Nejste přihlášen/a.
Vážení, poraďte mi prosím. Je mi padesát, jsem rozvedená, mám dvě dospělé, osamostatněné děti, žiji s přítelem v mém bytě, pracuji jako zaměstnanec. Mám rodiče v důchodu, žijí v rodinném domku. Pak mám o dva roky mladšího bratra, ženatého, tři děti. Po otci převzal slušně zajetou živnost, postavil si dům, zvelebil provozovnu. Rodiče jsou zatím hodně soběstační, já nastupuji, když mají zdravotní problém - vozím k lékaři, uvařím, uklidím, nakoupím. Běžně vyřizuji papíry - např. když si máti dojde nakoupit ke šmejdům, když podepíší blbou smlouvu, když si nakoupí blbosti z letáků, pojistky, telefony... Už před rokem mi otec řekl, že mi nechá přepsat svoji půlku domu, protože bráchovi nechal živnost. Máti se cukala, že musíme oba dostat stejně, že musím bráchu vyplatit. Řekla jsem, že prodám byt, že úspory nemám. Pak tahle debata zase utichla a před pár dny opět táta, že mi nechá přepsat jeho půlku domu. Odpověděla jsem, že za to budu ráda. A máti opět, že musíme dostat s bráchou stejně. A debata opět skončila. Co si o tom mám myslet, jak se zachovat. Myslím si, že bych ten dům měla dostat já, aniž bych musela někoho vyplatit, protože brácha žije opravdu přepychově a z větší části díky otci. Docela mě to od máti mrzí, protože na co si vzpomene v tom jí vyhovím. Kdybych neměla děti a vnoučata, tak se na celý dům vykašlu. Mám vztek a zároveň lítost. Nechci to řešit tím, že až mi zítra řeknou dovez nás o víkendu na dušičky, tj. 250 km, tak jim říct, řekněte si bráchovi, já vás vezla vloni. Poradíte?
Jak se zbavit lítostí a vzteku? Nechte ty myšlenky být peníze a majetek není vše, přeměńte ty myšlenky na vděk, i tak něco dostanete, lepší než nic. To, že se staráte je fajn i oni se starali o Vás, ale zároveň máte o proti spoustě liidí ve stejném věku štěstí, že s rodiči můžete trávit společný čas, nebudou tu na vždy a Vás pak rozhodně nebude tížit svědomí, že jste je odbývala, narozdíl od bratra.
Ja bych jim taky brachu strkal vic pod nos, at se obraci o pomoc na oba stejnou mirou, jinak bych se staral jako on, dedictvi se stejne bude delit mezi sourozence stejnym dilem, at se staraji nebo ne, pokud nebude jasna zavet nebo prepis majetku predem na konkretniho potomka, takze se zbytecne nestresujte a promluvte s rodici zavcas.
Na rodiče můžete zatlačit, jak píšete, aby si uvědomili, že to pro ně taky dělat nemusíte. Pokud s nima nehnete, tak ještě zbývá možnost, že čas ukáže. Syn většinou neposkytřne tak kompletní servis jako dcera, ktará spíš se vcítí, spíš se orientuje v potřebné pomoci. Kamarádka řešila stejný problém a nakonec se to vyřešilo tím, že syn nepokrytě jezdil drancovat zásoby i různé věci, které nechtěl, aby zůstaly sestře a to otec byl plně při vědomí. Vybíral i zásoby, které otci kamarádka nakupovala ze svého, až i ten otec pochopil, kdo to s ním jak myslí a udělal konečně v dědictví zasloužený pořádek.
Úplně se toho nejspíš nezbavíte.Vaše emoce vychází z pocitu křivdy a nedocenění, ale pravda je taková, že přece nemáte právo na žádný majetek rodičů. Ano, vím, že s tím každý počítá, ale není důvod, aby děti musely něco po rodičích dostat. Nicméně k vaší situaci řeknu tohle, z morálního hlediska, by se dalo očekávat, že dům zůstane vám, když bratr dostal živnost. V této situaci bych radil, to nijak neřešit. Maximálně můžete říct otci, až to načne, že vás mrzí postoj vaší matky. S matkou bych to ale neřešil a v žádném případě se kvůli tomu nehádal. To, jak žije bratr nebo kolik vydělává, je jeho věc a zřejmě je to díky jeho schopnostem. I když dostal již zaběhnutou živnost, tak ji řídí on a jen díky tomu si může žít, jak žije. Další člověk by třeba tu živnost přivedl ke krachu. Takže tohle není absolutně žádný argument.
Dejte tomu čas a zkuste se oprostit od vidiny, že dům bude celý váš. Pokud nakonec bude, tak vám gratuluju, pokud ne, tak je mi to líto. Nic víc se s tím bohužel nedá dělat.
Ústní sliby, kolik jsem jich slyšela a nyní se dva roky soudíme o pozůstalost po tchýni. Kdykoli nás potřebovala jel manžel 50km, mnohdy zbytečně. Dostat stejně, to je podle mého v pořádku ale dát jednomu nic a ještě ztopit závět po otci a druhému vše jen proto, že má dvě děti a ten druhý jen jedno a víc vydělává, je špatně. Vztek nemáme, je nám toho podrazu líto, žijeme si dobře ale za blbce být nechceme.
A co na to Váš bratr?
Tak to přece bývá, že kdo obstará rodiče, dostane víc? Moje máma se postarala o svoji babičku až do smrti, nikam ji nedala. Babiččiny děti se proto všechny zřekly dědictví a dům dostala máma.
Hlavně bych to nehrotila, je to zbytečné, rodiče máte jen jedny. Proberte to zase v klidu s otcem, určitě by to bylo spravedlivé, pokud by přepsal svoji polovinu na Vás, když bratr dostal živnost.
Už je dobré i to, že si uvědomujete, že lítost a vztek jsou nežádoucí emoce, vlastně si tím člověk poškozuje karmu, vy jistě tušíte, že to není v pořádku, že by bylo potřeba na sobě zapracovat a tyto elmoce odbourat. Pracovat na sobě a ne na ostatních, jakmile se člověk alespon trochu změní, změní se i okolo. Zkuste třeba ten vztek a lítost ze sebe v předstravě vytlačit a dívejte se na to, ono se to začne zmenšovat, je to takový tmavý bod vedle vás, nenechávejte to v sobě, Toto je jedna metoda.
¨Můžete každý den poprosit Archanděla Michaela, aby odstranil negativní energii, která je ve vás i okolo vás a všechna en,vlákna, která vedou od vás a k vám.
Můžete zkusit Ho oponopono...jsou to jen čtyři věty, popsáno na netu.
Také můžete vzít na pomoc jógu prstů...
Rodičům snad nepomáháte proto, abyste dostala barák, ale proto, že je máte ráda, ne? Na dům nemáte za jejich života žádný nárok, ani morální, ani žádný jiný. Co si myslíte, že někomu zrušíte párkrát smlouvu a zajdete na nákup a za to máte nárok na jeho dům? Budete jim vyhrožovat tím, že se o ně nebudete starat a nebudete jim pomáhat? Já bych se za takovéhle úvahy STYDĚLA!
Krom toho jaké si myslíte, že potom budou vaše vztahy s bratrem? Chcete o něj přijít? Stojí vám to za půlku baráku? Obětovat vztah s rodiči, s bratrem?
Nebo máte pocit, že když si nedokážete vydělat tak dobře, jako bratr, že máte nárok na nějakou kompenzaci? A to zrovna od vašich rodičů?
Navíc vlastníte byt, tak co byste ještě chtěla, jste dospělá a snad nepotřebujete peníze a majetek svých rodičů.
Fakt hnus, tohle mi ale hnulo žlučí.
Ten bracha je teda asi rad nema, kdyz se nestara a stejne by vysmatej dedil podle zakona, z toho by se zluc nejen hnula, ale primo zdrcla
Takle mluví jen ten, koho se to ještě netýká. Švagrová sama řekla, že peníze jsou ji bližší než vztah s bratrem kterého k ničemu nepotřebuje. Snažila jsem se o domluvu, o nějakou spravedlnost ale po těchto slovech je mi" milion" bližší než vzahy v beztak nefungující rodině. Nic tak hnusného na tom nevidím.
Děkuji za názory a rady. Většina mě pochopila, některé jsem pohoršila. To pohoršení moc nechápu. Samozřejmě, že po rodičích nemusím zdědit nic, ale vím, že po rodičích majetek zůstane a já se k nim nechovám tak, aby mě vyškrtli ze seznamu dědiců. Děti jsou po manželovi/manželce první dědicové, to říká zákon. A každý z nás svou smrtí vyvolá dědické řízení, i kdyby po něm zbyl jen pár ponožek. Rozumní lidé v určitém věku svůj majetek rozdělí s ohledem na sebe a za normálních okolností ten majetek zdědí jejich děti. I já za pár let takto učiním. Aby nevznikl omyl ohledně mého bratra. Na rodiče samozřejmě také myslí a snaží se pomoci, jen má málo času, protože pracuje pro firmu od rána do večera. Já jsem zaměstnanec, tedy mám čas pomáhat více, mohu si vzít propustku a dovolenou (to už je jiná debata, kdy práci doženu, když půl dne strávím s rodiči u lékaře). Nejsem si jistá, kdo by to z nás byl, kdyby rodiče zůstali ležáky, ale přibližně tuším. Realita života a posledních věcí člověka je prostě taková. A idealisté, kteří se nad mými řádky teď čertí, jistě brzy prokouknou.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.