Nejste přihlášen/a.

Přihlásit se do poradny

 

Úzkost při změně zaměstnání

Od: konvalinka odpovědí: 9 změna:

Má někdo podobné zkušenosti? Pokaždé, když nastupuji do nové práce, cítím šííílenou úzkost. Asi obavy z toho, že na to nemám. Jak se s tak silnou emocí vypořádáváte vy? Určitě nejsem jediná, kdo to tak má...Zbytečně mě ničí a i pak mé první výkony. Jak dlouho Vám trvá, než si v nové práci zvyknete? Maminky, neměly jste úzkosti třeba i z toho, že budete trávit se svými dětmi méně času? Já i z toho docela mám chmury... Jsem asi příliš prorodinová.

 

 

9 odpovědí na otázku
Řazeno dle hodnocení

 

 


4x

Hodně lidí tyto stavy prožívá, stejně, jako vy. Bude to otázka pár dnů a vše se zaběhne, zvyknete si, rozkoukáte se v práci a uděláte si podle toho nový režim dne, ty ošklivé pocity jsou jen na chvíli, protože nevíte, co vás čeká.

 


4x

Já to dobře znám. Jsem hodně úzkostný typ. Většinou se strašně bojím něčeho, co se vůbec nestane. Zatím jsem v každém zaměstnání uspěla a byla "dobrá", akorát si to o sobě nedokážu myslet a dopředu si nevěřím. Ráno mi bývá až špatně hrůzou, ale jakmile dojdu do práce, spadne to ze mě a jsem jako ryba ve vodě, bez nervů, bez trémy, spoustu jednání a správních úkonů zvládám s úsměvem a s přehledem. Až se trochu v práci rozhlédnete, půjde to, nebojte.

Děti jsou od určitého věku štastnější bez rodičů, v kolektivu stejně starých dětí. Taky se potřebují socializovat a ve skleníkovém prostředí rodiny se jim to nepodaří.

 

iz*

2x

Já tohle neznám. Novou práci jsem si vždycky vybírala podle toho, co mne zajímalo a bavilo, takže jsem se do ní potom těšila, byla jsem zvědavá na nové kolegy, měla radost, že poznám nové lidi, ...

Neznám vlastně ani úzkost z toho, že budu trávit s dětmi méně času. Když jsem viděla, co nejstarší dcera zvládla během prvních pár dnů v dětském kolektivu ve školce, bylo mi jasné, že se mnou by jí to trvalo déle...

 


2x

Já to takhle vůbec nikdy neměla, neznám to. Ale já si vždy věřila, žádné pochybnosti si nepřipouštěla. Syn byl ve školce spokojený, vždy se na mě zlobil, když jsem přišla hned po spaní, že si nestihl s dětmi ani pohrát.

Nebojte, to bude v pohodě zbytečně se nenervujte, to zvládnete a děti také.

 

honzmalatny*

1x

Jj, to znám, člověk přemýšlí zda to zvládne,něco nepokazí,nebude spíše na obtíž, zda nebylo v minulé práci lépe a pod. Chce to čas.Nedělat zbytečně machra a postupně se učit.

HM

 

konvalinka

Děkuji MOC za rady! Skutečně pomohly! A je zajímavé, že každý to máme nastavený jinak. Hodně je to o sebedůvěře, ale já si normálně důvěřuji, jen ty přechody mi dělají velké potíže. Děkuji za pomoc!

Konvalinko, já učím firemní a skupinové veřejné kurzy. Některé i krátkodobé, 10, 12 nebo 14 týdnů. Každou chvíli mě tedy čekají noví lidé, se kterými pracuji - a to velice úzce, mám jim vlastně říkat, co a jak dělat, doporučovat učební postupy a aktivity, ve výuce je vést, někdy přímo velet, chtít po nich něco, co je pro ně složité a namáhavé, vycítit sebemenší nedůvěru, pochybnosti a projevy slabosti v člověku, kterého vůbec neznám... je to neskutečně náročné, prvních pár hodin bývám nervózní a dodneška jsem se s tím úplně nevyrovnala, zvyknout se na to asi nedá. Jen už mám tu zkušenost, že to vždycky dopadlo dobře, takže proč se nervovat předem. Takže vydržte, vydejte ze sebe to nejlepší, hlavu vzhůru a ono to vždycky nějak dopadne.

Je (skoro) září, zítra mi přijde první nová studentka, příští týden mám 4 nové kurzy a ten další týden další 3. Musím si to "hlavu vzhůru" říkat i sobě.

 


0x

Píšete,že když pokaždé nastupujete do nové práce,cítíte úzkost?Ja bych se chtěl zase zeptat,co jste na sobě poté co ůzkost ustoupila pocítila nadále.Úzkost někam zmizela,přeměnila se v jiný pocit a tak dokola...

Jinak si myslím,že jde o běžnou reakci přemýšlivého člověka,který pocituje strach z neznámého jen do té doby než se něčemu naučí,pak to odezní...takhle nás balamutí naše ego,je to jeho obrana,možná neochota se něčemu novému naučit.

Když se tomu porozumí,pak je vyhráno a člověk může ze sebou pracovat.

 

yellowblue*

0x

Já má také šílené nervy když jdu do nové práce, takže soucítím. Ale co je proti kamarádce. Ta musela několik prvních dnů (týden až dva - nevím) brát ráno vždycky něco na uklidnění, aby to tam dala. Prý by to jinak nezvládla, byla na zhroucení po 1. dnu. Ale pak se zabydlela a už je vše v pořádku. Prý 3. týden každopádně už nic nebrala. Ta práce ji baví, je fajn, takže teď spokojenost, jen potřebovala berličku na začátek, je to nerváček holka Kdyby byla úzkost neustále, tak je to znamení, že něco s prací nebo člověkem nesedí jak má.

 

 


 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.

Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.

Copyright © 2004-2025 Poradna Poradte.cz. Všechna práva vyhrazena. Prohlášení o ochraně osobních údajů. | [tmavý motiv]