Nejste přihlášen/a.
Ahoj, zajímal by mě váš názor.
Přes rok chodím se svým přítelem (já 27, on 29). Asi před půl rokem proběhlo seznámení s jeho matkou (neustále ho urgovala, že mě chce poznat atd.). Jenže od té doby furt otravuje (schválně používám tohle slovo, protože mi její aktivita prostě vadí) a chce se vídat. Chodit na večeře, chodit na výstavy, chodit do divadla. Ale já nechci. Absolutně na tohle stýkání nemám náladu, ona mi ani není moc sympatická, navíc chci volné večery věnovat kamarádům a nebo prostě odpočívat, tyhle setkávání s jeho matkou jsou pro mě spíš stres, ačkoliv není nějaká nepříjemná nebo zlá, ale prostě mi není extra sympatická. Zatím jsem skoro všechno odmítla, ale samozřejmě pár dalších setkání proběhlo. Jenže pro mě by bylo optimální se s ní vídat třeba jednou za čtvrt až půl roku. To mi přijde normální. Ale ona každou chvíli mému příteli píše, jestli půjdeme na večeři, do divadla, at k ní přijdeme na oběd. Jo, možná to zní nevděčně, ale já NECHCI. Ona je rozvedená, takže se asi nudí, navíc bratr mého přítele měl přítelkyni, která se s ní často vídala a jezdili na výlety apod., tak si asi myslí, že to je normální.
Co mě ale dostalo, je následující věc: Každý srpen si na 2-3 týdny pronajímá nějaké patro ve vile Itálii nebo kde, zkrátka tam jezdí na dovolenou. Už před půl rokem při našem prvním setkání říkala, at tam na týden s přítelem za ní přijedeme. Řekla jsem, že uvidíme, ale příteli jsem řekla, že fakt nehodlám trávit dovolenou (které mám velmi pomálu) s jeho matkou. Minule s tím otrovovala opět a teď, v úterý, zase. "Tomáš (přítel) říkal, že ty za náma asi v srpnu nepřijedeš..." oznámila mi s hrobovým výrazem, jako by to bylo něco příšernýho. Nemohla pochopit, že si nemůžu jen tak vzít dovolenou, kdy ONA chce. Samozřejmě jsem jí neřekla, že nehodlám trávit dovolenou s ní. Ale to fakt nehodlám.
A už mě to prostě naštvalo. Naštvalo mě celý to úterý. Šli jsme s přítelem na vernisáž, den předtím mi najednou oznámil, že jeho matka jde taky. Řekla jsem mu, že doufám, že tam budeme co nejkratší dobu (muselo mu být jasný, že nemám náladu na jeho matku). V úterý odpoledne mi najednou napsal, že jeho matka zarezervovala restauraci po tý vernisáži, takže s ní ještě půjdeme na večeři. A tam otravovala s tou dovolenou. Fakt jsem se musela držet, abych jí neřekla, že do nějaký Itálie si klidně pojedu sama, ale ne s ní.
Od tý doby jsem skoro nepromluvila ani s přítelem, tak nějak mě to celkově naštvalo a nemůžu si pomoct, a nemám chut vidět ani jeho. Včera se za mnou stavil a ptal se mě, proč jsem naštvaná, pak řekl "Já vim, tebe štve moje máma. Já vim, že prudila s tou dovolenou, ale já za to přece nemůžu...". Ne, nemůže, ale sám by na tu dovolenou nejel. Ale přitom jako důvod je oficiálně to, že já nemůžu. Ale přitom kdyby měl jet on sám s ní, tak taky nikdy nejede. Pochopte, on není žádný mamánek, po rozvodu své matky žil s otcem, dost často ho jeho matka taky štve atd. Jenže narozdíl ode mě je EXTROVERT, takže ty různé společenské setkání jako večeře, divadla apod. mu přijdou úplně v pohodě. Já jsem ho své matce taky představila, ale viděli se jednou, taky z toho nebyl nijak nadšený, měl trému, ale taky to bylo jen JEDNOU.
Jak mu mám říct, že mě to štve, abych nepůsobila jako úplná kráva? Já už se děsím, až zas ona jemu napíše, jestli se stavíme o víkendu apod. NE, NECHCI SE STAVIT.
P.S.: Ještě bych dodala, že s přítelem spolu zatím nebydlíme, každý bydlíme ve svém pronájmu. Uvažovali jsme o společném bydlení, ale děsím se, že by nás tam ta matka chtěla furt naštvěvovat a to už bych nemohla říct "ne", protože by prostě šla za svým synem. Mám mu tuto obavu také říci?
P.P.S.: On se se svou matkou sám nijak často nevídá. Podle mě jde prostě o to, že ona nemá co dělat, a když zjistila, že si našel holku, tak si řekla, že aspoň bude mít (ona) někoho, s kým pořádat různý výlety apod. A třeba si i pomyslela, že aspoň víc uvidí svého syna.
Zatím opravdu působíte jako úplná kráva. To jsou Vaše slova, nadávat bych si Vám nedovolila. Jste pichlavá jako ježek, sobecká. Sama si ráda užijete, zajdete do společnosti apod., ale matku druha nemusíte. Co Vám udělala tak hrozného? Zve Vás na oběd, do Itálie...kdyby si Vás nevšímala a odmítala Vás, taky by se Vám to určitě nelíbilo.
Chce to zlatou střední cestu. Jednou s matkou, dvakrát sami. Je možné, že touží po ženské společnosti, třeba měla několik synů a ráda by někoho na ženské problémy. Co Vám to udělá? Dobré slovo nic nestojí, ale zmůže mnoho.
Uběhne 20 - 30 let a budete na tom, jako ona. Ráda byste se s někým pobavila, popovídala, někam zašla a dívky Vašich synů, či dokonce Vaše dcery po Vás budou jen natahovat pysk. Pak si vzpomenete, jak té paní asi bylo.
Přestaňte být kráva, začněte být slušná dívka. Občas klidně s matkou, třeba jednou týdně. Jinak jí vysvětlete někdy třeba u kávy, že byste občas také rádi svůj program, se svými známými. Ale ne hned být nafouklá. Jednou budete ráda, po Vaší svatbě, až Vám pohlídá vnoučata. Nemám pravdu? Pořád lepší, když se chce přátelit, než kdyby na Vás sočila.
Já se přiznám. Kdyby o mně budoucí snacha měla takový zájem, jako Vy, radši bych syna zmydlila tyčkou z plotu, aby dostal rozum a s podobným tvorem ukončil známost. Většinou dělají často rozbroje tchyně, ale jak vidno, i snacha může být pěkná... Jaga.
Dlouhý, předlouhý čtení. Já se nebudu možná tolik rozepisovat , ale musím Vám říct, že Vás chápu a cítím s Vámi. Něco podobného jsem měl. Pořád nějaký návštěvy, každý víkend někde v řiti u někoho doma. Když ne my, tak přitáhli k nám. Když přišel můj kamarád, bylo zle. Jsem OSVČ a z její rodiny nikdo OSVČ nebyl. Všichni se domnívali, že já musím mít vždycky na všechno čas, protože jsem přeci pánem svého času a pracovat nemusím, když nechci. Vždycky jsem jí říkal at si ti její známí vezmou neplacené volno až já budu chtít návštěvu. "To ses zbláznil, oni chodí do práce". Zatímco já jsem se v jejich očích asi flákal, vydělával sice 10x tolik, ale práci, takovou tu, kdy se "chodí pro peníze za plot" jsem neměl. Rezignoval jsem a začal odmítat. Nakonec jsem se po skoro 25 letech rozvedl, protože jsem začal žít svůj život. Nebylo to kvůli ženský, jen jsem chtěl mít klid. Od návštěv, od blbých poznámek o podnikatelích, OD VŠECH.
Neříkám rovnou at se s ním rozejdete (může to být fajn chlap), ale určete si svoje pravidla, svoje mantinely.
Vyvarujte se společného bydlení. Bude vám do všeho kecat a všechno chtít řídit. Nakonec vám nadiktuje možná i plodné dny. Pryč od baby.
Souhlasím. A docela mě udivuje, kolik lidí pisatelů situaci zlehčuje. Možná se v té paní poznávají sami.
Tchýně s tchánem mají také tendenci do všeho strkat nos a řídit nás. Naštěstí jsme během času tak nějak vytýčili teritoria a můžu říct, že to dnes už jakžtakž funguje. Jediné, co ale skutečně nestrpím je to, pokud se snaží obejít mé či manželčino rozhodnutí s ohledem na děti. Pokud jsou s nimi sami - což není zase tak často a spíše chceme, aby si jich užili, protože hlídat víceméně vůbec nepotřebujeme - je nám v podstatě fuk, co spolu provádí. Ale před námi - to tedy ne! Na toto téma kdysi proběhla poměrně ostrá diskuse a i toto se vyjasnilo.
Je ale potřeba, abyste vystupovali v rovnocenné pozici. Nikoliv uklidňovat situaci tak, že budete ustupovat všemu. Není problém ze sebe občas udělat blbce, ale nelze ho ze sebe dělat neustále. Ve finále rezignujete, bude vás to ubíjet a nakonec se s partnerem rozejdete, protože to skutečně nelze dlouhodobě vydržet. V každém případě je potřeba si zavčasu vymezit mantinely. I když to možná bude mezi vámi v této fázi jiskřit. Ale raději teď než někdy později - tím těžší to pak bude.
Člověk nežije na světě sám, proto musí mít i ohledy k druhým. Vidíte všechno moc černobíle. Teď od jeho matky nic nechcete, ale to se může zásadně změnit, až budete potřebovat pohlídat vnoučata, nebo se o ně postara,t až budou nemocné a Vy budete mít problémy v práci. Děti totiž marodí, a to tím víc, pokud musí navštěvovat školku. Pak byste mohla nadávat na tchýni, že nemá o děti zájem. Jak si to nastavíte teď, tak to budete mít do budoucna. Z Vašich řádků jsem pochopila, že jde vlastně o hodnou paní, která byla zvyklá dělat radost synovi, i jeho bývalé partnerce. Nemůže tušit, že u Vás tvrdě narazila a proč. Promluvte si s partnerem, dohodněte se na nějakém rozumném kompromisu pro obě strany a Vy, až budete sedět s jeho matkou třeba u kávy, jí jemně, beze zlosti a striktního odmítání, vysvětlete, že jste introvert, že nemáte ráda návštěvy a společnost. Řekněte, že jste asi trochu jiná, než byla jeho partnerka a dohodněte se s ní na nějaké, pro Vás přijatelné, frekvenci návštěv, či večeří. Hlavně jí řekněte, že si vážíte, jak je obětavá a jak se snaží Vám pomáhat, ale že moc návštěvy nemusíte, ale budete se snažit, v rámci svých možností. A uvědomte si, že Váš partner je stále její syn, o kterého by, díky Vašemu odmítání matky, vlastně skoro přišla. Smysl rodiny jsou děti, všechno jim obětujete, jen aby se měly dobře, chcete tak trochu nahlížet a radovat se z jejich štěstí, těšíte se na jejich pokračování v podobě vnoučat, chcete pomáhat, být užitečná... Taky Vás to jednou čeká. A jestli ne, tak pro svou budoucí snachu můžete být sama "noční můrou", sobeckou tchýní, bez zájmu, tchýní na baterky...
Chcete radu a já jí nemám. Připomínek na Vaši adresu a sice konstruktivních ale dle mého neúčinných rad typu: Domluvte se na kompromisu... už tu máte řádku. Podle mé zkušenosti jste narazila ve své "tchýni" na osobu, se kterou prostě nic neuděláte. Jakákoliv dohoda je nemožná, protože ona si všechno stejně nakonec udělá po svém, naprosto v rozporu s dohodou. Dohodnuté mantinely nerespektuje. Jediná šance je, aby ona taky nechtěla. Jak tohle udělat? Těžko, přetěžko (jedině ji snad nekonečně naštvat) a navíc a v tom mají rádci, kteří se do Vás navážejí, pravdu - může to být napořád a tak přijdete o tchýni, babičku a pokud Váš vztah není dost pevný, můžete přijít i o partnera.
Možná se ve svém komentáři pletu, stejně jako ostatní rádci vycházím ze svých zkušeností, jen jsem asi narozdíl od většiny narazil na horší osobu. O zmiňovaný kompromis se pokouším už 20 let (s mizivým efektem) a k naprostému přerušení kontaktů jsem se z mnoha důvodů nikdy neodhodlal. Ale mám to oproti Vám jednodušší. "Můj objekt" není tak akční, takže v případě eskalace konfliktu mám možnost se stáhnout do soukromí. Výše zmiňované "naštvání" u nás funguje, ale pouze dočasně neb jsme oba svým způsobem "splachovací". Z uvedeného vyplývá, že za tu dlouhou dobu se toho u nás mnoho nezměnilo, pozitivním výsledkem tedy je jen to, že jsme neskončili ani u psychiatra, ani u právníka a jakž takž vedle sebe dokážeme žít.
Když se matka partnera stýkat nechce a pohlídat děti taky, tak je to špatně. Když se naopak matka partnera chce stýka a vídat se, taky je to špatně... Toto nemyslím na vás, ale takové jsou stesky tazatelů. Pokud vám to nevyhovuje, tak si najděte někoho, kdo matku nemá. A ano, je velmi pravděpodobné, pokud je matka vašeho přítele takto velmi kontaktní, že vás bude taková i nadále, až byste s přítelem žila.
Tak tohle je hodně těžké. Když jí to řeknete, je navždy konec. Urazí se a nebude Vás mít ráda. Když to řeknete jenom jemu, tak se tím nic nezmění, protože on nesebere odvahu, aby jí to řekl. Bude to určitě v tom, že ona se cítí ještě hodně mladá a myslí si, že se Vám ve všem může rovnat. A ještě ke všemu je rozvedená, takže má asi spoustu času a jak správně říkáte, nudí se. Navíc je zřejmě přesvědčená, že Vy byste měla skákat radostí do vzduchu, že se s Vámi chce kamarádit a že Vás neodmítá jako eventuelní nevěstu, jak tomu bývá spíše zvykem. A je dost možné, že si tohle myslí i její syn. Že má tak báječnou matku, která se chce kamarádit s jeho přítelkyní. Vůbec si nedovedu představit jak byste jí řekla, milá paní, já se omlouvám, ale já se s Vámi kamarádit nechci, protože mám své kamarádky a své plány a svůj život. To nedokážete, já bych to také nedokázala a to jsem dost odvážná. Je to děsně delikátní situace. Zatím se dohromady nestěhujte, nebo si to napřed pořádně vyjasněte s přítelem. Jemu musíte říct, že NECHCETE aby Vás navštěvovala kdy se jí zlíbí, že NECHCETE chodit společně do restaurací a ani nikam jinam a na dovolenou už vůbec ne. Že chodíte s ním a ne s jeho matkou. Buď je natolik rozumný, že tohle pochopí, nebo se naštve a bude si možná myslet že jste ta kráva, která se nedokáže přispůsobit. A jestli si bude myslet tohle, tak to stejně nemá cenu. Jediná možnost je, aby si ona rychle našla nějakého chlapa a pak se na Vás vykašle sama. Nemáte někoho volného známého v jejím věku, který by si dal říci?
Vím že to je hloupá otázka, ale nic lepšího mne nenapadá...
Ahoj. Je to o toleranci a vzájemné komunikaci. Respektujte přítelovu matku a s přítelem si v klidu promluvte o všem co Vám vadí. Jste mladí, potřebujete trávit čas hlavně spolu a zařídi si život po svém. Na druhou stranu věřím, že byste si občas i čas mohli najít na to, abyste se viděli a popovídali si s rodiči. Jen to chce domluvit si nějaká pravidla mezi sebou tak, aby to vyhovovalo všem. Určitě buďte upřímná a s přítelem vše rozeberte. Jak si to nastavíte od počátku, takové to budete mít. Později se zvyky těžko mění. Všude je něco, je důležité zachovat slušnost a respekt, ale všechno má své meze. Tak si je nastavte především s přítelem, jinak se to bude odrážet negativně na vašem vztahu a to by byla škoda..
Zdravím. CO konkrétně Vám vadí na matce přítele? Ono to totiž vypadá, že matka možná tuší, že není až tak sympatická, a pod různými záminkami se s Vámi naží sblížit. Nechápe, proč Vy nechcete, když nic neprovedla. Měla fajn vztah s ženou přítelova bratra a myslí si, že to půjde i s Vámi. Zkuste sdělit, že máte málo času a setkání nebudou častá, protože máte i své koníčky, ale jednou za čas byste se přemoci mohla. Taktéž o dovolené lze slušně, ale jasně říci, at se nezlobí, že mám jinou představu.
Podle toho, co jste napsala, opravdu působíte trochu sobecky... chcete se chodit bavit, odpočívat, vše jen podle svého. Se svou matkou máte jaký vztah? Vzhledem k tomu, že Vašeho přítele viděla jednou, tak asi nic moc. Od toho bych se mohla odvíjet to Vaše postavení tys viděl mou matku jednou-tak at ta tvoje taky neotravuje. V životě ale vždy bude někdo s Vámi... rodiče, děti, třeba i nemohoucí rodič partnera, o kterého bude potřeba se postarat. Nikdo si nemůže nalhávat, že jede v životě jen svoje sólo a všichni ostatní mi dejte pokoj.
Ráda bych doplnila svůj původní text, jelikož jsem asi dostatečně nedala najevo, co mi vlastní vadí. Samozřejmě, že se tam nějaká večeře by nebyl problém, to, co mi vadí a co mě odrazuje od dalšího vídání se s ní je to, že se mi snaží organizovat život, a to mě prostě a jednoduše štve. Uvedu příklady:
1. DOVOLENÁ, o které jsem již psala výše. Jsem OSVČ, nemám nárok na dovolenou jako zaměstnanec, je pro mě obtížné vzít si na celý týden volno. V únoru jsem to udělala na 3 týdny, jelikož jsem měla státnice a potřebovala jsem se učit. V září jedu na týden na dovolenou a už teď vím, že to pro mě bude problém. Nemohu si dovolit v srpnu jet na další týden na dovolenou, at už s ní nebo s kamarády nebo s kýmkoliv. Tohle jsem jí také vysvětlila a přesto se tvářila, že to vůbec nechápe a vysvětlovala mi, že si to snad mohu nějak zařídit. Znovu jsem jí to vysvětlila a přesto nepochopila.
2. SPOLEČNÉ BYDLENÍ s přítelem, o kterém jsem také již psala výše, jsem zatím řešila jen s ním. Shodli jsme se, že bychom si hledali něco nového. On se o tom zmínil matce a ta mi pak na večeři výčila, proč se nechci odstěhovat k němu, že byt, kde on nyní v pronájmu bydlí, se jí líbí. Vysvětlila jsem jí, že mně ne, že si představuji něco úplně jiného, což je pravda. Začala říkat, že ten byt je fajn, at jdu bydlet k němu atd. Snažila se mě skoro přemluvit, jako by ona věděla, co je pro mě nejlepší. Já přitom ani na setinu nikdy neuvažovala jít bydlet do toho bytu, chtěla jsem s ním hledat něco nového, co se bude líbit nám oběma, on to věděl a souhlasil s tím.
3. NEPOCHOPENÍ, ŽE NEMÁM ČAS NA VEČEŘI se dostavilo několikrát. Nejvíc mě to naštvalo např. těsně před státnicemi, kdy jsem byla celé dny a večery doma, učila jsem se a neměla jsem čas se stýkat ani se svými kamarády, rodiči, přítelem, nikým. Přesto se urazila, že nechci strávit s ní večer, ačkoliv věděla, že mám za pár dnů státnice. Pro mě byla každá hodina cenná, jelikož jsem absolutně nestíhala.
4. NEPOCHOPENÍ, ŽE NE VŠECHNY PLÁNY BUDOU DLE JEJÍHO NÁVRHU. Slavili jsme s přítelem výročí a jeli jsme na výlet. Domluvili jsme se, že pojedeme jen my a bude to náš den, náš výlet. On se jí zmínil, že jedeme na výlet, ona mu řekla, at to spojíme s návštěvou u ní. Řekl jí, že ne, že to je náš výroční výlet a chceme být spolu. Přesto mi pak na večeři vyčítala, že nechápe, proč jsme se nestavili.
Zkrátka mi vadí, jak se mi snaží organizovat život a čas. Kvůli tomu vznikla nechut chodit na večere a různé setkání, protože se úplně děsím, s čím zas přijde. Že mi opět bude říkat, že volno na dovolenou s ní si přece udělat můžu (ne, nemohu, odmítla jsem dovolenou i své matce ze stejného důvodu - práce). Že zas bude říkat, kde mám bydlet apod. Toho se prostě děsím a nemám pak chut jít ani na obyčejnou večeři.
Dovolenou, společné bydlení atd. jste jí několikrát vysvětlila, takže kdyby s tím znovu začala, s úsměvem bych odvětila "ale to už jsme probraly a řekla jsem ti/vám, jak to je". Dál bych to nerozváděla.
Co se týče večeře před státnicemi, spíš bych se slušně omluvila a dodala, že se domluvíme po státnicích. Třeba by viděla snahu a ne zase přímo odmítnutí.
A ohledně těch plánů, co vyčítala na večeři... přítel tam nebyl? Aby se Vás zastal? Že píšete "mi vyčítala".
Matce bych s úsměvem, slušně, ale asi jasně řekla, že si vážím jejích nabídek, ale že mi vadí ta přílišná organizace z její tran, že si o svých věcech prostě chci rozhodnout sama nebo s přítelem. Pokud se urazí, její problém.
Hledejte si s přítelem nové bydlení, ale 300 km daleko a je vyřešeno. Tak bych to řešila já.
Jo, na víkend může přejet, ale bude to shledání jistě méně časté. Co víme? Třeba tchýně nerada cestuje vlakem.
1. Ano, nechápu ani já, že máte problém mít týden volno. Mám pocit, že paní nemá hluboko do kapsy a vy jste tak nevděčná - nechcete jet na dovolenou.
2. Pokud nevezmete ani korunu od jeho matky na nové společného bydlení, pak bydlete, kde uznáte za vhodné.
3. Státnice je jedna věc, ale tu chvilku, jít se najíst a společensky poklábosit - to jste mohla. To by vás jendou za uherák neubylo.
4. Ano, stavět u matky jste se mohli. Neubylo by vás.
Jste opravdu nevděčnice a od takové raději dál. Toho kluka lituju, bude mít s vámi peklo.
1. Proč? Ne každý si může brát stále dovolenou. Když o 2 týdny později budu týden pryč, tak zkrátka nemohu mít hned zase dovolenou. Přišla bych o práci, což si nemohu dovolit. Vy ano? A vy si můžete brát dovolenou kdykoliv se Vám zachce? Gratuluju, já opravdu ne.
2. Nevím, proč bych si měla od ní brát peníze na nové bydlení, o tom jsem nidky neuvažovala a ani bych žádné peníze nechtěla.
3. Vy nerozumíte tomu, že jsem nestíhala a musela jsem se nonstop učit? Asi jste nestudoval/a VŠ.
4. Aha. Takže všechno podřizovat matce, i domluvený výlet, který naplánovat přítel a sám řekl, že to bude jen náš den. Skvělé.
Odstěhujte se na druhý konec republiky... pak budete mít asi klid, pokud za vámi paní tchyně nebude chtít jezdit.nebo jí najděte přítele, at chodí s ním.
"Pro mě byla každá hodina cenná, jelikož jsem absolutně nestíhala." Nelobte se na mě, ale jste sobec a zahleděná jen do sebe. Kdo chce, udělá si volnou chvílii před státnicemi.
No, já když jsem měl před státnicemi, tak jsem zhruba měsíc jel v režimu spánek 1x za 2 dny od 6.00 do 12.00 dopoledne, tj. cca 6 hodin a zbytek času padnul na učení a krátké přestávky mezi nimi. Než návštěvu, tak to bych se raději o to více vyspal. Plácáte o něčem, o čem nemáte ani tušení.
Já Vás trochu chápu, taky nemám rád, když se mi někdo snaží organizovat život. Taky s manželkou dělám z povinnosti návštěvy jejich rodičů a taky z toho nejsem urvanej. Naštěstí její rodiče nám nic neorganizují takže OK. Vy, jako snacha byste měla projevit nějakou úctu, tzn. s přítelem jeho matku čas od času navštívit, koupit jí dátek k narozeninám apod., ale rozhodně, pokud s ní nechcete chodit do divadla, na výlety atd., nikdo Vám nemůže říkat, že jste sobecká. To se sobeckostí totiž vůbec nesouvisí. Jen vy si můžete rozhodnout s kým a kam půjdete a pokud s určitým člověkem jít nechcete, tak prostě nepůjdete a to s čistým svědomím. Pokud to přítelova matka nechápe, prostě bych jí bez obalu řekl, nemám zájem. Třeba se urazí, a co jako? Je to Váš život. Pokud je normální, tak se za chvílí odurazí a pochopí to. Někdo je prostě v chápání pomalejší a myslí si, že jeho plány a nápady budou automaticky sdílet i ostatní. A přesně takovým lidem, pokud se jim to neřekne, tak nic nepochopí a budou si myslet i nadále, že dělají tu nejlepší věc na světě.
Jste OSVČ, patrně jednáte se zákazníky a víte dobře, že každý zákazník je jiný a tak je také nutno k němu přistupovat. Podobně je třeba, najít si cestu k matce přítele. Pokud to myslíte s přítelem vážně, bude to nezbytné. Postupem času z toho budete mít jistě také benefity, jak už zaznělo (hlídání dětí..). Z Vašeho textu je na míle patrné, že na jednu stranu máte svoji pravdu, ovšem na straně druhé se stále snažíte držet si nepřiměřený, co největší odstup, což je chyba z Vaší strany. Bude to vlastně Vaše druhá maminka a Vaše chování by se postupem času mělo modifikovat do té podoby, jak se chováte k své vlastní matce... pokud ovšem právě v tom není zakopán onen kámen úrazu, tedy, pokud to skřípe s Vaší vlastní matkou, rodinou..obtížně hledáte ten správný rodinný model, vzor chování.
Dobrý den, chápu Vás je to těžké a mám něco podobného s tchýní.Ale je pravda, jak vám také psali, že si nevezmete jenom syna ale i ji. Problém je , že tchýně nemá očividně co dělat a když je tak aktivní nemůžete ji nějak zaměstnat? Třeba at vám někdy něco uvaří, upeče, zašije a vyžehlí nebo něco pomůže do školy. Zkrátka ji můžete také využít,ale ona se chce asi jen bavit. To vy taky, ale ne s ní.Vy prostě nejste na to zvyklá s rodiči se téměř nevidíte, ale vidět se s ní jednou za půl roku, což jste chtěla, to Vám určitě se málokde podaří. Ledaže byste bydleli alespoň 300 km. A jde jí spíš popovídat si se synem anebo s Vámi? Když jste jen spolu sami vyptává se pořád jen na syna? Pokud ano, tak velký pozor ,možná je na něho přespříliš upnutá a tohle nezměníte a bude hůř. Moje tchýně bohužel chodí denně, ale pomáhá s dětmi a když jí řeknu, že zítra budeme pryč, tak stejně volá druhý den manželovi, jestli se to náhodou nezměnilo. Takže to co máte vy, tak to ještě není taková hrůza. Musíte najít takovou cestu, jak ji to vhodně říct, aby to pobrala a neudělala jste si s ní nepřítelkyní. To by totiž pak přítel jednoho krásného dne se mohl dostat do situace, kde by se musel rozhodovat mezi ní a Vámi.
To si dobře rozmyslete, jestli chcete být s vaším přítelem, budete muset snášet i jeho matku. Je hrozně vlezlá, já bych to taky nesnesla takhle mi lézt do soukromí, jednou za čas na oběd budiž, ale chodit na výstavy a do divadel, na dovolenou to bych asi taky nedala. Já nevím oni některý ženský nemají soudnost, pletou se pořád do mladých a myslí, že když ti něco dají, tak musíš být do smrti vděčná. Bába asi chce být jako kamarádka a předělat vás k obrazu svýmu, když nebudete dělat co chce, tak vás bude rozeštvávat. Když jí budete pořád odmítat, tak se to zase nebude líbit příteli i když si myslí o ní co chce, je to přece jeho matka. Moje vnučka má kluka a jeho matka na ní pořád naléhala, aby si jí přidala do přátel na fb, ona to udělala, a ted se tam bojí něco napsat, protože jeho máti jí má pod palcem, všechno sleduje, hned to komentuje, zvědavá co si píše s kamarády. Ted jí vyhod s přátel a ohen bude na střeše. Taky hrozná .On se tam vyfotí a jeho máma ! to hned komentuje to mám krásnýho syna co? Já jí říkám holka na to se vykašli, to je nějakej mamánek, ona tě sleduje, jestli si pro jejího úžasně krásnýho syna dost dobrá. Takže nejste sama kdo má tyhle problémy.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.