Nejste přihlášen/a.
Dobrý večer, chtěl bych Vás požádat o pár rad. Pokusím se být stručný.
Domnívám se, že jsem od malička trpěl nějakými psychickými problémy. Nikdy to nebylo v porovnání s ostatníma lidma v pořádku. Nedokázal jsem se např. radovat tak jako ostatní. Jednou jsem doma náhodou našel nějaké záznami z vyšetření od psychiatra/psychologa (už nevím) z mého dětství, kde se psalo, že něčím trpím z důvodu neúplnosti rodiny (vyrůstal jsem jen s mamkou). V době střední školy jsem mnohokrát zvažoval, zda nenavštívit nějakého odborníka, ale z mnoha důvodů jsem tak neučinil (finance, neplnoletost, atd.). Mé depresivní nálady ale nikdy nebyly takové abych např. uvažoval o sebevraždě. Říkal jsem si, že mám jen špatnou náladu. V současné době je to jako na houpačce. Jeden týden mi je hrozně zle. Přemlouvám se, že abych vylezl s postele a pokouším se něco dělat. V tu chvíli mám pocit, že není co řešit, protože to prostě nejde (před pár týdny mě v půlce dne přepadla taková bezmoc, že jsem se z toho trochu rozbrečel před lidma). Druhý týden je relativně fajn - mám chut pracovat a žít. A nemám pocit, že bych měl řešit nějaké psychické problémy, protože je prostě necítím. Na to co bylo před týdnem se snažím nemyslet a zapomenout. A tak je to pořád dokola. Mám ale pocit, že se to neustále zhoršuje. Dřív, když někdo v mém okolí zemřel, bral jsem to jako všichni ostatní dost těžce. Uvědomoval jsem si křehkost života. Nyní si v duchu spíše řeknu: Ten/ta se má. Za poslední rok mi zemřel jeden příbuzný přirozenou smrtí - to jsem bral a stále beru těžce, a dále dva vzdálenější kamarádi. Jeden měl autonehodu a jeden se oběsil. A nepříjde mi normální to, že v tom vidím takovou malou "inspiraci". Včera jsem se díval na spot BESIP o agresivních řidičích. Říkali tam, že agresivní řidič si svou jízdou snaží kompenzovat nějaký svůj jiný problém. Dnes jsem přijel domu a úplně jsem se v tom viděl. Nevím jak to mé povídání zakončit, dokázal bych psát dost dlouho. Nevím co mám dělat.
Jsem přesvědčená, že většina lidí vůbec nechápe, co píšou. Tolik blábolů na téma deprese se jen tak nevidí. Jak se můžou lidi bez lékařského vzdělání opovažovat radit jít do lesa., modlit se, pracovat. Uvědomují si, že deprese je vážná nemoc, která někdy vede i ke smrti? Depresi léčí psychiatr a žádný kutil rádce. Nejradši mám rádce, kteří sami nikdy takhle nemocní nebyli a neznají nikoho, kdo tu nemoc má. To jsou ti praví. Já také nikomu neradím , jak léčit rakovinu nebo cukrovku. To by se nikdo neodvážil. Ale depresi rozumí každý. Psychiatr pozná, kdo je nemocný, ale některé zdejší rádce musím považovat za slabomyslné. Jinak by nepsali takové bláboly. Nebojíte se, že se někdo bude řídit těma blbostma a hodně mu to uškodí? K rádcovi nade mnou: nikdo si nevyléčí depresi sám.
Ano, těžká fyzická práce 12 hodin denně jako lék se uváděla od 18 století...
Kdo neprožil, lehko se mu kecá. Nikdo si neumí představit tý hrůzy deprese ap. Nikdo, kdo to nezažil.
Ahoj, můžeš mít dobře rozjetou depresi nebo klidně i maniodepresivní psychózu. Určitě neseď na zadku a naklusej k odborníkovi, nevím, jestli bude lepší psychiatr nebo psycholog.
Každý má občas pocit, že je všechno v háji a nevidí žádné zlepšení, žádný impuls, proč něco dělat a o něco se snažit. Přitom často stačí změnit úhle pohledu a to zoufale hledané světlo ve tmě se objeví. . Věř tomu. Podobného jako ty mám přítele, je samotář poznamenaný dost blbou výchovou a rozpadem rodiny. A jde to, když se chce. .
A poohlídni se po okolí, třeba při sportu, koníčku nebo společné aktivitě narazíš na nové známé a přátele, kteří tě ze srabu vytáhnou.
Moc prosím o jedno vysvětlení. Když má člověk nějaký fyzický zdravotní problém, dojde si k obvodnímu lékaři a ten mu napíše léky na kašel nebo ho pošle k nějakému lékaři s určitým zaměřením. Jaký je postup v případě psychických problémů. Také návštěva obvodního lékaře nebo rovnou za konkrétním odborníkem. Nedokážu si vůbec přestavit co říci až někam dorazím: Dobrý den, jsem úplně v p... Nešlo by s tím něco udělat. Když už se rozpovídám, tak bych vydržel mluvit hodiny, ale jsem vybíraví na sympatie lidí, takže pokud se mi na dané osobě nebude cokoli líbit, tak jí určitě nic neřeknu. Díval jsem se na server znamylekar.cz a co jsem si tak vyzjistil, tak existují odborníci soukromý a hrazení pojištovnou s tím, že soukromníci jsou finančně dosti nároční a ti hrazení pojištovnou jsou velmi vytížení a možná méně kvalitní. Jde o to, že mé období neschopnosti pracovat zabírá vždy víc než 50 % z měsíce z čehož plynou menší finanční příjmy (jsem OSVČ). V práci jsem sice stejně, ale za celý den udělám to co jiní za chvilku. Dnes je jeden z mála dní kdy se dostávám do špatné nálady ale ještě s tím chci něco dělat.
Zkusila bych spíš prvně zavolat, než tam naslepo přijít. K psychiatrovi/psychologovi můžeš i bez doporučení obvodního lékaře. Mám ale obavu, že tě akorát budou krmit, práškama, jak tady zaznělo. Zavolej si, objednej se na blízký termín a uvidíš. Na první návštěvu se zkus zaměřit na hlavní problém a shrnout ho, jak začal a co ti způsobuje.
A měl bys vypadnout ven. Příroda dokáže neskutečně dobít baterky, už leccos kvete, leze a létá, je to super si jen tak sednou na nějaký skále nahoru a se sváčou v ruce sledovat ten cvrkot kolem.
Já si myslím, že byste k tomu psychologovi měl zajít. Vypovídáte se, ulevíte si. Na serveru znamylekar.cz jsou kromě hodnocení i fotky. Fotka napoví. Taky si myslím, že na pojištovnu se vám psycholog nebude tolik věnovat jako když byste šel k soukromému. Navíc byste čekal třeba 2 měsíce než vás vezme a pak by to stejně nebylo ono. Pak čekal znovu měsíc nebo tak nějak a ještě by Vám volal, jestli nemůžete v jiný termín a nechal Vás pak stejně čekat dlouho v čekárně. Nebojte se. První dvě setkání jsou asi nejtěžší, pak si zvyknete. Ještě si rozmyslete, jestli jít k muži nebo k ženě.
Ano, taktéž myslím, že je to bipolární porucha. Známá to má také tak. Opravdu zajdi k lékaři a řekni mu, to co píšeš: Dobrý den, jsem úplně v p... Běž k psychiatrovi, ten je hrazený pojištovnou a popřípadě ten doporučí i psychologa. U hledání psychologa už opravdu může být problém, aby to byl ten správný. Sám to nezvládneš. Budeš se potom divit, kolik lidí v okolí, je na "práškách", není to žádná hanba.
N.
Nezlobte se na mě, ale odpovím Vám naprosto přímo, upřímně.
Prožila jsem v životě takové situace, že byl důvod se hroutit. Přesto jsem šla životem dál bez berliček, to znamená bez psychiatra a jeho prášků. Neměla jsem na to čas, pracovala jsem tolik moc, až jsem si poničila fyzické zdraví, ale právě proto dnes už vím co Vám může pomoci. Zažrat se do práce, pracovat a zase pracovat. To je to, při čem nemáte čas se litovat, čas se zkoumat a nakonec přijdete na to, že nikdy nemůže být tak zle aby nemohlo být ještě hůř.
A to poznání Vás uzdraví. Pokud Vám zbyde více času tak se snažte pomáhat tam, kteří to opradu potřebují, třeba v rodině. Myslím, že Vám dávám tu nejlepší radu, kterou můžete v životě dostat. Kterou se řídilo mnoho uspěšných lidí, protože i ti často neměli život lehký, kdo ho má, že? K psychiatrovi at chodí lidé opravdu nemocní, třeba schizofrenici.
A Nobelovu cena za lékařství pro rok 2016 získává wasube za objev jednotného léku pro všechny. Ukázala nám cestu, jak to dokázala ona a tak jsme ji její klon předali všem lidem a díky tomu jsou ted dokáží všechni lidé co wabsune. Jejím přínosem už byly zavřeny všechny psychiatrické nemocnice, Počet psychicky nemocných lidí je nyní 0. Počet sebevražd klesl na bod 0. Sál povstává a tleská vám wabsube.
rád bych viděl toho, kdo takhle slabomyslné plky kladně hodnotí. Já jsem na tom byl několikrát taky hodně bídně, například jsem pracoval ve firmě, která nám začala zpožďovat výplaty. Doma čtyři malé děti, žena na mateřské, často jsme byli bez peněz. Do toho stavu přišla potopa, která nám poničila domek a mého zaměstnavatele spláchla taky. Zůstali jsme definitivně bez peněz, bez práce a navíc i bez bydlení.
V životě jsem se nenadřel tak, jako když jsem byl tak zvaně nezaměstnaný. Jenže pak jsem vyhrál konkurs a protože jsem byl volný, mohl jsem nastoupit hned.
Dělání dělání všechny smutky zahání. Dělání dělání je lék. Fakt že je.
Dobrý den. Já vám věřím, že jste to měl těžké a gratuluji vám k tomu, že jste to tak zvládl. Upřímně. Ale říct, co mě pomohlo, musí automaticky pomoci každému a co já jsem zvládl a dokázal, to musí dokázat každý? Vyžeňme všechny nemocné z psychiatrických nemocnic a ordinací a práci na ně a hned budou všichni zdraví? Zrušme psychiatri a psychology a místo toho lidi naženme do práce? Netušíte, co pánovi je, ale víte, že by mu pomohla práce? Třeba ano a třeba taky ne. Já sám se to neodvažuji tvrdit. Samozřejmě, zkusit to může a uvidí, jestli rada pomohla. To ano. Ale takové to ukazování, podívejte se já sám jsem to měl hodně těžké a dokázal jsem se z toho úspěšně dostat a tak to udělej jako já a bude po problému? Podle sebe soudím všechny ostatní? Pokud by měl někdo hodně vážné psychické problémy a dostalo by se mu takových kategorických rad, tak to může být ta poslední kapka a ten člověk potom sáhne k nejkrajnějšímu řešení. Jsou lidi silní a jsou lidi slabí a potom jsou lidé mezi tím. Slabí trpí a někdy i páchají sebevraždy. Silní vítězí. Každý člověk je originál.
kroupo, nebudte hysterický. Je pravda, že psychiatrické diagnozy jsou čím dál častější, protože je také čím dál častější zneužívání drog. A to i prášků. Takže lidé si často poškozují mozky sami at už to je alkoholická demence nebo schizofrenie na základě drogové minulosti.
Můžu Vás ale ujistit, že sem nebude psát žádný těžký schizofrenik, u kterého se schizofrenie projevila mezi 13 až 30 rokem věku, protože těžší pacienti nepíšou na diskuze. Mají tolik problémů a vidí svět okolo sebe naprosto jinak než my. Pořád platí stará pravda, že žádný blázen si nepřizná, že je blázen, že to tak musím říci.
Zkuste říci schizofrenikovi, který má opravdu tuto diagnozu, že je blázen, je schopen se tak rozlobit, že budete v ohrožení života.
Myslím, že o psychických problémech lidí, kteří jsou vážně nemocní a místo do práce bych je okamžitě poslala na klinickou psychiatrii nevíte nic a proto se zbytečně rozčilujete.
Já jen vyděšeně koukám, co lidí posílá ustavičně každého, kdo tu napíše že se špatně vyspal, doma mu vynadali, ve škole se na něj zamračili, v práci mu něco vytkli, pro prášky na psychiatrii.
To jsme opravdu tak zdecimovaný národ, že nic nevydržíme? Že sebemenší peříčko na cestě nás dokáže dohnat pro drogy, ve kterých vidíme spásu na všechno a je opravdu šlendrián že to dneska doktoři předepisují jak housky na krámě, aniž toho člověka potkalo opravdu něco velmi závažného, co překonat není snadné.
Jinak platí to, co jsem už napsala a za tím si stojím.Ze špatné nálady se ještě nikdo nezbláznil, ale z drog, do kterých počítám nejen nelegální drogy, alkohol, ale i psychiatrické léky, už ano.
kroupo zkuste si to srovnat v hlavě, co je víc nebezpečné - drogy nebo práce?
Proto ocenuji figurka co všechno ho potkalo a on to ustál, protože nebyl rozmazlený.
My dva nikdy nenajdeme nikdy společnou řeč. Já vám nechám vaše přesvědčení a sobě nechám svoje. Přeji vše dobré. Jinak s psychickou nemocí mám osobní zkušenost. A neexistuje jen schizofrenie, ale jsou i další psychické nemoci, ale možná je sama neuznáváte.
Figurku, nezlob se, ale bagatelizování něčího problému, že je vlastně v pohodě a já jsem na tom hůř, takže makej a nestěžuj si, mi opravdu přijde jako houpá rada. Ano, MŮŽE to pomoci, ale kategoricky to podávat jako fakt a neotřesitelnou pravdu, když nevíme, co tazateli je, může taky ublížit. Jak psal kroupa, jsou silní a slabí. Silný člověk se, motivovaný, zvedne a mákne. Slabý se po další kritice akorát tak ještě víc složí, když potřebuje pomoc. A že by byl člověk s problémy rozmazlený, to už je proboha úplně mimo ...
Že se ze špatné nálady ještě nikdo nezbláznil, je pravda, ale že se kvůli depresím - které jsou následkem špatné nálady a psychické zátěže - lidi poměrně často zabíjejí, tak to už asi Wasube nevidí.
Máš můj obdiv, že jsi všechno zvládl. Každý to ale nedá, zkus pochopit.
Wasube, nezlobte se, ale zdá se, že máte doma patent na rozum. Kdo na problémy nestačí sám, hned musí valit prášky a je slaboch. Protože přece Vy a další silní jedinci všechno zvládnou sami a prací, tak co ostatní fňukají. Máte to jen černobílé - slaboch, co se cpe práškama, a frajer, co to zvládne. Pro Vás neexistuje nic mezi tím. Víte, psychické potíže neznamenají jen nemoc, která se musí krotit prášky. Může jít i o dlouhodobý stres, který v těle vyvolá reakci, predispozice, které se objeví vlivem zátěže, nebo obyčejné lidské neštěstí, které člověk položí. Dnes je prostě tak vystresovaná doba, do člověka nutí se pořád za něčím honit, že se nelze divit, že jsou lidi s depresemi, co sami neví, jak je zvládnout. Nejhorší rada pro takto zlomeného člověka je "nestěžuj si a makej, seš rozmazlenej slaboch". Fakt tleskám!
A btw., jednou v životě jsem si vzala dva Neuroly , když už chcete věštit.
Moc vám Martino děkuji za vaše slova. Vidím to naprosto stejně jako vy a vaše slova byla pro mě takové pohlazení.
wasube. Musím souhlasit s Martinou. Velice často tady někoho kritizujete a vykřikujete, jak jenom Vy jste ve všem dobrá, jak jenom Vy všechno zvládáte atd... No, moc se nerouhejte, at ten nahoře Vám nepředvede, jak i z tak silné ženské udělá životní trosku. Docela Vám to přeji. Možná se potom budete umět podívat na problémy lidí jejich očima !
sebod-
- pokud se "wasube" úspěšně a hlavně sama vyrovnala s problémy, které nebyly zřejmě lehké a banální (soudím z jejího příspěvku) - nelze se divit, že je na to právem hrdá - a v její určité "euforii" s jakou radí jiným "postiženým" vůbec nevidím nějakou nadřazenost, ale spíše nadšení, s jakým se se snaží ostatním sdělit své dobré zkušenosti.
Problém je jenom v tom, že - ačkoliv je to pravda - nemá zdaleka každý takovou psychiku a vnitřní sílu, aby se těmito radami a poznatky uměl a hlavně chtěl řídit. Vím to moc dobře sama podle sebe - naprosto jasně vím, co bych měla dělat - ale nevím, jak se k tomu přinutit.
Tu sílu v sobě prostě máte a najdete ji, nebo je vám souzeno se do konce života plácat v sebelítosti a psychických problémech - a v takovém případě nejspíše pomůžou jedině ti lékaři, at už léky, nebo psychoterapií - a vůbec nejsilnějším motivem bývá víra v Boha, jak už jsem říkala. S pomocí Boha je to nejjednodušší. Zdravím.
sebod -
- to jste řekla hezky a samozřejmě to tak je.
Ale já mám ve zvyku dívat se na problémy i takříkajíc z "druhé strany" - nebo se o to alespoň snažím, takže to nakonec dopadne i tak, že se zastávám těch, které ostatní odsuzují - nebot i oni mají pravdu, jenom ji třeba neumí vhodně podat tak, aby byla přijatelná, nebo líbivá. A věřte - že i tohle znám bohatě ze své vlastní zkušenosti - a stále se je co učit. Tak ahoj.
culdo. Já mám v životě za sebou tolik zlého, že by to vydalo na deset životů. A právě proto vím, že každý člověk se ke své bolesti staví jinak. Pro někoho je zlý zážitek pouze nakopnutím k tomu, aby zabojoval více. Pro jiného ten samý zážitek je důvod k sebevraždě. Domníváš se snad, že ten druhý je kvůli tomu slaboch? Že měl bojovat? Ne, ten druhý je prostě pouze jiný. Jeho povahu a sílu tvarovaly jiné geny, jiné zkušenosti, jiné okolí atd...Mě moje životní prohry a bolesti přivedly k obrovské pokoře vůči jiným "slabochům". A tohle poznání přeji všem domýšlívým, lidem... Je to opravdu dobré poznání. Krásný citát : Než začneš někoho soudit, obuj si jeho boty a přejdi jeho cestu, za každým klopýtnutím vstaň a jdi dál tak, jak to udělal on. A až potom můžeš chování druhých soudit a tvrdit, že někoho znáš. Ano, nesuď člověka, dokud se neprojdeš v jeho botách. No a mě se zdá, že si právě Wasube ty boty jiných neobouvá.
Sebod - mate svou pravdu, tak jako tu svou ma wasube , jsme zkratka lide ruzni, takze i nazory se ruzni je dobre dozvedet se co nejvic pohledu na problem, proto se prece diskutuje... Stejne asi vetsina bude souhlasit s citlivejšim pristupem reseni nez s tim nesmlouvavym a naročnejsim, jaky prezentuje "originalni wasube" , ale v zivote holt kazdy bojuje jak umi
coco. Naprostý souhlas. Mě se během půl roku "zhroutil" svět. To byla rána za ránou. Ne nějaké maličkosti ( i když, pro někoho by to maličkosti třeba byly). Můj organismus naprosto selhal. Nebyla jsem schopna pomalu dojít na záchod. Prostě došlo k totálnímu vyhoření. Rady typu : jdi se projít byly naprostou hloupostí. Bylo to nemožné. Jdi mezi lidi - zase hloupost, To prostě nešlo. Jediné co bohužel fungovalo byl mozek. A ten pořád šrotoval dokola : Co bylo, co bude, co mělo být, co jsem měla udělat a neudělala... Mockrát jsem v té době uvažovala o tom, že to skončím. Mockrát. Nevím jestli jsem neměla tu odvahu, nebo jestli ta moje bolest nebyla až tak veliká. Nevím. Prostě jsem to neudělala. Ano, brala jsem prášky a moc. Hóóódně moc. Vlastně ze mě byl závislák, který se při představě, že mu došly prášky, složil. Jak dlouho to trvalo? Dlouho. Moc dlouho. 3 - 4 roky. Pak se všechno ze dne na den změnilo. Opravdu ze dne na den. Jeden den jsem do sebe rvala prášky, druhý den jsem si nevzala ani jeden. A už si je nikdy nevzala. Začala jsem opět normálně fungovat. Začala jsem svět vidět trochu jinak. A co si o té své práškové době myslím teď? Byla to nutnost. To nešlo bez nich. V té době bylo jejich užívání pro mě to menší zlo.
Mám socální fobii a říkám si "kéž by to bylo tak jednoduchý". Pomalu mi roste deprese z toho, jaký jsem idiot, že jsem naprosto nschopný...a věřte, že zažrání do práce nefunguje. Na psychologa/psychoterapeuta nemám peníze, na léky taky ne (jsem student). Je to začarovaný kruh. Nejspíš jste pravé psychické problémy nikdy neměl.
Záleží a tom, co je to za práci. Někteří lidé končí kvůli práci i v blázinci a nejen kvůli práci jako takové, ale taky kvůli vztahům na pracovišti - např. mobbing, bossing. V lepším případě se léčí. Herci nebo podnikatelé i účetní, co dělají pořád s čísly taky tam můžou skončit kvůli práci. A nebo se chodí léčit k psychologovi, psychiatrovi. Stačí, když se podíváte na hodnocení psychologů, psychiatrů. Tam by si paní wasube měla počíst, kolik pacientů se léčí a ty názory na ně... Aby konečně uvěřila, že hodně lidí psychology navštěvuje a bez prášků. A není to ostuda. Neznamená to, že jsou slabší nebo horší a soutěžit v poradně o to, kdo je silnější nebo slabší? To snad ne! Každý je nějaký. Psychoterapie je bez prášků a kolika lidem pomohla... Stačí chtít a přečíst si to na hodnocení lékařů. Stojí to peníze, ale tak si odřeknu pár věcí, dovolenou, když se nutně potřebuju léčit. Práce není jen lék, ale po nějaké době dochází k syndromu vyhoření. Ze začátku baví, ale po několika letech je to rutina a přestane to "zažrání" do práce bavit. Týká se to hodně v zaměstnání. Taky dělám stereotypní práci a málokoho to baví, nudí se a z nudy dochází právě k těm mobbingům na pracovišti. Záleží na tom, jak kdo to ustojí a jak koho ta práce baví a na vztazích, atmosféře na pracovišti také. Hodně lidí dělá práci, která je nabaví. Nemůže si vybírat co dělat. Není tolik práce. Každý nedělá, to co ho baví. A i lidé, do kterých bych to vůbec neřekla se pokoušejí páchat sebevraždu nebo jí i dokonce spáchali. Léčí se na psychiatrii nebo chodí na psychoterapii lidé, do kterých bych neřekla, že to potřebují. Týká se to lidí v mém okolí nebo i herců, celebrit. Většinou lidé, kteří si hrají na silné a bezchybné a rozdělují lidi mezi silné a slabé, sami tím skrývají nějakou nejistotu a slabinu.
Z toho co čtu, si myslím, že je to bipolární porucha. Doktoři Vám dají léky a budete se jima oblbovat do konce života. Co jsem četl na tomhle serveru, tak nebudete jedinej, co bude užívat antidepresiva jako doplněk stravy. Já se třeba dle názoru ateistů "oblbuju neexistujícím Bohem a Ježíšem", ale je to safra levnější a účinější + může to odemknout příjemný achievement po smrti.
Ohledně "léčby" prací. Domnívám se, že není práce jako práce. Dělat rukama - jít sekat trávu, řezat dřevo, obložit koupelnu - to je super věc a mohu potvrdit, že pokud to člověka trochu baví, tak se do toho dokáže slušně zažvejkinout. Má práce je ze 70% na PC a je nutné uplatňovat dost kreativity. A to je dost těžké. Říci mi, že to chce více pracovat je jako říci 180 kg člověku, že musí víc jíst, protože potřebuje přibrat. Má práce je jedna z věcí, která mě ničí ze všeho nejvíc. V současné době jsem dospěl k názoru, že s touto prací musím skončit. Problém je v tom, že zakázky se táhnou a proplétají vzájemně několik měsíců, takže to nejde jen tak utnout. Je to práce obrovským tlakem - časovým, finančním, legislativním,atd. Další věcí je že nevím čím jiným se živit.
Myslím, že byste si hodně pomohl tím, že byste se vypsal ze svých pocitů. Chybí Vám kontakt s lidmi, kteří by Vám naslouchali. Ani ten doktor nemá na tohle ale čas. Má rada tedy je tato - pište povídky. A občas zaskočte někam kde se fyzická práce nachází, třeba ke známému na stavbu domku, jako příklad.
Pak příjemně tělesně unavený sednete k práci a budete štastný, že nejste třeba horníkem. Věřte mi, že moje rady fungují a nestanete se závislým na drogách a prášcích, jen na dobré náladě, kterou si naučíte sám vytvářet. I pro ostatní, protože schopností naslouchat druhým, zajímat se o ně, být jim oporou, pokud jsou na tom špatněji než Vy je něco co člověka nakopává, žádný altruista neskončil v depresích. Ani taková matka Tereza, která byla doslova přetížená prací pro druhé lidi. A našla v tom i své osobní štěstí a smysl života - pomáhat druhým.
A rada na závěr - chceme-li dobrého přítele, musíme být i my dobrými přáteli, jinak to prostě nefunguje.
"locil", nepíšete kolik Vám je let, zda máte rodinu, ženu, děti, nebo jste sám nebo u rodičů. Jistě i v dětství Vám chyběl táta a mamkla se musela otáčet a možná jste nedostal tolik potřebné lásky a času od rodičů. Ono se nezdá, ale člověku to po pak nějak chybí, aniž si to zprvu uvědomuje. Máte kamarády, přátele, ale opravdu spolehlivé? Nebo mají také své problémy a nemají čas Vás vyslechnnout? Nevím. Ale rozhodl jste se vypsat tady, a tady Vám poradí každý jen ze své zkušenosti to, co mu pomohlo a bere to, jako nejlepší. Pokud jste přemýšlel o ukončení života, asi by to chtěla psychiatra a trochu si od práce odpočinout, zobat léky a po pár týdnech přijde úleva. Pak, ale už se hlídat, a jít na vzduch od práce s PC, třeba mně napadlo jít si zaplavat do bazénu, to je takové dostupné prostředí, kde jsou lidé a nakonec je plavání zdravé, nebo jinou aktivitu, která Vás baví nebo by bavit začala. Máte pejska? Máte možnost mít pejska? Ten by Vás rozptýlil, chodil byste venčit a potkával ostatní pejskaře a prohodil slovo. Nebo si dát za ůkol po práci nachodit venku 5 km, je to hodinka času. Nebo pak nějaká fyzická práce, pokud se k ní umíte postavit. Teď zjara si můžete vymalovat bydlení a hned máte činnost. Asi nejvíc důležité je mít s kým mluvit, ne jen povrchně, ale od srdce k srdci, prostě kamarádi, přátelé. Člověk je tvor společenský a občas potřebuje spřízněnou duši, pro pocity radosti i smutku. To myslím dnes lidem chybí. Tak držím palečky.
Já věřící jsem a nemysli si,že víra zmůže všecko.Tady ti nikdo-pokud není psychiatr-nemůže říct nějakou diagnozu.Tímhle způsobem ani psychiatr nic nezjistí,Musíš co nejdřív k odborníkovi - uleví se ti!Neboj se ,léky jsou dnes na dobré úrovni,opravdu pomůžou. Nepíšeš nic o vztazích v rodině,o spřízněné duši,partnerce nebo partnerovi...problém bude asi složitější než vůbec uvádíš. IHNED k lékaři.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.