Nejste přihlášen/a.
Dobrý den,
obracím se zde s problémem ve vztahu. Už nevím co mám dělat. Mám přítele 2 roky, ale nejsem spokojená ve vztahu. Náš společný problém je to, že přítel nemá na ten vztah čas. Přítel pracuje a já studuji. Už dlouhodobě se vídáme strašně málo, např. 2 hodiny a jen večer, pořádně jsme přes celý den nebyli nikde na nějakém společném výletě. Přítel je buď v práci a když přijede domů z práce, tak okamžitě pomáhá doma rodičům a pak když mu večer zbyde čas, tak jde buď na čekanou (je myslivec) a nebo je chviličku se mnou. Ještě více se to všechno umoznilo od Vánoc, kdy se jeho rodina dozvěděla, že jeho otec má rakovinu a on do té doby dělá první poslední pro svého otce, aby mu se vším vyhověl. Jeho rodina a hlavně ten otec toho podle mě strašně využívá. Ale přítel mi pořád říká, že je nenechá pracovat samotné a raději jim bude pomáhat, než aby byl se mnou. Mi by nevadilo, že jim doma pomáhá, ale to je každý den.. od pondělí do neděle pořád vymýšlí co a kde by mohli udělat a nikdy se nezastaví a nesednou si, a to ani od těch Vánoc kdy má rakovinu. Kolikrát když už se domluvíme, že budeme spolu, tak to zruší a nebo přijede třeba o hodinu později, protože zase pracoval a nestíhali. Často se mi taky stane, že se vidíme hodinu a v 9 večer jede domů, protože se s otcem domluvili, že půjdou společně na čekanou. Nechci být na něho naštvaná, ale když se to stane tolikrát za sebou, tak už nevím co mám dělat a pohádáme se. Někdy mám pocit, že mu na mě vůbec nezáleží a má mě jen tak. Já pak brečím celé noci a nespím, chybí mi, jsem z toho už psychicky na dně. Povahově mi jinak naprosto vyhovuje a když jsme spolu tak je všechno v pohodě, do doby než musí zase domů plnit přání a úkoly svých rodičů a nebo na čekanou.. Nemáte nějakou radu? Děkuji
Váš přítel je velmi pracovitý a prorodinný. Má velmi vzácné vlastnosti, v dnešní době aby člověk pohledal.
Nemůžete mít přítele celého, musíte se o něj podělit. Po 2 letech chození se rozhodněte, jestli budete s ním a jeho rodinou, jestli se včleníte do jejich rodiny, ale abyste nakonec spolu s přítelem jenom nepracovali! Poznejte jejich matku, jaké postavení zaujímá v rodině. Jestli celý život jenom čeká, kdy práce manžela a koníčky jsou na prvním místě. Model se přenáší lehce dál. Abyste nebyla v téže situaci.
Pokud přítel slíbí, měl by zase dodržet slib. Ale také záleží, jak těžce je otec nemocný, jestli se to dá vyléčit. Potom by se přítel nemusel tak cele obětovat.
Rodiče mají hospodářství? Nebo co pořád vymýšlí? Zkuste si zamluvit jeden v týdnu, kdy strávíte celý den spolu, nějaký výlet a tak. Není jenom práce. Všeho s mírou.
Po doplnění - se tedy zamyslete, jestli to není styl jeho života. Potom již nějakou změnu nečekejte. Jsou lidi, kteří se neumí zastavit a pořád něco musejí dělat.
pohanko, máte naprostou pravdu. Otec pracuje se synem, chodí na čekanou, myslela jsem nejdříve, že je vážně nemocný, ale nevypadá to a od budoucí snachy se očekává, že bude žít jen pro rodinu svého přítele. Nerespektují, že syn založil rodinu, když to nerespektuje hlavně ani on sám. Zajímavé by bylo, kdyby totéž dělala tazatelka...
Rady, že se má přítelkyně zapojit do jejich domácnosti také neberu, tazateka nepsala, že by se přítel přetrhl pro její rodinu, takže to také vidím na sobectví přítele a jeho rodiny. Když přítel preferuje jen svoji původní rodinu, měl zůstat dítětem i nadále a nenavazovat vztah. Zakládat rodinu, protože pokud spolu žijí, jsou rodina. Mít přítelkyni jen na postel, to mi přijde hodně ubohé. A jinak se tazatelce divím, co v tomto vztahu-nevztahu ještě pohledává, mládí i čas běží, přítele to nepřejde, je to jeho životní styl, vlastně je takový mamánek a kdyby nepotřeboval ženské tělo, jak to vypadá, žádný vztah by ani nenavázal. Rodina mu plně dostačí, tam se realizuje naplno. Tam žije.
Tazatelka by měla několikrát navštívit tu rodinu a více je poznat. Moc bych za to nedala, že pokud udělá chybu a přítele si vezme, skončí jako jeho matka, takže ví tazatelka, jak žije jeho matka? Co vůbec v rodině znamená? Třeba také funguje jen jako levná pracovní síla...Ostatně to vypadá, že se přítel už ted chová jako jeho sobecký otec, nevidím to dobře a moc bych si od toho neslibovala. Povahově tazatelce vyhovovuje, protože ho vidí cca 2 hodiny denně, to je opravdu málo ho poznat..
Musím souhlasit s každým slovem. A protože jsem to sama zažila, poradím tazatelce jediné - odejdi. Expřítel taky skákal, jak si jeho otec pískal, jakože chápu, když má někdo hodně práce, sama nevím, co dřív, ale tohle už bylo přes čáru. Když jsme spolu někam vyrazili, byla jsem ubezpečená, že musíme být v pohotovosti kdykoli odjet zpět, kdyby bylo přítele potřeba. Kino - "kde zae lítáte" a tak dále a tak dále. Ex nebyl mamánek, ale tatánek a otci nikdy nic neřekl, ani když na mě ten útočil a ponižoval mě.
Děkuji, víckrát nechci. Raději chlapa s "normální" prací, než pseudopodnikatele, co neuvidí vyrůstat vlastní děti a na svou ženskou má pár hodin měsíčně.
Děkuji za odpověď. Těchto vlastností si na něm cením a jsem si plně vědoma, že v dnešní době se musí hledat. Ale přesně jak říkáte, měl by být čas i na nějaký výlet, to bohužel doteď nebyl. Co se týká jeho otce, tak je ve fázi léčení, vyléčit se to dá, ale to nechci předbíhat. Rodiče mají jeden barák se zahradou a další barák s dílnou. Starají se o zahradu a většinu času tráví v té dílně, kde často opravují auta. Taky jsou oba myslivci, takže se starají o les, zakrmují, staví posedy a tráví spoustu času v lese.
Myslím, podle toho co píšete, že jeho koníčky prostě jsou časově náročné a budete se muset s tím naučit žít, pokud s ním chcete zůstat.
Zahrada, dílna, myslivost- je vidět že v tom vyrůstal a nenechá si to brát. Pro něj je to NEJ...nestojí nejspíš jen tak mrhat čas na nějakých výletech - někdo to tak prostě má.Znám takových spoustu.
Tohle si dovedu zive predstavit, ale nebude to nikdy jinak, to si uvedomte a jestli takovy zivotni styl nechcete akceptovat, radeji hledejte jinde. Činorody clovek nebyva romantik a i ve vztahu s jednim partnerem uprednostni nejakou praci, nez randeni, vyznavani citu, empatii, na rekreaci ve dvou se spis nudi, ale je obvykle spolehlivy rodinny typ. Jako manzela byste ho mela porad pod dohledem, bud by byl v praci nebo pracoval doma, zkratka stereotyp, ale jistota. Pro nekoho nuda
Dobrý den. Je třeba si uvědomit, že jste to Vy, kdo není spokojený ve vztahu. Vy máte problém již nyní přijmout přítele takového jaký je a se vším co k němu patří. Pak nemá smysl v takovém vztahu zůstávat. Váš přítel má zřejmě jiné priority a nestaví si Vás na první místo. On dobře ví, proč se k rodičům chová tak, jak se chová a tráví čas tak, jak ho tráví. Pokud se s tím nedokážete smířit, hledejte si někoho na ty výlety a kdo Vám bude věnovat tolik času kolik byste chtěla, abyste se cítila ve vztahu spokojeně. Je zbytečné zůstávat ve vztahu který je již po dvou letech plný hádek, výčitek a nespokojenosti která pramení z toho, že se Vám přítel nevěnuje tak, jak byste chtěla. Pro něho jsou důležitější asi jiné věci..
Váš přítel ale nemá žádný důvod být nespokojený s Vámi. Vy mu za ty 2 hodiny denně poskytnete, co mu nemůžou pskytnout rodiče.Ostatní, tedy citové zázemí a lásku hledá a asi i nachází jen doma u rodičů. A věřte mi, je nedospělý a Vy tu pupeční šnuru nepřestřihnete. K rodičům uctu a pomoc jistě, souhlasím, ale ne za cenu zničení vlastní rodiny, takže váš vztah pro něj není rodina, rodina je pro něj jinde.
Já si to myslím úplně stejně jako Kapka a Eulálie. Je pro rodinu, ale s vámi, jako s rodinou, nepočítá. Kdyby jo, zapojil by vás do svého života. Takto si žije svůj život a k vám si příjde pro hezkou chvilku, když už tělo potřebuje. Má to bez komplikací, bez námahy.Popojděte o kousek dále! Škoda času, škoda trápení.
doplněno 08.06.16 10:18:Dam, zdravím Ta dívka nepíše, že to byl pěkný vztah, který se nemocí otce pokazil. Ona píše o mladém muži, který má spoustu časově náročných zájmů a povinností. Nemá zájem, ani snahu něco změnit. Má úplně jiný způsob života, jiné priority. Slečna až dostuduje, bude chtít svou situaci a tedy i vztah, nějak vyřešit. Nemyslím si, že mužský bude svůj způsob života měnit. Možná, že se pletu, ale proč by to dělal, když to neudělal doposud?
Teda, Babčo, ostré a upřímné. Původně jsem měl děvčicu za fňuknu, ale ona, to holka chce řešit a ptá se co a jak. Je ji líto dvou let vztahu, kde nikdo v podstatě nepochybil, ale už jí to prostě štve, že energie vztahu je mělněna jinde než mezi nima samotnýma. Podotknu - dlouho trvající nemoc se později stává otravnou a nepohodlnou, což někteří z nás chápou a jiní odsoudí jen proto, že jsem to popsal. Rozhodnutí být s tím klukem dál a nebo jít k novým zkušenostem .., bez pocitu výčitek, celkem tvrdá volba. Těžko můžem psát, holka zatni zuby a bojuj, když se nedočká ani pohlazení, pak je to vážně těžké.
Vy to vidíte jen z jednoho pohledu.Co když jí jen nechce tahat do depresivního prostředí?Žila jste někdy s někým kdo měl rakovinu?
Ono se těžko říká někomu kdo vás vychoval a je takhle nemocný počkej teď na tebe nemám čas.
Radíte hlouposti aniž by jste znali podrobnosti.
pro angell1985
Ale on tam chodí a chodil takto vždycky i před otcovou nemocí. Já žila s bratrem, co umíral na rakovinu několik let. Sestra umírala na rakovinu 5 let. Chcete říci, že tedy tazatelka má být trpělivá několik let? Jiné by to bylo, kdyby bydlel on doma pořád a otec byl odkázaný jen na jeho pomoc. Ale vypadá to, že je tam matka, která se stará o manžela a že by stačilo se na hodinku zastavit, vždyt otec chodí na čekanou...není na tom tak tedy, že by musel sedět u jeho postele několik hodin denně, ne na celé dny a víkendy, když už někde jinde založil svou rodinu. Když se s rakovinou přijde včas je i dobře léčitelná...Že se obětuje syn, no prosím, proč by ale se měla obětovat žena, kterou on používá cca 2 hodiny denně k uspokojování svých potřeb a jeho rodinu tazatelka nezajímá vůbec, asi proto, že se tam nemíní každý den dřít. Takže to pochopení by nemělo bý jen pro něho ale i pro ni. Já bych od toho šla pryč. Nemá to budoucnost. Je to jen využívání a vydírání otcovu nemocí. Je to lepší než říci pravdu - jsem raději doma,než u Tebe a s Tebou. Takže nechápu proč Vás pobuřují názory lidí, kteří to vidí jinak než Vy.
doplněno 08.06.16 08:49:A vážně se domníváte, že kdyby onemocněl její otec, že tenhle vykuk bude také chápavý? Když bude tazatelka věčně u otce a nebude mu moci tedy nabídnout denně to, proč ji vůbec zná, tak byste viděl, jakým fofrem by si našel jinou čekanku.
doplněno 08.06.16 09:01:Tazatelka píše, že se tak choval vždycky, že žil jen pro svou původní rodinu, ona byla na okraji. Takže argument, že nemocný otec může umřít není případný, umřít můžeme všichni, denně lidé umírají, častěji podle statistiky na infarkty než na rakovinu, dnes už je to běžná nemoc, která se uspěšně léčí. Protože člověk, který je už na tom špatně, neběhá po lese se zbraní. Vím to, že ti lidé pak mají uplně jiné starosti a už nemůžou to, co dříve. To je jako když svým dětem řeknu, jsem těžký kardiak, musíte u mě být každý den (nemám manžela na rozdíl od toho nemocného otce, který rozhodně není tak sám), tak jim sobecky zničím život i vztahy či manželství jen proto, že třeba i s rakovinou po vyléčení můžu žít klidně až do 90 let? To Vám přijde normální? Chce to méně hysterie v rodině toho pána co běhá po lese, ale syn u něho musí být věčně jak ocásek..Je to tak.
Nemůžete vědět jestli by mazal za jinou kdyby se situace otočila.Tohle je složitá situace a přijde mi jako nesmysl radit někomu když neznáte celou skutečnost.Proto také neradím,ale snažím se o pohled na věc z druhé strany.Je možnost,že rodiče mají věší hospodářství,prostě na to už sami nestačí a on byl vychováván k tomu že má doma pracovat.Třeba tohle takový člověk z města nechápe.Ten zná že po odpracování šichty se rozvalí doma na gauč,chodí na procházky a po barech.Slečna přeci věděla do čeho jde tak co?
Vy třeba svým dětem nebudete chtít ničit život a umřete si sama v klidu doma,ale každý to prostě vezme jinak.Teď tady můžete dělat ramena,ale kdyby přišlo na věc,tak věřte že vás to změní.Co se týče té rakoviny.Ona je rakovina a rakovina...neznáte stádium jaké má a proto nemá smysl argumentovat tím,že se u jiných úspěšně léčí.
Není to o tom, že by mě přítel nechtěl brát do depresivního prostředí. Od Vánoc to celé prožívám s ním, studuji zdravotnický obor a celou situaci chápu snad ještě více než jeho rodina (která se zdravotnictvím nemá nic společného). Rodina po mě často chce vysvětlit lékařské zprávy, ptají se mě co jaké vyšetření obnáší, jakou má naději,.. Pak přítel jede do lesa, zůstanu s jeho maminkou sama doma a zase se mě na všechno ptá, potom se mi tam rozbrečí a já už prostě nevím co mám dělat.
Jak jsem již zmiňovala výše, nechci po příteli aby se na rodinu (především otce) vykašlal, to ani náhodou. Ale chtěla bych aby si on a s ním celá jeho rodina uvědomila, že život není jenom o práci.. bohužel, tak to doteď pořád vidí a nezměnila to ani otcova rakovina.
Dobrý den. Nejste spokojená? Tak to změňte. Vdaná nejste, děti s přítelem nemáte. Manželky myslivců by vám určitě povyprávěli, že hodně času tráví samy, jelikož jejich muži jsou na čekané v lese. A že má své rodiče přítel na prvním místě? No, někdo to takto mívá nastavené a bojovat proti tomu je jak bojovat s větrnými mlýny. Váš přítel se nezmění, protože nemá důvod. Jemu to tak vyhovuje, jak to máte nyní nastavené. Zkuste si začít žít svůj život, on ten váš přítel to totiž tak dělá. K vám domů asi chodí jen pro hezké intimní chvíle a vyprané prádlo. To je dost málo na společný život. No a jakmile začnete žít svůj život, tak je to takový malý krůček k rozchodu, to totiž váš vztah asi neustojí. Dva solitéři ve vztahu, to je fakt moc.
Jeho člověk asi nezmění a máte úplnou pravdu, že pokud nejsou závazky, tak to jde všechno změnit relativně jednoduše. Děkuji za odpověď.
Máte doma sobce, jako je jeho otec. To, že se může přítel přetrhnout pro svoji rodinu nic neznamená, ale obětoval se někdy pro VÁS? Pro Vaši rodinu? Pro váš vztah? Proč byste měla pomáhat tedy Vy jim. Myslím že ne, chlap, který miluje, bourá mosty a ne tatínkovi kůlnu třeba, aby na Vás nemusel mít čas. Stačí mu ty 2 hodiny denně u Vás, víc ho to baví u tatínka a maminky. Víc ho to baví pokecat s tátou na posedu, než pokecat s Vámi.
Jak může dospělý chlap založit rodinu a pak se chovat jako mamánek. Když nutně potřebuji, mám tu syna za 5 minut. Ale nezneužívám jeho ochoty, protože respektuju jeho život a jeho rodinu. Syn má manželku totiž opravdu rád. Proto nehledá způsob jak se jí vyhnout, jak na ni nemít stále čas. Co v tom "vztahu" vlastně ještě děláte?
Dva roky je ten správný čas, abyste se rozhodla, jestli Vám tento vztah, a povaha přítele vyhovuje. Neprodlužujte to.
Opravdu nemá cenu čekat. Poznali jste se, poznala jste jejich rodinu a styl života, trávení volného času.
Vy budete matka jeho dětí, bude to Váš žívot. Nejste nyní již přesvědčená o kvalitním vztahu. Vybírejte pečlivě, zvažte pro a proti. Nyní se rozejdete lehce, jenom se rozhodnout a učinit ten krok. Později, ve svazku manželském, s dítětem, dětmi, bude rozhodování těžké, bolestivé, problémové, finančně ne moc lukrativní. Rozvodem s dětmi to nekončí, vždy se jedná o majetek, alimenty, styk druhého rodiče, prarodičů s potomky apod..
Ještě si někdy povězte mezi 4 očima, jak plánujete budoucnost. Kde budete bydlet, kolik plánujete dětí. To Vám také otevře oči. Jak píšete, že mají svoje bydlení a dílnu, je tam bytová jednotka možná připravená pro novou rodinu? A odpovězte si, chcete tam bydlet, nebudete se cítit trochu uvázaná a mimo?
Plánujete nějakou dovolenou? Nebo se ještě pozeptejte, kam přítel jako malý jezdil s rodiči na dovolenou /prázdniny/. I to Vám trochu otevře oči do budoucna.
no vidim to tak, ze on resi ted stihu s otcem, ktery sedi ve vlaku do Rakovnika a snazi se s nim travit co nejvic casu... pripadne se s tim nejak potrebuje poprat, a tak chodi na cekanou atd, a nema ted moc chut ani myslenky na lasku, tezko rict.. cili bud mu budete nejak oporou jestli to jde, a nebo z toho prchnete.
Dobrý den
Tak choďte s ním máte-li na to čas vy, na čekanou i k rodičům..., sice se nebude věnovat přímo vám ale budete se mít na očích budete spolu moci prohodit pár slov, zkrátka budete v kontaktu a smutno vám nebude...Zda-li mu na vás záleží nebo ne se ukáže, ale s těmi jeho aktivitami se to dá takto nějak "podchytit", pokud ne, tak mu to řekněte na rovinu, že si přejete trávit více času spolu...jinak pak rozchod...
Děkuji za odpověď, čas bych měla a když jsem to zkusila, tak se jeho otec na mě díval dost blbě a ani se se mnou nechtěl bavit. Měla jsem pak pocit, že je jenom otravuju. Nechci se s ním rozcházet v tak těžké situaci jakou doma má a taky mi přijde blbé se s ním rozejít kvůli toho, že nemá čas, ale povahově mi vyhovuje.
Zdar, napadlo vás mu někdy pomoct? Ostatní už napsal předemnou. Tátu má nemocnýho, neví jak to všechno dopadne, jak ještě spolu budou, tak se snaží udělat co mu na očích vidí, spíš potřebuje podpořit.
Předřečníci mají pravdu. Víte co srandy se dá užít i při práci? Víte, jaká je to pohoda, když něco doděláte, dáte si třeba kafčo a kocháte se pohledem nad dobře vykonanou prací? A teď budu možná trochu drsná, Víte, to že se přítel věnuji tatínkovi je jen dobře. Toho má jednoho jediného... Přítelkyň bude třeba mít v životě více...
Já jsem mu nikdy nezazlívala, že se chce věnovat svému otci, do jisté míry to zcela chápu, ale podle mě je tohle příliš. Přítel přijede z práce domů a přijdou doslova rozkazy, co se musí doma udělat. Nikdo neřekne slovo "prosím". Nehledě na to, že mi někdy přijde, že dělají blbosti a věci na kterých nezávisí právě život. A taky mají druhého syna, který doma takhle nepomáhá..
Ano, napadlo mě mu někdy pomoct, ale né při všem jsem platná a některé věci jsou prostě chlapské záležitosti.. Tátu má nemocného, chápu, že pro něho chce udělat první poslední, ale on se má šetřit, podstupuje chemoterapii, a taky ten problém s tím časem byl i předtím, psala jsem, že se to tím ještě více umocnilo.
Upřímně řečeno, asi nemá smysl pokračovat. Myslivci a rybáři provozují časově náročnou činnost, ale není-li jiná překážka, nevidím v tom problém. Nicméně v okamžiku, kdy přijde rodina (partnerka a zejména děti), je potřeba přehodnotit priority, přizpůsobit se aktuální situaci a případně některé věci omezit. Já osobně si nedokážu představit, že bych trávil volný čas tím, že bych seděl na zadku někde v klídku u rybníku nebo v lese a současně věděl, že manželka s dětmi doma kmitá. To je tak trochu sobecký přístup.
Byl sem ve stejné situaci jako je Váš přítel.Otci také diagnostikovali rakovinu...ovšem s tím rozdílem,že nám řekli max. 6 měsíců.Měl ji metastázovanou,obrovské bolesti a sestry mu jezdily píchat narkotika.Do toho mi začali vyhrožovat propouštěním v práci a aby toho nebylo málo měl sem přítelkyni se kterou sem se také skoro neviděl a stále jsme se hádaly.Nebojte že Vás nemá rád.Jen je to docela psychicky náročné.Třeba se chodí jen do toho lesa uklidnit.Jak se říká vypadnout od reality.
doplněno 08.06.16 00:29:Jen sem dopíšu.Zkuste se vžít do situace...dopoledne v práci děláte jak blbci (fyzicky náročná dřina).Přijdete domu a místo odpočinku musíte letět makat kolem baráku a na poli.Doma,tam na vás čeká někdo kdo má obrovské bolesti a večer dostanete vyčteno od přítelkyně že se jí nevěnujete.
Naprosto Vás chápu.. Otci od přítele neřekli, že mu zbývá několik měsíců nebo let. Je ve fázi léčení, kdy se to může vyléčit. Chemoterapii zvládá dobře, a proto doma pořád pracuje. Psala jsem výše, že mi kolikrát přijde, že vymýšlí blbosti, jen proto, aby se prostě něco dělalo a nesedělo se doma. Přítel mi pak argumentuje, že ho přece nenechá něco dělat samotného. A když už jsme spolu, tak zase "zdrhá" domů, protože tátovi slíbil, že večer půjdou na čekanou.
Zkrátka a jasně mi to přijde tak,že slečna je přesvědčená že přítele pustí k vodě a tady jen hledá ospravedlnění.Prostě chce slyšet že udělá dobře a že by to udělali i všichni ostatní.
Pro Angell1985: Já si dovolím s vámi nesouhlasit. Slečna psala, že problémy ve vztahu byly ještě před tím, než jejímu příteli onemocněl otec... A i kdyby to byla pravda, že chce svého milého opustit a hledá ospravedlnění, tak proč by to bylo tak špatné? Ona není spokojená, evidentně jí na vztahu něco už dlouho vadí. Pro jejího přítele by to možná byla rána, k nemocnému otci ještě kopačky od přítelkyně. Ale nakonec by se s tím asi smířil a našel si k sobě jinou, která jeho způsob života bude respektovat a která by dokonce jeho způsob života přijala za svůj - to znamená jezdit pravidelně k jeho rodičům a tam pomáhat a ve všem příteli vyhovět a tolerovat přítelovu zálibu v myslivectví. Možná, že takovou najde a bude žít štastný život. Možná ale, že nikoliv. A nyní si položme otázku, co dělá přítel pro ni? A to, že někdo radí jinak než vy - od toho je to tady veřejná poradna, aby každý napsal svůj názor. A tazatel si může vybrat... a třeba za svůj si tazatelka vybere zrovna názor váš. Vy jste si něčím podobným prošel, můžete ji třeba inspirovat k řešení jejího problému.
doplněno 08.06.16 13:58:A vy jste Angell1985 neměl nikdy potřebu se svěřit se svým problémem a poslechnout si názory jiných lidí i bez toho, že byste se jejich názorem potom řídil? Víc hlav, více ví. A o to tady asi jde. Nakonec i vy jste sem přidal svoje mínění, ne?
Já neznám slečnu,jejího přítele,natož podrobnosti jejich vstahu a proto nemůžu radit at jde od něj nebo ne.Ostatní to asi z tech pár vět dokážou.
Já netvrdím že je to špatné se ospravedlnit.Jen mi to přijde přijde jako slabošství.
Slečně myslím že není 10 let a bude dost stará na to aby šla za přítelem a řekla mu to co tady psala.Rozhodně by to bylo smysluplnější než si nechat organizovat život anonimními lidmi.
Nemyslím si, že je to slabošství. A naprosto chápu, že slečna po 2 letech "vztahu" začíná situaci hodnotit. A jistě zvažuje i "zaječí" variantu. Ono je to totiž tak, že i jí utíká čas pro založení rodiny. Věčně se nedá čekat, biologické hodiny tikají a těch pokusů najít si partnera pro život zase tolik nestihne, protože každý takový pokus zabere čas. Ono je sice pěkné, že partner má smysl pro svoji rodinu - pomáhá rodičům a věnuje se nemocnému otci. Na druhou stranu ale má partnerku a je naprosto normální, že pokud to myslí vážně, měl by svoji aktivitu směřovat také tam. I za cenu, že se bude moci svým rodičům a svým zálibám věnovat méně. To dokážu poradit i ná základě těch pár vět, co zde padly.
Nechci se s přítelem rozejít a slyšet názory od cizích lidí, že dělám dobře. Chci příteli pomoct, chci mu být na blízku, ale taky od něho čekám zpětnou vazbu. Ano, když se vidíme, tak je vše v pohodě. Je mi blbé se s přítelem rozejít kvůli jeho rodičům...
Milá Netuším, uvědomte si, že on nechce být často s vámi, nechce, abyste mu pomáhala. Řeči dospělého mužského, že musí pomáhat rodičům, to mi příjde jako velmi dpbrý a dokonce i uvěřitlný důvod výmluvy. Pochopte, že chce jen ty hezké chvilky, kdy je s vámi sám, pod peřinou. Ale o víc nestojí, nechce. Protože: Kdo chce, hledá způsoby. Kdo nechce, hledá důvody.
Víte, já nechápu, v čem chcete přítelovi pomáhat? No nemá jednoduchou situaci, to je pravda. Ale ta bude ještě horší, jestli o svého otce přijde a jeho matka zůstane na hospodářství sama... To pak teprve bude potřeba každé mužské ruky, která tam bude dělat. Vy jste ještě mladá, ale jsou zde na poradně lidé s životními zkušenostmi... Myslím si, že pak váš přítel jako dobrý syn bude doma pomáhat, protože mu to prostě jinak nedá. Není to nic odsouzeníhodného, že chce rodičům pomáhat. Je to pěkné. Ale pak to chce mít k sobě partnera, který toto bude akceptovat a nebude mu to ale vůbec vadit. Protože si myslím, že se váš přítel vůbec ve vztahu k vám nezmění. Jeho původní rodina bude stále na prvním místě, a vy až ta druhá...
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.