Vím, že je to hodně ohrané téma a nikdo to nebere vážně, ale i tak bych potřebovala poradit. Když jsem ještě chodila na ZŠ, zamilovala jsem se do učitele. Čekala jsem, že mě to přejde tak, jako mě přešly i všechny platonické lásky předtím. Prostě to po několika týdnech odeznělo. Ve skutečnosti bylo mé pouto k němu čím dál silnější. Ty krásné měsíce uplynuly jako voda a už několik měsíců chodím na gympl. Problém je v tom, že uvnitř sebe stále žiji v minulosti. Nemůžu na něj přestat myslet. Nechci přestat. Myslím na něj celé dny, dokonce ani ve škole nemůžu přestat. Vím, že když mě učil, vzniklo mezi námi pouto. Není to jen v mé hlavě. Projevoval mi sympatie a občas jsme spolu flirtovali, ale je možné, že on to bral jen jako hru. Je ode mě o dost starší, ale nevadí mi to. Nechci se chovat jako blázen,beru to racionálně, i tak bych si moc přála, aby se mi to přání jednou splnilo. Jeho chování je teď malinko jiné. Před kolegyněmi se tváří, že mě snad ani nezná, ale když jsme byli sami, povídal mi hodně věcí o sobě.Cítím se s ním dobře. Už jsem ho dlouho neviděla a chybí mi. Můžu nějak zjistit, jestli třeba cítí to stejné? Až budu plnoletá, můžu si s ním něco začít? Jak mu dát najevo, že o něj stojím? A jak s ním alespoň zůstat v kontaktu? Chtěla bych, abychom byli alespoň přátelé. Vždycky jsme si rozuměli. Vážně mi ta krásná devátá třída tak moc chybí. Chtěla bych vrátit čas.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.