Nejste přihlášen/a.
Že jsou všichni jiní v jedné rodině je dáno právě pozicí, do které se narodili.A taky jsou tu geny, co máme každý trochu jiné. Asi nejhůř je tomu prostřednímu. Vedle něj vyrostl velkej "parták", za ním milej mazel. Uprostřed je ten, co si dovolí oponovat a roste pro kriminál. Když lže, dostane. Kdyby řekl pravdu, dostane taky. U vás není atmosféra pro pravdu. Nedivím se, že nechtěl domů, kde se pro ránu nechodí daleko. Kluci budou buď bázliví nebo jednou budou stejně třískat svoje potomky tak, jak to zažívali doma. Malej už má respekt, netroufne si, vidí, jakej mazec dostávaj ti starší. To není rodinný život, to je vojna. Psychologovi ano, ale především otec.
Prostřední kluk potřebuje uznání, pochvalu. To má zatím spíš od pochybného kamaráda.Tak je mu s ním líp, jak doma.
balzerko, dávám Ti za pravdu, jen bych změnila to, že potřebují psychologa. Rodiče potřebují už velmi nutně psychiatra a děti kvůli zhovadilé výchově už také. Jedna "rodina", která místo dělání dětí si měla raěji číst. Protože roste zátěž pro společnost. A opravdu takových rodičů, slabochů je dost, co neumí a nejdou svým dětem příkladem kladným, ale odstrašujícím. Lituju předem partnerky těch synů a štěstí, že se tam nenarodila dívka, vzala by si jednou podobného despotu a násílníka jako je tatínek. Sociálka místo aby si všimla této podivné rodiny a její středověké násilnické výchovy, spí jako obvykle? A tatínka v té rodině to násilí uspokojuje? Možná pak ani sex nepotřebuje, řekl by totiž psychiatr.
Dcera jedněch rodičů se hned na hranici osmnácti let dala na fet. Odjela z malého města do Prahy, společně se svým přítelem (již drogově závislým). Doma ji přemlouvali a přemlouvali, aby nejezdila, že se o ní postarají a kdesi cosi. Holka si nedala říct. Jelikož byli oba nezaměstnaní a neměli pomalu na jídlo, na ubytování a na fet, tak holka dělala kurvu a její hoch jí dělal pasáka a dohazoval kunčafty. Takhle to praktikovali asi 3 roky a když se z holky stala troska a nebyl o ní zájem, přítel se na ni vykašlal.
Pak se dostala zpět domů k rodičům, kde jí dávali přes rok do kupy. Její matka skončila na psychiatrii, otec za tu dobu dost sešel. Holka doma nikdy nedostala jedinou facku, dostávala kapesné vše se podřizovalo pouze jí.
Takže, zásadně nesouhlasím s liberální výchovou alias "Americano". A nesouhlasím, aby byla doma pouze vojna. Extrémy nikdy nebyly dobré.
Dobrý den.
Znám tento styl výchovy z okolí jen u jedné rodiny a nemyslím, že by byl ideální. Dítě nemá dětství, ale vojnu od miminka... Můj názor je, že daná výchova je špatná a z dítěte vyroste buď voják, manager bez emocí nebo nacista...
Nezlobte se na mne, je to můj názor. Také máme potíže s pubertálním synem, ale když se uklidní, přijde a omluví se. Někdy s radostí v očích vítá mne či matku z práce, často řekne "mám tě rád" a když něco provede, je mu to evidentně líto. Ne kvůli trestu, ale kvůli našemu smutku nebo chvilkové ztráty důvěry u svých rodičů.
Jak dopadla výchova té jedné rodiny? Mají jednoho výborného kluka, který je bez potíží a bude se teď ženit... To je jejich nejmladší. Nejstarší syn byl určitou dobu v Praze mezi fetáky a dnes se o něj starají - ve svých 30ti letech vypadá na 70 a víc... opravdu hrůza. Další dítě je nyní svobodná matka - svědomitá a hodná, jen musela v 16ti porodit...
Ono je to různé - stejně jako chyby člověka můžou být různé. Starší syn má 11 let a např. před cca 2 roky jsem tu hledal radu, jak reagovat na jeho tehdejší záškoláctví. Místo do houslí šel opakovaně ke kamarádovi, a pak nám lhal... jednou že tam byl, podruhé mu "ujel autobus".
Tenkrát nepomohla domluva ani výhrůžky - prostě jsem si vzal několikrát volno a syna upozornil, že to volno můžu mít kdykoliv nebo třeba přijdu z práce o pár hodin dřív. Jeho další pokus o záškoláctví (přišel ze školy později, takže by nestihl autobus) jsem vyřešil domluvou a odvozem tam i zpět. Pochopil, že se může stát, že ho budu vyzvedávat před školou a vozit do druhé vesnice na housle, případně ho budu hlídat i doma a častěji. Takže se rozhodl přestat s těmi pokusy a raději za kamarády jde až po svých povinnostech. Dnes je stav takový, že se na housle těší, má tam kamarády a je v cimbálové muzice.
Největší problém jsme řešili s telefonem - mobil si šel vzít třeba o půlnoci a šel hrát hru. WIFI vypnout nepomohlo - to se připojil k sousedům. Vyhrožování zabavení telefonu bylo s brekem a hádkou.. Takže dostal telefon tlačítkový. No a jelikož nedostal známky, které slíbil v pololetí, asi mu ten tlačítkový chvilku zůstane.
PC, tablety, dotykáče - to je zlo, které sami rodiče používají, aby děti nemuseli hlídat nebo je nějak vychovávat. Samozřejmě, že dítě musí ovládat nové elektronické přístroje..., ale kolik z těch dětí se učí v excelu, kolik jich upravuje fotky nebo vytváří plány? Všichni se prostě připojí na FB, pouští si videa nepřiměřená jejich věku a hrají a hrají a hrají!
K těm PC, taletům apod. bych přidal ještě televizi. Ono je opravdu jednodušší posadit dítě k takovému přístroji, než se mu věnovat. Taková činnost mu ale nic nepřináší. Navíc se tímto vyplýtvá čas, který by si rodiče měli se svými dětmi užívat a který se už nikdy nevrátí. Mám ve svém okolí opravdu takové odstrašující případy, u kterých se ptám, proč si ty děti vůbec pořizovali. Zjevně jsou pro ně jen přítěž.
Já si vůbec netroufnu cokoliv psát a říkat. Byly tady různé diskuze u podobně bezradných otázek, kdy polovina diskutujících byla pro debatu a přesvědčování a druhá polovina byla pro "raději jednu fláknout, než diskutovat". Mě můj tata bil jako žito. Krátká cesta, zákazy, tresty. Stačilo se křivě podívat a s vysvětlením: "Protože jsem řekl", bác ho! pumelice jako hrom. Tak jsem raději volila lež a krádež. Dodnes nevím, jestli to ze mně vymlátil nebo jsem z toho vyrostla. Bráchu nemuseli lísknout nikdy, nebylo třeba. Brácha neměl potřebu šprajcovat se. Jednu dceru jsem vypleskala, s velkým kraválem, jen jednou a stačilo navždycky. Druhá párkát "nafasovala", ale to všechno bylo v době, kdy se pro ránu nešlo daleko. Myslím si, že děláte jak nejlépe umíte. Má to ten velký plus, že mladému došlo, že za všecko se platí. Ikdyž ví, že by neměl, přesto raději volí bolest a kravál, než aby si něco odpustil. Je to podivné, že? Jakoby nepřemýšlel.
Nedá mi to, ale musím potichounku dotat: Jéééžiši, jak já jsem ráda, že se mi podařilo vychovat je správně. Že jsou životaschopné, dovedou rozlišit, co je dobře a co ne. Pababička z Ostravy, která moc dobře ví, co výchova obnáší a jak je obtížná.
Zdravím. Váš manžel je trochu psychopat a odnáší to děti. Ve vzteku mu rozšlápnout telefon? Ztřískat tak, že brečí (strachy?), že mají den na tváři obtisk ruky?
Prostřední dítě má bohužel většinou takový syndrom, že je prostě nějak mezi. Ani tak šikovný, jako první potomek, ani tak rozmazlovaný, jako nejmladší dítě. Jenže třískáním se nic nezlepší - jen zhorší. Dítě i zvykne lhát už jen proto, aby ušlo trestu. Neříkám, ze lhaní jsem taky dostávala facky, ale že by mi otec v záchvatu něco zničil? Neexistovalo.
Syn může vzdorovat extrémně pevné výchově tímto způsobem. Je to jakýsi únik. Ne všechny děti jsou stejné, na některé tvrdost platí, některé to zlomí - syn nemá zastání, nemá uznání, zřejmě necítí ze strany otce ani kousek rodičovské lásky. Zná od něj jen řev a rány.
Jedno opití se a jedna drobná krádež kriminálníka nedělá. Nicméně samozřejmě je na místě opatrnost - mluvte s ním. Zajímejte se - co ho trápí, co mu chybí. Možná ho tíží něco, o čem nemáte ani tušení.
Zakázané ovoce nejlépe chutná .. čím více zákazů tím hůře.
Možná není chyba jen na straně dítěte.
Ono vůbec nejednoduší je jej prostě zmlátit, zařvat na něj a tím situaci jednostraně vyřešit pod záminkou zastrašení.
Nebylo by lepší, v klidu si sednou, normálně si jako rozumní, civilizovaní lidi si promluvit. Víte na co se psycholog jako první zeptá - jestli jste si v klidu promluvili - Ne ale za to jsme jej ztřískali a vše mu sebrali.
No, z pohledu rodiče, že se dítě opije je něco za co si rozhodně nezaslouží pochvalu .. ale z pohledu člověka, za mlada jsme byli stejní, možná horší, jde to vyřešit rozumným rozhovorem.
Zkuste s ním jednat jako s rozumným člověkem, možná se tak bude chovat.
Vaše výchova je spíše buzerace než výchova. Mlácení je blbost největší, řvaní vás jen rozčílí on z toho má srandu a zákazy všech věcí jej spíše nutí k zoufalým činům ..
Berte vše s rezervou . .puberta je prostě puberta.
Nastavte pravidla, předem nastavte tresty - zkuste se normálně domluvit ..
Je to celé psychologie, když je za vše stejný trest .. seřvání, zabavení a zmlácení .. má jakýkoliv zločin stejnou váhu.
Vemte to ze svého pohledu .. když půjdu a budu mít možnost ukrást auto .. neukradnu ho protože mi hlavou proběhne, že mě za to můžou i zavřít, proběhne mi hlavou, jestli mi to za to stojí - ne nestojí, krást to nebudu.
No, říkává se, škoda každé rány, která padne vedle, ale je třeba také dětem dát najevo, že je máme rádi a ne, je jen třískat a být přísní. Vídíte, že vaši kluci nejsou povahově stejní a tak je asi třeba zvolit na každého jinou metodu výchovy a přístupu. Možná to Váš manžel opravdu přehání. A za další, kdo nezkusí to zakázané ovoce? Jestli kluk smrděl alkoholem a bylo mu špatně, tak bych mu řekla "dobře ti tak", protože ti alkohol do ruk nepatří a pokud budeš "chlastat", tak ti bude vždy jen špatně a dostaneš na prdel. Zeptejte se ho, co mu to dalo, jestli mu to chutná a proč to vůbec pil? Zeptejte se na jeho kamarády, z jakých jsou rodin a vysvětlete mu, jak dopadne, když bude žít spořádaně a jak dopadne, když bude dělat nepřístojnosti. Už je mu 14, je to puberták a dost velkej kluk, abyste to s ním probrali v klidu a hlavně vysvětlovali a hlavně byli trpěliví. Možná ještě párkrát něco provede, ale pokud jste funkční rodina, je předpoklad, že ho to pustí, jen teď se cítí mezi kluky, jako "King". Váš manžel at se trochu učí ovládat, kdo ovládne sebe, lépe jedná a hlavně dá osobní příklad. Ono to, že ho střískal, ukazuje, že si nevěděl rady, nevěděl, jak na to jinak a použil násilí, ale nebyla jsem u toho, tak soudím jen podle vašich slov. Neházejte flintu do žita, je to přece Vaše dítě, buďte důslední, ale vždy mu podejte pomocnou ruku. To bude dobrý, uvidíte, musíte mu věřit, je to váš syn. - pt
Už Vám zde toho napsali všichni dost a celkem ve shodě a podobně. Myslím, že to je ono, ten kamarád ho uznává, když s ním popíjí, protože se doma uznání nedočkal. Ale pokud se trochu budete snažit synovi přiblížit a spíše mu domlouvat, jako s velkým klukem, tak z toho vyroste, možná to bude trvat rok, dva, ale pak se to změní, je teď v pubertě a zkouší všechno možné, když je s klukama venku. Dejte mu Vážně najevo, že Vás to mrzí, že Vás to bolí, že pro něj chcete to nejlepší. I když lumpačí, aby věděl, že ho máte rádi a že má u vás domov a zázemí, ale buďte důslední. Už bych jej netrestala fyzicky, je to velký kluk, ale spíše bych omezila to, co má rád. Všechno má svůj čas.
Chápu vaši situaci i bezradost ve chvíli, kdy, ač se snažíte, výchova selhává. Nechci příliš hodnotit přístup vašeho manžela, ale metody cukru a biče v tomto věku není příliš účinná metoda a obvykle může přinést tento stav. Zkuste manželovi doporučit, aby pokud možno tlumil své projevy, i když to pro něj bude asi těžké, a nahradil je spíše promluvou. Ne ovšem výslechem. At si se synem zkusí teď, po odeznění všech emcí sednout a promluvit, upřímně s ním probrat obavy, se kterými se tu svěřujete, poptat se syna na jeho pohled, co mu v té situaci přišlo nepatřičné a jak by se zachoval on sám na vašem místě, když by měl sám svoje chování zhodnotit a "potrestat. I když s jeho názory nebudete souhlasit, musíte to "ustát". Musíte ho přimět, aby i on cítil odpovědnost za své chování, což je ovšem neskutečně těžké.
Nechce se mi reagovat na celý článek, ale jednu věc si neodpusím. Psychiatra potřebje váš manžel. Rozbít schválně telefon, to je teda pěkný zmatek v hlavě. A co je ještě horší, že to předvedl tuhle scéhu před dětmi, to je děsný vklad do výchovy. Až to budou vaše děti dělat svým dětem, vašim vnoučatům, tak vás bude bolet u srdce.
Dianas, chci vám upřímně složit poklonu. Už z vašeho úvodního psaní jednoznačně vyplývalo, že jste nesmírně soudný člověk a navíc otevřený názorům jiných. Jak se ukázalo v diskusi, musela jste si vyslechnout i spoustu příkrých slov, která nejsou jen radou, ale i posuzováním vašeho ne/konání, či vlastností vašeho manžela. Nikdy jste nereagovala podrážděně a už vůbec ne útočně, ale naopak s velkým pochopením, tolerancí a schopností naslouchat, i když to pro vás asi nebylo vždy příjemné čtení. Pokud jde o vašeho manžela, myslím si, že mu na rozdíl od mnohých diskutujících rozumím. Bezesporu to myslí dobře, jen nemá tu patřičnou dávku, řekněme, výchovného taktu, protože jako každý chlap jedná přímočaře, a i když má své děti rád, nepřikládá ve výchově důležitost nějaké pedagogické diplomacii či strategii. Má ve věcech jasno a třeba mu plně nedochází, že dětská duše a dětský svět jsou trochu komplikovanější a vyžadují větší taktiku. A navíc, jako většina chlapů moc o svých citech mluvit neumí a určitě věří, že pokud jsou vaši kluci aspoň trochu vnímaví, musí přece jeho otcovskou lásku intuitivně vycítit, nakonec i přes tu občasnou dobře míněnou výchovnou facku. Rozumím mu, určitě to nemyslí nijak zle. Myslím si, že jste to nakonec vyřešili tím nejlepším způsobem a vaše vzájemné vztahy se pročistily a to je dobře, ne všem a vždy se to podaří.
Teď už bude zřejmě pozdě na výchovu. Zkuste si sami odpovědět, když byli synové mladší, kolikrát jste s nimi šli na výlet, na kola,podívat se na hokejový zápas nebo třeba zaplavat? Hráli jste po večerech nějaké společné stolní hry? Byli jste třeba v zimě lyžovat nebo bruslit? Teď už je na to asi pozdě, kluci jsou velcí a mají jiné zájmy.
Váš manžel je přesně povaha asi jako já. Taky poprvé dětem vysvětlím, ale nerad nic říkám dvakrát a pokud neposlechnou nebo se chovají jak v blázinci, tak jim nařežu. Jsem na ně narozdíl od manželky dost přísný, ale je nutné, aby věděly, že je máte i rádi. Jenom je mlátit a nadávat se nesmí pořád, protože pak z nich budou uzlíčky nervů. Takže já preferuji přísnost, ale samozřejmě je umím i chválit a dávat jim najevo lásku.
Jinak se zeptám, všechny děti jsou vás i manžela? Je zvláštní, že dva vyšlapujou bez problémů a druhý se chytá takových těch kriminálních partiček. To není moc dobré.
Víte co můžete udělat? Řekněte mu, dělej si co chceš, nám je to už jedno. Uvidíte, že to pravděpodobně pomůže. Pochopitelně sledovat, a mít nachystanou záchranou ruku, ale až si to pořádně vyžere, ne od vás, ale od sebe samotného.Nějaké lidumilé řečičky mu ani neříkat. Není doma oběd? Však jsme mysleli, že jsi už velkej tak si namaž rohlík s máslem. Chceš kapesné? Tak proto něco udělej...
Pedagogika ustoupila od tělesných trestů, protože to prostě nefunguje. Paradoxně ve škole, pro sjednání pořádku by to stálo ještě za hřích (od cizího) ale v rodině...jak tu padlo, kde je strach, tam obtížně najdete lásku. Dost možná bude strojená. Váš manžel nebude věčně v kondici a počítejte s tím, že nebude dlouho trvat a synové budou chtít natáhnout jednu tátovi. A vy budete ta která to tolerovala, takže to nebudete mít také růžové. Psycholog může být, zakazování toho nebo onoho, také může být strašení pastákem či léčebnou.. Ono toho jde docela dost i bez třískání..
Tělesné tresty fungovaly vždycky, jak myslíte, že jsme vyrostli? Jen se to nesmí přehánět a musí to být vyváženo zájmem a láskou. Můj otec vychoval mně i bráchu hodně tvrdě, řekla bych až zbytečně moc, ale on tak byl vychován taky, tak nic jiného neuměl. Co dnešním rozumem oceňuji je, že nám často vkládal do hlav názory, které tam z větší části uvízly, protože jsme ho přeci jen obdivovali. Např., že by člověk neměl považovat za slabost nedělat všechno, co dělají ostatní, naopak, že se člověk mezi lidmi spíš kladně vyhraní, když je svůj, má své zásady a je jiný, než to stádo. Nakonec si ho, jako silné osobnosti, začnou víc vážit i ostatní, kteří tak silní nejsou a nedokáží to .Nebo, že holky si vybírají spíš kluky, kteří se od průměrného davu odlišují a stojí si za svými názory atd. Asi to bylo z jeho strany docela chytrý, protože nás s bráchou ovlivnil oba. Brácha nepil, nekouřil, byl pracovitý a obětavý člověk. sportovec. Já snad taky, až na to kouření. To mi nemohl prominout snad do 40ti let. Ne že bychom neudělali nějaký ten průšvih, ale spíš jen nějaké neuposlechnutí, pozdní příchod, byli jsme jinde, než jsme měli být. A táta nás taky často kontroloval, jestli jsme tam, kde máme být a jak se chováme, s kým jdu domů a pod. Tak si člověk ani netrounul. Kdyby mně chytil v 17ti v restauraci, tak bych asi nepřežila, ale naštěstí do nich sám nechodil a já jen vyjímečně, na chvíli a tajně. Je to hodně o psychologii, jak člověka k něčemu přimět a zbytečně neřezat, i když někdy už jsme s rozumem v koncích a nic chytřejšího, než seřezat dítě nás prostě nenapadá. Jsme jen lidi, Já holku neuhodila snad od deseti let a v 17ti jsem ji naposledy seřezala jak žito. A jak to pomohlo! Ale záleží na mnoha faktorech. Láska, důvěra, povaha, křehkost duše, nebo síla Ega, poddajnost, zatvrzelost atd. Každé dítě je jiné, některé nedostanete z domu a jiné by pro kamarády udělalo i to, co se nesmí, jen aby je neztratilo. Chce to s nimi mluvit, nejen domlouvat. Nenápadně jim do těch jejich hlávek podsouvat správné názory a náhledy. (A když to nečekají, tak jim ji fláknout! HI.HI!)
Sama jste to řekla. Každá osobnost, dětská nebo dospívající dušička je jiná a zasluhuje si odlišný přístup. Každý kdo zde přispívá, většinou přispívá z vlastní zkušenosti a sotva přispívá z pohledu vědeckých závěrů, které se provádějí na obrovském populačním vzorku a v rámci longitudiálních studií a ty praví jasnou řečí a sice, že tělesné tresty do Říma nevedou. To není můj názor alébrž prokázaný fakt.
Teď pominu pedagogiku a chviličku ze svého života. Vyrůstal jsem s bratrem (starším), který - jak sama popisujete..pro partu by krev potil... nekonečné pitky už od 13! Táta jej byl jako žito, vysvětloval, totéž matka - nic nepomohlo. A protože byl bratr velmi dobře fyzicky disponovaný, brzy bratr natáhl velmi úspěšně otci. S bratrem se nikdy nic násilím nepořešilo a pokud od někoho dostal facku nebo pěstí, jako by si do notýsku napsal jméno s popiskem dostaneš 2x tolik. A popravdě, já mám povahu stejnou. Nikdy a nikomu bych facku dlužný nezůstal, no, na rozdíl od mého bratra, nikdo mně jí nikdy neměl důvod uštědřit.
Jsem zhruba 2 roky po pubertě a teda ve vaší rodině bych fakt žít nechtěl. Od rodičů jsem nikdy nedostal facku ani jiný tělesný trest. V tom stresu bych to nezvládal a jen čekal, za jakou blbost zase dostanu. Důvěra v rodiče by zmizela, nedokázal bych jim důvěřovat a nejspíš bych měl problém se jim svěřit s problémem nebo i s nějakou prkotinou. Povinnosti jsem nikdy prakticky neměl a už vůbec ne za odměny. Přesto jsem doma pomáhal a pomáhám dodnes, protože vidím, že to rodičům udělá radost a pomůže jim to. A to je pro mě největší odměna. Zákaz PC nebo mobilu by u mě fungovalo přesně naopak než zřejmě očekáváte. Blokl bych se a byl by konec. Rozšlápnutí mobilu je spíše trest pro vás než pro syna, vás to stojí peníze, mu to může být celkem jedno.
Bagar, je fajn číst, že pomáháte z radostí, ale není dobré číst, že jste neměl žádné povinnosti doma. Pravděpodobně jste jedináček, rodiče vám skákali kolem zadku, ale při 3 dětech s pracijícími rodiči to nejde. Každý musí mít své povinnosti, aby rodina fungovala. Každé dítko je jiné, vy jste výprask nepotřeboval a na jiného nic jiného neplatí.
Omlouvám se vám, špatně jsem vás odhaao dle věty - neměl jsem žádné povinnosti. Je to prostě ve vás, dobrovolně bez příkazů pomáhat. A to je fajn.
Jsem také ze tří dětí, mám staršího a mladšího sourozence. Máma je v práci od 8 do 17 hodin, táta od 7 do 15.30 k tomu oba jedou hodinu domů, takže většinu domácích prací (teda kromě žehlení) jsme zvládli udělat než dojeli domů. Ono to zní divně, že jsme povinnosti neměli a chápu, že tomu někdo nerozumí. Rodiče nás učili rozpoznat, co je potřeba udělat. Dejme tomu-přijde se domů a je plný dřez, kdo je tam první nebo má čas - ten to udělal. Ano, rodiče nám neřekli - ty teď budeš týden umývat nadobí, ty budeš vynášet koš a ty venčit psa. Prostě ta výchova v tomhle u nás byla trošku jiá než u ostatních, každopádně to nás působilo dobře, nikdo z nás nemá problém udělat cokoliv sám od sebe. Vždycky jsme to brali jako součást života, ne jako povinnosti. Ale pochopím, když s touhle výchovou budete nesouhlasit. Na každého funguje jiná výchova.
Paní se ptala na názor, tak jsme jí dal pohled z druhé strany a také info o tom, jak to třeba funguje jinde. Facky na něj evidentně nefungují, kdyby ano, nedělal by takové problémy.
Opravdu by mě zajímalo, kdo radí z praxe a kdo z vyčtených a slyšených mouder. Komu se podařilo převést své děti přes dětství a pubertu tak, že nepocuchali ani dětskou, ani svou psychiku. Kdo tady mluví z praxe a kdo je teoretik. Komu se děcko "povedlo" a komu ne.
Trochu přidám k Vaší pochybnosti :
- má někdo 2 naprosto shodné děti? Reagují sourozenci shodně? Mí synové jsou naprosto rozdílní a na každého musím trochu jinak. Jde o to, jestli člověk/rodič chce hledat cestu nejlepší výchovy pro nejlepší výsledky.
- Můj brácha je úplně jiný, než já - výchovu měl cca. shodnou, ale charakter má naprosto jiný. Sice v rodině pomáhá, když je potřeba, ale jeho metr je trochu jiný... Co je pro někoho důležité, pro druhého může být běžné a nezajímavé. Přesto díky výchově víme oba, že "pomoct jinému můžeme, ubližovat nesmíme".
Podle mne, výchova popsaná tazatelkou vede k cestě ubližování. Jednoho dne bude syn silnější a místo aby otci pomohl, normálně mu rozbije hubu za celé ty roky... No a pak bude mít rodinu a bude si říkat "takto jsem byl vychován, takto budu vychovávat já" - a bude mlátit děti, ženu,...
Moc vám držím palečky, už to, že společně o problému hovoříte ve veliký úspěch. Věřím, že najdete společnou řeč, ale u pubertáků to bez problému nebude. A vo tom to je . Vždyt jsme nebyli jiní, to by nebyli ani zdraví chlapci, aby prožili pubertu bez remcání, porušování zákazů ( ale v rozumné míře).
Myslím si, že jste to odhadla správně, manžel si uvědomil, že by se ta jeho přísnost založena na bití, mohla obrátit proti němu a to by byl vážně konec. Takže to vše dobře dopadne. Prostě těm svým synům musíte říkat, že je máte rádi a proto se o ně bojíte a chcete aby měli pěkný život bez problémů se zákonem. Bude se u vás doma lépe dýchat.
Hezký večer, tak první co mě napadlo bylo chudáci děti, pak jsem četla dál a moc vám fandím, věřte svým dětem. Alkohol a kouření to asi zkusil každý i já, máte pravdu drogy za našeho dětství-mládí moc nehrozily, nebylo tak jednoduché se k nim dostat, dnes je vůbec víc nástrah a bohužel před nimi děti a vnoučata nemůžeme uchránit. Vše záleží jen na nich a také na výchově ale ne vždy na to stačí malý dvůr a dlouhý bič, to už se mnoha rodičům vymstilo.
Jsem rada,ze jsem deti vychovavala sama.Tohle bych nesnesla,aby me partner zachazel s detma.Jak jste se k tomu stavela vy?Vam tahle vychova vaseho partnera nevadila?
Reknu vam jedno s tehle vasi vychovi budou vase deti psychicky narusene po celou dobu zivota,protoze vse si v zivote neseme s detstvi.Vim o tom sve,moje matka byla take velmi prisna a nasledky si nesu doted.Takove lidi by nemeli mit deti...
Jituš, to je otec dětí! Manžel a otec. A to je úplně něco jiného, než přítel matky a k dětem cizí mužský.
Vsak ja vim,ze je to otec deti.Pani to,ale zrejme nevadilo jak se k detem chova jejich otec.Stejnou vinu nese ona.
Když jsem to tak četla, ten teror a domácí násilí co máte doma, poslala bych na vás okamžitě nory.
Mrzačíte oba s manželem své děti a vůbec vám to nejen nevadí, ale chcete, aby vaše děti léčil psychiatr, když toho psychiatra potřebuje vy jako rodiče. Chyba je u vás, ne u dětí.
" Výchova" vašich dětí je přesně ta výchova, kdy pak čteme, že syn se dal na chlast nebo drogy a týrá své rodiče. To totiž dítě, které doma nevidělo násilí, normálně neudělá.
Vaše děti potřebují neodkladnou pomoc a to v podobě se dostat ze spárů takových vychovatelů jako jste vy dva s manželem.
Vidím to tak, že své děti nemáte rádi, když jim dokážete tolik ubližovat a vychováváte z nich budoucí násilníky, kteří budou problémoví pro společnost a své partnery a totéž budou praktikovat na svých dětech. Je docela možné, že je jednou převychová kriminál, ale málo pravděpodobné.
Ty děti vyrůstají bez lásky a pochopení, at jsem tu třeba zabanovaná, ale nenechala bych ty děti ve vaší "péči" ani minutu. Dlouho jsem nečetla něco tak odporného o "výchově" dětí, kterou si pletete s drezurou cvičených opic.
ogare, kde vidíte nesmlouvavost a netoleranci k dětem? Naopak ji mám směrem k hulvátským rodičům. Zkuste si přečíst ještě jednou co jsem napsala. A tazatelka to, co popisovala, nevidím jak drobné násilí, čemu pak potom Vy říkáte velké násilí? Jinak odpověd na Vaši otázku:
Ano, mám děti a to už dospělé. Představte si, že jsme s manželem nikdy neměli potřebu jim dokazovat ranami a řvaním, kdo je doma šéf. Jsou dobře vychovaní, pracovití,spolehliví, nikdy nebyli na UP, protože práci neměnili, nebyl důvod z žádné strany. S platem byli oba spokojeni. Žijí velmi dobře.
Jsou pozorní k potřebným lidem, drogy neznají a bez nadsázky hodně oblíbení u lidí, protože inteligentní a vzdělaní lidé většinou oblíbení bývají.
Mluvit o nějaké manipulaci je nesprávné. Manipulace byla jen jedna jediná. Zdůraznování, jak důležité je pro ně vzdělání a že se vzděláním budou žít jinak než bez něj. A že je to jen na jejich rozhodnutí.
Jako v každé rodině si vzali osobní příklad ze svých rodičů, nebot to, že děti jsou zrcadlem rodiny stále platí. Podívejte se na děti a hned uvidíte co má za rodiče.
Facky, rány, kopance a řvaní jako argumenty ve výchově nepomůžou tam, kde není láska a chybí inteligence, a vychovateli jsou jen primitivní hulváti.
A my je milovali. Neměli jsme děti proto abychom měli koho třískat, když cizí lidi nemůžeme. O tom to je. O lásce, ne opičí, ale lásce co neubližuje. A vyrostli také.
Já také takto vyrostla. Bez modřin. Nikdo si ze mně nedělal boxovací pytel, ucta k matce byla naprosto přirozená a respekt ke vzdělání také. A tak jsem jen předala štafetu dál. A dovedu si představit, jak bych své rodiče nenáviděla, kdyby mě bili. Naštěstí mi k tomu nedali důvod.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.