Nejste přihlášen/a.
Ahoj,
moje nejbližší kamarádka je poslední roky dost vyhořelá a depresivní. Změnila se, ani nevím čím, neřekla mi to, stydí se mluvit o sobě a svých pocitech. Je prostě mdlá a nijaká. Ráno vstane, sedne si doma k pc (homeoffice práce), dělá do večera, během toho něco sní, a pak spí. Přestala s námi kamkoliv chodit, nenapíše, nezavolá, neozve se. Prostě si hnije u sebe v bytě, partner od ní odešel skrz to, stahovala ho dolů a odmítala něco změnit. Problém je ten, že se nechce léčit. Nechce přiznat, že má depresi a vyhoření a měla by někam jít a vyhledat pomoc. I jsem jí nabízela, že půjdu s ní, že jí na to přidám peníze, že jí podpořím a podržím kdykoliv, že se k ní na čas nastěhuju, aby nebyla sama. Mluví o tom, že by chtěla zemřít ve spaní, nezabila by se, to už by to udělala, ale i tak, neměla by si v 25 letech přát smrt a mluvit jen negativně. Prostě nemá o nic zájem, všechny koníčky zahodila. Jen umírá zaživa. Napadlo mě, protože máme společného praktického lékaře, že bych to s ním zkusila probrat, aby ji pozval třeba na oko na preventivku a zároveň se zaměřil na psychickou stránku (i když věřím, že by se mermomocí snažila tajit to). Ovšem z toho, že je věčně nevyspalá a unavená by třeba poznal, že se něco děje, ona není dobrý lhář, aby vše skryla. Myslíte, že bych tam měla zajít? Říkala, že tři měsíce už nemá ani menstruaci. Není nemocná, neužívá léky ani. Měla bych zkusit toho praktického, aby s ní kdyžtak něco udělal? Nechci se dívat, jak má nejmilejší a nejlepší kamarádka takhle uvadá
Díky všem
Pomoci se dá každému, ale rozhodující je, zda si pomoc přeje, jestli pomoc hledá a pomoc přijme. Nelze pomoci někomu, kdo pomoc odmítá, to protě nejde.
Je vidět, že je leden, depresema se to tady jen hemží. Jenže vezměte si depresi i z druhé strany. Někdo studovaný napsal, že je to vlastně přirozená obrana organismu proti přetížení. Prostě si hodíte deku přes hlavu, na nic nemyslíte, nic se Vám nechce dělat, nic nechcete řešit. A odpočinete si. V naší době nám kdekdo kdeco cpe. Někdo je tvrďák a nedá se. Citlivější jedinec to vnímá. Obrana je pak jasná - sr... na to. Řešení to není, ale.
Zkusit přes doktora by mohlo pomoct... Nebo jí vytáhnout ven - nějaký pohyb, sport, procházka atd. - řekni že nemáš s kým jít a ona je tvoje poslední šance... Klidně jen na 10 minut do parku, když se chytne tak příště může zas a výlety se můžou prodlužovat, možná jí to nastartuje...
Snažila jsem se rok ji vytáhnout. Navrhoval jsem kola, výlet, procházky. Na vše měla odpověď, proč ne. Procházky přece vím, že ji nebaví. Kolo nemá, a na výlet pojede, ale jen tam, kam chce ona. Já chtěla do mořského světa, hrady, zámky. Ona by chtěla jen do zahraničí, letecky. Já se letadlem třeba bojím ráda si na kole vyjedu na hrádek 20km, ušetřím, pročistím hlavu a plíce, udělám něco pro zdraví, než abych letěla all inclusive do egypta a tam jen jedla a ležela u moře. Dřív nebyla taková. Chodila s námi ven, sedávali jsme na pivku, hráli jsme karty. Jediná možnost, kterou jsem ještě nezkusila, je ten obvoďák...
Zásada č.1 Ona musí chtít sama. Je možné, že si ten problém teď ani neuvědomuje. Je odbře, že se jí snažíte pomoc. Ale upřímně já se jí nedivím, že to neřeší přes lékaře. Lékař a deprese, to je jeden velký problém. Pošle ji k psychiatrovi, psychiatr ji napíše zprávu a náhle bude mít problém s lékařskými prohlídkami do zaměstnanání například. Mám kamarádku, chtěla jít pracovat do normální kanceláře, ještě k tomu back office, ale měla v papírech hospitalizovaná pro pokus o sebevraždu, ta holčina za to chudák ani nemohla! Měla takovej osud, který by málo kdo vydržel, ale rozhodla se bojovat, chodit normálně do práce atd, teď je z ní teamleaderka, ale ten zprominutím "debil" doktor, jí to nechtěl povolit, prý kvůli stresu, odporučoval ji pokladnu v albertovi, člověku s akademickým vděláním. Situace byla, tak že měnila praktika, dostala svoji složku, kteoru měla odnést novému lékaři, kterou nedonesla se sdělením, že o složku přišla. Začala s novým štítem.
Takže, určitě to neříkat praktikovi, jsou to hovada. Psychiatr? k tomu neléz, nacpou ji práškama nepomohou. Co pomáhá, soukromí psychologové, ale pečlivě vybírat! A co pomáhá nejvíc? Postavit se sám. Ona k tomu jednou sopěje, zatím bych jí pomohla spíš tím, že bych se snažila ji něčím rozptýlit, ukázala, že mi naní záleží. Třeba jí vytaáhnout na lyže, wellness, cokoliv. Ale neřešit nic přes praktika. Může to zkomplikovat dost život, opravdu.
Díky za Vaši odpověď. Našeho praktika znám, je to velmi citlivý a precizní lékař. Určitě by jí hned neposlal na psychiatrii, nebo ano? Vím, že lidi hodně posílá na psychterapii, ale hrazenou pojištovnou, protože dneska si málokdo dokáže hradit sám terapeuta. Od toho jsem čekala odpich, že s ní budou mluvit, rozeberou to s ní a řeknou, co se dá dělat. Já bych jí jako laik ani necpala léky, spíš bych jí chtěla pomot změnit pohled na svět, ale mě to nejde, na moje slova nedá.
Zdravím. I když to myslíte dobře, takováto "pomoc" by mohla být Vaší kamarádce velmi nemilá. Vaše kamarádka je svéprávná a ona sama musí chtít se svým lékařem hovořit o sobě a svých problémech. Není dobré se plést druhým do života a vnucovat pomoc za každou cenu. Mohlo by to vaše přátelství zničit a obrátit se to ve zlém proti Vám. Projevte ji svoji podporu a ujistěte ji, že když bude potřebovat, jste tady pro ni. Ostatní už je na ní, je to její život a Vy ho za ní neřešte. Ona jistě ví o možnosti obrátit se na odborníka (psychog, psychiatr). Jen si musí sama uvědomit a připustit, že má problém a chtít ho řešit.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.