Výše věku pro nárok na alimenty

Vyživovací povinnosti rodičů k dětem trvá do té doby, dokud nejsou děti schopny samy se živit.V zákoně není tedy žádné omezení výživného věkem. Skutečně je nutnost platit dítěti pravidelné dávky ukončena až okamžikem, kdy bude schopno se samo živit.Pouze malou roli hraje věková hranice osmnácti let. Ta je rozhodující pro nabytí plné právní způsobilosti a dítě se stává zletilým. Od té chvíle se musí samo starat o řešení problémů spojených s výživným a podávat návrhy k soudu.Na platbu výživného nemá vliv dosažení věku šestadvaceti let, přestože je tento mýtus hluboce zakořeněn v myslích mnoha lidí. Věk dvacet šest let je důležitý pro výplatu sociálních dávek, ale v rodinném právu nehraje žádnou roli. Tento omyl je však pochopitelný vzhledem k tomu, že předpisy týkající se státní sociální podpory za nezaopatřené považují dítě nejdéle do věku dvaceti šesti let.Slovní spojení "schopno samo se živit" nelze však vykládat tak, že je to při první příležitosti, kdy dítě může jít do práce. Zároveň není možné ztotožňovat zmíněnou schopnost s ukončením školní docházky. Dítě má právo pracovat na své kvalifikaci a připravovat se na zaměstnání a rodiče jej v tom musí (dle svých schopností a možností) podporovat.Vše má však své limity a tak i poskytování výživného dítěti během jeho přípravy na budoucí povolání musí být v souladu s dobrými mravy. Pokud se jako student téměř nesnaží a opakuje každý ročník dvakrát a nepracuje až do věku, kdy jeho spolužáci dávno vydělávají, je na pováženou, zda dále takový styl života jako rodič podporovat. Jestliže se s potomkem nedohodnou, je pak již na soudu situaci vyřešit.

Vyživovací povinnost rodičů tedy většinou skutečně skončí okamžikem, kdy dítě začne pracovat a přísun jejich peněz nepotřebuje. Existují však i další momenty, které způsobí zánik této povinnosti.Za určitých okolností může zaniknout jen dočasně, například pokud dítě nezvládne úspěšně složit přijímací zkoušky na vysokou školu a jeden rok bude pracovat. V dalším roce se mu pak zadaří lépe a začne studovat. Za takové situace se rodiči obnoví povinnost poskytovat dítěti výživné.Tou veselejší příležitostí k zániku vyživovací povinnosti je sňatek dítěte. Tímto okamžikem přestává být rodič povinen poskytovat dítěti výživné, jelikož je tento jeho závazek v podstatě nahrazen vyživovací povinností mezi manželi navzájem. Rodičům pak zůstává podpůrná role pro extrémní případy, kdy nebude dítě schopno se samo živit a zároveň ani manžel se o něj nemůže postarat.Vyživovací povinnost rodiče také zanikne v okamžiku osvojení dítěte některou třetí osobou.- Osvojitel se pak stává "novým" rodičem spolu se všemi povinnostmi, které z toho vyplávají, a o výživu dítěte se tedy stará on.

Může se ovšem také stát, že vyživovací povinnost rodičů nezanikne nikdy za života dítěte. Jedná se především o situace, kdy dítě vyžaduje neustálou péči například z důvodu invalidity a schopnost samo se živit nenabude nikdy.

Pokud je dítě schopné, a činí tak, se o sebe postarat a soustavně si vydělává, nepřipravuje se na budoucí povolání, potom již nemá nárok na alimenty. Většinou to je věk 27 let, ale musí chodit do školy. Po 27 roku lze požadovat alimenty, pokud je dítě postižené, nemocné a není ničeho schopné. Určuje soud.

Dcera školu přerušila, žádný nárok na výživné tedy nemá. Vydělává si, živí se sama.

Pokud od příštího semestru zase začne studovat, situace se změní a na výživné od obou rodičů by měla nárok.´Protože jsou ale někteří mladí vychytralí /nemyslím teď přímo Vaši dceru/ a přerušují a zase začínají, je výživné stanoveno, tuším do 26 let. Pokud soustavně studuje a připravuje se na budoucí povolání. Ve 26 letech by už měl být člověk na povolání připraven, hotový, tudíž si musí pomoci sám. Jinak by někteří "studovali" třeba do padesátky. Nemám pravdu? Jaga.