Nejste přihlášen/a.
O své orientaci jsem začala pochybovat asi v 16 letech, ale v ré době jsem doufala, že se jedná jen o pubertou poblázněné hormony. Teď po několika letech mi nejspíš nezbývá než ji vzít jako fakt. Považuji se za bi preferující kluky. To by samo o sobě nebyl takový problém, kdybych se nezblbla do kamarádky, a i to by ještě nebylo tak zlé, kdybych neměla pocit, že ona mě chce taky.
Už se mi pár holek líbilo, a taky pár naprosto nevhodných mužů (např. o čtyřicet let starší učitel), ale vždy to bylo jen platonické a časem to přešlo.
To, že by mě chtěla je možná jen naivní výplod mé fantazie a prostě vkládám významy do něčeho, co vůbec žádný význam nemá. Proto uvedu fakta, ze kterých tak usuzuju: co ji znám (cca. 3 roky) nemyslím si že měla nějaký vztah. Občas používá jako vtípky tak trochu homoerotické narážky. S přibývajícím alkoholem v krvi přibívá i náhodných doteků...
Uvažuji o alternativě, ve které by o mě měla skutečně zájem
Cítím se s ní dobře.
Nechci ji ztratit jako kamarádku.
Svoji orientaci veřejně nepřiznám. Mám skvělé rodiče, kteří mě mají velice rádi a měli by pro mě spoustu pochopení, ale přesto, že by mi to nedali najevo, trápilo by je to. Nemám právo přehodit své starosti na své blízské.
Jsem příliš zbabělec, abych udělala první krok
Jediné co mě napadá, je ji opít a čekat, jestli po mě vyjede. Ale očividě se mi to nedaří (vínem se těžko opíjí a u tvrdého je zdrženlivější). Pokud by se mi to podařilo, musela bych jí vysvětlit, že jsem příšerná mrcha a že jakýkoliv vztah by neměl budoucnost, protože bych ji nikde nepřiznala a nechala bych se zbalit prvním chlapem, u kterého by byla naděje na založení rodiny.
Jakékoli emoce jdou obvykle mimo mě, většinou cítím to, co si myslím, že se odemne v dané situaci očekává. Tohle je ale něco, co nedokážu ovládat a trochu mi to překáží ve studiu (na přednášce kde mám problém chápat i při plném soustředění mi utíkají myšlenky a pak jen z hrůzou hledím na to, kam se přednášejíci dostala během mé krátké duševní nepřítomnosti a hlavně, jak se tam dostala).
Prosím o jakékoliv rady, typy, postřehy, které by mi mohli pomoct přeprogramovat mě.
Tomu neporučíš. Nemá cenu se nějak přetvařovat, protože z dlouhodobého hlediska to ani nejde a budeš jen neštastná. Bisexuální orientace je u holek relativně častá a není to nic, co by mělo význam tajit nebo se dokonce za to před okolím stydět.
A co se týče kamarádky, tak tam bych na tvém místě asi nějak naznačil co a jak. Bohužel musíš počítat i s možností, že se s tebou přestane bavit, ale pokud cítíš něco víc, tak prostě kamarádství nefunguje. To platí všeobecně ve vztazích.
V žádném případě nemá cenu se ji snažít opít nebo něco podobného, aby po tobě vyjela. Je nesmysl. Nicméně můžeš využít ten alkohol k uvolnění atmosféry a v nějakou vhodnou dobu vyjít s pravdou ven. Musíš si zvyknout, že budeš muset být ty ta aktvní.
Vaše rada je taková milá, děkuji. Bohužel se jí ale nebudu řídit. O coming outu jsem přemýšlela a v téhle otázce mám jasno. Nejde o to, že bych se styděla, nebo to považovala za špatné. Naopak, lidi co se pro vyoutování rozhodnou, obdivuji. Líbí se mi, když někdo dá přednost lásce (složité, nestálé a tak trochu zbytečné), před klidem, pohodlím a normálním životem. Souhlasím s Vámi, že muj nápad je blbost . Právě proto se ptám na radu. A k tomu, že mám být aktivní, vím, ale nezvládám, pokud se snažím být aktivní, působí to křečovitě a případnou obět mého zájmu spíš odradím .
1/ No. Tvrdíte, že emoce jdou vždycky úplně mimo vás a přitom s vámi pěkně lomcují. Je to vidět ve vašem psaní. Robot by tak obsáhlý dotaz nenapsal a takové problémy by neřešil, protože by to považoval za ztrátu času. Takže robot asi nejste.
2/ divím se, že ve věku 20-25 ještě nevíte, že orientace není úplně vyhraněná vůbec nikdy a vůbec u nikoho. Každý hetero je trochu homo a každý homo je i trochu hetero. Záleží právě jen na míře vyhraněnosti. No a pak jsou i takoví, kteří jsou někde uprostřed a můžou s každou a s každým. A to je možná váš případ. Vy jste asi někde uprostřed, posunutá lehce k orientaci hetero.
Nevím jaké přeprogramování bych radil. Snad jen to co píšete. Najděte si chlapa, pořiďte si dětičky a nějakou milenku pro zábavu ve třech.
1/ Jsem velmi pokrokový typ robota a emoce si dokážu myslet . Je celkem pravěpodobné, že i své současné rozpoložení si pouze myslím v důsledku toho, že tu dívku znám dlouho a cítím se s ní dobře.
Dotaz jsem psala obsáhle proto, že jako matematik potřebuji k řešení problému dostatečné informace, v některých nepříjemně nelogických a chaotických situacích (jako je například skutečný život) to nejde, proto se tomu alespoň snažím přiblížit.
2/ Vím, že většina lidí není úplně vyhraněná, i když o všech bych si to určitě tvrdit netroufala. (Nemáte posit, že někdy trochu přeháníte? - vždycky, nikdy, každý... Rozhodně bych nemohla s každým ani s každou, takže pokud nejsem i frigidní, jedná se o důkaz sporem )
Vaše řešení s tím chlapem, dětičkami a milenkou se mi líbí, i když minimálně s těmi dětmi bych radši počkala až po škole, ale poraďte mi, jak mám přesvědčit tuhle skvělou holku, aby do toho šla?
To je normální, že se vám líbili o dost starší muži. Na tom nic zajímavého nebo zvláštního není. Taky jsem to tak měla. Nikdo vás nepřeprogramuje, ani ten největší odborník. Musíte se s tím smířit, že jste i na ženy. Nejste určitě jediná. Každý rok je v Praze pochod sexuálních menšin. A kolik lidí se ho účastní. Rodičům nic nemusíte říkat. Proč si říkáte robot se systémovou poruchou, mi není jasný. Robot určitě nejste. Snad akorát psychopat je něco jako robot. Možná by nebylo špatné navštívit psychologa, vypovídat se jemu a ulevit si.
Připadá mi zvláštní, že by ta vaše kamarádka nepoznala, že o ní jevíte zájem. O mě když jeví někdo zájem, muž nebo žena, poznám to. Vycítím to. A buď je mi to nepříjemné nebo není. Jinak jsem na muže. Ale u nás v práci je docela dost žen, co jsou na ženy. Zkrátka to člověk vycítí, že je o něj zájem. Když se nechytá ta vaše kámoška, tak je asi na muže, ne? Psychopat většinou nechce chodit k odborníkovi, psychologovi, protože si myslí, že je normální, ale ti ostatní okolo nejsou. A nemá pocity viny.
To o těch staršich mužích mi starosti nedělá . Dokud je to platonické, je to myslím v pořádku. A tu psychopatii bych u mě úplně nevylučovala . Sama se sebou jsem nejspíš smířená. Návštěva psychologa stojí cca 800 Kč/h, toto volím jako lacinější alternativu . Navíc, až si tu návštěvu jednou nadělím, nepromrhám jí na povídání o citech, daleko radši bych se nechala otestovat na autismus, zhypnotizovat, a vyzkoušela si rorschachův test .
Ona to možná pozná, ale já ne. Nevídáme se tak často, max 1-2x za měsíc, a většinu ne samy. Taky to bývá ona, kdo většinou navrhne nějakou společnou akci, občas mám pocit, že se mnou tak trochu flirtuje, ale nepoznám, jestli to nemyslí jen jako žert. K určení její orientece nemám dostatečné podklady (líbí se jí nějací zpěváci, herci, filmové postavy - muži, ale to mě taky).
Existuje mnoho psychopatologických poruch a většinu z nich si pacient uvědomuje (maniodepresivní poruchy, smyslové poruchy, obsese, poruchy autistického spektra...), u sebe bych to typovala právě na poruchu autistického spektra (pravděpodobně aspergerův syndrom), psychopat neznamená idiot, tito lidé si jsou často vědomi své odlišnosti a vědí, že problém je v nich, přestože "normální" lidi nejsou zcela schopni pochopit.
K tomu pocitu viny, jsem zastáncem tzv. logiky nezbitnosti, to znamená mimo jiné i to, že bych pravděpodobně byla schopna obětovat tisíce pro záchranu miliónů, naprosto bez pocitu jakékoliv viny nebo víčitek svědomí.
Tato diskuze je pro mne velmi podnětná a obohacující, jestli Vás to příliš neobtěžuje, chtěla bych Vás požádat, zdali by v ní bylo možné pokračovat. Děkuji.
Nepíšete kolik Vám je let, (typuju 13 - 16), ale určitě v tom pokračujte, máte rozhodně potenciál! Navzdory kýčovitému ději dokážete upoutat, sice je to trochu překvapivou kombinací slov, nadpis je úplně mimo téma a čiší z toho ono začatečnické "za každou cenu nějaké to slovo a spojení použít", ale s tím se potýkalo mnoho, dnes již uznávaných, spisovatelů. Takže za mě máte pohvalu, je to hezké.
Děkuji, ale asi bych se nad sebou měla zamyslet, jestli zním na věk 13-16. Věk jsem sice neuvedla, ale začala jsem v 16 a pokračovala po několika letech. Jde o to, že jsem lehce paranoidní a nechci, aby si někdo začal domýšlet, Kdo to psal. Takže musí stačit, když napíšu, 20-25. Nadpis se možná zdá mimo, ale vystihuje jak se cítím a jak o sobě přemýšlím . Zdání slohového cvičení nejspíš vychází z toho, že jsem si prostě chtěla vylít srdíčko , takže se omlouvám případným čtenářům.
Zdravím,
možná že to bude tím, že na to koukám z pozice muže a z pozice věku (50+), ale některé věci se mi zdají tak trochu mimo
- přeprogramovat člověka? Podle mého názoru nelze - lze ho ovlivnit, lze ho tzv. zblbnout, ale tu podstatu v něm prostě nezměníte
- holky k holkám mají prostě blíž (asi z toho, že žena je zároveň i matka, at už kluka nebo holky) i fyzicky (je to vidět na mnoha případech už jenom ve vzájemných dotycích, které by u heterosexuálně zaměřených mužů nikdy neprošly, u hetero žen jsou poměrně běžné
- hrotit situaci se mi zdá zbytečné, nechte tomu volný průběh, ono se to s tou kamarádkou ukáže časem samo
- proč byste měla být mrcha vůči té své potenciální přítelkyni a nikde ji nepřiznat? Chlapi jsou v tomhle jiné než ženy - partnerovi byste ji klidně přiznat mohla, muži na vztah svých žen s jinými ženami na rozdíl od žen v obrácené pozici většinou nežárlí
Dobrý den, děkuji. Přeprogramování, je nadnesený výraz. V podstatě se jen snažím získat pohledy a názory jiných lidí, které by mi pomohly s vlastním rozhodováním. Hrotit situaci se nechystám, kdyby pro nic jiného, tak na to nemám dostatek odvahy . K tomu přiznání, nechci, aby se to dostalo k mým blízkým, ublížilo by jim to.
A k toleranci případného partnera, už takhle je pro mě prakticky neřešitelný problém nějakého sehnat, když do balíčku mé jedinečné osobnosti přibalím větičku "a předpokládám, že ti nevadí, že ti občas zahnu s kamarádkou", obávám se, že mi to na atraktivitě nepřidá . Navíc pochybuji, že by i sebetolerantnější partner nevytáhl tento fakt v nějaké hádce. A upřímě, i k té holce mi přijde poněkud nefér přístup: teď nikoho nemám a chci tebe, ale počítej s tím, že jakmile si najdu chlapa, odsunu tě na vedlejší kolej. Obávám se, že má alespoň minimální sebeůctu .
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.