Chybí mi děda

Nevěř na sny. Mně se v noci na dnešek zdálo o babičce - otcově matce. Byla jsem u ní na návštěvě, pod Orlickými horami. Byla jsem mladá holka. babička mě prosila, abych u ní nějaký čas pobyla, prý až bude na polích řepa, nanosím jí, aby mohla strouhat slepicím. Řekla jsem, že klidně u ní pobudu, jsem v důchodu, nevadí mi to. /všimni si, že kousek předtím jsem byla mladá! a najednou v důchodu /

Jenže moje mamka mi to překazila /nikdy babičku moc ráda neměla/. A řekla, že pojedu s ní domů a u babičky žádnou řepu tahat nebudu.

Je to hloupost. Babička je už spoustu let po smrti, díky mamce, která systematicky rozeštvávala rodinu, nevím ani, kdy zemřela ani kde je pochovaná. Je mi smutno, občas bych jí aspoň kytku na hrob dala moc ráda. Mamce je 84 let, sotva chodí.

A tak jsem jen zavzpomínala, v tom snu byl i veliký a milý černý německý ovčák, mazlila jsem se s ním a přitom babička nikdy žádného psa neměla. Jenže to byl sen, co nadělám? Pustím ho z hlavy. I když bych babičku znovu hrozně ráda obejmula. A tu řepu jí nanosila, kolik by jen chtěla. At si mamka zakazuje... Jaga.

Tou duchařinou byste si mohl ještě něco ,,přitáhnout domů´´ nebo tomu propadnout. Člověk koneckonců vidí jen to, co vidět chce. To, že Vám chybí, je pochopitelné. Vždy bude chybět, to asi nezměníte, jen čas postupně omele ten ostrý hrot smutku ve vašem srdci na hladší kamínek, který nebude tolik bolet. Uchovejte si všechny vzpomínky a zkuste na nich najít něco, co Vás povzbudí. Udělejte si doma třeba místo, nebo poličku, kam uložíte fotky, předměty a klidně i svíčku, kam dědečka ,,přesunete´´ a vždy, když Vás zachvátí smutek, zapalte svíčku a klidně si s fotografií povídejte. Buďte rád, že jste měl možnost mít dědečka a zažít s ním bezva chvíle. Ne každý toto v životě má. Bohužel, život je takový, nic netrvá věčně. Pokud Vás to tíží víc, než je zdrávo omezuje Vás to v klidném životě, zkuste psychologa či literaturu zabývající se tématem odchodů blízkých. Přeji hodně štěstí a pevné nervy

Tak se snaž, aby na tebe později ostatní taky tak vzpomínali. K tomu ti žádný duch nepomůže.

Chápu to, já mně se taky ve snech často vrací babička, se kterou nás pojil velmi hezký vztah. Když je mi po ní smutno, tak začnu přemýšlet, co by řekla na můj současný život, na moje úspěchy, jak by hodnotila změny, které se za tu dobu v mém životě staly, a tím je tak nějak pořád kolem mě. Ze začátku mě asi nejvíc mrzelo, že se nikomu nedá vlastně sdělit, kolik toho pro mě znamenala, že nikdo kromě mě nepochopí, jak laskavá byla, protože s ní neprožil to co já. Žádné duchy nevyvolávej, je to nesmysl.