Nejste přihlášen/a.
Dobry den ,mam takový problém s rodiči,oba jsou to uzasni lide,ale někdy me pekne stvou. Mam je opravdu rada a snažím se udělat všechno,aby ze mě měli radost a mohli na me byt pyšní,ale i přesto se mnou mají porad nějaký problém a říkají,ze se neustále valim doma například dneska mi mamka řekla "uz opravdu nevim,jak ti mam zařídit prázdniny" prosím? Nepotřebuji organizovat prázdniny. Podotýkám,ze mi bude 16 let,studuji na osmiletem gymnáziu,na vysvědčení jsem měla jednu jedinou dvojku a porad mi připadá,jako kdyby mi říkali,jake problemove dite to mají.. Opravdu si nevim rady,hlavně s tim,jak se jim zavdecit. Tatka docela cholerik,at udelam cokoli,je to spatne.. Někdy si dokážeme i v klidu promluvit,ale je to takový nervak,ze at udelam jakoukoli věc,obrati to v neco hrozného,jako by se boril svět.. Docela často po mne krici,ze jsem líná lemra,přitom normálně sportuji,jen on o tom ani neví,protože se o to skoro nezajímá,ani nezná moje kamarády,protože se me na to nikdy nezepta.. Nic.. Jsem zoufalá,pak si už i ja připadám tak,jako mi to oni porad říkají.. Oni ani neví,jake je to mít problemove dite.. Děcka od nas z města se scházejí,huli,pijou,chodí se ozirat na dikoteky,které mají byt samozřejmě dostupné až od 15/18,ale chodí tam i třináctky.. Opravdu nerozumím jejich mysleni a celkove jim.. Proč se mnou mají problém? Dnes se po me zase rozervali,ze sedim jen doma,přitom je 5.cervence a já jsem byla každý den od rána do večera s kamarády venku.. Nevim uz jak dal.. Pokazde když po me křičí nebo mi vycitaji,ze "nic" nedelam,se mi chce brečet.. Někdy opravdu brecim a nedokážu to zastavit.. Jsem docela citlivý člověk a beru si vše moc osobně a tohle mi na lepším pocitu opravdu neprida.. Co byste na mém místě dělali vy? Jak se (za)chovat,aby uz mi nic nevycitali,nerikali o me,ze nic nedelam apod.? Dekuji předem za rady,bude se hodit každá..
A děláš něco doma? Nemají rodiče pravdu? Že chodíš s kámoškou ven, je dobré, ale co uděláš pro rodinu? Uvaříš, poklidíš kuchyň, vyžehlíš za mamku prádlo atd - co z toho každý den uděláš, abys pracujícím rodičům ulehčila? Pokud něco doma uděláš,ušetříš rodičům čas, který se může hodit k tomu, že si spoleně sednete a povykládáte, třeba o tom, co tě trápí.
Jestli máš pocit, že se neválíš a čas trávíš užitečně, tak to s rodiči v klidu prober. Popros je, aby Ti napsali seznam činností,které bys podle nich mohla dělat, že si vybereš. A že čekáš radu a né kritiku a že se cítíš strašně, když Ti vyčítají, že nic neděláš. At Ti řeknou, jakou mají představu. A ty svoji. Komunikace je důležitá, jinak budou dál usuzovat jen ze svých doměnek a nic se nezmění. Nemáš nějaký tábor v plánu? Pak bych jim to řekla před odjezdem, at mají čas nad tím uvažovat. Já ve Tvém věku měla některé pevné domácí povinnosti a práci na zahradě.Taky jsem i o prázdninách chodila na treninky a měla tisíc koníčků. Prostě tento Tvůj problém neznám.
Zdravím, tady se přidám k dotazu, jestli doma děláte i nějaké domácí práce a pokud možno, sama od sebe?
Jestli je Vaše odpověď kladná, pak doporučím (hlavně kvůli tomu pláči) zajít k psychologovi, projděte s ním, co píšete výše a Vaše pocity k chování Vašich rodičů. Lékař může (s Vaším svolením) rodičům vysvětlit, jak moc Vás to trápí. Rodiče si evidentně neuvědomují, jaký poklad doma mají a že ho psychicky deptají a že Vás to poznamená po zbytek života.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.