladá rodina s malým dítětem. Slyšela jsem je, jak si říkají, jak je celé město špinavé a lidi zamračení. Byli plní zloby. Dítěti nešel vybalit opaltek. Táta, celý zuřivý, mu ho vytrhnul z ruky, vybalil, kousnul si a papír hodil na zem, ikdyž o 3 kroky dále byla popelnice. Děcko teda čučelo! A tak to funguje. Všichni se divíme, jak jsou lidé zlí, zamračení, neochotní. Že? + - 10.000.000 Čechů tohle tvrdí. Ale i my patříme do toho davu. Každý z nás bývá zamračený, zlý, neochotný. Brosi, jak jsi na tom ty?
Záleží na brýlích - jestli je má někdo černé a někdo jiný růžové.
Podle mě je všude chleba o dvou kůrkách. A procestoval jsem dost světa na to, abych řekl, při všech možných výhradách, pámbu zaplat aspoň za to, co tu máme. Mohlo by to sice být o hodně lepší, ale mohlo by to být i kurevsky horší.
Jestli taky není někdo moc náročný. Třeba osobně se snažím ve své restauraci uvařit co nejrychleji, je to pro mě otázka cti a vlastních schopností. Ale zase, když se to sejde a hosté se někdy valí ze všech stran (podotýkám někdy - kdyby se valili stále, tak bych si to zařídil). Vidí, že je plno, a ještě se diví, že to bude trochu déle trvat, tak dneska už je někdy i vyšlu. Když je volno, tak jedí do pěti minut. S těmi brýlemi je to přesné. Stejně každý člověk posuzuje tento svět přes sebe. Když je sám spokojený, tak se mu tady líbí a opačně.
Pane Brose, což takhle dle možností navštívit našeho přítele, obdivovatele a kritika demokrata USA a projít se po Bronxu, Brooklynu, různá zákoutí a vyslechnout názory obyvatel v blízkosti těchto lokalit a.p., poté mrknout na Ukrajinu do Luhanské oblasti, Dombasu a až se budete vracet zastavit se v Osvěntini, navšívit Terezín k sousedům západním Floosenburg a Dachau u hodných bodrých možná převychovaných potomků z první a druhé světové války, poté si možná provedete menší obrázek o kriticích České republiky
Já mám docela jiné zkušenosti. Jsem v častém kontaktu s úředníky magistrátu, a to s bytovým odborem a odborem sociální péče. Vždy se setkávám se vstřícností, ochotou a profesionalitou. Občas navštvuji tři resturace, nemohu si stěžovat na personál ani na kvalitu jídla nebo nápojů. Nedávno jsem pobýval v nemocnici - vedle mě ležel člověk, který žil několik měsíců v Anglii, utrpěl tam úraz a byl hospitalizován. Říkal - važme si našeho zdravotnictví, to co jsem zažil v Machesteru, to se u nás stát nemůže. Moje praktická lékařka je perfektní, s dalšími jsem spokojen tak 80%. Když se vracím ze zahraničí, vidím rozdíl v tom, že naši prodavači jsou nějak otráveni nebo co, v cizině jsou příjemnější, usměvaví, laskaví.
Co však říkají o nás cizinci nebo i Češi, kteří se vracejí po delším pobytu v cizině - že jsme stále nespokojení, neustále si na něco stěžujeme a nadáváme. To jsem slyšel už mnohokrát. A to je pravda, chtělo by to trochu pozitivního náhledu na svět.
Na úřadech nebo i telefonické vyřizování nemám problém, slušně zdravím, slušně prosím-žádám, usmívám se. V nemocnici jsem častěj než bych chtěla, veškerý personál se chová dobře, ovšem k některé, stále prudící a nadávající pacientce je jejich chování odměřené. Turiské z USA, když se jim u nás nelíbí at jsou doma a mohou tam ukazovat indiánské rezervace za neslušné vstupné a u toho povídat cosi o Lidských právech.
S poslední větou sice souhlasím ale jinak pravdu nemáte.
Všechno je v nás, v lidech. Úřady - to bych řekla, že je podle toho, jaký člověk je ve vedení úřadu. Každý(podřízený) si dovolí to, co je mu dovoleno. (Já dodávám - pokud není slusný "od přírody", musí si na to stvořit "kodex")Zažila jsem různé úředníky na úřadech - takové i makové. Jeden příklad - šla jsem se zeptat na něco ohledně nákladů na bydlení - slečna poté, co si udělala nehtíky v sousední kanceláři a rozloučila se s kolegyňkou - oběma cca 20-25 roků - se mi věnovala. Řekla jsem jí, co potřebuji a dále jsem navrhla řešení. Poslouchala mne(aspoň na to vypadala) a poté mi odříkala bryskně nacvičený zákon i s řešením... Nic víc nedokázala, čili pro mne ztráta času, poděkovala jsem a odešla se smíšeným pocitem, zda nad tím plakat či se smát... Aplikace pouček a zákonů do praxe jim prostě moc nejde-to co mi řekla, bylo nazpamět našprtané, ale tam to končilo. Z čehož plyne - poraď si sám. Bojí se o místa, bojí se zeptat těch, co by je měli vést nebo zacvičit - to by ukázali, že něco neznají.
Nemyslím, že by vše bylo u nás tak špatné - občas je třeba trochu tolerance na obou stranách. Jasný, máme spoustu co zlepšovat, ale je potřeba asi trochu začít u sebe. A neházet podle jednoho všecky do jednoho pytle.
Všechno je jen o lidech. Je nemocnice, má několik oddělení. Proč je jedno oddělení vyhlášené, jezdím tam pacienti z dalekého okolí a na druhé oddělení slyšíme jen kritiku. Ale na to druhé oddělení taky jezdí pacienti zdaleka, dokonce z ciziny. Dělají se tam totiž placené zákroky, které pojištovna nehradí. Proč se chová personál jinak na jednom oddělení a na tom druhém se chová příjemně jen k těm platícím? Protože je to jen o těch lidech. Někdo je příjemný a ten druhý umí být příjemný, jen když mu z toho něco kápne. No ono těm sestřičkám z toho zahraničního pacienta nic nekápne, ale mají šéfa, který si tyto pacienty přece musí hýčkat. A druhá sorta lidí je ta, co nadává kudy chodí na ten personál té ohavné nemocnice, ale nikdo si nestěžuje tam, kde má... a je to vlastně takový kolotoč...
V CR neni vse pomalé a neochotné,nekvalitní a nespolečenské
to jen jinde je to vse prilis rychle, preochotne, superkvalitni a presprilis spolecenske.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.