Nejste přihlášen/a.
Dobrý den, mám takovou choulostivou otázku, jelikož mám před sebou velké dilema. V létě roku 2015 jsem onemocněl psychickou chorobou - psychózou a léčil jsem se s ní na psychiatrické léčebně. Když jsem po léčení nemocnici opustil, nadále jsem užíval léky, které jsem však po chvíli ze zvědavosti přestal brát a nemoc se mi opět vrátila, chvíli jsem duševně trpěl, ale zároveň jsem si stavy i užíval (brečel jsem štěstím apod.). Nakonec mě však proti mojí vůli opět zdrogovali léky. Chtěl bych totiž s psychózou žít a všem psychotikům tak dokázat, že se to dá zvládnout i bez léků. Možná to nezvládnu, ale není to snad zbytečné říkat, když jsem se o to ani pořádně nepokusil? Normální život mě nebaví, protože je pro mě příliš nudný a depresivní. Navíc mi léky otupují mysl a já nedokáži pořádně myslet a skutečně tak potom nemám žádnou chut do života. Popravdě mi připadá, že je to s léky mnohdy ještě horší. Myslím, že to zvládnu - je to jen o přehnaných emocích a abnormálním myšlení a právě fantazmagorické myšlenky mě k tomu nejvíce lákají, protože se pokouším o psaní knihy, které mě baví a pokud se mi to podaří, tak bych se tím chtěl do budoucna i živit - myslím si totiž, že jsem v tom hodně dobrý (mám vymyšlený skvělý děj na kterém má mimotěk zásluhu právě prožitek s psychózou - PS: musí se líbit každému...snad, možná...ne - určitě!) ...Ovšem když mi všichni šlapou po hlavě a jen slepě do mě cpou léky, tak budu do konce života jen obyčejná neštastná nula, která se od ostatních ničím neliší a to já nechci...co si o tom myslíte?
A co od nás chcete? Rozhodnout se musíte přece sám. Sám potom ponesete případné následky.
Jak jednoduché pro nás bude Vám odpovědět, že doktorům musíte oznámit, že se odmítáte léčit. Že přestáváte chodit na kontroly, vybírat v lékárně léky na předpis, a tedy je nebudete brát. Stane se z Vás neukázněný pacient. Ale, co když potom budou nějaké následky? Myslíte, že to zvládnete, jste přesvědčen, že ano? Pokud ne, budete říkat, že my tady na poradně jsme Vám dali požehnání?
Chtělo by to nějakou alternativu, mít náhradní možnost léčby, vše prokonzultovat s různýmmi lékaři, zjistit možný dopad neléčení. Chce i načíst vše, co na internetu najdete, příběhy, příznaky, léčbu apod.. Požádejte lékaře o snížení léků, nebo nasadit jiný druh. Přinejhorším změnit lékaře a třeba i u toho nového bude jiný postup léčby, jiná diagnóza.
Pokud spácháte nějaký trestný čin, budete se odvolávat na svůj špatný psychický stav? Co když ublížíte sám sobě? Co Vaši rodiče? Ani nevíte, jakou bolest jim do konce jejich bytí způsobíte, pokud byste sám sobě úmyslně i neúmyslně ublížil.
Zkuste si něco načíst, zajímejte se o alternativní léčbu, změňte svůj jídelníček ve prospěch kvalitních potravin,ovoce, zelenina, ořechy, mléčné výrobky, ryby, obiloviny/, omezte tučné a červené maso, tuky, cukr, kávu, alkohol, čtěte složení potravin, nekupujte kde je složení plné chemických látek atd..
Udělejte si pravidelný životní režim, stýkejte s lidmi, ze kterých máte dobrý pocit. Choďte pravidelně na procházky, do kina, nebo lépe do divadla, na výstavy, na koncerty, můžete zařadit i nějaké cvičení. Joga, pilates, běh, aikido, plavání v bazénu, a pod..
Pokud Vás napadnou nějaké chmury, nehledě na výše uvedené, sedněte si do cukrárny a dejte si dobrý zmrzlinový pohár s ovocem. Třeba přijdete na jiný pohled na svět.
Každý den zkuste udělat v domácnosti malou práci ku prospěchu všech členů rodiny. A neseďte dlouho u PC.
Chci jen názor, jak se na to lidé dívají...navíc nemůžu být přesvědčen, že to zvládnu, jen to chci zkusit a pokud to nebudu zvládat tak se budu poslušně léčit...psychóza mě zajímá a ještě více mě zajímá jestli se s ní dá žít... je to sice těžší život ve smyslu soustředit se na práci nebo na vztahy a chování, ale konec konců nejde o nic jiného než o pouhé přehnané vnímání emocí a neuvěřitelné myšlenky, které mnohdy postrádají smyslu...některé jsou zase hluboce filozofické ...je to prostě odpornost i krása zároveň, člověk to musí zažít
je to-řekla bych-až intimní záležitost..jen vy sám víte,co vaše stavy vám přinášejí,případně o co vás ochuzují.Váš příspěvek- jeho ton,mi připomíná stavy mojí sestry,která trpí bipolární poruchou.V jedné chvíli je mistryní světa,vše je úžasné až by štěstím brečela,vše je zalité sluncem,vše se jí bude v životě dařit,..to mi připomíná váš příspěvek.Bohužel,zažila jsem u ní i odvrácenou tvář a věřte,vidět byste to nechtěl...doufám,že vy takové stavy mít nebudete,i když mně připadá nemožné,abyste si takhle optimistický náhled udržel stále...trošku vás zklamu, lidé si žijí svoje životy a nejsou obyčejné nuly - mají všichni své prožitky,každý člověk je něčím vyjimečný...promiňte,ale jim můžete připadat nudný právě vy-vždy záleží na tom kdo se dívá a co chce vlastně vidět.Co vám přinese to,až budete delší dobu bez léků . to buď znáte nebo se dozvíte a přeju vám at je to jen dobré...jinak - pokud nevěříte svému lékaři,že ,vám šlape po hlavě, - proč nezkusíte jiného?Psychické nemoci se totiž mohou zhoršovat,když se neléčí,stejně,jako každá jiná nemoc...
Na Vaši odpověď, zda se dá s psychózou žít Vám odpovím = bez léků - nedá. Nenapsal jste, alespoň jsem si nevšiml, jakou psychózou trpíte. Obecně, psychózy jsou nejzávažnější psychiatrické diagnózy. Patří sem projevy, jako halucinace zvukové, pohybové.. - bludy. Nezvládnutelné výkyvy nálad deprese - mánie..., které ohrožují pacienta i okolí. Nesnažte se ubližovat sobě a svému okolí. Nesnažte se nic zkoušet, je to zbytečné. Znám množství lidí, kteří, například na schizofrenii, berou troje léky, docházejí i na injekční aplikace a jejich život není stále zcela uspokojivý = bez léčby už tady nejsou. Pokusit se s doktorem najít lék, který vás bude méně tlumit, bude na vás více šitý, to můžete zkusit.. to je ale vše. To, že jste v léčebně už byl, pouze poukazuje na to, že trpíte závažným problémem. Nesnažte si nic nalhávat, nejste Rambo z filmu, který jen tak a sám vyhraje nad psychózou..Lidé s psychózou mají tendence nebrat léky (více než 60%) ale výsledkem bude jen to, že ublížíte sobě, okolí a nejspíše se ocitnete opět v léčebně a tentokráte riskujete i to, že s požehnáním rodiny, tam pobude pěkně ale pěkně dlouho.
mám akutní polymorfní psychotickou poruchu se schizofrenními příznaky...každopádně máte pravdu, ale na druhou stranu já to už zažil a vím jaké to je. Je to těžké, ale prostě cítím v sobě jakoby povinnost to zkusit. Nevím, je to jen vysoká činnost mozku...mozek zkrátka neví coby, ale já se toho nebojím... zajímalo by mě co dělali lidé s psychozou kdysi ve středověku, nebo před novověkem, kdy ještě nebyli léky...vůbec jak je brala společnost a hlavně jak to zvládali oni
Zvládali to všelijak. Někdo byl nemocný pokládán za blázna, podivína, možná proroka... Společné jim bylo to, že bez léků, ve stavech, kdy nad sebou neměli kontrolu, končili špatrně. Někdy umrznutím, jindy spadnutím z mostu nebo na hranici. Trochu vás podezírám z toho, že jste se dostal do ambulantní léčby s tím, že budete poctivě lupat léky a na nás chcete "požehnání", možná chláchol k tomu, abyste je brát nemusel, prostě zkusil znovu objevit Ameriku...Tohle od nás ale chtít nemůžete., vaše onemocnění je závažné..
jak to zvládali?Nezvládali,zavřeli je do blázince nebo chudobince a svazovali do kozelců...nebo klecí...v prvním příspěvku jste dignozu nepsal...tohle je závažné,nezvládnete to sám a bude hůř pokud nevyhledáte lékaře.
Dobrý den, svou psychózu máte rád a evidentně si ji užíváte (bez léků). Tak proč jste přistoupil na tu léčbu a nepěstoval si dál svou psychózu? Zdravím!
já na léčbu nepřistoupil, poprvé mě odvezli do nemocnice rodiče a podruhé taktéž...akorát k psychiatrovi a teď k němu musím docházet na injekce...
Rodiče? Z toho mi vychází, že jsi nezletilý. Protože pokud bys byl zletilý, nemůže tě proti tvé vůli nikdo přinutit se léčit. Tedy v případě, že by u tebe neplatilo omezení svéprávnosti.
je mi 21 už jsem bydlel sám, ale pak jsem se vrátil zpátky a teď bohužel žiju u rodičů právě kvůli psychóze...a nevím co je na tom tak zvláštního, když spousta mladých po dvacítce žije u rodičů ...navíc největší problém je právě s nima, protože s neléčením pochopitelně nesouhlasí ...to ještě budu muset řešit
Já naprosto nemám námitky proti tomu, že bydlíš u rodičů. Teď, když jsi doplnil další info ohledně svého problému si naopak myslím, že je pro tebe dobře, že jsi u nich. Že rodiče nesouhlasí s přerušením léčby jako rodič chápu. Rozhodnout se ohledně léčby bude na tobě, stejně tak, jako budou na tobě další věci... Každopádně držím palce.
Pokud máte psychozu (nepíšete jakou...), léčil jste se a už se neléčíte... a myslíte si, že bez léků nemoc porazíte. No nevím, je to stejné, jako kdybyste měl diabetes mellitus a odhodil injekce inzulínu, že diabetes vyléčíte alternativní léčbou za pomoci kyvadélka. Tak si to přeberte, jak umíte.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.