Nejste přihlášen/a.
Dobrý den,
Odmala se potýkám s úzkostnou introvertní povahou, kvůli které mám dlouhodobě značné problémy komunikovat s lidmi v běžných situacích - např. domluva s cizím člověkem po telefonu; nakupování kdekoliv, kde je potřeba se "vyžvejknout", co vlastně chci; jakákoliv návštěva lékaře kromě pravidelného vyzvedávání léků; jakékoliv "vyřizování" na úřadech; ústní zkoušky ve škole (naštěstí jich teď na VŠ už moc nemám, zvolil jsem si raději technický obor, který je docela blízký mojí asociální povaze, přestože jinak bych měl nejspíš talent na něco docela jiného); a nebo v budoucnosti třeba nedejbože pracovní pohovor nebo hledání partnera.
Jistě, dá se namítnout, že kdekdo je nervózní v situaci, ve které se nachází poprvé nebo pro ni nemá dost znalostí/zkušeností, ale vyloženě paralyzující úzkost a nervozita, kvůli kterým jsem se už v řadě případů nedokázal odhodlat ani k banálním situacím, kterými si stejně dříve či později musí projít každý, tak to podle mě normální nebude. Referáty ve škole jsem si vždycky připravoval několik dní předem prakticky slovo od slova (tady mě zachránilo, že mám aspoň dobrou mechanickou pamět, když už jsem úplně blbej a neschopnej co do schopnosti improvizovat) a např. k domluvě telefonátem nebo návštěvě lékaře se odhodlávám třeba několik dní po sobě, a těsně před onou nepříjemnou situací se většinou musím alespoň třeba mírně opít, jinak bych to prostě nezvládl... nebo možná zvládl, ale prostě bych se k ní neodhodlal. Pořád bych se rozmýšlel, co mám říct a jak to mám říct, abych se v něčem neztrapnil nebo někde neudělal chybu.
Jediný druh komunikace, který zvládám jakž takž bez problémů, je ta, která neprobíhá "v reálném čase" (a ideálně probíhá anonymně) - tj. e-mail, psaní na internet a podobně.
Je mi jasné, že každý nemůže chtít od života vše, a třeba o takové holce si já zřejmě můžu nechat jenom zdát, ale minimálně najít si práci a zařizovat si základní věci bych snad bez větších problémů zvládat měl. Takže bych se chtěl zeptat, zda je na tom většina ostatních podobně a jen mi uniká nějaký běžný jednoduchý způsob, jak se s takovými problémy vypořádat, a nebo zda už je můj případ možné považovat za nějakou vážnější úzkostnou poruchu, popř. sociální fobii? A pokud je to vážnější, tak zda bych měl vyhledat pomoc psychologa, popř. psychiatra, a zda bude nejlepším řešením nějaká psychoterapie, nebo jsem zralý "na prášky"?
Děkuji za odpovědi.
Dobrý den. Máte sociální fobii jak vyšitou. Zavčasu to řešte s psychologem či psychiatrem nebo nějakou terapií, nebo se upijete k smrti... Nic více vám nenapíšu. Ale alkoholem si dodávat odvahu není to pravé ořechové.
Zdravím.
Sociální fóbii máte.Ovšem,každá lehčí forma fóbie se dá zvládnout svými silami.Pokud zajdete k psychiatrovi,začne Vás ládovat chemií.Pokud zajdete k psychologovi,ten Vám bude dlouhosáhle vysvětlovat,že se to dá překonat.A to tím,že začnete na sobě pracovat.Chodit mezi lidi a snažit se komunikovat,Stanovit si nějaký cíl,zpočátku malý...Dejme tomu,že půjdete do menšího obchodu,kde se budete muset "vymáčknout,"co vlastně chcete.Pak postupně a pomalinku chodit i jinam.Zkrátka všude tam,kde je více lidí a se kterými budete muset hovořit.
To samé s telefonáty.Volat a volat.
Čím více budete toto trénovat,tím více odbouráte stres a získáte sebevědomí.
Nevnímejte pouze sebe,vnímejte i okolí.Uvědomte si,že nejste jediny na Světě,kdo tímto trpí.A že Vás v posledních letech ale je.Čím dál,tím více.
Podívejte se na to trošinku s humorem a řekněte si :"Co mě nezabije,to mě posílí."
Věřte tomu,je to tak.
Nic není jen černobílé,je to i barevné
Zkuste nejdříve psychoterapii. Jelikož studujete, asi moc peněz mít nebudete. Psycholog na pojištovnu je zdarma, ale musíte mít žádanku od praktického lékaře nebo psychiatra. Bez žádanky si budete platit, a to je celkem drahá záležitost. První zkuste psychoterapii, uvidíte... případně psychiatra nechte jako druhou možnost (předepisuje léky a stejně by Vás poslal k psychologovi). Alkohol určitě ne! Praktický lékař vám též může napsat na příležitostnou nervozitu léky typu benzodiazepaminy, případně některé běžné druhy psychofarmak na tyto potíže. Mluvil jste o tom s praktikem?
Děkuji za doplnění. Nevěděla jsem, že se lze objednat k psychologovi i bez žádanky...na pojištovnu
S praktikem jsem o tom nemluvil a od poslední preventivní prohlídky jsem u něj vůbec ani nebyl. Tomu se říká začarovaný kruh. Terapie bude asi dlouhodobě nezbytná a nebráním se ani práškům - AD, benzo, cokoliv, co by mohlo zmírnit tyhle pitomé úzkosti a nemělo tolik nežádoucích účinků jako alkohol, bych bral všemi deseti. Obnáší to jedinou "maličkost", že abych se k té terapii a medikamentům dostal, budu muset vyhledat odbornou pomoc. Abych ji vyhledal, budu muset překonat sociální fobii a komunikovat. Kdyby pro mě tohle nebyl problém, tak k tomu doktorovi možná ani nemusím.
Vzpomněl jsem si na jeden dokument o člověku trpícím extrémní obezitou, která se dlouhodobě neslučovala ze životem. Lékaři pro něj měli velkou naději v podobě operace žaludku. Mělo to jen jeden malý háček, bylo potřeba, aby nejprve před tím alespoň trochu zhubnul svépomocí. Dopadlo to tak, že zemřel. I já k sobě tedy budu poctivý - je velmi pravděpodobné, že se k návštěvě odborníka neodhodlám, dokud nebude zbytí, a nedonutí mě k tomu nějaká vnější událost, díky které budu mít větší strach z toho, co nastane, když pomoc nevyhledám, než z vyhledávání pomoci samotné (protože jediné, čím dokážu efektivně překonat strach, je ještě větší strach). Teď je v mém zájmu, aby taková událost nastala co nejdříve.
Dobrý den, ano, jedná se o sociální fobii, ale nevidím důvod, proč to řešit psychiatrem a prášky. Alkoholem už vůbec ne. Vyhledejte si ve svém okolí nějakého dobrého psychologa a zajděte si za ním. Teď se možná budete smát, ale zkuste se zajímat o nějakou uměleckou činnost, pozor - třeba sborový zpěv myslím to vážně, potřebujete se dostat mezi lidi a pozvolna "otužovat" a navíc z vašeho příspěvku cítím bohatý vnitřní život. Pokud ale neumíte zpívat, tak zkuste třeba ochotnické divadlo, samozřejmě ne jako herec, ale můžete zde být velmi platný jako technik světel nebo zvuku nebo jen jako kulisák. Jak píšete, máte technické vzdělání, ale podle vašeho příspěvku písemně dokážete komunikovat velmi dobře a na úrovni, čili nebudete jen nějaký "suchý" technický typ. V kolektivu se pak určitě otevřete a budete mít i více prostoru k seznamování. Z vámi popsaného jde u vás o značný problém se sebedůvěrou, který ale nepochybně dokážete překonat, protože jste nerezignoval, dokladem je váš příspěvek do Poradny. Držím palce.
Doplnění: K psychologovi nneí nutná žádanka, dá se smluvit schůzka i bez obvodního lékaře a je to na pojištovnu, pokud je to akutní záležitost.
Ty psychostavy a jejich "řešení", které jsem tady zmínil, jsou jenom špička ledovce, ale nechtěl jsem se moc rozepisovat. Pokud to není osobně s odborníkem, tak nějaké rozsáhlejší svěřování se stejně nemá smysl. Takže co se týká mého vnitřního života - veřte, že opravdu není o co stát. Kdybych si mohl vybrat, nejraději bych ho zahodil - úplně celý, klidně za cenu, že bych se stal naprostým primitivem. Alespoň bych pak nad ničím moc nepřemýšlel a nic moc nevěděl, tím pádem nic moc ani neřešil a díky tomu si byl vším mnohem více jistý, mnohem více společenský a možná i v životě mnohem úspěšnější...
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.