Nejste přihlášen/a.
Myslíte že mám šanci mít někdy přítelkyni? Když je mi 32 a jsem pořád panic, koktám, jsem nesmělý, kamarádky ani kamarády nemám,přítelkyni jsem ještě neměl. Bojím se chodit mezi lidi. Vím jsem asi totální zoufalec, moc mě život nebaví.
Mám synovce,´úžasný dobrák. Láska se mu také nějak vyhýbala. Už mu bylo přes 30 a nic. On totiž hodně koktá /zadrhává/ a navíc je už odmala trochu tlustší. Žádný štramák, ale zlaté srdce a ve vsi i v práci ho měli vždycky kamarádi moc rádi. Nakonec to vyřešil inzerát. Nevím, zda si podal on či ona. Také už byla trochu v letech. Když jí popsal, jak vypadá a poslal fotku, řekla, že jí to vůbec nevadí, ani koktání ani baculatost, hlavně prý chce muže, který by NEPIL. Její tatík byl totiž prý alkoholik a ona neměla pěkné dětství a dospívání. Proto se bála nějakého muže vůbec hledat.
Byla svatba. A skončilo to dobře. Dneska už mají 16 letého syna a 13 letou dceru, pěkný baráček na vesnici, oba pracují a žijí spokojeně.
Prostě se jen nebát, jistě i Vy máte plno dobrých vlastností, které slušné ženy ocení. Snažte se zapojit do nějakého rekreačního sportu - turistika, cyklistika apod., uvidíte, že se seznámíte. Třeba hned ne s tou pravou, ale nabalíte na sebe prima kamarády a jednou poznáte určitě i ji.
Držím Vám palce. Tvrdím to samé, co synovcova žena - je lépe koktat, než chlastat. Jaga.
Pokud se najdou dva, kteří mají nějaký handicap, tak si potom váží toho druhého, váží si spokojeného a klidného soužití. A když se sejdou dva pracovití lidé, kdy pro ženu není zatěžko uvařit a uklidit, a muž je alespoň trochu k dílu, k opravám, kutil v domácnosti nebo na zahradě, tak si mohou jenom gratulovat a bude jim to klapat.
Pozitivní příběh, jen takových více.
Jsem z toho Jagina příběhu nějak nepochopil, co měl jako být ten údajný handikep té holky. Že jí bylo asi 31? To je dnes věk typické prvor/....
Zkuste logopedii, většinou jsou zaměření na děti i dospělé. Potom bych doporučila psychologa.
Začít něco dělat v čem jste dobrý a vyniknout v té oblasti. Tím si zvýšíte sebevědomí.
Podle mého laického názoru byste se měl zaměřit i na tělesnou stránku, hýbat se, cvičit, najít sport, kterému se budete věnovat a ve kterém najdete spoluhráče a tím i kamarády.
Dnes se najdou i netradiční zájmové kroužky, sportovní aktivity, aktivity pro celostní rozvoj. Od jógy, hledání kešek, in-line brusle, žonglování, muzikoterapie, masáží, meditací, léčitelství, celostní medicíny pro duševní rovnováhu, rozvoj, životní harmonii, po klasické míčové kolektivní hry, či plavání. Jakákoliv činnost Vás posune někam kousek dál.
Musí s Vámi být příjemně, zajímavě, vesele. Nějaké stěžování a litování sama sebe nikoho nepřitáhne.
Pokud Vás trápí, že jste panic, prostě seberte odvahu a nějakou tisícovku a vyražte do víru měst. Každej chlap to musel nějak vyřešit. A když to nejde samo, tak prostě dojít za nějakou zkušenější. Najděte si nějaký solidní podnik na internetu. Není se za co stydět. Jak správně napsala poradkyně nade mnou, ani nevíte, jak je život krásný.
Jirko, věk 32 není nijak vysoký. Ještě jistě potkáš v budoucnu mnoho žen. Vždyt i velká množina žen např. koktá, napadají na nohu nebo se jim nevyvinula jadýrka. Všechny najsou krásné a chytré jako Agáta Prahařová. Neztrácejte naději. Dejte mu za uši a vyražte třeba do Hybernské,nebo Politických vězňů, uvidíte, že budete mít štěstí.
krokodylstrang: Já to neberu osobně, jenom vysvětlím. Ve 30ti bych mluvila podobně. Něco takového by nebylo pro mě též představitelné, ale dnes v 60ti na život pohlížím trochu jinak. Člověk se časem otříská, přestane být naivní a změní se sám i svoje názory. Ale to nic, hlavně buďte v pohodě a dělejte, jak nejlépe myslíte. Je to každého jeho život a musí si vybrat svoji cestu.
Dnes, když se ohlédnu, tak si myslím, že nějaká lež, či intrika v mládí, by byla na místě víc, než stále mluvit pravdu. Ničemu jsem tím stejně nepomohla. Říká se tomu milosrdná lež a i to se člověk musí naučit.
Takový přístup se mi líbí. Jinak jeden můj příbuzný si našel svou první a vyvolenou až skoro ve 40, vzali se a klape jim to dobře už několik let. Do té doby žil "jak jezevec".
Jenom žádný nevěstinec. U mě by takový muž klesl na samé dno.
Jsem na tom věkově velmi podobně jako vy a taky nikoho nemám. Panna už sice nejsem, ale přítele jsem měla naposledy na střední škole. Taky jsem spíš vlk samotář, žádné skutečné kamarády nemám a nikoho si k sobě nepouštím. A víte co je u mě horší než u vás? Že mě to už ani netrápí. Beru to tak, jak to je a vůbec by mě nenapadlo se jakkoli snažit, abych svůj současný stav nějak změnila. Vy si umíte prakticky představit nějaký vztah, když jste doposud žádný neměl a nemáte žádné vztahové zkušenosti? Jak by asi takový vztah vypadal? Já sama vím, že kdybych s někým teď po těch letech samoty měla být, tak by ten dotyčný byl chudák a nejspíš by ode mě velmi rychle utekl - žiju si po svém, jsem zvyklá nebrat na nikoho ohledy, nejsem zvyklá s nikým komunikovat na nějaké "partnerské" úrovni, nemám ráda, když mi někdo dělá nepořádek v mých věcech, míra mé tolerance k druhému člověku se blíží nule a už vůbec bych nesnesla, kdyby po mně nějaký potenciální partner chtěl, abych se jakýmkoli způsobem měnila nebo se mu v něčem přizpůsobovala. Tak dlouho jsem byla sama, že už ze mě dávno není člověk pro vztah a asi už ani neumím žít v páru. Zamyslete se, jestli na tom nejste podobně. Jiní lidé v takovém věku už mají za sebou nějakou vztahovou historii, vědí, na co si ve vztahu dávat pozor, jak se chovat, co dělat... tohle lidem jako jsme my ale chybí, a proto nejsme pro vztah vhodní. Co se týče vašich sexuálních (ne)zkušeností - nevím, jestli by nějaká žena kolem 30 let měla náladu školit v posteli 32 letého panice, myslím, že v takovém věku už asi průměrná žena očekává, že chlap již nějaké ty zkušenosti má, takže to je další mínus.
Promiňte za lehce negativní příspěvek, ale já to píšu tak, jak to vidím já, a nebudu tady nikomu mazat med kolem úst, že máte nějaké reálné šance na vztah, jak píší jiní rádcové a rádkyně. Rádkyně vám napíšou, že se jistě nějaká najde, ale ony samy by vás nechtěly, kdyby jim bylo 30 a byly by bez chlapa... takže asi tak nějak to je. Život není peříčko.
Pro smutnealerealne. On přece nebude na první schůzce říkat, že je panic. Ani na druhé. Život není jen o sexu. A než mít nějakého zkušeného v sexu tyrana, tak to radši hodného panice. Vy byste raději zkušeného tyrana žen než hodného panice? Já tedy ne. A možná žena se zkušeností s tyranem, kterých je bohužel taky dost, by hodného panice nakonec brala. Skoro v každém ženském časopise o nějakém tyranovi čtu.
Jestli nevěříte, kupte si časopis Chvilka pro tebe. Je na první stránce žena, která si "užila".
Mladá holka 28 let. A není to tak dlouho, co jsem četla, že jsou ženy týrané hlavně ve věku od 30 do 45 let. Není to blbost? Copak tyran se ptá na věk než jí začne týrat? "Aha tak tobě je 20, tak to si ještě deset let počkám. Nebo si najdu starší."
Lidé jsou různí. Někdo je otevřený vztahům (přátelským, partnerským), někdo ne – a osobně mám pocit, že to ani tak nezáleží na věku, jako na povaze. Věkem se povahové rysy akorát upevňují. Takže třeba já se na to dívám jinak. 30 mi ještě nebylo, ale nemyslím si, že se to do té doby změní. Moje názory jsou dlouhodobě velmi konstantní.
Fakt je že si vůbec neumím představit vztah, nevím co to je a co to obnáší, a bojím se toho. A před rodiči a lidmi z okolí bych se asi za to styděl když bych měl s někým chodit.
Něco mi říkalo, že si za svůj stav nemůžete jen Vy sám. Nic není jen tak. Je otázka, proč se stydíte i před rodiči.
Pane Jiří, přečtěte si svoji poslední větu. Opravdu takto přistupujete k životu? Pak je někde chyba. Možná u Vašich rodičů, jestli Vás nevychovávali moc přísně. Bydlíte-li u rodičů a máte možnost se odstěhovat a osamostatnit, tak to udělejte. Možná to je dané přírodou, dostal jste takové myšlení a povahu od přírody, čerti vědí. Jinak bych doporučila opravdu tu psychoterapii a podobné léčení. Je to na Vás, ve Vaší hlavě, jak si to zařídíte, tak to budete mít.
Nevěřím, že byste nedokázala mít vztah. Váš příspěvek vyznívá sice negativně, ale rozhodně si nemyslím, že je to zrcadlo Vaší povahy. Psala jste o vztahu, který jste měla, ale nevyšel. Zřejmě partner nebyl vhodný a vy jste se spálila. To se stává, bohužel. Ale jsem si zxcela jist (i když Vás neznám), že kdybyste potkala opravdu pravého partnera, dokázal by ve Vašem srdci zažehnout to, čemu se říká láska a pak byste koukala na tyto věci z jiného pohledu. Teď působíte zapškle a zatvrzele, ale i ledové srdce dokáže velmi rychle roztát. Já měl něco podobného když jsem byl ještě hodně mladý a také jsem si říkal, že už bych žádnou holku nemohl mít a pak přišla ta pravá a bylo to. Přeji Vám hodně štěstí a hodně lásky,.
Měl by pomoci psycholog,přesněji psychoterapeut.
Pomalými krůčky se dají věci změnit k lepšímu,ale musíte chtít.Sezením doma nic nespravíte.
Koktání je problém psychického rázu,takže také k logopedovi.
Jak říkám,snažte se žít a ne přežívat.
Život je tak krátký a tak krásný...A Vy to nevíte.Zatnout zuby a vykročit pravou nohou !
Nastavte si cíle a běžte. Hodně štěstí
Hele, můj bratranec 34 let, také bez přítelkyně a mám pocit, že nikdy nic s žádnou ani neměl, náš skoro soused 35 let, bez přítelkyně a rodičům stále na krku...nejsi sám, ale vyhýbáním se lidí a společnosti nic nevyřešíš. Také se někdy chovám jako jezevec, zalezu do své nory a nepotřebuji lidi vůbec vidět, ale vždy mě to brzy přejde Vyraz mezi lidi, klidně někam na náměstí a kašly na to, že koktáš nebo jak vypadáš.
Úplně v pohodě. Přestaňte škatulkovat sám sebe jako "zoufalého" a dívejte se na svět optimističtěji. Ty ostatní problémy se vyřeší samy sebou (v míře, v jaké je nutné je vyřešit). A ty určité "podniky" bych z toho vynechala – tot můj názor.
Proč ne, v tanečních se seznamuje velice snadno.
Tak se přihlas na Víkendy pro nezadané. Jak už zaplatíš, tak se těžko couvá. Budou tam i takoví, co se cítí, jako Ty. Hlavně, že je tam program, turistika a zábava. Nemusíš tak řešit, co jak říct, "povezeš" se. Nikdo Tě nebude do ničeho tlačit. Já si pamatuji jen jméno těch, co to vedou : manželé Hanouskovi. Přečti si u jejich jmen recenze. Hlavní je překonat se. Možná se budeš divit, proč jsi tak dlouho váhal. Za zkušenost to stojí, né?
Moc děkuji všem kteří jste přispěli. Myslíte že by byl špatný nápad se přihlásit do tanečního kurzu?
To je dobrý nápad. Zkuste kouknout i zde. Důležité je si uvědomit, že něco schází...pak si pomalými krůčky jít za svým. Tady odkaz:
sblizujeme.cz/...
Já přemýšlím že bych zkusil sex za peníze, momentálně nemám na to mít sex zadarmo. Moc mě láká vyzkoušet sex a líbání ale zároveň se bojím.
ale prdlačku. Proč myslíš, balzerko, že chlapi chodí za prostitutkama? Protože to ty holky UMÍ ! Jestli si z nás tazatel nedělá srandu (jako že asi ano), tak ho placená společnost o iluze nepřipraví, ba právě naopak. Všechno ho naučí !
Souhlas Sebod. Vychováváme z kluků měkoty, růžové mazlíky. Dřív to bylo běžné, že v patnácti šli kluci /ti vyspělejší, oraženější/ do bordelu.
Co budou mít tihle kluci za zkušenosti a co budou mít natrénováno? Ne nadarmo se říká - ,,Umění milovat,,.
Krokouši: Teď si skoro protiřečíte. V minulém příspěvku jste soucítil, nyní pochybujete o pravdivosti příspěvku?
Opravdu si myslíte že ,,čekání na partnerku,, je to pravé? Aby nečekal do 70ti. Ale každý máme nějaké to kolo osudu.
Jinak Váš názor beru, každý to má nastaveno jinak. Každý, koho se to týká, si to musí vyřešit podle sebe, jak to cítí. Tady se píší jenom možnosti, jaké by mohly být. Třeba ho to posune dál, ale pokud je pevný v kramflecích, tak ho nic do náruče lehké frivolíny nedožene.
Nemusíte mě někam posílat, diskutujeme, neurážíme, pokud neberete mazlíka za urážku.
To jsme si nerozuměli. Poukazovala jsem na to Vaše zhodnocení, že se zde zakládá nový sport, nové téma na poradně o sexu. Brala jsem to jako kritiku zakladatele.
To je v pořádku, nejsme každý stejný. Je to pouze můj tip, návrh, když by se člověk rozhodl s tím něco udělat. A chápu, že to chce velkou odvahu.
U věřícího člověka je tato varianta nepřijatelná.
sebod
Myslím že tu je ještě jeden důvod "proč chlapi chodí za prostitutkami". Jde většinou o muže, jež prostě nejsou v očích žen "atraktivní" apod.,ve vztazích se jim nevede jsou osamělí a zkrátka vědí že i vzhledem k přibývajícím letům ženu jako partnerku již mít zkrátka "nebudou" za to ji ale mohou mít alespoň "na chvíli" téměř kdykoliv budou chtít, když zaplatí. Znám jednoho takového, hodný chlap ale s ženskými má problém takže co jsem o něm slyšel má-li nějaké peníze chodí za jednou stále tou stejnou na privát. Více méně to vypadá tak, že si vlastně "platí svou vysněnou ženu" kterou by jinak mít nemohl, mám podezření že tu nejde vždy jen o "sex" byt to s tím pochopitelně souvisí...
janm. Velice se pleteš. Drtivá většina klientů prostitutek jsou chlapi, kteří nemají o ženské nouzi.Nejsou nijak ošklivý, nijak zakomplexovaní, mají dost peněz.
sebod
Ne, tady nešlo o to licitovat jaká klientela u prostitutek převažuje a to co jsem napsal nevylučuje to co píšete vy, já jen říkám že jsem zaznamenal i trochu jiný přístup. Měl jsem známého jehož spolužačka se později jako prostitutka živila, tudíž i od něj vím jaká klientela tam chodila a vedle té co píšete vy a je to ten "nejrozšířenější názor" musím uvést na pravou míru že existuje i další stránka věci, což mám přímo potvrzeno...
mimochodem o nějakých komplexech tu nebyla řeč, jasně jsem řekl že jde o muže kteří nemají na vztahy štěstí jsou třebas už i starší dlouhodobě osamělí pro ženy prostě nejsou "atraktivní" v reálu by zkrátka nemohli mít takovou ženu kterou by chtěli to je celé, ale tam ji mít mohou, a divil by jste se není jich zas tak málo...Takové to že prostitutky slouží k povyražení bohatých a úspěšných mužů sice platí ale stalo se z toho takové "klišé" že se malinko přehlíží skutečná realita
Kamaráde, to seš na tom ještě dobře. Mě je 41 a jsem také panic. Nemám jinou orientaci, jen jsem neměl štěstí na seznámení a z pohledu žen "nepřeskočila jiskra". Snad nevypadám nejhůř, takový normální průměr...
Nazdarek. Jestli te potesim tak ja o to prisel presne ve 32letech. Mel jsem spousty moznosti driv ale proste jsem se nechtel zahazovat s nekym ke komu nic necitim. Nakonec to poprve bylo s nejlepsi kamoskou kterou jsem znal 10let a byl do ni posledni rok strasne zamilovanej a hrozne me to trapilo. Jednou po me necekane vyjela v hospode a zeptala se jestli se sni vyspim. Byl to jako sen.
Do kolika let máš být panic nebo panna, na to není žádný předpis nebo norma, je to záležitost každého jednotlivce, bud na sobe zapracujete a nekam se posunete, nebo jo...
Můžu tě uklidnit, jsem také nesmělí a moc mezi lidi nechodím a přišel sem o to krátce po 30 narozeninách s o dost mladší partnerkou. Byla to moje první vážná známost a poznali jsme se na internetu. Jo a jsme spolu dodnes a dodnes neví že byla moje první.
Shodou okolností sme měli stejný věkový rozdíl u nás 30 a 18, nepoznala nic a ještě chválila že lepšího neměla
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.