Nejste přihlášen/a.
Je mi 35 let a jsem šílený introvert. Na škole jsem kamarádky měla, málo, ale byly. Po škole se lidi rozutekli do světa a mě nezůstal nikdo. Od té doby se v tém plácám. V práci si pokecám s kolegy, ale to je tak vše. Mimo práci nemám nikoho. Kolegové a kolegyně nemají zájem se se mnou družit, mají své rodiny anebo jsou věkově jinde.
Potřebovala bych kamarádku, ale nevím, kde jí sebrat. Měla jsem inzerát na seznamce, to nenapsal nikdo. Koníčky mám takové, které odpovídají mé povaze: čtení, hory, individuální sport. Před pár lety jsem se zapsala do skupinového cvičení a tam chodily matky s pubertálníma dcerama, starší paní a tak. V mém věku nikdo. Totéž platí o jazykovém kurzu. Bydlím na malém městě, ale nejsem si jista, že přestěhování do většího by pomohlo, když vím, že problém je v povaze.
Zřejmě nemáte děti... jinak byste byla v té skupině "matky s pubertálníma dcerama". Pak je to problém - ženy po 30ce vidím v práci často - jedny se nějak snaží udržet aktuálního partnera, druhé se snaží řešit hlídání jako svobodné matky, třetí nechtějí ani dítě ani partnera a prostě chlastají po večerech (nebo se prostě nějak baví - já jim alkohol nenalévám... usuzuji jen z těch ranních pohledů, případně jejich chlubení...).
Ten problém vznikl asi před cca 10ti lety, neřekl bych, že se vyřeší hned.
Pokračujte ve svých zájmech a snažte se přes internet dohledat k těmto zájmům nějaké weby, fóra, chaty... Tam možná najdete spřízněnou duši.
Osobně jsem nemyslel "virtuální kamarády" - ale díky sítím se dokážete s někým domluvit. Jenže na inzerát je tam sem tam plácnutí, dohromady žádné informace - přes FB už vidíte víc, přes různá fóra už vidíte i charakter člověka...
Vysoká škola se končí kolem věku 24 let - pokud nechcete dělat ročníky vícekrát. Puberta dětí je individuální, tazatelka nepíše konkrétní věk... pubertu má můj starší syn od svých 8mi let!
Manželku jsem si vzal půl roku po ukončení jejího studia na vysoké. Ve věku 34 let jí řekli, že pokud by neměla děti dřív, už by si je nemohla dovolit pro stav ústrojí k tomu potřebnému.
V práci mám jen na patře cca 120 spolupracovníků. Nejčastější pracovníci jsou ženy kolem 30tky. Jejich charakteristiku jsem uvedl.
Manželka po absolvování vysoké při práci a s dvěma dětmi dokázala vystudovat další 2 obory na VŠ během následujících 10ti let.
Aktuální trend "užít si, dokud jsem mladý" - ten se nám všem nevyplatí za cca. 15-30 let. Myslím tím celou ČR.
Ve 35 letech ve skupině "matky s pubertálníma dcerama"? Jakože si autorka dotazu měla ve 20 letech udělat dítě? Kde to žijete, pane? Já ve 20 letech začínala teprve studovat na VŠ, byla jsem ještě tehdy nepolíbená panna a co se týče chlapů, tak jsem měla o nich naprosto zkreslené představy - prostě mladé hloupé kotátko, které ví o světě kulové. Ještě že jsem si v tomto věku nepořídila dítě, neb bych dnes na 100% byla svobodná matka, neměla bych ani vysokou školu a táhla bych někde noční směny v továrně, abych mohla pubertální dceři zaplatit školní lyžařský výcvik.
Jste introvert a toužíte po společnosti - to je zvláštní. Já jsem taky (skoro) ve vašem věku, taky introvert, taky nemám žádné kamarádky, ale já absenci kamarádek nevidím jako nějaký zásadní problém. Já se dostatečně společensky vybouřím v práci a poslední, co potřebuju, je to, abych po práci někam chodila s nějakými kamarády - tolik socializace najednou by mě zabilo. Jsem ráda, že jsem doma a že si nemusím s nikým povídat a ani nemusím poslouchat, jak někdo jiný mele pantem. Jestli vy to máte nějak jinak, tak asi nejste ten správný introvert.
Mám svoje individuální zájmy, ke kterým kamarádky zas tak úplně nepotřebuju. Nějaké kamarádky jsem v minulosti měla, ale každá mě v něčem zklamala, takže jsem s nimi přerušila bližší kontakt a už se vidíme jen příležitostně. Mám hlavně virtuální kamarády z různých specializovaných diskuzních fór a z online počítačových her a jsem tak spokojená. I kdybych se o nějaké skutečné kamarádky a kamarády snažila, tak já jsem velmi citlivá na osobní kvality člověka a žádné křiváky a pitomce (kterých je ve společnosti mraky) si k sobě nehodlám pouštět, takže u mě by to byl s kamarády trošku problém.
@neschopna: Já myslím, že lidi, kteří by byli ochotni s vámi někam zajít, by se určitě našli kdekoli, to není problém, podstatná je kvalita těch lidí - abyste si měli co říct, rozuměli si a navzájem si ze sebe nevysávali energii. Nejvíc to jde přes koníčky - já jsem se začala učit nedávno háčkovat a šít a tím, jak si člověk o tom vyhledává informace, shání materiály, učí se, tak poznává i nové lidi "z branže". Tomuto se věnují spíš starší paní, ale zjistila jsem, že takové jsou mi bližší než všechny mladé ženské a cítím se v jejich přítomnosti lépe než mezi mladými. Ze staršího člověka už vyzařuje jakýsi klid a vyrovnanost, což mladým lidem chybí a to je možná právě důvod, proč se ve společnosit mladých jako introvert necítím tak dobře - jsou moc divocí a neklidní, což třeba mé povaze vůbec nesvědčí. Takže určitě nezatracujte ani starší kamarádky. Kdybych si měla já vybrat nějakou kamarádku, určitě by byla starší než já.
Ale někdy i tomu introvertovi je smutno a potřebuje společnost. Nepotřebuje ji na pořád, ale i tak.
Já vám rozumím. Taky netvrdím, že chci kolem sebe mraky lidí, se kterými budu nonstop. Dělala jsem v práci, kde nás bylo několik desítek v kanceláři, takže jsem lidí měla po krk a byla ráda, že doma nemusím s nikým mluvit. Ale zaměstnání se změnilo a když 8 hodin koukám jen do počítače, tak mi prostě chybí nějaké to reálné popovídání. Mě stačí třeba jednou týdně kafe nebo se projít po lese. A ani nemusím mluvit, jen poslouchat. Lidem moc nevěřím, protože vždy jsem zažila jen ty povrchní jedince, ale to jsme byli všichni mladší a člověk se s věkem mění a i to chování bývá odlišné. Takže pořád tak nějak doufám, že časem narzím na někoho, kdo mě rád uvidí i já jeho/ji, dáme si čaj, probereme co je nového a zase se pár dní neuvidíme. To by mi stačilo.
Píšete, že chcete kamarádky, ale ono je mít je pěkná dřina, musíš se k nim mít, o přátelství pečovat i když se ti nechce, pomoci když je třeba a být pořád na drátě. Jakmile polevíte, tak se přátelství vytratí. Nejde to jen, že zavoláte když potřebujete vy anebo je vám smutno, aby někdo přišel, ale hlavně naopak. Nikdy nezapomenout na jejich svátky a narozeniny a také sdílení jejich starostí a radostí. Ono taky nejde kamarádit s kýmkoli, musíte mít aspon trochu stejné zájmy, smát se stejným věcem, být na jedné notě. Každý má rád pozitivně naladěného člověka, který přinese dobrou náladu aby bylo veselo ! Píšete, že nejste typ na kamaráda, že jste uzavřená zkuste to s nějakým tím kurzem, třeba šití tam chodí ženy, které taky hledají někoho komu by se mohly svěřit, klub turistů ten je taky dobrý, tam se seznámíte při procházkách po okolí, oni si jdou vždycky někam sednout na oběd a tam se baví u jednoho stolu, to by bylo, kdyby jste se tam neseznámila. Jen musíte začít vy, zeptat, se jestli by nešel do kina, nakoupit, někdo potřebuje něco, nebo něco shání vy to máte, tak to nabídnete, prostě se trochu vnutit. Já jsem měla kamarádek, že jsem nevěděla co s nima, ale jak se vdaly tak už to nebylo ono, tak jsem si šla sama zatancovat, protože tanec miluju sednu si ke stolečku, a za chvíli přijde paní taky sama ptá se je tu místo, já že ano, dáme se do řeči. Už mám kamarádku, příště si zavoláme a jdeme spolu. Tak hodně štěstí.
Ještě bych jen doplnila, že kamarádství musí být oboustranné. Ne, že vy budete přát k svátku, k narozeninám a ta kamarádka si ani nevzpomene. Abyste jen nepřála vy a druhá strana nic.
To já na kamarádky štěstí neměla. Buď se nade mě povyšovaly nebo lhaly, soutěžily. S kamarádkama je to podobný jako s chlapama. Buď je na ně štěstí nebo ne.
Dobrý den, nikdy není pozdě, další nové kamarádky jsem našla po šedesátce, v důchodu jsem začala chodit na keramiku pro dospělé, do Sokola, do kurzů jógy, tarotů a Reiki a mám kamarádek jako nikdy. A z každho zaměstnání mám minimálně jednu výbornou kamarádku. Sice máte takovou povahu, jak uvádíte, ale zkuste překonat ten odpor, co ve vás je a zajdětě všude, kam jen to půjde. Tedy naše město je dosti velké, to je výhoda, no tak někam zajeďte, kamarádky nemusí být ve vašem věku, mám i o dost mladší, některé a jednoho o dost staršího kamaráda, něco s tím udělejte, protože potom starý a nemocný člověk bez přátel je dosti opuštěný, přátelství je moc důležité.
Dobrý den, no, jste introvert, který touží po společnosti (ovšem, pouze někdy, když chce on).
Nepíšete nic o mužském či dětech, tak co zkusit raději najít si chlapa? Možná nejdříve jako kamaráda a později se uvidí? To Vám také nejde? Zdravím!
Zkuste to přes pány - a když bude mít sestru/y, tak získáte i kamarádku/y. Navíc, s pánem se dají dělat i jiné věci, než s kamarádkou a třeba se rozhádáte později (s kamarádkou to jde někdy rychle). .
Taky nemám kamarádky a ani přítele. V práci naštěstí nějaké přátele mám. Ne kamarády, ale přátele. Je to lepší nežli nic. Na cvičení jsem taky chodila. Většinou tam chodí spolu kamarádky a nemají potřebu se zkamarádit ještě s někým jiným. Navíc při cvičení se toho moc nenapovídá... Lepší by to bylo asi na tom jazykovém kurzu se seznámit. Zkuste balit v Bauhausu nebo v Obi chlapy. Tam chodí převážně muži.
Napsala jsem přímo balit, ale myslela jsem tím komunikovat. Když budete potřebovat, třeba vám někdo poradí a nahodíte řeč. Bylo by dobrý si najít kamarádku, která je na tom stejně jako Vy. Je bezdětná a svobodná s podobnými názory, zájmy. Protože pokud tomu tak nebude (má manžela, děti a je spokojená), vycítí, že od ní čekáte něco víc než vám ona může dá, bude protivná. Neviset moc na ní a nečekat moc. Jinak přátelství může skončit. Navíc, kdo má přátel dost, žádné nové nehledá. Je to podobná situace jako když muž hledá jen ženu na povyražení a žena muže na vážno. Tak to nebude fungovat. Není to jednoduchý.
Jak píše bibi, když někam přijdete a tváříte se jako "puk", nikdo si vedle vás ani nesedne /omuva za ten výraz/. Jela jsem do Prahy na přednášku, sedla si vedle mne paní a již pět let si dopisujeme. Předloni jsem ležela v nemocnici a vedle mne byla příjemná paní, dodnes si též píšeme i posíláme fotky. Samo se nestane nic, člověk pro to musí něco udělat.
Mé 2 nejlepší kamarádky byly o generaci starší, ale obě praštěné, jak dvacítky. Mohla jsem s nimi probírat cokoliv, věkový rozdíl vůbec nebyl na překážku. Jednu jsem poznala v práci, sloužily jsme spolu, druhá bydlela vedle ve vchodě.
Obě už na mě koukají z obláčku, ale tak moc mi chybí.. nehledejte pouze mezi vrstevníky
Kamarádky i kamarády, dokonce i přátele lze najít (spíše potkat) v každém věku. Chce to jen málo: Zajímat se o lidi (bez ohledu na jejich věk!) kolem sebe a o to, co je zajímá (nebo i trápí).
Čtení → úžasný koníček! Chodíte do knihoven nebo antikvariátů? Tam byste potkala lidi, které zajímá totéž...
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.