Nejste přihlášen/a.
Dobrý večer (den) všem,
je mi 26 let, pracuji 8 let jako podnikatel a dětství jsem neměl nijak pěkné, nicméně od 18ti let nebydlím u rodičů a celkově jsem závislý sám na sobě. Proto si nesmírně Vážím lidí které mám kolem sebe, těch lidí kterým věřím a považuji je za přátele je celkem 8, ano není to žádné velké číslo ale jsou to lidé za kterými mohu kdykoliv přijít a vím že mi vždy pomůžou, podají záchranou ruku. Rodinu jsem si vybrat nemohl, přátele ano proto mi na nich tolik záleží. Dal bych cokoliv abych mohl vždy pomoc těmto 8 lidem, odevzdal bych vše co jsem vybudoval aby mohli být všichni zdraví a zemřel bych kvůli nim. Je to prostě moje druhá rodina.
Dnes mi můj známý (ne přítel) řekl že bez přátel dokáže žít nebo si najde jiné. Je to sice věta vytržená z kontextu ALE to je dle mého úplně jedno, tohle bych nikdy z pusy nevypustil a kdyby ano tak bych si hodně rychle nafackoval. Beru přátele jako to nejceněší co v životě získat, lidi kteří při Vás stojí a dokáží Vás podpořit, podržet nebo naopak Vám říci i smutnou pravdu do očí než za zády.
Jsem naivní? Nebo jak to máte Vy?
Mockrát děkuji za odpověď
PS. Můj postoj to k přátelům to nezmění ale zajímá mě názor ostatních.
Moc Vám ty dobré lidi kolem přeju.Je to vzácné, že se takových našlo osm. Když vy jste vůči nim férový, přející a spolehlivý, tak oni Vám to oplácí stejným. Tak je to trochu i o Vás. Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.
To je pravda. Ale ne každý člověk je vděčný a vrátí to, co mu druhý dal. Mám zkušenost, že mi pomohl člověk, do kterýho bych to neřekla. A ten od kterýho čekám pomoc, se obrátí v té krizové situaci, (kterých naštěstí moc nebylo) ke mně zády.
K tazateli, 8 je docela vysoké číslo. To je dost.
Taky jsem to po většinu života tak cítila a hodně mně pak zklamalo, když moje druhé nejlepší kamarádka se rozhodla s rodinou odstěhovat a divila se, že jsem z toho tak vedle, že přeci existují mobily! Moje kamarádka č.1, se kterou jsme kamarádily od dětství, žila 300 km ode mně a kamarádství vydrželo po celý život, než loni zemřela. Stačily telefonáty a 1x ročně návštěva. Ostatní kamarádky jsem časem poztrácela buď ve světě, nebo se změnily, že už jsme nebyly na stejné vlně. Člověk dozrává a formuje se, někdo propadne mamonu, jiný plytkosti, někdo má nepříjemného partnera, někdo se uzavře v rodině a přestane se s lidmi stýkat, důvody jsou různé. Ale dnes vím, že spousta kamarádství končí sňatkem, když se kluci ožení, už se to změní a kamarádi často do kamaráda ryjí, že je pod pantoflem, když už na ně nemá tolik času, a že se změnil - dokud se neožení taky. Říkala jsem to i zetovi, když se ženil a padla na toto téma řeč, nevěřil a netrvalo dlouho,2 - 3 roky?, a byl bez kamarádů. Vy jste doma neměl zázemí a tak se příliš upínáte na přátelství. Přeju Vám, abyste se moc nezklamal. Časem si bude každý hrát na vlastním písečku a často se ukáží vlastnosti (přijaté od manželky), které nebudete chápat. Ale máte upřímné srdce a to bolí citové zranění nejvíc. Buďte rád, že ty kamarády máte, ale tolik se k nim neupínejte, v životě přibydou další, ale žádní už nebudou tak skvělí, jak v mládí.
Já si myslím, že Váš známý jenom zaměnil slova. Možná sám přátele nemá a považuje za ně známé ... těžko říct.
Já to s přáteli cítím stejně jako Vy. Akorát bych o tom nemluvila...
Chápu o čem mluvíte.Já mám pár přátel a několik dobrých známích a dovoluji si říct že byly situace kdy mi moji příbuzní nepomohli a moji přátelé ano.Jsou to lidi kteří jsou kolem mne už mnoho let. s jednou přítelkyní se stýkám od m. školky.s další od učení a jsou další. Pomáháme si navzájem a o tom je to přátelství.Mohu se o to opřít a vím že mne nenechají na holočkách a budou tady pro mne jako já pro ně.Každopádně tu platí rčení, příbuzný si nevybíráme ale přátelé ano.
omlouvám se za hrubku ve slově -známých, děkuji
Hodnota přátelství je nevyčíslitelná. Teprve v momentě, kdy máte problémy, poznáte, jak jsou tato přátelství kvalitní. Desítky let se přátelím s jedním mužem a třemi děvčaty, roky si navzájem pomáháme se životem. Člověk je obklopem spoustou známých, s několika kamarádkami občas zajdu na kávu, s jinýma zase chodím do tvořivé dílny, moc si rozumíme a je nám spolu hezky, ale kdo je skutčný přítel, se prověřuje roky trvání a složitými životními situacemi.
Kvalitní rodina, je obvykle lepší sázkou do loterie nežli přátelé. Důvodů je hned několik, netřeba se o tom rozepisovat. Podle toho jak píšete, přeceňujete váhu přátelství. Z pohledu vývojové psychologie se podobáte svým názorem na dívku v rozmezí 10-16 let. Přátelství přikládají neadekvátní důležitost, to ovšem do té doby, než jim například "nej, supa" kámoška, jen tak náhodou přebere kluka nebo jí škaredě pomluví...
Máte neobyčejné štěstí, protože většina lidí vám potvrdí, jak často se "cizí" člověk zachová lépe, nežli vlastní rodina, ano, je to pravěká pravda, že cizí člověk je lepší, než rodina, ale samozřejmě existují výjimky, tak budte štastný.
Mně se párkrát stalo, že mi pomohl člověk, do kterýho bych to vůbec neřekla, když bylo nejhůř. A ten, od kterého bych to čekala, nepomohl. Nemyslím finančně, ale jinak. Třeba kolegyně v práci s prací. Až ta situace nastane, uvidíte, jak se zachovají ti vaši přátelé.
Nebo když jsem byla v nemocnici a bavila se tam s pacientkou a dala jí něco. Pomohla mi pak s balením věcí holka, od které bych to nečekala a nebavili jsme se tam ani. Ta, se kterou jsem si rozuměla, nepomohla. Už je to hodně let. Ale to si zkrátka zapamatujete.
Netroufla bych si označit 8 lidí za přátele, takový, který je ochotný udělat pro vás cokoliv, většinou neexistuje a nebo je jen jeden. Já mám takovou kamarádku na život a na smrt 43let. Léta už nás ale dělí stovky kilometrů, protože jsem se z jejího bydliště vdala jinam. Ale denně si voláme, dáme kafe, každá u sebe doma a pokecáme, jako bychom seděly vedle sebe. Jezdíme spolu na dovču. Říkáme si, až jedna z nás nebude a to zákonitě přijde, bude to pro tu druhou těžké
Za svůj život jsem měla několik přátel, o kterých jsem smýšlela přesně tak, jak píšete. Nikdy mě nezklamali a já nezklamala je. Jen jak šel čas, tak jednoho z nás život odnesl někam jinam, na druhý konec republiky, světa. A tou vzdáleností se intenzita vztahu změnila nejdříve na povídání si a pak na tlachání, protože už se vytratila jakási, nevím jak to říci, aktualizace? Už jsme jen tušili, o čem ten druhý píše nebo povídá do sluchátka telefonu. Mám pocit, že i teď, když je web kamera, to po čase tak bude. Ale jsem si jistá, že kdybych se s kýmkoliv z nich potkala, bylo by to, jakoby čas, který uplynul, nic neznamenal.* Proto je potřeba vážit si toho, co máme. Čas a vzdálenosti, to jsou hodně velké mrchy! Hodně štěstí všem, kdo mají přátele ve své blízkosti!
*Jen je otázkou, jestli bychom se poznali.
Simon, máte pravdu! A také všichni přátelé a kamarádi přesně vědí, že rodina je nad vším. Mám štěstí, že mé dcery jsou současně i mými nejlepšími kamarádkami.
Pokud to Vaši přátele cítí stejně, tak to máte krásné a moc Vám to přeju. Já už nejsem mladá a kolikrát v životě jsem si myslela, že mám přátele, dokud nedošlo na lámání chleba a byla jsem zklamaná. Já mám přátele rodinu, děti, muže. Dcera je velký dobrák a jsem za toto své dítě nesmírně ráda. Když byla po těžké operaci slinivky a ležela čtvrt roku v nemocnici v Leuven v Belgii, jeli jsme za ní a stáli kolem postele, jako sudičky i s jejím manželem, byli jsme u ní denně po celý týden, ale viděla jsem, že naše přítomnost mámy a táty, jí dává sílu, prostě máma je máma. Byli jsme i denně na telefonu, přestože byla vysílena, tak jsme vždy spolu mluvily a dodávala jsem jí naději a mluvili jsme o budoucnosti. Ona sama na nás nikdy nezapomíná a čím je starší, tím častěji nám říká, jak jí na nás záleží. Syna máme blízko, ale když je třeba, poseká zahradu, manželovi pomůže a my se zase těšíme z jeho dětí. Prostě já mám rodinu...
Milý příteli.NEJLEPŠÍ TESTÍK přátelství je,když ty svoje přátele jednotlivě oslovíš,že máš momentální nouzi a potřebuješ pujčit deset tisíc..Skvěle vyzkoušené za mých 72let života...
Kabo, nikoho z mých přátel bych nikdy o půjčku nepožádala. A opačně, každý z mých přátel vždycky žil a hospodařil tak, aby si půjčovat ode mě nemusel. Tohle se přáletům a kamarádům prostě nedělá. A navíc, právě proto jsme si navzájem takové přálele vybrali.
A nic si od něj nekupuj.
Když mě podrazila kamarádka, tak jsem si vzpomněla na písničku "Když máš kamaráda a on tě podrazí, náladu máš mizernou".
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.