Nejste přihlášen/a.
Otázka je daná, mám domluvit placenou domácí péči, i když si to babička nepřeje? Partnerova babička, 82 let, před dvěma měsící na měsíc v nemocnici kvůli srdečnímu selhání. V nemocnici nabízeli LDNku, její nejbližší rodina, tedy dvě děti a dospělá vnoučata z dceřiny strany řekli rovnou zbavte se jí, my se starat nebudem. Partner nechtěl, pamatuje si co se stalo s jeho dědou v LDN, jak rychle se rozvinul alzheimer a následovala smrt. Navíc jsme si říkali, že člověk, který se sám oblékne, z postele vstane a sedne si do vozíku a pak zpět do postele, něco si uvaří a i se sám nají, akorát si nenakoupí, neuklidí a neumyje se není člověk zralý na LDN. Takže se rozhodlo, že babička se vrátí domů. Kupodivu se vrátila do stavu, v jakém odešla do nemocnice, žádné zhoršení nepozorujeme. I tak kvůli její nespolupráci začíná být péče o ní nad naše síly a hlavně nervy. Problém je především její nečistotnost a posedlost jídlem a vařením. Příbuzní říkají, že ona byla vždycky prase nezvyklé se mýt a na úklid nedbala, ale to co předvádí nyní... 2-3x týdně jí nastěhujeme do sprcháče, kde jí umyju, když se podělá na vozíku, tak jí také umyju, s tím nemám problém, ale to odmítání, ta nespolupráce. Člověk vidí, že má podělané nohy, tak řeknu babičko, vy jste se pokala? Ale ne... Kouknu na bačkory, ty od hoven. Říkám a co ty bačkory? To je čokoláda, jak jsem polévala cukroví. Kouknu na vozík a vidím, že sedí v hovnech. Říkám babičko, to umejeme. Ale ne, to je dobré... Ani nádodou, vstanete nastavíte mi zadek a já Vás umeju. Sama není schopná si na zadek přes obezitu a poškození pohybového aparátu dosáhnout. Dost často čistíme hovna rozježděná vozíkem z koberce, denně musíme měnit nepropustnou podložku v posteli kvůli silné inkontinenci. Na záchod močit nechodí, vše z ní teče do vložek, na velkou tak 50/50 na záchod nebo pod sebe, asi jak chce nebo jak to zvládne. Pořád povlékáme, denně pereme podložky nebo oblečení.
Jídlo je další problém. Nechává si nakupovat neuvěřitelné množství jídla, které nestíhá sníst a my pak vyhazujeme zkažené jídlo měsíčně odhadem za 2tis. Dnes to byla brokolice, 2 okurky, 3 papriky, 2 rajčata, celý celer, citnon, nějaké mrkve a mandarinkz, pomazánka, mléko, půlka chleba a hrnec polévky, který už byl biologická bomba a šel nám naproti, smrad neskutečný. Včera pečené kuřecí stehno a brambory. Minulý týden celé balení kuřecích srdíček a jater, asi kilová masová roláda a nějaké pečivo. Když jí na to upozorním, vynadá mi, že když jí chodím nakupovat jen jednou týdně... Není to pravda, chodím tak 2x a její dcera jí jednou taky dojde, takže má nakoupeno 3x v týdnu, což by mělo normálnímu člověku stačit. Vždy něco navaří a nedá do lednice a pak se to vyhodí, nebo uvaří už zkažené z lednice. Každou chvíli říká já mám zas průjem a neví z čeho. Já vím z čeho, z jejího jídla. Už několikrát jsem jí říkala, jestli bych jí neměla zařídit dovoz obědů z nedaleké školní jídelny, která vaří i pro seniory. Je to placená služba, obědy včetně donášky až domů vyjdou na max 2tis. měsíčně, tedy asi na tolik, kolik vyhodí ve zkažených potravinách. Ale nechce. Ano, dá se doma uvařit levněji, ale proč bych jí vařila, proč bych se snažila, když peněz má dost a dostává ještě od státu příspěvky, aby si mohla tuhle péči hradit? Celkem bere měsíčně necelých 16tis, 3-4tisíce utratí za elektřinu a telefon a zbytek má pro své potřeby. Přesto nic neušetří a ještě si půjčuje. Mně připadá, že má peněz dostatek na to, aby si dopřála co potřebuje a mohla si zaplatit nějakou základní péči. Alespoň ty obědy a třeba 2x v týdnu nějakou hygienu.
Mám jí i přes její nesouhlas objednat donášku jídla? Po dnešku o tom vážně uvažuju. Co mě stojí času než v krámech posbírám co si navymýšlí, pak všechno vyskládám na pás, do košíku, do auta, partner to natahá k ní domů, vyskládáme do ledničky a za týden dva zkažené vyhazujem. To je navážení si jídla, cizí práce a péče a svých peněz. Nejradší bych jí celý důchod vzala, aby nemohla disponovat penězi a nakupovala jí z toho co uznám za vhodné v přiměřeném nožství a zaplatila pečovatelku. No jo, ale ona není nesvéprávná, myslí jí to dobře, jen nechce. Nebo jí říct, že když nás nebude poslouchat a bude přidělávat práci, pojede si pořád ve svých zajetých kolejích, tak s ní končíme, dáváme ruce pryč, bez naší péče velmi rychle skončí zase v nemocnici z které pošupajdí do LDN, kde to pro ní bude konečná? Dost drsné. Nebo snad mlčet a dřít se a doufat, že brzy zemře a budeme mít klid? Na rovinu říkám, že jestli se znovu dostane do nemocnice, tak domů už jí nevezmem. Od známe vím, že senioři umí dělat pěkné naschvály, když mají pocit, že se jim člověk nevěnuje. Ale my u ní trávíme každý den půl hodiny až hodinu, kdy jí uklízíme a staráme se o ní. No kdo tohle má? Starat se víc není v našich silách, partner pracuje, já jedno dítě ve školce, druhé se během pár dní narodí a vážně mi už dochází trpělivost a síly. Navíc se opravdu nehodlám dřít kvůli někomu, kdo to neocení a ani si to nezaslouží.
Tak co s ní?
Mám babči dvě. Tchyně žije s námi /skoro 92 let/, moje matka /85/ žije sama ve vsi 15 km od nás.
Tchyně - naprostá demence. Mě oslovuje "sestřičko" nebo "paní" a vyká mi, přestože společně žijeme už přes 40 let. Plenkové kalhoty. Neustále podělaná, jak píšete. Vůbec nechodí na záchod, ani na toaletní židli, kterou má u nosu. Nemusí dělat zbytečné kroky, nemusí stahovat kalhoty. To všechno je práce. A tak sedí a louže pod ní roste. Stíráme pořád, smradu, jako když se tchoři žení. Neví, co je to oběd, ponožky, jablko, Vánoce. Nevzpomene si, že měla muže. Neví nic.
Musíme jí udělat vše, talíře s jídlem dát na stůl, přidat lžíci, talíře odnést, umýt...Neudělá si nic. Obědy jí objednáváme ve vyvařovně, dovážejí je a jeden stojí 65 korun. Pěkné porce, dost masa i přílohy, bohatý výběr /asi 5 jídel denně/. Má z toho dobrý oběd i večeři, takže jí dělám jen svačiny a snídani, o víkendu, samozřejmě, všechno. Chutná jí, jí dobře.
Ústav- manžel nechce - je to prý máma...A manžel sourozence nemá, tak nás nemá ani kdo vystřídat. Každý den ráno má babka postel v nepopsatelném stavu, denně převlíkám, peru. Manžel myje podlahu, udělá kolem ní také hodně práce. Říká - v ústavu? tam by už dávno byla po smrti. A podívej, doma jí to svědčí. Jo, svědčí...neznáme divadlo, kino, výlet, nic pěkného. Jen v létě ji dáme na čas do ústavu a jedeme na dovolenou. Ale ta je pryč, cobydup a zase to začne.
Moje matka - silná diabetička, silné bolesti v noze, potřebovala by totálku kyčle. Nepůjde, prý by to díky diabetu nepřežila. Táhne se sotva na záchod, všude nepředstavitelný binec. Hadry, špinavé nádobí, zbytky jídel, politý stůl. Ona sama v roztrhaném, pobryndaném županu. Má plno pěkných věcí, ale šetří je - na co? Nikdo to po ni nosit nebude. Moje sestra by si ji vzala k sobě, nechce. Vozím jí v neděli krabičky s jídly, 2 polévky, 7 - 8 jídel, popíšu, nastrkám do mrazáku. Sestra taky. Matka si z toho odebírá. Jenže je velice mlsná, to nechce, to taky ne, špatně se pro ni vaří. V obci se v penzionu vaří a rozvážejí obědy. Chutné a cenově dobré. Už jsem jí je tam vyjednávala, měla by denně čerstvé jídlo. Dostala jsem neskutečně vynadáno. Nechce a nechce a nebude a nebude...Hlavu má v pořádku. Ví, co máme doma za neštěstí, nemusela bych tam s těmi jídly lítat, kdyby brala ty obědy. Ale je dost sobecká a nepovolí. Nechce si pro ně chodit k vrátkům. Nechce je platit. Radši at to přivezu já. Má to bez práce a zadarmo.
Tak si připadám, jak ten Sysifos, co valil kámen do kopce. Nekonečná práce. U mé matky také uklidím, umyju nádobí a po chvíli je to tam jako ve chlívku. Doma ani nemluvím. Mýt a koupat se nechce ani jedna z nich.
Tak jsem si postěžovala. Co do rady - Vaše babička ještě není ve stavu, kdy by vůbec neměla mozek a mohli byste jednat podle svého. Snad jenom jí opravdu nakupovat míň. Co sní, ne žádné zásoby. Nejlepší by byly ty obědy dovážené a když ne, tak jí opravdu vařit. Protože sama už s jídlem šeredí a je to zbytečné. Tak jí udělat jídlo, jenom, co by snědla, případně na 2 dny. Nebo jí dávat od Vašeho. Ta porce se vždycky najde.
Nejlépe by jí bylo v ústavu. Dostala by, co by potřebovala a nemohla by takhle zlobit. Jenže, nemohu se tady prsit, já mám dvě a není tam ani jedna z nich. Ale budu mít klidné svědomí, že jsem udělala, co jsem mohla.
Tak aspoň hezké Vánoce všem, hlavně vám, co se o někoho staráte. Je to nekonečný příběh. Jaga.
Na tu její nejbližší rodinu, tedy 2 děti a dospělou vnučku, bych vzala bič - viz. Zbavte se jí, my se starat nebudem. Dokud babka mohla, starala se o ně, strkala korunky, to byla dobrá. A najednou je všem na obtíž, je míň než stará prohnilá almara. Té slavné rodině bych přála, aby dopadli stejně, aby jejich potomci měli stejné stanovisko. Ale ono to tak jednou bude, jak se chovají sami, to sklidí. Jak se do lesa volá... A já jim to opravdu přeju.
"jaguš", vím o čem píšeš, však ty víš. Na to holt nemá každý "koule", postarat se o rodiče a přitom zestárne každý a nikdo neví, jakou sám bude potřebovat pomoc...je to smutné čtení...
Když to máte těžké. Ne nadarmo se říká, kdo s čím zachází, tím taky schází nebo boží mlýny melou pomalu, ale jistě. Tahle naše babička se právě o svojí matku odmítla postarat a hodila jí na krk své dceři - vdově s dvěma dětmi. Tak se není co divit, že se ony dvě (dcera a vnučka) právě starat nechtějí. Můžeme jim to mít za zlé? Já se jim nedivím obě říkají, jo sama se o svojí mámu nestarala, ale teď chce, abychom se starali o ní? Babička s dcerou se nenávidí vzájemně už dlouhá léta, přesto dcera jednou týdně přijde, nakoupí a něco poklidí. Každou návštěvu se hádají a nadávají si. Jak to tak bývá, kdo se stará, bývá nejvíc nenáviděn. A protože dcera ví, jaké to je se oněkoho starat, zažádala si o místo v domově už s nástupem do důchodu. Aby na ní přišla řada, až nebude moct. Moc dobře ví, že se na nikoho z rodiny nemůže spolehnout.
Nezlobte se, PB, když já to beru všechno podle sebe a svých představ. Já si tu chudinku babičku představovala jako tu úžasnou paní od Boženky Němcové. Která pomáhala, radila, každého milovala. Ovšem lidstvo se nedá hodnotit vcelku, ale "kus od kusu". Ona ta Vaše byla pěkná potvůrka, o své blízké se nepostarala, svou matku hodila na krk někomu jinému. Co zasela, to nyní sklízí. On si každý myslí, že to je ještě daleko, kdy bude potřebovat něčí pomoc, ale najednou to stáří nečekaně přijde a takový člověk si pak uvědomí, jaký byl sobec. Nebo taky neuvědomí, to podle nátury.
Vy buďte v klidu a nenervujte se tím, aby porod proběhl v pořádku a byli jste i s mrnětem zdrávi. Babičku opravdu budou muset příbuzní někam umístit, do domova se zvláštním režimem. Pokud, jak píšete, ráda se hádá, nenávidí vlastní dceru, bude to v tom ústavu těžký oříšek. Hádky, rozbroje...snad si časem zvykne. Chudák personál.
Zajímalo by mě, co dělá s těmi penězi. Sama už do obdchodů nechodí. Má skoro 16 tisíc příjmy, za energie utratí 3 - 4 tisíce, i kdyby za jídlo utratila 6 tisíc měsíčně, /což je moc pro 1 osobu/ tak jí musí nejméně 6 - 7 tisíc zbývat. Ale ona si naopak ještě půjčuje, Kam to dává? S příbuznými je na kordy, těm asi peníze nepodstrkuje. Zajímalo by mě, kam ty peníze jdou, i když mi po tom nic není.
Pro Honzíka: děkuji za kompliment, ale anděl opravdu nejsem. Když se rozzlobím, dokážu být taky pěkná čarodějnice. Jenom prostě vím, že když byl člověk vychován v úctě k rodině, musí leccos překousnout a leccos oželet. Všechno se mu jednou vrátí, to dobré i to špatné. Jaga.
"pb", Je vidět, že jste z jiné rodiny a prostě máte větší soucit a jiné vychování než rodina přítelovy babičky. Ale opravdu, nyní čekáte malé a musíte myslet na to nenarozené a věnovat se mu až přijde na svět. Už jste udělala, co se dalo, nyní se musí postarat vlastní rodina. Když, tak se zavolá doktor/ka, ta uvidí situaci a třeba nechá babičku odvézt do LDN, nebo na čas do nemocnice.
Toto je začínající stařecká demence, nemůže za své chování a za každou cenu chce být samostatná, ale nezvládá to. Bude to horší a Vy se psychicky odrovnáte. Její stav není na domácí péči, ale na umístění do domu s pečovatelskou službou. Vzhledem k jejímu příjmu bude umístění rychlejší než je obvyklé. Je mi to líto.
Dům s pečovatelskou službou? To rozhodně NE! Tyto domy jsou určeny pro soběstačné občany, kteří mají v domě samostatné bytové jednotky (svobodárny). DPS poskytuje jen takové služby, které si občan objedná - kadeřnice, pedikúra, úklid, donáška obědů, docházející lékař. Není tam nepřetržitá služba. DPS není zdravotní ani souciákní služba, je to jen druh bydlení. Pro dementní klienty je vhodný domov pro seniory, domov se zvláštním režimem nebo speciální centra pro dementní klienty, s Alzheimerovou chorobou apod. Pokud nemá babička příspěvek na péči, urychleně o něj požádejte. Bez příspěvku se do systému sociálních služeb nedostane.
Má, bere 4400,- zažádání o zvýšení bylo zamítnuto. Ale ona není dementní, jen prostě má svoje návyky, kterých se nechce vzdát. Dementní člověk si snad nedokáže zavolat k lékaři nebo na úřad, poštu a domluvit se tam.
Dobrý den,nejhorší je,že pokud babička není nesvéprávná tak službu domácí péče ani nejde zavést.Všechny dokumentace k úkonům musí podepsat ona.Když už s ní souhlasí,tak ji pečovatelka donese vše co si klientka usmyslí a dá na to peníze.Může mít nasmlouvané služby,ale když si klientka usmyslí,že to "dnes" nechce,tak si to nechá pečovatelka podepsat a odchází.Tím jsem chtěla říct,že i když Vy se postaráte,tak to k ničemu nepovede.mamina
To je v pytli. Tak jedině pohrozit tím, že když odmítne službu, odmítneme se o ní nadále starat, aby jí nic jiného než placené služby nezbyly. Žádné nákupy, žádný úklid, do pár dní buď vyměkne nebo skončí v nemocnici. Není to moje příbuzná, je to babička mého partnera, ani ne manžela, takže nemám povinnost se o ní nijak starat. Naprosto cizí nepříbuzná osoba. Nicméně, ono to s těmi službami není tak jednoduché. Dnes jsem volala alespoň na ty obědy. Pán si nás zapsal, jsme 7. v pořadníku a musíme čekat, až tedy 7 lidí odhlásí odebírání obědů, rozuměj až 7 lidí buď zemře, nebo se dostane do LDN atd.
Penize na peci, ktere dostava potrebny od statu jako prispevek k duchodu, nalezi pecujicim osobam a nejsou prijmem nemocneho, takze pokud je nevyda na svoji peci, mohou mu byt odebrany. Svepravnemu cloveku by to melo byt jasne vysvetleno, nesmi si nic z davky ponechat pro sebe. Driv to bylo spravedlive posilano primo stanovenemu pecovateli, mozna dojde casem opet ke zmene, protoze to nebylo vymysleno dobre, problemy jsou s tim vyplacenim odmeny ve vetsine pripadu castejsi nez je zdravo. V nasi velke rodine jsme meli v peci dedu a dve babky, starali jsme se o ne stridave vsichni a take kazdemu nalezel za peci spravedlivy podil. Duchody jim chodily na osobni ucty a protoze jsme se starali o jejich veskere potreby, meli jsme k nim dispozicni pravo a vsechny nakupy pro ne se hradily z jejich uctu, protestovat by je ani nenapadlo, naopak byli vdecni a spokojeni, ze se nemusi o nic starat. Kazdeho tvrdohlaveho nevdecnika bych radil umistit bez vahani do LDN, oni jsou to obvykle ti, co jsou schopni sobecky zneuzivat ochotu pribuznych a jejich dobrovolnou peci.
Starala jsem se o maminku několik let. Vím, o čem píšete.
K těm obědům. Nějak se mi tomu nechce věřit. Školní jídelny velmi stojí o cizí strávníky. Čím více vaří obědů, tím je provoz ekonomičtější. A pečovatelská služba, která obědy rozváží, také v našem případě vítala co největší odběr. Přestože ráda vařím, musela jsem povinně odebírat minimálně jeden oběd týdně, aby byla maminka evidována jako klient a mohla (prakticky jsem to byla já) požadovat jiné služby, např. odvoz na lékařská vyšetření a později i docházku pečovatelek do domu. Za dovoz oběda se připlácelo 20 Kč. To byl pro pečovatelskou službu v množství rozvážených obědů vítaný zisk.
Dlouho jsem pracovala pod městským úřadem. Kontakty jsem udržovala zejména s odborem sociálních věcí a odborem školství a kultury. Vím, že vaši situaci by mohly a dokonce měly pomoci řešit děvčata ze sociálního. V případě obědů ze školní jídelny i děvčata ze školství. Zejména v případě, že jste před porodem. Je to akutní.
Jinak přeji hodně sil!
bimbam,ano sociální poradí,ale zase je to všechno o osobě,které se to týká.V našem městě peč.služby nejsou podmíněné odběrem obědů,je to individuální dle potřeby.Někteří berou oběd,některým se pouze uklízí,nákupy,pochůzky.Jsou tady třeba uživatelé kteří mají nasmlouvaný nákup nebo pochůzku/lékař,lékárna/ 1x měsíčně.Každé město to má nastavené individuálně.mamina
Ano, to je jasné, že každé město a každý pečovatelák to má trochu jinak. Přesto obecně platí, že čím víc strávníků, tím ekonomičtější provoz jídelen (i hospod). A čím víc rozvezených obědů, tím víc poplatků za rozvoz. A vím, jak mě pečovatelky přemlouvaly, abych odebírala častěji. Minimálně jeden oběd byl opravdu povinný pro sepsání smlouvy o všem ostatním.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.