Nejste přihlášen/a.
Dobrý den ,
V běžných sytuacích nejsem zvyklá povídat cizím lidem o vztahu se svým partnerem podrobnosti. Momentálně jsem, ale v sytuaci, kterou opravdu nevím jak řešit a jak si s ní poradit.
Vím, že ženské chápání se od mužského velmi liší a názory obou pohlaví jsou mnohdy zcela různé.
Ale já se dostala do stavu, kdy nechápu co můj partner cítí, proč tomu tak je a jak to můžu řešit.
Abych se dostala k věci jsme s partnerem necelých 6 let (1 rok spolu bydlíme). Máme společné přátelé a dá se říct, že všude chodíme spolu( samozřejmě mu nezakazuju jít si sednout sám s přáteli z práce, což chodi zhruba 1-2x za měsíc).
Vše probíhalao docela v klidu,klasické soužití sem tam s hádkou, která se vždy vyřešila.
Poslední dobou je, ale jak vyměněný..Už více jak týden jsem cítila, že se něco zásadního děje, vůbec se se mnou nebavil, nekomunikoval a chodil kolem mne jako bych tam nebyla.
Nedávno z něj vylezlo, že mne neustále miluje, že mě nechce opustit jen potřebuje na chvíli bydlet někde jinde, mimo naší společnosu domácnost. Po překrásném společně stráveném víkendu se najednou sbali a že jde k rodičům na pár dnů, ale moc rád mě kdykoli uvidí. Že klidně někam zajdem že se na našem vztahu nic nemění jen bude jinde.
Celou sytuaci co cítí jsem chápala a ikdyž s bolavým srdíčkem odsouhlasila.
Nadešel den D kdy sei tedy sbalil pár věcí a odešel...Neuplynula ovšem ani hodina a byl zpět, že si o tom promluvil doma a že útěkem se to řešit nedá a že si jako dva rozumní lidé musíme více povídat a sem tam si o problémech promluvit.
Byla jsem opravdu nadšená, že to takhle pochopil,protože ho velmi miluju.
Dva dny byly opravdu super, pořád jsme se k sobě tulili, obímali se, milovali se a povídali si.
Třetí den po probuzení byl opět krásny, ale pouze dopoledne. Jakmile mne vyzvedával po nákupu v obchodě byl jak vyměněný a znovu se mnou nepromluvil celý den ani slovo. Sedla jsem si tedy vele něj a s citem jsem se ho ptala co se děje, jestli jsem něco udělala a že at mi to řekne že si promluvíme.Jediné odpovědi které jsem se dočkala bylo pouze mlčení.
mám z toho všeho v hlavě opravdu zmatek a nevím co si o tom mám myslet .
Na 100% vím, že nikoho jiného nemá a celý den jsme oba v práci tudiž si myslím, že ponorka to snad taky není.
Moc Vás žádam o radu nebo alespoň vysvětlení co se v té jeho kebuli děje.
Děkuji
Čtenářka
Ze svojí i ze zkušeností jiných chlapů vím, že jedna z chyb co dělají ženy je pověsit se na chlapa a dusit ho do nekonečna - co ti je, co máš, co se u tebe děje atd. Většinou za tím vidí jinou ženu. Stává se to nejen u mužů ale i u žen. Prostě příjde období, kdy se začne projevovat stereotyp, jak doma, tak v práci. Obyčejně pomůže vybočení ze zajetých kolejí, tím bych si vysvětlil ten odchod. Takže ho nechte v klidu, moc na něho netlačte a pokuste se narušit váš stereotyp vlastní aktivitou aby ho to zaujalo. Udělejte si novou hlavu, jděte s kámoškou na kafe, dnes jsem nevařila, půjdeme na včeři atd. Mohla by to být dobrá cesta. Ale jiste sama víte co by se mohlo dělat a nedělá se. Pěkný den
Luisy,Vaši situaci,chápu jako normální stav, po šesti letech každý vztah zevšední. Protože doba zamilovanosti je pomíjivá.Váš partner asi má něco v hlavě,možná ho něco něco trápí a zatím se Vám nesvěřil. Na 100% nikdy nic nevíme,a co se v té jeho kebuli děje ví jenom on. Možná zdravotní problém,možná se nudí-nechce mimčo?Máte vůbec společné zájmy?Nějaký cíl?
Dejte mu čas,nenaléhejte,příležitostně si otevřeně promluvte.
Možná se Vám nebude líbit tato otázka. Přemýšlela jste někdy proč ho milujete?
Mockrát děkuji amlím
Proč ho miluji...tahle otázka mne ještě nikdy nenapadla..ale docela s přehledem mi na mysli vyplývá moře věcí proč miluju zrovna ho a proč ho miluji tak dlouho...Nikdy jsem nepotkala někoho tak zábavného, upřímného a hodného. Jsem ráda, že ho mám. Samozřejmě jako každý ve vztahu bych ho někdy nejradši majzla pánvičkou.
Při společném rozhovoru jsem mu řekla, že mne mrzí když projde kolem a ani se neusměje ani me nepohladí, vše se zmenilo, ale pouze na 2 dny a už je to tu znovu..Nevím mám být na něj naštvaná nebo pouze smutná. Neumím si na tuhle otázku odpověďět proto do nekonečna sedím v kuchyi a hledím na spárymezi kachličkama a ptám se co jsem udělala špatně .
Zrovna jsem se při počítání tohoto dotazu chystala napsat něco v podobném duchu jako Coteda Jako žena radím totéž - nerýpejte v něm, co se mu děje. Ale hlavně nestresujte sama sebe. Neudělala jste žádnou chybu, o chyby tady nejde. Jestli se o své trápení podělit nechce, není důvod, abyste se tím trápila ještě Vy. Najděte si nějaký zájem, něco, čím sama sebe rozptýlíte, nechejte ho, at si zaleze do té svojí jeskyně a pěkně se v tom vyráchá, když mu to pomůže. Když budete smutná, ještě ho (aspoň podle mě) víc "znechutíte". Jo, to se mi to říká, ale snažím se v těch situacích o totéž a obvykle to pomůže. Nejdřív se naštvu, že mi znepříjemňuje den, pak se snažím zjistit, co se děje, ale když podruhé řekne velice výmluvné "NIC" :D , řeknu si - kašlu na tebe, zájem jsem projevila, nechceš mluvit, nemluv si, já jdu s kámoškou do kina, nazdar večer. Pořád protiva? Fajn, zítra si jdu zaplavat... No a ono mu to začne po chvíli být líto a přidá se nebo tak. A kdyby to měo být něco vážnějšího - stejně nic nevyřešíte, dokud Vám nic neřekne, takže dopředu se stresovat opět nemá smysl. Užívejte života! Je jasné, že ho máte ráda a je Vám to líto, ale i Vy máte právo na radost. Ne vždy se dva shodnou, tak to bývá, ale neužírejte se tam, kde to není potřeba. Hodně sil a štěstí
Milá Luisy, přestaňte se trápit nepochopitelnými pochody myšlenek (?) v mužském mozku a hleďte si víc sebe. Už kdysi jsem v podobné odpovědi použila slova "záchranný kruh". Vybudujte si kolem sebe záchranný kruh zájmů, přátel, radostí. Pak Vás máloco ohrozí, vždycky se najde něco, co Vás potěší a k čemu se můžete upnout. Spáry v kachličkách to ale nejsou. Jděte do fitka nebo aspoň do lesa na houby. Sedněte na kolo a ujeďte pár kilometrů krajinou. Nesportujete? Já taky ne. Já chodím do knihovny. Knížky mě dostaly zatím ze všeho. Zkontaktujte dlouho neviděnou spolužačku. Nevím, co by Vás bavilo a naplňovalo, ale nemusí Vás pokaždé najít doma, očekávající a -promiňte- dusící. Mluvím ze zkušenosti 25letého manželství. Rozvolněte ten vztah, nechte si prostor pro sebe. Chápu, že zatím máte spíš snahu se ze všech sil držet a vystýlat hnízdo. Všechno přijde a rozhodnete se k tomu jako dva nezávislí lidé. Držím palce.
Milá Luisy,
já se domnívám, že Váš přítel má jinou přítelkyni.
Chodíte spolu 6 let , nemáte děti, neplánujete žádnou budoucnost? Takový vztah, kdy spolu lidé chodí roky je tzv. "přechozený".
Kam váš vztah míří? Čím ho naplňujete? Bez potomstva nemá váš přítel žádnou zvláštní motivaci stále setrvávat s Vámi. Nepíšete kolik je Vám let a co společně podnikáte, co Vás drží pohromadě, ale věřte, že děti jsou velmi dobrá životní náplň. Navíc obvykle oba partneři společnou zodpovědností mentálně dozrají. I když muži občas vyhledávají sexuální partnerky jinde než doma, rodina je nakonec udržuje v "hnízdě".
Je možné, že Vašeho přítele ulovila poněkud cílevědomější žena. Muži jsou velmi čast přitahování rozhodnýmu ženami, které vědí, co chtějí.
Za všechny odpovědi Vám moc všem děkuju...Ani si nedovedete představit jak mi pomáhají a cítím se mnohem lépe. a začínám si uvědomovat, že jsem opravdu byla jen s ním a zanedbávala kamarádky a vůbec sama sebe.
Na odpověď "prababičkymery" jserm chtěla jen dodat, že děti opravdu nejsou to co teď potřebujeme jelikož jsme oba ještě mladí a názorově v tomhle ohledu naštěstí stejně nasměrovaní:o))
Máme opravdu dost živého ročního pejska tak ten vydá za 20dětíAle i přesto děkuji za odpověď
Všecko, co přede mnou napsali, je pravda a já jsem poklikala souhlas. Jen bych chtěla dodat-udělejte všecko pro to, abyste nevzbuzovala lítost. takové:Podívej se, co se mnou děláš! Narovnejte se, upravte se, případně to chce holiče a něco nového na sebe. Nemyslím drahou věc, stačí tričko. Nabídnout neutrápenou, ale usměvavou ženu. Uvědomí si velmi brzy, o co by přišel. A neprobírat, nemlátit prázdnou slámu!:D
doplněno 30.09.09 11:00:Kolegyně inžinýrka má pravdu největší. Když se vrátí zpět k vám na zem, tak proto, že jste taková, jaká jste. A je potřeba žít svůj život co nejkvalitněji. A pak těm, kteří jsou kolem, přinášet štěstí, případně pomoc. Ale nežít život pro někoho, který to většinou stejně neocení nebo je mu to na přítěž.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.