Nejste přihlášen/a.
Ahojky, jmenuju se Eva, je mi 21 let, a už žít nechci, už nikdy víc. Můj život je strašně ovlivněnej. Byla jsem zneužíváná 9 let svým otčímem, dokonce to bylo i v blesku. Soud už je za mnou, a sice i soudkyně je podle mého právníka na mé straně, ale to mi moc nepomáhá...:/ Víte ovlivnilo mě to, podle znaleckých posudků se bude prohlubovat má emočně nestabilní porucha osobnosti, neurotické stavy a budu mít problémy v sociálním i pracovním životě. Takový život za to nestojí. Chci umřít. Dneska ráno jsem přítelovi napsala dopis na orzloučenou, zjistí to, až otevře notebook... Štvu ho, včera mi nadával, že jsem měla v ruce všechny neuroly, no kdyby přišel o minutu pozdějc, mám je v sobě. Vůbec mě ale nepodpořil, jen říkal spi, promluvíme si o tom ráno. A ráno? Ne jsem zaneprázdněn. Chtěla jsem mluvit večer o svých pocitech, ale on mě neposlouchal jen dělal něco do práce. Pracuje furt i doma píše pracovní maily! A mě totálně ignoruje. A to spolu bydlíme týden! Je to strašný soužití. Ještě ráno mi vynadal, že on musí všechno dělat, uklízet, vařit atd a já nedělám nic. Jenže včera jsem měla těžkej den, dostala jsem výpověď, pak teda běžela na pracák a na VZP, domů jsem se vrátila úplně v prdeli. Přítel vydělává dost peněz, takže mi řekl, že to je jednoa že je to dobře protože můj šéf mě tak trochu sexuálně obtěžoval. (měl narážky a v práci mi párkrát šáhl na zadek) Ale mě to jedno není, sice platí všechno on, je to logický je o 27 let starší a kvůli mě se orzved. (občas mi to vyčte) :/ A já už dál nemůžu, ani sex spolu mít nemůžem, má nemocný játra a je mu vůbec nefunguje, jen fakt zřídka kdy. A já se cítím, že ho nepřitahuju.
A tak včera jsem plakala histericky bez žádnýho důvodu, šla do koupelny s nožem pořezala jsem se, on mi vynadal. Pak jsem si chtěla vzít ty prášky, který mi pak zabavil. No a dneska ráno jsem utekla, nechala mu nastole dopis, že se chci zabít a hlavně at mě nezachraňuje, že mu dělám problémy a to už nechci. Občas mi vyčtw i peníze. (Pořád mi kupuje nějaký dárky, ale pak mi vyčte, že za mě utratil třeba tenhle měsíc 30 tisíc) A já ale nemám jak mu to vrátit, nejradši b ych všechny peníze co domě dal mu vrátila aby nebyl takovej. Ale to nemám.
Jen chci umřít, jenže všechny neuroly jsou v jeho bytě. Může mě zabít Escitalopram20 mg? a kolik tablet vzít.?
Lidi já to myslím vážně, už takhle nechci žít. Už je mi to jedno na tolik, že sem klidně hodím ten článek z blesku.
Ani nevíš, jak tě chápu. S otčímem jsem si taky prožila své, bomba byla, jak se k tomu postavila matka, bylo mi 10 a výš. Takže v dnešní době vztahy v rodině na bodu velkého mrazu. A dál mi bohužel ve 36 letech zastřelili manžela, takže stavy, které popisuješ, jsou pro nás, poškozené naprosto katastrofální. Napsat, že bude lépe je informace pravdivá. Jsi ještě hodně mladá. Já jsem měla 12 letou dceru a i když jsem se s myšlenkou sebevraždy probouzela každý den, musela jsem žít, nemohla jsem dopustit, aby přišla o oba rodiče. Bude to trvat dlouho, ale čas vše otupí. Mně se nelíbí v jakém jsi vztahu, který ti v ničem nepomáhá, ba naopak mám pocit, že tě ještě tlačí dolů. Musíš být silná a jít dál. V tomto jsi sama, okolí může s tebou soucitit, ale hodně lidí nechápe, co se to ve tvé hlavě děje. Ani nemůže pochopit.
Nevzávej to. Já jsem si i kvůli tomu koupila labradorku a ta dá tolik lásky, nikdy nic nevyčítá a bude milovat vždy a navždy.
Jak už jsem psala, buď silná
Ahoj Evo,
každý z nás si nese svůj úděl a jen slaboch to chce utnout. Koukej kolem sebe a popřemýšlej i nad druhými osudy. Vidíš vozíčkáře,postižené děti,znetvořené po úrazech ap. Vidíš opuštěné lidi co jim třeba autonehoda nebo jiné neštěstí vzalo celou rodinu někdy zůstal jen 1 človíček a otřepal se a bojuje s osudem. Pomysli na ty co tě mají rádi a bojuj. Pokud se chceš zabít tak to udělej a nemluv o tom. Jsi velmi neryrovnaná,potřebuješ psychiatra a mooooc těžké práce aby jsi měla jiné myšlenky. Mám doma manžela po těžké nemoci na vozíku a s těžce poškozeným mozkema, víš co každému co je zdráv a brečí říkám? Pojď na pár dní k nám a starej se o něj,prožij s ním ty chvíle kdyby jsme všichni okolo dali vše za to aby byl zdráv. Život a zdraví máš jen 1, bojuj a nefňukej.Jsi mladá tak žij a užívej.
Ahoj Evo. Nezatracujte pobyt na psychiatrii. Někdy je to jediná možnost jak lidem pomoci, aby neubližovali sobě i lidem ze svého okolí. Vy péči odborníků potřebujete, sama to evidentně nezvládáte. S přítelem bydlíte pouze jeden týden, to je velice krátká doba. Pokud Vás to ničí, tak se od něho odstěhujte. Vařit se můžete naučit, třeba Vás to bude nakonec i bavit. Jsou různé kurzy vaření, na internetu je spousta receptů..Jen chtít. Hledejte motivaci a důvod proč žít. I přes všechno to ošklivé můžete ještě prožít pěkný život. Nevzdávejte to sama se sebou, je to běh na dlouhou trat. Lidé z vašeho okolí třeba jen neví jak se k Vám mají chovat, co byste chtěla a potřebovala...Ve výběru partnera se může zmýlit každý. Pokud není podle Vašich představ, netrapte se v takovém vztahu. Nečekejte, že se o Vás někdo postará, snažte se být soběstačná, za sebe jste zodpovědná jen Vy sama.
Zavolejte na NON STOP LINKU DŮVĚRY - 222 580 697. Pomohou Vám!
Ahoj Evo,
každej to má někdy moc těžký a spousta lidí má chvíle, kdy by nejraději nebyla. Chápu, že ty jsi měla život těžší, než většina lidí. Ale nemyslím si, že sebevražda je správný řešení. Chápu, že teď se ti nechce žít, ale život může být krásnej. Už tak je moc krátkej a ty si ho chceš ještě zkrátit. Žádám tě, aby ses nezabíjela a snažila se problémy řešit, jako většina lidí. Zvláštní je, že mi můžeš být ukradená, a přesto nechci, aby ses zabíjela. Pokud se zabiješ, tak minimálně mě, nasereš.
Nedělej to!
Děkuju za podporu, ale já už vážně chci. Musí to skončit. Cloumají semnou emoce, i přesto, že beru antidepresiva. Nic nepomáhá. Nedokážu se ovládat, jsem agresivní vůči sobě. Můj problém asi nemá řešení, nechci se trápit u ž dál třeba do 70. A nechci, abych skončila třeba na psychiatrii, byla jsem tam loni 2 měsíce. Asi 3 měsíce po tom, jsem se cítila dobře, ale pak? Pak se všechno zhoršilo a zase to začalo, sebepoškozování, deprese, 20 kg na hoře. Už dál nemůžu, jsem každému jen na obtíž. Rodičům, přátelům, přítelovi, rozvrátila jsem mu rodinu, myslela jsem, že j et o ten pracvej. Tehdy byl milej a vtipnej, teď je příšerně protivnej a nejradši by jen ležel doma a měl stoprocentní servis. Jenže já prostě vařit fakt neumím, jsem úplně k ničemu. V práci ssem vydržela 45 dní a čau ((
" Je naprosto typické, že oběti takovýchto trestných činů ze situace nevidí východisko a proto se radši podvolí. Stáva se to také u obětí domácího násilí. Spíše, než aby hledaly pomoc tak se adaptují,"uvedl psycholog Oldřich Matoušek.
Takže když nejste sama a tolik lidí má podobné problémy, jistě se pan doktor Matoušek či jiní vyznají v řešení problémů. Na poradte.cz může být jen jeden typ odpovědí - navštivte lékaře. Pokud vám dosavadní doktor jen napsal prášky, pak to není doktor, ale člověk, co má razítko a "umí se podepsat"na recept.
OK, takže ukončit život - na způsob vás nemůžu nasměrovat, to je o možnostech a schopnostech každého člověka. Ale prosím, udělejte to tak, že nikomu dalšímu neublížíte.
Kdo skočí pod vlak, ten dělá problém stovkám cestujícím a strojvedoucí bude mít trauma a psychické potíže celý život.
Kdo skočí pod auto, autobus atd - to samé, jen může mít "kliku"v tom, že řidič bude reagovat včas a zabije sebe i rodinu, aby nezabil vás.
Kdo se otráví plynem, ten může zabít poštáka, co přijde a zazvoní.
Kdo se otráví práškama, ten způsobí šok svým blízkým nebo komukoliv, kdo najde tělo.
Zkuste se zamyslet, jak svou smrtí neublížit ostatním - díky.
Jo to tak v naší vesnici šly děti rybařit a chytli úlovek 180cm a 60 kg - chlápek se dva dny před tím utopil - 3 děcka byla v šoku a řešilo se to několik měsíců u doktorů. Do lesa chodí děti taky - na houby s rodiči... toto není dobrá varianta.
Já bych se radši přiklonil k jinému doktorovi nebo přímo navštivte konkrétní ústav...
On mi jen dělal znalecký posudek, do kterého napsal příšerné věci o tom, jak mě to ovlivní na celej život a že nemám ani moc šanci na kvalitní vztahy.
Já nechci zachránit život, já už to chci doopravdy ukončit, ale chci to ukončit efektivně.
Mě napadli prášky, někde v lese, aby se o tom nikdo doma nedozvěděl. Už nemůžu, nechci nikomu ublížit, ale já to asi dělám.(
Takhle to napsal nejspíš kvůli vyššímu trestu pro otčíma nebo abys měla větší výhody a úlevy.
Přítel nefunguje - hledej lepšího.
Začni dělat něco co tě baví, sportovat, pracovat. A nehledej jak už nemůžeš a kde si nejlíp hodit mašli, ale co bys mohla dělatpěknýho, kam se jít podívat atd.
Napiš si seznam co je potřeba udělat - najít jiný bydlení, pracák, sociálka, hledání práce atd. a zbytek si dej jako volno a jdi třeba do lesa házet šiškama a běhat.
Já jsem strašně chtěla, opravdu hrozně moc. Snažila jsem se, po té hospitalizaci jsem sportovala, dělala všechno co mě bavilo, po ukončení jazykovky jsme si našla práci, byla jsem v anglii, ale pak když se to najednou všechno vrátí, ty strašné pocity v ještě horší formě, to když se ohlídnu za svými vztahy jaká to byla katastrofa. To, že mám furt tendenci si hledat staršně staré partnery a to není normální. Neudržela jsem si blbou práci asistentky, kdy sem jen vařila kafe a dělala jednoduchý papírování! :O Jsem ze sebe strašně zklamaná, i kdybych měla nejlepšího přítele na světě, moje chování pro něj bude příšerné, nepřijatelné, na hranici únosnosti. Já se chovám nenormálně. Zničeho nic se třeba rozbrečím, chci si ublížit, nebo chci aby mi hned vyjadřoval lásku nebo něco. Jsem netrpělivá, pořád potřebuju okázale dávat najevo, že mě ten druhej miluje, pokud to neudělá. Jsem na dně, psychicky vydírám, já jsem pohroma snad pro každýho. (
Kašli na to, co píše člověk, kterej tě ani pořádně nezná. Život budeš mít takovej, jakej si ho zařídíš. Pokud to s přítelem nefunguje, tak si najdi jinýho. Tenhle ti momentálně přitěžuje. Můžeš mít hezkej život, když budeš chtít. Máš nějaký blízký kamarády?
To mám, nejlepší kámošku. Ale já jsem si ani nedokázala udržet práci. Při sebemnešá kritice, která tam ani nebyl jsem se rozplakala. Pak se semnou chtěl šéf vyspat a já to udělala! A pak jsem se cítila tak strašně špatně, že jsem byla na neschopence. Já mám prostě jen pocit, že pro člověka jako jsem já, ten život nemá cenu. Proč by měli daňoví poplatníci platit za to, že strávím třba zase 2 měsíce na psychiatrii, když se to pak znova vrátí? Já už to asi nedokážu. S nikým si o tom nemohu promluvit. kamarádka je furt pryč, přítel mě neposlouchá, mamak asi myslí, že psychické nemoci jsou jen slabost člověka a raddši vše řeší vodkou. Jsem plná pocitů, které nemůžu nikomu sdělit.
[ Obsah příspěvku byl skryt moderátorem z důvodu porušení pravidel poradny. ]
Kamarádka měla čekat třetí dítě. Dvakrát jí to nevyšlo - potrat. Třetí pokud jí rozmlouvali všichni možní doktoři i známí. Po zjištění, že čekají třetí dítě, provedli lékaři mnoho kontrol. Na 50 a více % uváděli potrat či výrazné poškození plodu a tím pádem dítěte. Ještě ve třetím měsíci jí prý řekli, že má jít na potrat v zájmu svého zdraví. Porodila v 7. měsíci.
Dnes má třetí dítě - holčičku, 3 roky, zdravá, bez jakéhokoliv poškození!
Švagrovou přejelo auto, když měla 2 roky. První roky po nehodě se snažili její rodiče o záchranu života - řekli jim, že holka bude mít max. 3 roky života před sebou, nebude vidět na jedno oko, nebude nikdy chodit. - Ta holka má dnes 28 let, má dvě střední školy a DIS. Ano, je postižená řekl bych mentálně i fyzicky, ale žije, dokáže si uvařit, pohlídá dokonce i děti nebo pomůže na hospicu či v nemocnici jako dobrovolník ZTP.
Další příklady nebudu uvádět - věříte jednomu kusu papíru a jste rozhodnuta.
Hale, kde jsi pracovala, myslím co umíš, zaměstnání. Ta tvoje kamarádka, pracuje někde poblíž, nebo se vídáte jen tak, když je čas? Kam chodíš, když chceš jen tak bloumat a "vyčisti si hlavu"? Kdy naposled jsi si koupila zmrzlinu a zašla se podívat na výstavu nebo na houpačku? Jsi mladá holka a máš stres a starosti které je potřeba vypustit, na chvíli se uvolnit. Tohle je potřeba udělat i teď, nepomůže vypnout světlo, když do pokoje svítí slunce ...
Tak nevim, zdali je toto sranda ci pravda. Doufam, ze to prvni.
Hlavu vzhuru, tak zle jeste neni.
Pár témat založených jako "blbá sranda" už tu bylo - a nerozumím těm lidem, když si takovým způsobem krátí chvíli...
Ovšem přes internet někomu vysvětlovat, že se nemá zabíjet, to je tak trochu utopie... Buď na to nemá sílu a chce si jen pokecat nebo na to sílu má a nepotřebuje poradnu...
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.