Nejste přihlášen/a.
Ahoj všichni, potřebovala bych poradit. Asi před 3 týdny jsem se seznámila na internetové seznamce s jedním klukem (30). Moc jsem si od toho neslibovala, ale zkusit se prý má všechno. Na fotce vypadal dost dobře, akorát se mi zdálo, že je trochu namyšlený, ale po prvním setkání jsem zjistila, že sice dobře vypadá, ale je úplně v pohodě, žádnej frajírek, dobře se s ním povídá, umí se chovat, naslouchat ... Asi týden jsme si psali, pak jsme se i jednou setkali a když už to začínalo vypadat, že by z toho mohlo něco být, úplně jsem to svojí netrpělivostí zkazila. Vůbec nechápu, co to do mně vjelo, ale pořád jsem mu psala jako první a pochopitelně čekala, že hned odepíše. Snažil se mi vysvětlit, že nemůže, že musí pracovat a taky má nějaká jednání mimo kancelář, ale já jsem ho tehdy vůbec neposlouchala. Zkrátka jsem dotyčného uháněla tak dlouho, až mi napsal, že se mě bojí a jiný vztah než kamarádský mi nemůže nabídnout a to až tehdy, co ho přestanu uhánět. Byla jsem z toho dost špatná a vlastně jsem doteď, ale když to tak zpětně vidím, divím se, že to vydržel tak dlouho. Chovala jsem se jako nějaká pubertačka. Nakonec jsem přistoupila na to kamarádství a navrhla mu, jestli bychom se nemohli příští týden vidět. Je opravdu velkorysý, nebot pozvání přijal. Spousta lidí mi říká, at raději zapomenu a hledám někde jinde, protože se vyjádřil dost jasně a že tam jdu stejně proto, že čekám, že změní názor a že by se z toho našeho kamarádství časem mohlo vyvinout něco víc. Musím přiznat, že mají pravdu. Jsem opravdu tak naivní, když si to myslím a očekávám, že od něj dostanu druhou šanci? A jak se mám chovat, až se sejdeme? Mám se k tomu, co se stalo, vracet a omluvit se za své chování nebo mám dělat jako že se nic nestalo? Děkuju moc za odpověď.
Rominko, asi jste opravdu moc tlačila na pilu a to chlapi moc neocení. Musí trochu dobývat a ne se nechat uhánět. A to i když se říká, že je rovnoprávnost. Hledá seznámení a tak asi možná nebudete jediná, se kterou se snaží navázat nějaký - třeba i bližší vztah. A souhlasím s kolegyní, že ještě není nic ztraceno. Pokud se "zklidníte" a budete se chovat normálně, možná že z přátelství se skutečně něco víc vyvine. No a nakonec, pokud je to sympaták - tak i jako kamaráda ho berte - proč ne? Zda o tom mluvit a nebo ne? Těžko radit předem. Myslím si ale, že na to řeč příjde a potom je Vás, jak to vysvětlit, že jste ho krapet "uháněla". To si musíte sama rozhodnout, my jsme tam s Vámi nebyli a tak se těžko vymýšlí strategie, jak to bez ztráty kytičky uhrát do autu. :D Ale jinak přeji hodně štěstí, i když to nebude tento kluk, aby to byl jiný, ale stejný sympaták.
Děkuju za upřímnou odpověď. Je pravda, že jsem to s těmi maily asi přeháněla a to i přesto, že jsem věděla, že je nepíše rád a je pracovně vytížený. Každopádně mi přijde, že jeden mail o víkendu je docela málo. Ale je možné, že trénoval moji trpělivost a schválně nepsal. Protože když jsem třeba nenapsala hned ráno, tak jsme si pak večer psali třeba i tři nebo čtyři maily - tak možná pak byly za odměnu, že jsem to vydržela. Opravdu nevím. A k tomu, že asi nebudu jediná, se kterou se chce seznámit, případně navázat bližšíl vztah- tak jsem se ho ptala (jsem přece jen zvědavá ženská), kolik mu přišlo odpovědí na ten inzerát a říkal, že docela dost (ani se nedivím), ale že si nevybral. Možná to řekl jen tak a možná to byla pravda. Ale jakmile to se mnou "ukončil", stáhnul svůj inzerát a napsal mi, že už se seznamovat s nikým nechce, že počká, až si ho ta pravá najde sama. Z toho usuzuji, že jsem ho naprosto odradila a moc mě to mrzí. Proto si myslím, že i přesto že jsem se mu už písemně omluvila, měla bych se omluvit asi i osobně. Jak to vidíte vy?
Fakt je to těžké, zda ano nebo ne. Já si ale myslím, že to na omluvu není - nic jste mu špatného neprováděla, jenom ho "trochu víc uháněla". Když na to příjde řeč, tak bych to vysvětlila tak, aby ho to potěšilo. Třeba, že jste dlouho nepotkala tak sympatického kluka a proto jste to asi přepískla. Jinak že se chováte normálně. Ale nějaké omlouvání - to bych nedělala. Nebo snad máte pocit, že je to nutné?
Vážně nevím. Zase není asi dobře si to tak brát, a omlouvat se pořád dokola, ale je pravda, že mi dal několikrát jasně najevo, že ho tak uhánět nemusím, že to nemám zapotřebí a že si píše "dneska" jenom se mnou. Prostě jsem ho vůbec neposlouchala a přehnala to. Jinak se chovám normálně, dalo by se říct, že jsem spíš stydlivá. Nevím, co se to tehdy se mnou dělo, ale on si třeba po té schůzce myslel, že jsem hodně upovídaná, i když to také není pravda. Zkrátka asi jsem měla pocit, že by kluk jako on o takovou nesmělou holčinu neměl zájem. Ještě jsem nepotkala někoho s takovou vizáží jako on, který by se choval úplně normálně. Ale je to pro mě strašně krásné zjištění, že i tací existují. Jen mám strach, že jsem na to přišla příliš pozdě.
Já jako chlap na jeho místě bych se k tomu nechtěl vracet.Přijmy s klidnou a bezstarostnou hlavou kamarádství a dál se uvidí...
Děkuju moc za odpověď. Jen to přijmutí situace s klidnou a bezstarostnou hlavou mi nějak moc nejde, ale snažím se - už od neděle jsem mu nepsala , i když je to dost těžké. Snad to ocení, že ho neuháním. Ještě mi, prosím, poraď, jestli mám být na tom setkání smutná, aby viděl, že mě to mrzí nebo se mám usmívat, protože vím, že má rád, když se směju, ale bojím se, aby to nevyznělo tak, že si z toho nic nedělám. Asi se ti bude zdát, že řeším úplný hlouposti, ale nechtěla bych to podruhé pokazit. Moc mi na něm záleží. Myslím, že další šance by se už nekonala.
jen se směj
Na jeho místě bych si přál, abys byla sama sebou,tak že usměvavá...navíc když se mu to líbí,není co skazit.
My chlapy máme rádi,když jsme litováni,ale tohle není zas tak nic strašného .Prostě jen víc chceme dobívat ...
Nech čistě na něm,jestli se k oné situaci bude chtít vrátit časem... Kdyby jo,uvidíš, že se tomu ještě zasmějete
Moc oceňuji, že se vůbec zabýváte mým problémem. Když to tady tak pročítám, tak mi připadá, že řeším úplnou hloupost. Každopádně je mi hned líp, když se můžu vypsat a poradí mi někdo nestranný. Protože jinak mě všichni litují a utěšují a říkají, že si mě nezasloužil a mě už nebaví pořád jim vysvětlovat, že chybu jsem udělala já. Takže pak jsem z toho akorát smutná a láká mě, zase mu napsat, i když vím, že bych to měla vydržet. A je asi bohužel pravda, že jsem mu prostor k dobývání poskytla tak asi dvakrát, a to když jsem mu napsala až někdy večer a pak bylo vidět, že se docela snaží psát víc a i obsah byl poměrně zajímavý...
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.