Problémy s přítelem

Dobrý den,

Dovolte abych vás nejprve zasvětila do své situace. Je mi 18 let a už rok a půl mám přitele, kterému je 20. Máme za sebou spoustu krizí a hádek, které z velké části zavinil přítel. Šlo například o to, že vždy když se opil tak volal své kamarádce, do který byl dost dlouho platonicky zamilovaný. Říkal jí, že mu chybí a že ho mrzí, že jim to v minulosti nevyšlo a že je to jeho prdelka. Trvalo to dlouho, než jsem se to dozvěděla a to přímo od ní. Pokaždé, když šel někam pít s přáteli, tak se to neobešlo bez nějakých smsek nebo telefonátů. Když jsem se to dozvěděla, byla jsem z toho zdrcená. Plakala jsem pořád,protože mi bylo jasné, že ta láska co k ní dříve citíl je tu pořád. Byla jsem na dně. On mezitím pořád prosil, at se k němu vrátím (protože jsem se s ním pochopitelně rozešla, nedokázala jsem s ním být, když jí stále miloval). On mě ale pořád přesvědčoval, že k ní nic necítí, že mu chyběla jen jako kamarádka a že jí vymaže ze svého života, hlavně at se k němu vrátím. Dodnes nevím, jak to přesně bylo. O prázdniny jsme byli na dovolené (já, jeho kamarád, moje kamarádka a on) a s kamarádkou jsem slyšeli, jak si povída se svým kamarádem o tom, že mě doopravdy miluje, vždycky milovat a to co udělal by chtěl smazat. Opravdu mi přišlo, že to myslí vážně. Vrátila jsem se k němu. Před tím, než jsem si vyslechla ten rozhovor s jeho kamarádem, jsem na to dost často myslela a nimrala se v tom, ale pak už to bylo všechno znovu fajn. Tedy alespoň jsem si to myslela. Přišel den, kdy jsme oba měli jít na zahradu k našim kamarádům. Samozřejmě tam byl alkohol. Asi to teď bude znít divně, ale jakmile jsem ho uviděla opilého, znovu jsem si na to všechno vzpomněla. Na to co mi provedl, jak mi lhal, jak jí psal a volal... Když jsem ho uviděla, měla jsem na něj zase takový vztek. Myslela jsem, že je to jen jednorázové, že ten večer na zahradě prostě přežiju a bude to dobré, jenže tohle se dělo i na další akci, kdy se mělo pít a mělo to úplně stejný scénář. Pokaždé jsem se stáhla a zanedlouho šla spát. Vyptával se, co se děje a já mu to jednou řekla. Pověděla jsem mu, že si na to pokaždé vzpomenu, že mě to trápí a že s tím blokem nemůžu nic dělat. Uvědomila jsem si, že mi hrozně vadí když pije. Vadí mi, že si třeba neumí dát jen dvě, tři piva a zůstat při naládě. On se vždycky musí ztřískat, že netrefí domů. Řekla jsem mu všechno a on mi slíbil, že už to tak nebude, že už se přestane takhle ožírat a že mě nechce ztratit... No včera bylo grilování u něj. Domluvili jsme se, že skončíme kolem osmé a naši přátele pak pojedou autobusem domů. Skončilo to tak, že tam všichni spali a já od 10 hodin seděla s pláčem u televize ve vedlejší místnosti, protože jsem se na něj nemohla dívat. A on? On mě prostě ignoroval( Celou dobu na mě nepromluvil. Chodil kolem mě a bylo mu to jedno( Ve 2 hodiny mi ruply nervy. Šla jsem tam (zrovna koukal s mojí kamarádkou na film a oba se smáli, což mě ještě více namíchlo). Přišlo mi, že v tu chvíli jsem ze sebe dostala všechnu zlost, co se ve mě za ten rok a půl nahromadila. Kamarádka raději utekla do vedlejší místnosti. Vyčetla jsem mu, že to je jako kdyby mi to dělal naschvál, že ví jak to mám, když ho vidím v takovýmhle stavu a on se vesele opíjí dál. Ignoruje mě. Řekla jsem mu, že to nezvládám a že s ním už nemůžu být. V podstatě jsem se s ním rozešla. Teď, když sem vychladla si říkám, že to možná bylo unáhlené. Jenže na druhou stranu si říkám, že jsem to měla udělat dávno, protože kvůli všem těm lžím, je důvěra k němu skoro pryč a to je ve vztahu to hlavní. Poraďtě mi prosím. Samozřejmě to skončilo tak, že mi zase píše že mě miluje, že už to něudělá a že se omlouvá Také ho miluji, ale nechci být s někým, kdo mě pořád raní. Na druhou stranu si to bez něj už nedokážu představit. Nevím co mám dělat. Řekněte mi prosím svůj názor, klidně i kritický. Nemám s kým bych se o tom poradila. Děkuji,