Nejste přihlášen/a.
Můžete mi, prosím, pomoci pochopit uvažování některých lidí? Tento týden vyšel v příloze nejčtenějších seriózních novin článek o zaměstaných matkách s více dětmi. Shodou náhod jsem byla požádána, abych pro tento článek řekla pár vět o tom, jak v pohodě zvládat práci a domácnost se 3 dcerami a souhlasila jsem s nafocením několika fotografií mě a mých dětí. S nejlepším svědomím jsem paní redaktorce vyhověla, ale absolutně nebyla připravená na to, jaké se na diskusi k článku sejdou nenávistné výplody některých lidí. Že jsem ujetá a děti po mě, odkládám je do kroužků, abych se jich zbavila, jsem pražský vidlák (ovšem vydlák), nevařím, neuklízím, to se mi to mluví, když pracuji jen na půl úvazku atd. atd. Tak neskutečné výmysly by mě nikdy nenapadly. Bez mučení přiznávám, že jsem to celý dnešní den vydýchávala. Co někoho vede k tomu, že okamžitě začne druhého napadat, urážet a "kopat" do něj? Myslím, že jsem nikdy v životě nikomu (alespoň vědomě) neublížila a čekala bych, že ostatní se budou chovat stejně, jenže ono to tak není. Opravdu jsem z toho dost rozladěná a tak mě napadlo vypsat se z toho tady na poradně. Měla bych to asi nechat koňovi, viďte?
v našich končinách se neodpouští úspěch a to v jakékoliv formě. pokud je někomu fajn a je spokojený, je to podezřelé a je potřeba dotyčnému co nejdříve nějak "zatopit". z těchto hlupáků si nic nedělejte a jen myslete na to, že tihle lidé mají vlastně neuvěřitelně smutný život.
A radím použít jednu dobrou, mnou nevymyšlenou radu:
usmívejte se! vaše problémy to sice nevyřeší, ale každý den nasere tolik lidí, že to stojí za to! )
berte to tak, že do těch diskuzí pod články novin píše dost často výkvět společnosti. Většina slušných lidí, kteří pracují přečtou jen článek a koukají zpátky něco rychle dělat. Ovšem onen výkvět dokáže závidět druhému i nos mezi očima, takže mu dá sežrat doslova všechno v čem jen trošku vybočuje... kašlete na to!
Dnes jsem viděl jednu diskuzi jak se tam všichni vztekali, jak si někdo může koupit auto za 4 mil, když o ni nemají ani práci natož trabanta - to je tedy vrchol logiky. Takové to, nemám já, at nemá ani on!
Určitě, koňovi, nejlépe se dvěma hlavama!:D Občas se kouknu na diskuzi za některým článkem, co na to říkají lidi. To se teda nestačím divit, kde se bere tolik nenávisti, sprostoty, hrubosti k člověku, který nikomu nic nedluží a který po pisateli nic nechce. Proč tomu tak je, je asi jedno z největších a nejošklivějších tajemství.Pokuste se nevšímat si toho a buďte štastná a spokojená. To je nejlepší odpověď a taky pomsta.Jděte životem spokojeně a pyšně, protože máte být na co pyšná. Tři děti mít vpořádku není žádná legrace. Oni se užírají nenávistí a vy jste štasná. Dobře jim tak!Hodně štěstí a pohody vám i celé vaší rodině.
Hello, to je taková typická česká reakce - někomu se něco daří, honem ho shodíme, honem mu vynadáme, honem ho očerníme! A nejsnazší je to samozřejmě tehdy, když se napadaný (tedy v daném případě Vy) nemá absolutně jak bránit. To jsou pak všichni odvážní, všechno ví lépe než Vy a hlavně - Vy jste ta špatná a vůbec, oni jsou nejlepčejší! No, já bych za tím také viděla závist, trochu nějakého vlastního neúspěchu a potřebu léčit si ego na někom, kdo o tom nemá tuchy a hlavně se nemá jak bránit. Stejně jako první přispěvatelka přeji hodně sil, smekám (děti ještě nemám, ale jenom ta představa mě děsí - mám co dělat sama se sebou a upřímně obdivuju všechny ženy, které to mají tak "zmáklé" jako Vy) a doporučuji - kašlete na ně. Však ono se jim to vrátí - a Vám Vaše dobro a vynaložené úsilí ve štastné a spokojené rodině taky Mějte se moc krásně, noviny vyhoďte a už se tím netrapte
Milá Helenko, ten článek jsem četla s o to větším zájmem, že mám také tři děti věkem blízko k sobě (dvojčata a o rok mladší třetí ratolest) a moc dobře proto vím, jak není vůbec lehké tohle zvládnout, ani když jsou malí a ani když jsou větší - každý školní rok žiju s očima přilepenýma na kalendáři a na hodinách - všechny ty kroužky, zájmy, škola, kdy kam koho poslat, vyzvednout, domluvit, kdo je vyzvedne, kdo nakoupí a do toho práce, stárnoucí rodiče a jejich problémy, pes a zahrada - ne nadarmo se říká, že z žen, které jsou s více dětmi doma, jsou pak skvělé manažerky. Vždyt tohle všechno "zmenežovat" (hezké české slovo, že?) není vůbec žádná legrace. No a aby podobnosti nebylo málo, také jsem si našla práci na půl úvazek - nechci mít děti s klíči na krku nebo celá odpoledne u počítače nad kdoví čím - to by mně moje svědomí zničilo... I když někdy bych v té práci měla víc klidu než když se to na mne doma sesype a každý něco chce a to nejlépe teď hned! A moc mne hřeje pocit, když to zvládám (občas - někdy mám pocit, že jsem úplně neschopná a že mne to zavalí), práci i rodinu a že mne to baví, hlavně když nám Pán Bůh dá zdraví.
Takže - máte můj obdiv i pochopení, na mne z těch fotografií vaší rodinky dýchlo lidské teplíčko a pohoda a reakcemi okolí se vůbec netrapte - to už je u části našich spoluobčanů takový milý sport - závidět a prudit - bohužel, s tím nic nenaděláme. Ale myslím si, že je mnohem víc těch přejících, vlídných lidí, jenže - ti většinou reakce na takové příspěvky nikam nepíšou. Přeju vám i rodině, at se vám stále dobře daří a at pořád vypadáte tak skvěle a spokojeně jako na těch fotečkách
Milá Limetko,
moc Vám (a pochopitelně i těm před Vámi) děkuji za milá a povzbudivá slova. Uděla jste mi svou odpovědí velkou radost! Hlavně tím, že takoví lidé, jako jste Vy a ostatní, co mi odpovídali a odpovídají, existují a zdá se, že jich je taky dost. Už ten náš svět zase nevidím tak černě jako včera (no bodejt, však je lépe být spíše optimistou). Pro mě je největším smyslem a cílem života mít spokojenou rodinu a vychovat z dětí slušné a samostatné bytosti a tomu pochopitelně podřídím vše. A všechny ty starosti,co se k tomu pojí a co popisujete Vy, moc dobře znám a taky řeším. Takže ještě jednou děkuji za podporu! Helena
P. S. Včera večer mi zavolala redaktorka s omluvou, že mě dopředu nevarovala, co se rozjede. Ale prý je to tak úplně u každého článku, včetně těch, kde lidé popisují svůj boj s těžkou nemocí nebo to, jak jim doma umíralo dítě... Na to prostě nejsou slova...
Milá Hello!
Článek jsem četla a při jeho čtení by mě opravdu absolutně nenapadlo, že se stane to, co píšete. Když jsem si přečetla Váš příspěvek, zůstala jsem úplně paf. Ale jak vidíte, máte tu dost příznivců, takže hlavu vzhůru Myslím, že na sebe můžete být hrdá a kdo je jiného názoru, at si dá nohu za krk
Vážená paní, vím jak je to nepříjemné také jsem to zažil i když v trochu jiné formě. Já na to reaguji tak, že si řeknu: ˇŽíví mne, neživí. Platí mě nájem, neplatí tak at mě vlezou na záda. Chápu, že se to někdy nedá psychicky zvládnout ale vydržte a nechte to "vyhnít" Držím Vám palce a přeji statečnost. R.
není můj styl do někoho kopat. To je to nejubožejší co může být.
Jen je mi smutno, že už nemůžu najít přivýdělek k MD ( například úklid, nebo brigádu v kanceláři ) prostě něco slušného a ne ty podvody, co jsou všude kolem mne. Pročetla jsem tisíce inzerátů a proseděla hodiny a hodiny nad PC hledáním, kupováním různých novin atd. Dokonce jsem dávala i inzeráty...Hledám takto už 2 roky
Zjistila jsem, že mám nevěrného manžela, kterej se na nás vykašlal, jenom kvůli své sobeckosti. Chtěla jsem se alespoň trošku osamstatnit, aby mi bylo lépe. nepodařilo se. No a aby toho nebylo málo, zjistila jsem, že čekám druhé - samosebou - nechtěné dítě. Začala jsem se teda modlit, aby to byla alespoň holčička, kterou jsem si strááášně moc přála. Syna již mám a po holčičce se mi stýskalo dlouho.Ale je to kluk. Bohužel. Takže jsem tam kde jsem byla, jenom s vyhuntovanýma nervama, sebevědomím rovných nule...
V duši smutek, bezmoc, a bolest. Můj domov se mi stal něco jako vyhořelej dům...A to jenom díky jednomu ... kterej myslí jenom sám na sebe a je jenom parazit,vzal klukům mámu, mě domov a chut do života.
Otevřela jsem další etapu svého života, trošku nabrala dech, a zkouším znovu - pročítám inzeráty a připravuji se i na ostatní moje "plány s velkým P"
Nic se mi nepovedlo a udělala jsem proto možné i nemožné. Ale když člověk nemám štěstí, tak se vede dost špatně,...
Ale paní to přeji a doufám, že budu jednou jako ona a to štěstí si na mne sedne...
Víte, milá Zuhud (Zuzanko?), stejně jako všichni ani já neprocházím životem bez šrámů a pocitů křivd, jen se jim prostě odmítám podat. Ve 22 letech jsem se vdávala, abych v 25 zjistila, že manžel má jiné představy o společném životě a v žádném případě mu do toho nezapadá moje touha po dětech. Takže rozvod a pocit naprostého zoufalství. Po nějaké době jsem se ovšem vzchopila, naučila se žít sama, přihlásila se do seriózní seznamky, poznala pár zajímavých lidských osudů a nakonec nejbáječnějšího chlapa, jakého jsem kdy mohla najít. Nyní po 10 letech od svatby a třech dětech si ho cením snad ještě více než předtím. Ale víte, proč to tak bylo? Protože jsem se přestala litovat, tvářit se schlíple a láteřit na osud. A teď je řada na Vás poprat se se životem. Spočtěte si všechna aktiva Vašeho dosavadního života - bezpochyby máte dva zdravé a pěkné kloučky, jste mladá a zdravá, máte kde bydlet a já osobně bych do Vašich aktiv zařadila i to, že jste se zbavila mužskýho, který Vás trápil (co taky s ním, časem by to nepochybně bylo ještě horší). To je přece hodně! Někdo nemá ani to! Na Vašem místě bych se přihlásila na všemožné pracovní agentury, znovu začala odpovídat na nabídky práce a podávat svoje inzeráty (co třeba hlídání dětí? nebo aspoň pro začátek brigáda u pokladny?), objednala se a určitě navštívila psychologa, abyste na to nebyla tak sama, našla si pár kamarádek, se kterými si můžete popovídat, možná bych se pokusila přímo kontaktovat pár místních firem s dotazem na případné zaměstnání (osobně se mi to osvědčilo) apod. Každopádně nesmíte propadat zoufalství, už kvůli dětem! A spoléhat na štěstí či se vymlouvat na smůlu taky k ničemu nevede. Vzchopte se a uvidíte, že to půjde a časem bude mnohem líp. Moc držím palce.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.