Nejste přihlášen/a.
Zdravím vás,
opravdu jsem si myslel, že se mi nikdy nestane to, že budu psát na tyto fora. Vždy jsme se divil lidem co sem píšou, že si nedokážou uspořádat svůj život, že se mi nic podobného nestane a do for psát nebudu, poradím si sám ...stalo se.
Před týdnem mi bylo 29 let, hodně jsme myslel v životě na sebe, protože můj předposlední rozchod mě hodně vzal a snažil jsem si nikoho nepřipsutit k tělu (odmítla mě po tom co jsem ji požádal o ruku, šla dělat karieru a do dvou měsíců byla těhotná s někým jiným) blbý ale je, že se mi to zcela opakuje i nyní. Skoro i ve stejnou dobu po 4 letech od předposledního rozchodu, skoro stejný průběh. Ještě na úvod podotknu, že obě moje ex byly váhy narozené skoro ve stejné datum na konci září.
A kde je tedy problém? Moje poslední přítelkyně Deniska měla asi před rokem ctitele, já byl jak jsem psal v pohodě, takže až do této doby jsem na ni nežárlil a měla volnost, pohodu a svobodu. Tento ctitel to změnil, nevím jestli mě podvedla, ale vím, že já jsem v této chvíli začal žárlit, protože najednou se prostě chovala jinak, odměřeně, vadilo ji hodně věcí a hodně věcí mi bylo vytýkáno a já cítil, že mě chce opustit. Snažil jsem si to vzít k srdci a změnit se a ejhle, to nebylo dobře. Čím víc jsem se snažil, tím to bylo horší a tak to vše končilo takzvanou pauzou. Ta trvala asi 14 dní, nedokázal jsem nevolat, nepsat, když něco nechápu snažím se to řešit, ale nešlo to bylo to jednostranné. No nic vrátili jsme se k sobě a asi po 6 dalších měsícich se to opakovalo opět pauza a opět stejný průběh a opět jsme se k sobě vratili. Vždy jsem spíš byl aktivista já. Od ní jsem jen slyšel, že si musí uvědomit co vlastně ve mě má atd, atd. prostě takové ty řeči co se říkají a člověk si je nechce přiznat.
Nutno podotknout, že jsem v prvních dvou letech pomáhal a to hodně stavět její byt jak manuálně tak finančně. Tedy vracel jsem se po pauzách vždy já, vracel jsem se tam co jsem si vyrobil udělal a kde jsem to považoval za domov.
Vše jsme si vysvětlili, jenže změna byla jen tak na oko. Denisa už ke mně nebyla tak pozorná, nechovala se hezky jako kdysi, spali jsme spolu jednou týdně, no prostě nic moc, když to kdysi měla ráda pořád, ale hlavně co je nejhorší nenašel jsem v jejích očich tu úctu, ten obdiv s kterým se na mě dívala kdysi. Jsem spolumajitelem jedné webdesignové firmy, líbilo se jí co děláme, obdivovala mě a najednou nic. Dával jsem vinu času, že prostě po dvou letech se to mění, ale chtěl to nějak změnit. Každé moje řešící pokusy končili krachem, nechtěla nic řešit a jak sama říkala byla už unavená tím to všechno řešit dokola. Paradoxně - ona vždy byla na řešení, ale v první polovině našeho vztahu.
Takže nastala finální změna. Jednoho krásného dne jsem se nevydržel dívat jak ji alespoň podle mého názoru balí jiní muži (na diskotéce), druhý den na svatbě její kamarádky jsem nedokázal snést, jak se všichni líbají, mačkají a my chodíme metr vedle sebe, nebo za sebou a začal jsem hrotit znovu. Chtěl jsem jediné, slyšet, že o mě stojí. Říct neblázni mám tě ráda... To se nestalo a spíše mi jako moje kamarádka, než má přítelkyně radila at si zkusím někoho najít, odreagovat se a tolik se na ní neupínat a že to dál nechce řešit, že to chce čas. Nebavili jsme se o pauze, řekla, že neví a nezná řešení z takové situace, že by chtěla aby to bylo dobré, ale neví co dělat. Navrhl jsem, že se tedy pokusím odejít opět, do třetice a nevolat jí nepsat, prostě to vydržet a odprostit se od ní tak jak chtěla. Jenomže já na ní viděl, že chce abych se už nevrátil, to jak to uměla říct bez emocí, nebylo vůbec příjemný.
3 roky a 3 měsíce vztahu, postavený domov, a najednou nic úplné prázdno. Pokládám si jen jednu otázku. Dá se vůbec něco takového udržet a lepit zpátky a proč to ženy dělají, když mají vše hledají něco jinýho? Chtěl bych vypadat silně, ale jde to těžko, jednou odejít a nemít vlastně domov se zvládnout dá, ale když se to skoro stejně opakuje podruhé už se snažím přijít na to co dělat jinak, kde to utrnout a zlomit.
Ano, vím, hodně rad tady bude, nevolej jí, nepiš, už tě nechce, ale mně jde spíš přijít na to jestli takového situace jsou nějak zvládnout, jestli je můžu někdy pochopit, protože pokud by se mi to mělo opakovat i nyní, asi moje další partnerka to bude mít ještě horší, hodně se do sebe zavřu a budu se prostě něčeho dalšího bát ...
Proč žena nedokáže říct pravdu, prostě nechci tě, chci něco jiného a takhle se to obchází a dává to naději, kerá je vlastně to nejhorší?
díky za vaše komentáře - Láďa
-
Mily Lado, vse co jiz bylo napsano je naprosta pravda. K tomu asi neni co dodat. Pro cloveka, ktereho se to vsak tyka, je velmi tezke tyto rady prijmout a ridit se jima, prestoze si i on jiste uvedomuje ze jsou pravdive. Je opravdu nutne si vsak uvedomit, ze na vztah, kvalitni vztah jsou potreba dva, kteri se vzajemne doplnuji. Nemuze jeden davat a druhy jenom brat. Pokud se vztah dostane do fazi ktere popisujete je evidentni, ze Denisa si nevazila zazemi, jistoty a pohody kterou jste ji poskytoval. Ma smysl "pauzovat" kdyz ani napodruhe se nic nezlepsi? Nema. Asi se zalekla prave te pohody a tim padem i jakehosi stereotipu. Mozna zjistila, ze se nechce jeste "usadit", ze potrebuje jeste hledat a uzivat si svobody. Samozrejme na tohle asi neprisla sama... ale nechala se strhnout kamaradkami, nebo nejakym potencionalnim ctitelem a najednou asi zjistila, ze je tu nekdo jiny nez Vy, kdo ji dokaze dostat do varu, ktery se hold ze vztahu po case vytraci. Jsme ovsem ve veku, kdy je treba si uvedomit, ze i ta pohoda, jistota a stereotip hovori o necem, co ma pro budoucnost smysl. Prozila jsem si neco hodne podobneho. Po temer 5-ti letem vztahu, kdy jsme si v pohode bydleli v mem zarizenem domecku byl najednou konec. A vite co bylo nejhorsi? Nebyla v tom jina slecna ale kamaradi. Meli jsme partnerstvi bez hadek, bez konfliktu. (asi jen 2 vybuchy za 5 let). Ovsem ja nepatrim mezi ty, ktere partnerovi prikazuji, zakazuji, kam jit s kym jit, jestli se mnou nebo s kamarady... Mel naprostou svobodu, ja tez a fungovalo nam to. Ale nakoned se to obratilo proti me. Verili jsem si a nebyl nikdy duvod neverit. Ale pak najednou zlom ze dne na den... i kdyz jsem neco tusila uz par tydnu...Mel svobodne kamarady, zalekl se, ze bych po tak dlouhem vztahu chtela udelat krok dal a na to nebyl pripraven. Tak odesel. Ve 28 letech to nedokazal vyresit jinak. Dneska toho lituje. ...Uvedomte si, ze si Vas nezaslouzila. Zkuste se venovat necemu, co Vam vyplni volny cas, byt mezi lidma a nehledat vinu jenom v sobe, vzdy za to muzou oba, kazdy jinym dilem a kazdy jinou merou. Cas vse zahoji i kdyz ja musim nerada priznat, ze dva roky jsem byla totalne mimo. A ten treti jsem si teprve zacala uvedomovat skutecnou pravdu...Zkuste neztracet cas, tak jako ja. Zivot je moc kratky na to, venovat ho nekomu kdo o nej nestoji a ani si ho nezaslouzi. Preju Vam hodne stesti. Sona
Slunatko.
Dala jsem Vá plus,protože lépe bych to nenapsala.Přeji vám už jen samé hezké dny a hodného člověka po boku,který Vás ocení . Lenka
Milý Láďo, je to složité. Nejsem žádný psycholog ani odborník na vztahy, ale svůj názor napíšu. Jste podle mě správný muž, který do budoucnosti a do vztahu investoval hodně energie, snahy, práce i financí. Asi proto je pro ni příliž těžké Vás na rovinu odmítnout. A ikdybyste se znovu dali dohromady, asi už to nebude jako dřív. Vždy platí, že na vztah musí být dva. Když jeden nechce, nedá se s tím moc dělat
Nevím, jestli je to pro Vás použitelná rada, ale zkuste navštívit nějakou rodinnou poradnu, možná Vám to pomůže v dalším případném vztahu. Rady přes počítač nejde napasovat na každého. V poradně opravdu dokážou objektivně rozebrat situaci, pochopit poradit, a taky zabránit tomu, abyste nezanevřel na celé ženské pokolení.
Přeji Vám at se všechno zlé obrátí v dobré. Jistě se najde žena, která si bude takového partnera vážit.
Děkuji za reakci, sice jen jedna a čekal jsem jich víc, ale i za jednu děkuju, protože asi jen potřebuju slyšet, že opravdu nění cesta zpět, od více lidí, nebo možná i tahle forma komunikace mi pomůže ji nekontaktovat, prostě se tady svěřím vám, anonymním čtenářům.
Nepovažuju se za žádného chudáka a vždy jsme si myslel, že jsme i docela pohledný muž, je až zajímavé co dokáže udělat s psychikou člověka zbourání životních cílů, které jsme chtěl tvořit. Vlastně i dnes 4 dny po rozchodu, kdy to tedy bývá nejhorší mám pocit, že se mám kam vrátit i když vlastně nemám. Pořád si něco namlouvám a strašně se užírám něčím co asi nemá ani cenu. Všichni mi radí, je to jasné neřeš to je to pryč, ale kdo někdy měl někoho rád, asi ví, jak je težké si tohle přiznat.
Jakub Smolík "... v lásce totiž vyhrává ten,kdo má rá míň..."
Milý Vanousku,
nelehko se mi to píše,ale mám pocit,že Vaše Denisa Vás "trochu" využila pro svoje potřeby /finance,manuální práce atd/ alespoň v pozdější části vztahu tomu tak bylo.Možná v první fázi proběhla nějaká zamilovanost,ale dále z Vašeho vyprávěním cítím spíše kalkulaci z její stray.Proč se mi to píše nelehko?Protože na mne působíte jako férový hodný chlap a těch věru moc není.
Já bych vám radila jediné:rozejít se s ní.Ona Vás nemá ráda,alespoň ne tak jak by se slušelo a jak by jste si zasloužil.Do budoucna by Vám takový nerovný vztah nepřinesl nic dobrého,ba naopak.Až byste měli děti,bylo by to jen horší.
Ano čas je takový hajzlík zabiják zamilovanosti,ano.ALE ta podstata vztahu - ten pocit,že tohle je člověk,kterého mám rád(a),kterému můžu věřit,který mne podrží,když mi není na světě hej...Tenhle pocit by měl být v každém zdravém vztahu pořád.
Kromě rozchodu bych Vám ještě poradila,abyste udělal kalkulaci Vy jí.Asi mi za můj názor nedáte plus (nevadí),já jsem se snažila poradit tak,jak to vidím já.Myslím si,že takový hodný ,upřímný a pracovitý chlap,jako jste Vy si zaslouží holku,která mu oplatí lásku láskou.A počkat si na tu pravou,která Vás bude mít opravdu ráda ,stojí za tu chvilku blbého trápení,jež vás teď s tím rozchodem čeká.Držte se. Lenka
Ano, to co jsi napsala Lenko je hodně podobné tomu co si i myslím já, spíš jsem o tom přesvědčený. Ale stále se snažím přijít kde jsem udělal chybu i já. Ze začátku vztahu, kdy jsem vyhrával, protože jsem miloval míň jsem taky nedělal věci, které by se jí asi líbili a proto si i hodně vyčítám, že jsem i díky svému chování tu lásku v ní prostě ubil. Jak říkám nejsem svatý, jako každý chlap mám rád kolem sebe pozornost žen, pravdou ale je, že jsem dokázal odolat a vždy vše zamezit, což se (například přečtením mailu co někomu nepatří co denisa udělala kdysi mně) těžko chápe a obhajuje, že to tak není.
Já to svými pocity vidím prostě tak, že ano chybu jsem udělal a hodně toho pokazil i já, ale to rozhodnutí, že se mnou nebude, ovlivnil někdo jiný, nevěřím, že tohle dělají ženský, pokud by po nich někdo nevyjel, nebo se někdo jiný nelíbil. Proč by se ženská vzdávala celkem pohodovýho vztahu, kde byl jediný problém to, že jsem chtěl jen trošku toho co mi dávala dřív a pokud jsem to nedostal chtěl řešit důvod?
Láďo, hlavu vzhůru. Já mám z toho pocit, že čím víc ji chcete, tím víc Vás odmítá a naopak, čím víc Vás odmítá, tím víc ji chcete. Je to začarovaný kruh a největší průšvih asi je, že Vás podle všeho nemiluje. Mám opravdu pocit, že cesta zpět by Vám víc uškodila než pomohla, a proto je třeba se oprostit, zaměstnat se, abyste se zbytečně netrápil. A časem to určitě přejde. Přeju Vám hodně štěstí.
P.S. Sama mám v posledních letech pocit, že cokoliv "zlého" mě potkalo, bylo to ve skutečnosti proto, aby přišlo něco jiného a dobrého. Takže to přeju i Vám - abyste nakonec zjistil, že to vlastně nedopadlo špatně, ale dobře, protože díky rozchodu jste třeba potkal skvělou ženu, která by u Vás, pokud byste byl zadaný, neměla šanci...
Já bych si ji zkusil vzít, co vy na to? Třeba potřebuje jen někam posunout dál, vidět, že vztah někam pokročil.
No varianta svatby mě taky napadla, už jsem to chtěl udělat kdysi, ale docela se bál, že to dopadne jako s minulou přítelkyní, tedy negativně a tedka to dělat to chce kopec odvahy a připravy na pravděpodobné ne a na to asi nemám. Navíc ...
Ahoj,
možná se sem někco chodí dívat a čeká nějaké veliké finále, nebo jinou informaci ...tak tady je.
Je tomu už skoro 7 týdnů co jsem odjel, bývalku jsme celkem od té doby viděl 4x, 2x i přes noc. Výsledek? Nic. Je na ní vidět, že když je ji smutno, nemá co dělat a zrovna není nikdo kolem s kým by byla, zavolá a je přijemná, člověk má až pocit, že se nic mezi náma nedějě a vše je v pořádku...voláme si většinou jednou denně, řekneme si co a jak a jdeme dál ...
Bohužel jsou to i telefonáty, kdy ji volám a nemá čas, je nepříjemná, arogantní suverenní a dává viditelně najevo, jak je nad věcí. Když toto téma začnu telefonicky rozebírat - samozřejmě to končí hádkou a podkládáním telefonů - prostě nechce nic řešit a jí to unavuje. Co naplat, že jsme na to dva - prostě jí to unavuje a hotovo.
Dneska po 7 týdnech jsem podstatně lepší - někoho jiného jsme potkal a i když je mi jasné, že toto je velice krátkodobé, protože pokud byla moje ex ambiciozní, tato slečna je ambiciozní 4x víc a má jasně dané jak jí život půjde dál. Nicméně pomohlo mi to otevřít oči a citít se lépe - prostě na světě není jen jedna, je jich víc a jsou taky hodné.
Nic to nemění na tom, že můj vztah dopadl jak dopadl. Stále jsme ujištován, že nikdo jiný v tom není, je to možné, ale od tajného zdroje z jejího okolí vím, že i když v tom asi nikdo není - na někoho čeká a přeje si potkat někoho jiného.
Tím se asi vše rozlousklo a moje namlouvání, že bude líp může končit a můžu se tomu postavit jako chlap. Ale ty tři roky bolí.
Pokud můžu komukoli poradit - jak ve vztahu ucitíte, že to neklape, dejte ruce pryč - dopadnete jako já a myslím, že tyhle pocity by nemusel řašit vážně nikdo.
Milý Láďo, přečetla jsem si váš příběh a pročetla i odpovědi a názory tady a nedá mi to nereagovat. Sama jsem sem před časem vkládala dotaz či svůj příběh, najdete ho pod - mám milence, jak se stím vyrovnat,přečtěte budete-li mít čas a chut, má odpověď vychází z popsané zkušenosti.Jsme asi tak stejně staří, též se považuju za docela úspěšnou v zaměstnání a přitažlivou ženu ( soudím dle zájmu mužů ). Žila jsem si spokojený, pohodlný život s manželem ( vdaná přes 10 let ) a synem, žádný stres ale taky už žádný odvaz. Jsem přesvědčena že k jakémusi ochladnutí dojde v každém vztahu, někdy dřív či později, chemie, vášeň, touha, dobrodružství se vytratí a zůstane přátelství ( v tom lepším případě ), stereotyp, rutina, realita starost a péče o dítě a to semele každého..A to je dle mého názoru příčina nevěry a byla i u mě, pokud jednomu ve vztahu něco schází, začne to " cosi " hledat jinde. Já jsem se v manželství nudila, nebavil mě sex s manželem, a tak jsem si našla milence a bláznivě se do něj zamilovala, a dokonce i uvažovala že manžela opustím a synovi rozbiju rodinu, podotýkám že pouze kvůli dobrému sexu..Když mě můj milenec začal odmítat ( protože chtěl vztah se vším ) začala jsem bláznit ještě víc, jako když dítěti vezmou lízatko, prostě jak už to bývá že chceme vždy nejvíc to, co zrovna mít nemůžeme..A skutečně jsem pomateně málem o vše přišla..až jsem si v poslední chvíli uvědomila že život je o kompromisu, a že prostě nemůžu mít úplně všechno co chci ikdyž se budu vztekat a dupat, srovnala jsem si co je pro mě víc a smířila se s tím že zůstanu s manželem ikdyž žádné velké city nás už k sobě nevážou..hlavně kvůli synovi, který je pro mě ze všech těch chlapů nejdůležitější. Upřímně vám chci napsat že pokud bych syna neměla tak nečekám ani chvilku a odejdu, protože když se ze vztahu něco vytratí tak nelze čekat že to samo přijde zpět..Proto rozumím vaší přítelkyni že měla tu odvahu a po několika pokusech a potácení se v tom ( jak píšete ) dokázala odejít, právě proto že jí něco ve ztahu s vámi chybělo. V žádném případě to ale není a nebyla vaše chyba! Pokud někdo přestane toho druhého milovat, je to hlavně problém jeho samého a stává se to a stávat bude. Nikdo nemá jistotu, ani ona pokud v tom byl jiný muž a ona za ním odešla že to zrovna bude ten pravý na celý život, stejně tak ani vy..Chápu vaši zatrpkolst kterou z toho co píšete cítím, chápu strach a obavu se někomu otevřít, rozumím i pocitu ublíženosti, který zřejmě prožíváte..a bohužel vám nedokážu napsat nic pozitivního ani netuším jestli vám to co tady píšu přinese třeba nějakou útěchu..Naučila jsem se časem a životem neočekávat příliš a vše krásné a růžové a poté jsem příjemně a mile překvapená každý den, když se na mě můj chlapeček usměje, to si říkám stojí za to tady být..ikdyž jsem něco nebo někoho ztratila, ikyž vše nepůjde jen tak jak chci já, ikdyž se mi sny třeba nevyplní, tak stějně stojí za to být tady bojovat pořád dál..věřím že i vás někdo z vaší zatpklosti ( bez urážky prosím ) vyléčí, že i vám bude zase hezky a řeknete si že co se stalo se stát mělo. A třeba potom už vám ženy nebudou připadat jako potvory co nedokážou říct chci Tě, nechci Tě ( jak to sakra poznat )? a přeju vám jen dobré.A jestli můžu ještě malou radu na závěr, neberte ji zpátky kdyby chtěla, po čase se začne zase nudit a znovu uteče..Hodně sil
Děkuju za vaše přízpěvky. Myslím, že mi postupně otevírají oči "snažit se pochopit" se mění v pochopení a realitu. Jsem rád, že si je můžu přečist, ventiluju si tady svoje pocity, nikoho neotravuju, čte si je jen ten koho to zajímá, jsem rád. Vlastně mám až trošku výčitky, napsal jsem tady svůj názor a svoje pochopení celého stavu, nemá čas se k tomu vyjádřit i ta druhá strana a není to zcela objektivní, ale vlastně proč by měla. Dnes poprvé týden po "pauze, rozchodu" se citím, že stojí za to žít mám chut do práce a citím se uvolněně. I když i když rady jsou nevracej se k ní - tohle by se nedělalo asi nikdy lehce, ale myslím, že to už zvládám líp.
Krasny podvecer
Vite, cist Vase radky a chapat je, nebylo vubec tezke. Techto zivotnich osudu je kolem nas mnoho, tim vsak Vas pribeh nijak nezlehcuji ba naopak.
Dekuji Zuzanko, ze Tve srdce patri me a ze mi stale dokazujes, ze milovat Te nestaci, jses studna lasky, vasne a velkeho lidskeho chapani a ja se v ni, v Tobe utapim a chci to tak porad a porad. Protoze poznat tak lidskou dusi, ktera me umi pohladit, kdyz to potrebuji je nadherny pocit, pocit bezpeci.
Kdyz jsem poznal svou zenu, spatril ji poprve, vedel jsem, ze je ma zena osudu, pokud i Vy poznate, skutecne ten jedinecny protejsek, musite byt v zivote stastni i pres zivotni utrapy. Takhle to citim ja.
Zenusko, ty radky patri Tobe, miluji Te Camelot
Ahoj,
uvědomil jsem si jednu věc. Vztah je vždy hlavně o dvou lidech. Já jsem napsal názor svůj, ale ten nemusí být nutně pravdou, druhá strana je taky svéprávná a musí mít názor také. Můj pohled je momentálně pouze jednostranný, může a nemusí být pravdou. I když si myslím, že se na mě sesypal svět, asi nejhezčí na něm jsou ty nové začátky.
Pracuju nyní na tom, abych přišel na to, jestli mi Deniska chybí, nebo jestli si jen namlouvam, že mi chybí, protože jsem sám. Pokud mi chybí opravdu, což si zatím stále myslím a pokud v tom není jiný chlap, trošku se s osudem poperu. Pokud jsem něco pokazil to jediné co ji můžu dát a co ode mě nyní chce je čas i když to nechápu. Pokud ale není, šanci mám vždycky, vždyt přeci kdo ji může líp znát než já po 3 letech?
Jsou na výběr jen dvě věci. Počkat na denisku, pokud byly její slova upřímná, nebo se začít kurvit a užívat života a cestu si zavřít sám. Rozhodnutí jde vždy změnit, ale já si zatím vybral to první, tedy dokázat jí, že jsem ten pravý partner.
Protože mám prsty všude a zjištuju co se dá, asi už vím co bylo a je důvodem problému. Jiskra a sex. Prostě moje ex přítelkyně na mě stratila chut a řešení a hrocení ji tu chut ještě víc ubíjí. Asi vím o čem mluví, protože já sám jsem kolikrát zjištoval, že mě prostě nebere tak jak by měla, zní to asi blbě, ale bylo to tak. Měl jsem docela dost žen, kdysi na vysoké škole jsme si docela dost užíval a s Deniskou tam ta chemie asi nebyla nikdy. I důvod si myslím, že znám. Pořád mě jen uháněla, prostě mě do toho nutila a mně se nechtělo a spíš než touhu jsem cítil odpor, nebo jak to nazvat lépe.
Přijde mi až komické, že se to najednou otočilo na mě a tu jiskru hledá ona. Jak zajímavý je osud. Ptáte se proč jsem neodešel už dřív, když jsem to cítil jak popisuju? Protože i když sex je důležitá složka vztahu, jsou i jiné věci, ta pohoda a přesvědčení, že ten druhý je ten nejlepší a viděl jsem chybu v sobě a změnil se. Stačilo málo - chtít.
Péro si můžu namazat máslem, můžu se oblíknout do latexovýho oblečku, nebo si ho každý ráno vytahovat na skřipci, ale to nikam nepovede. Jsem jaký jsem a prostě i ona musí udělat - ten krok.
Asi už to vím. Ironie je, že když jsem měl kolem sebe hodně "ctitelek" hrozně mě chtěla, jak jsem se změnil a ctitelky nebyly přestal jsem být zajímavý. A to mi přijde skoro padlý na hlavu. Když já jsem se našel a věděl kam dál, stálo mě to vztah. Asi to tak být i má.
Ahoj Láďo,
na tvoje otázky neumím odpovědět, radit ti můžu taky jak chci, ale je to věc vás dvou. Můžu ti maximálně napsat, že vím, jak se cítíš a jak to bolí. Mně něco podobného udělal můj bývalý přítel..., takže nejen ženy... Vím co to je, investice do vztahu a jak s člověkem dokáže zamávat, když ten druhý najednou otočí o 180 stupňů. A jeho jediný vysvětlení je, že neví... Taky jsem si připadala využitá, podvedená,... Dodneška neznám důvod, jen vím, že v tom nebyl nikdo další. Kdyby řekl na férovku, že už se mnou nechce být, tak bych to brala stokrát líp. Nevím, tohle jednání nechápu. Jediný co vím, že at jsem toho člověka měla ráda sebevíc, tak vrátit bych se k němu nemohla, už mu totiž nejsem schopná věřit a otevřít se mu. Otevřela jsem se mu tak jako málokomu předtím a on to zahodil. Vím, že mi nechtěl ublížit, ale ublížil mi tím. A pak si po pár měsících myslel, že na to zapomenu a všechno bude jako dřív.
Nevím jak ty, ale já tyhle podpásovky nedokážu odpustit. Vysvětlení že neví a ty kecy okolo neberu, to není fair play.
At už se rozhodneš jakkoli, je to tvoje věc, přeju hodně štěstí. Pokud se rozhodneš jít dál, tak mi můžeš věřit, že spolehlivě funguje to otřepaný "čas všechno zahojí".
Držím palce.
Ahoj Láďo,
když jsem si přečetla tvé řádky, trošku se mi ulevilo, že nejsem sama, která má podobné problémy. Taky jsem si nikdy nemyslela, že se někdy budu svěřovat na internetu se svými pocity, ale potřebuji si trochu ulevit. I když mám kamarádky, potřebuji si ulevit někomu, kdo se cítí jako já. Přijde mi taky, že už nikdy nikomu nebudu tak důvěřovat, protože to, co mi udělal člověk kterýho jsem tak milovala (ještě i miluju, ale snažím se, abych ho nenáviděla, za to co mi ulěla)
Můj přítel, 2 roky manžel (byli jsme spolu 11 let) mi v pondělí oznámil, že mě má moc rád a já se ho zeptala na to, jestli někoho má, protože jeho chování poslední dobou bylo jiné. On mi do očí řekl, že ne a já na to, že bych to chtěla vědět, kdyby někoho měl. Druhý den přišel s tím, že už mi nemůže dál ubližovat, že někoho má (kamarádku se kterou si povídá, občas i líbá, ale nespí s ní). Přitom já jsem si stěžovala, že už se se mnou poslední dobu nebaví a on se radši chodil bavit jinam. Když si to pořád přemítám dokola, tak je to prostě tím, že už mě neměl rád a bylo to pro něj jednodušší. Nejhorší bylo, že se ve čtvrtek vrátil, brečel mi doma, s tím, že mě má strašně rád a že už mi to nikdy neudělá. Večer jsme si krásně popovídali, já byla ochotná mu to odpustit, ale viděla jsem na něm, že to stějně není už ono. Nejhorší je, že mi pořád opakoval, jak mě miluje a já si přijdu, že jsem žila s cizím člověkem, co neustále lže. Šli jsme od sebe s tím, že si od sebe odpočineme. Ale teď už mu kamarádi poradili, že se má na mě vyprdnout. Máme rok a půl byt na hypotéku, já čekala na to, až něco našetříme a budeme si moc pořídit miminko a teď je všechno v... Celý svět se mi zhroutil. Teď beru prášky na nervy a na spaní, tak je to lepší, ale bojím se toho, že až je přestanu brát, budu zase tam, kde jsem byla...
Člověk si musí asi uvědomit, že život jde dál, i když je to složité
Promiň, že tě obtěžuji svými problémy, ale chtěla jsem se svěřit někomu, kdo je na tom stejně jako já
Ahoj, Radka
Ahoj Radko,
si hodná že si napsala. Já už jsem na tom líp - je to skoro měsíc co se nám to pokazilo, občas se vídáme, snažíme se to jako nějak vrátit, ale mám spíš pocit, že toho druhého do toho nutím. To není dobře. Každý den si jen říkám, už to nedělej, nedělej a povím ti - ono to funguje. Pomalu, ale ano. Mrzí mě co se stalo, ale je to záležitost obou a s tím nic nedokážu.
Vztah se prostě po nějaké době přežije, jiskra je pryč, dostává to stejné koleje, je to bez náboje, protože každý v tom páru má své starosti a hlavě své lidi, které se kolem něho točí. Je to prostě blbá doba. V tomhle ( jako asi v jediném případě) byl komunismus lepší - člověk šel do jedné práce 30 let a věděl o každím svéím kolegovi vše, dneska se lidi mění, točí kolem nás a pokušení je veliké.
Je to vlastně smutný, ale přeju všem co jsou na té horší straně, tedy méně nad věcí, aby to zvládli a byly sami sebou. Když se vidím jak se někdy podbízím je mi ze mě až na blití ...ale ta láska.
Jen silní vyhrajou musíem tedy být silní.
Ahoj,
sice frekvence psaní je poněkud menší i tak ale musím napsat svoje pocity, snad jen kvůli sobě, snad i kvůli těm co sem někdy zavírají a šlánky čtou ...
Je to skoro 2 měsíce co jsem odešel - jak už to tak bývá - viděli jsme se a protože jsme na té straně, která chce stále víc - byl jsem iniciátor hlavně já.
Co se za dva měsíce změnilo? Vůbec nic - já si jako každý správnýc chlap myslím, že v tom někdo je, moje bývalá přítelkyně mi říká, že v tom nikdo není, jen že prostě už kě mně necití to co dřív a že mě bere spíše jako kamaráda, než svýho druha. Takže vlastně paráda ...stal se ze mě kamarád, přestal jsem ji přitahovat přes postel a stále to nedokážu pochopit ...
Já, který jsem v posteli měl docela hodně žen a vždy jsem si i myslel, že to všechno bylo v pořádku ...
Jsme spolu a je to krásný, nehádáme se, pusinkujeme se, ale nespíme spolu a když nastoupí moje řešení a chtění pochopit proč - výsledek se nedostaví a je z toho oheň na střeše ...
ach jo, jak z toho ven, nezahodit tolik let a vyjít z toho ze vstyčenou hlavou ...
Ahoj,
u mě je to už měsíc, co ode mě manžel odešel. První dva týdny byly hrozné, cítila jsem se jak tělo bez duše, teď už je to lepší. Mně manžel řekl, že má kamarádku, že k ní něco cítí, líbal se s ní a dvakrát u ní přespal. Odpustila jsem mu, ale stejně už to z jeho strany nebylo ono. Taky nedokážu pochopit, co jsem udělala špatně, asi už ho přestal bavit ten sterotyp. Poslední dobou byl divný, ale já to pořád omlouvala tím, že bere prášky na nervy a že je unavený, ale přitom zde byl jiný důvod a to, že se se mnou přestal bavit a našel si na to někoho jiného. Taky mi řekl, že pro mě udělá co budu chtít, že mi bude pomáhat a že se na něj můžu kdykoli obrátit, když budu něco potřebovat, ale já vím, že je pro mě lepší stýkat se s ním co nejméně. Je mi jasné, že už jsem pro něj taky jen kamarádkou ale já to nedokážu, zatím.
Člověk si asi musí říct, jak mi to řekl, když odcházel, že jsme spolu prožili hezkých 10 let a že budeme mít na co vzpomínat. Jenomže pro mě je to teď těžké, já jsem myslela, že když budu milovat, tak na celý život. Teď vím, že do dalšího vztahu půjdu se strachem ...
Musíme si říkat, že je to osud a že na nás někde čeká něco lepšího a že za tuhle změnu budeme jednou vděčni!
Přeji hezký večer,
nějak jsem se dostala na tento odkaz a pořád jsem zvažovala, zda i já se mám připojit k odpovědím. Asi Vám napíšu, to co už sám víte, i přesto chci aby jste znal názor druhé strany.
S bývalým přítelem jsem byla 4 roky, od začátku jsem ho milovala a neustále mu to dávala najevo. Stejně jako Vy, i on tehdy byl trošku chladnější. Později se pak do mě opravdu zamiloval a měli jsme relativně štastný vztah... Do doby, než jsem si začala všímat, že je na mě takříkajíc "závislý". To, co popisujete, jsem zažila z pohledu Denisy. Přítel pořád volal, pořád se zajímal kde jsem a už jsem neměla chvíli jen pro sebe, sama jsem si začala uvědomovat, že trochu prostoru přecejen potřebuji. Když už to bylo neúnosné, tak jsem ho poprosila at si na chvíli dáme pauzu, že se potřebuju ujistit, že bez něj opravdu být nechci. A já to opravdu potřebovala. Přítel každý den volal, psal...dělal scény, jak mě miluje a nedokáže beze mě žít. Neustále nás chtěl řešit a nedopřál mi prostor. (Samozřejmě tehdy bylo i spoustu jiných problémů, ale ty rozebírat nehodlám...). Vrátili jsme se k sobě a po nějaké době jsem opět ochladla, nudilo mě pořád sedět doma a dělat "ty samé věci", řešit "to samé", potřebovala jsem žít...
Dopadlo to docela nehezkou hádkou, kdy jsme si dali definitvní sbohem. On se už nestaral, našel si přítelkyni a já o pár dnů na to nového přítele. Užívala jsem si nově nabyté svobody a myšlenky, které jsem na bývalou lásku měla a stesk po něm, jsem zaháněla do ústraní. Po čase jsem zjistila, že nový vztah není o lásce, nýbrž o zapomenutí. S ex-přítelem jsem se znovu sešla a nějak jsme znovu utužili vztah. Uvědomila jsem si, že ho miluji a i přes všechny věci chci zůstat s ním.
Katastrofa. Místo toho, aby se vše v dobré obrátilo, jsem neustále slýchavala jen výčitky. Najednou jsem byla já ten, kdo se "plazí"... Naprosto zruinoval mé sebevědomí a nešetřil slovy při hádkách. Ukončil to s větou , že mě milovat bude pořád, ale nemůže se mnou být.
Tehdy jsem procházela peklem, nevěděla jsem co dělat, nedařilo se mi a byla jsem zoufalá. Další přítel měl co dělat, aby jsem si opět před zrcadlem připadala krásná, žádoucí a vážila si sama sebe.
Dnes je vše jinak. Jsem starší a zkušenější. S odstupem času jsem pochopila, že my dva jsme neměli budoucnost. Každý jsme byli úplně jiní - on chtěl rodinnou pohodu a tu jistotu stereotypu, kterou bych řekla doma nikdy nezažil, a já zase nechtěla jednotvárný život, chtěla jsem se ráno probouzet s člověkem a těšit se, co nového spolu zase podnikneme, nechtěla jsem předem vědět, co se večer bude dít (a že se to bude dít každý večer). Milovala jsem ho, ale potřebovala jsem se sama realizovat. Nikdy, za celou délku vztahu, u mě nehrál roli jiný muž, nikdy jsem nepodvedla a ani příčiny našich problémů nebyly způsobeny třetí stranou. To je to, co Vám chci sdělit. Každá žena chce být žádána, každá chce vědět, že ji protějšek miluje, ale žádná nechce vidět, že je pro ni její muž samozřejmostí. To city velmi rychle vyprchávají a později úplně vychladnou. Neříkám, že mě přítel nepřitahoval, ale jaksi i ten intimní život byl jistou samozřejmostí. "Rodinná neboli domácí pohoda" a stereotyp jsou pro mě dvě odlišné věci. Možná i svým chováním jsem se podvědomě snažila něco změnit.
Nejsem zrovna případ, který by měl dávat rady.Ani Vás, ani slečnu Denisu neznám, můj vztah byl určitě jiný než Váš, ale chtěla jsem sdělit i možné pocity druhé strany. Doufám, že se za to nebudete zlobit a najdete si ženu, která Vás bude milovat takového, jaký jste.
S Pozdravem
Jana
PS.: Váhy jsou váhavé
Zdravím vás Jano,
ač se mi vaše řádky nečtou moc lehce, mám pocit, jako kdyby je psala Denisa. Asi si budu váš přízpěvek číst každý večer před spaním a doufat, že to někdy pochopím ...
Vaše zkušenost mi přijde, že až skoro kopíruje tu mojí, ale z úhlu ex přítelkyně. Ano asi se náš vztah dostal do stereotipu, nutno ale podotknout, že ten po mě chtěl celou dobu právě přítelkyně. Chtěla abych byl pořád doma s ní i když práce mi to moc nedovolí a já tomu začal přízpůsobovat ...ano asi začala mít pocit, že mě prostě celého má ...a začala si vzrušení a zábavu hledat někde jinde.
Pokud je opravdu důvodem rozchodu to co píšete vy, asi se už nevyznám vůbec v ničem. Já jen kopíroval to, co dělala má ex, protože jsme si myslel, že je štastná, volání, skoro každodenní nedělám pouze já, ale spíše to dělávala ona, byl náš zvyk si volat každý den, nikdy me nenapadlo, že to dopadne takhle.
Za váš názor děkuju a ceník si ho ...i když bych chtěl a strašně se snažím bez výčitek něco změnit, jsem na to momentálně úplně sám, Denisa nemá zájem a podobný zkušenosti mi snad otevřou oči a pochopím proč ...
výsledkem je, nehledat si nikdy váhy ...být sám sebou ... a asi se dát na chlapy, opravdu mi je moc líto, že to dopadlo právě takhle.
Ještě jednou Jano ...
protože opravdu si ten váš přízpěvek čtu pravidelně - zajímá mě jediné...co musí udělat muž z pozoce ženy v takovéto chvíli jaká nastala u mě? Viditelně o ní bojovat? Nebo prostě se z jejího života zcela vytratit a nechat jestli na to přijde sama? Protože já se bojovat snažím, ale myslím, že u nás nastalo přesně to co píšete - stereotyp - který sice kdysi přítelkyně chtěla, ale s novou prací a s novým větrem v plachtách s poznáním nových lidí se u ní vše změnilo ... a mě jen zajímá jestli moje dvouměsíční snahy jsou k nečemu dobré ...nebo zcela zbytečné ...
Zdravím všechny,
každý to asi máme nahoře šečtený a po dnešku mi došlo, že i já ...namlouvání, že se může něco změnit je konec. Denda mi dneska napsala, že, když se nevidíme, nic necítí a je jí dobře, nesmutní a tak nemá dále cenu v tomhle trápení pokračovat ... a že budeme kamarádi, ale na dotaz, jestli se uvidime ...tak ne.
Mně se dneska na krásný datum 11.11. změnil asi celý život, žena se kterou jsem chtěl být - kvůli různým důvodům a asi i mýmu chování a podlejzání zájem nemá. Nebudu tady psát, jak jsem nad věcí, nejsem, je mi to líto, ale nic s tím neudělám. Už to spěje, že každý náš společný telefonát je v podstatě hádkou a nikam to nevede ...
Příběh a rady od vás asi končí ...už nění chci ji zpět...už budou jen vzpomínky.
Ale no tak,chlape.
Hlavu vzhůru.Už naše babičky říkávali ..."pro jedno kvítí ,slunko nesvítí..."
Na světě je děvčat a žen.To by v tom byl čert,aby alespoň jedna nebyla ta ,která Vás bude milovat a ocení Vaši oddanost.Já myslím,že tomu bylo naopak,Vaše (dnes už bývalá) přítelkyně neuměla docenit Vás,jinými slovy nebyla vás hodna.Nebojte se ,ono to přijde,jen tomu dejte volný průběh.K životu už holt prostě patří,blouznění a radost z lásky stejně tak jako trápení s ní... Lenka
Ahoj všem,
rozhodl jsem se smazat tady všechny vaše a moje komentáře...už nemají význam. Psal jsem je tady, protože jsem potřeboval poradit, protože jsem je jednou chtěl ukázat i ex přítelkyni v dojmění, že to pochopí a ocení snahu, kterou jsme vyvíjel pro záchranu všeho.
Efekt byl opačný, byla to blbost, ukázal jsme se před ní jako slaboch a pokud jsme šanci měl - úplně jsem jí tímhle zničil. Nebylo to myšlený nijak špatně, ale už je mi jasný, že to vždycky jedna strana nepochopí ...
Vše za připomínky děkuju a dendě se ...pokud to ještě vůbec někdy bude číst i za tohle omluvám. Měl jsem to řešit jinak.
Ahoj,
tak jsem tlačil na admina, at mi smaže celou tuhle "mojí poradnu" kterou jsem tady měl a dal asi korunu i tomu, že jsem ji poslal mé ex, že mi admin za odměnu napsal, že se přízpěvky nemažou ...takže je v háji i tohle.
Budu tedy asi v psaní pokračovat. Je možný, že i moje expřítelkyně tady někdy neco přečte...a je i možný, že hodně vaše rady pomůžou i někomu jinýmu, než jen mně. Jak si tak na internetu někdy serfuju ...ty problémy má docela hodně lidí, než jen já ...
No co napsat novýho. Týden jsem přítelkyni nekontaktoval, 14 dní jsem ji neviděl, štve mě to, ale to je asi tak jediný co s tím můžu udělat. Jak se ženská sekne, neuděláte nic pánové. Každý den si analyzuju co jsem udělal špatně, co jsem mohl v našem vztahu změnit, ale pomůže to něčemu? Asi ne, když vám 100x ex řekne, že jí nechybíte, tak ji asi nechybíte.
Pokud můžu doporučit a to hlavně chlapům. Pokud jste jen trošku přesvědčeni, že je vaše přítelkyně pravá a je vám víc, než 26 let, neváhejte a po cca 2 - 3 letech vztahu ji požádejte o ruku a cca 2 roky po svatbě ji udělejte dítě. Já o tom v tu danou chvilku přesvědčený nebyl a tak to neudělal z různých důvodů, ale dneska už vím, že to bylo i hodně dané tím, že jsem se bál přijít o tu svou svobodu. Ale o tom život není ... kdybych to udělal, dneska tyhle věci nepíšů bezejmeným čtenářům, ale dělám si na baráku třeba plot, jen jsem prostě tenkrát nepochopil ...a tím to i pokazil.
Nejhorší jsou ty nové začátky. Vě 30 letech, kdy je jeden cíl práce, protože chcete něco dokázat a jsem ten co si peníze musí vidělat, nepadají ke mně z nebe, potřebujete doma kamaráda, oporu s kterým si můžete vše říct s kterým jste spokojení a můžete se o nej opřít. To nejde udělat s každý, člověk vám na tohle musí sedět jako osoba. No a celý ten prosces seznamování až po nědělního oběda u rodičů nové přítelkyně ...no brrrr to zase bude dřina.
Co mě mrzí nejvíc, když jsme přesně tohle měl, tak jsem o to najednou přišel a mně by opravdu zajímalo, proč se lidi tohodle vzdavají ...
no doufám, že mi někdo písne, já už jdu pinkat ...
Ahoj, souhlasím že by byla velká škoda smazat tuto diskuzi každý člověk občas něco řeší a třeba má i stejné problémy a když už neví kam se obrátit může si přečíst co jsi tady psal Ty a ostatní , poučit se z chyb jiných lidí a v neposlední řadě velká útěcha - nejsem v tom sám, to může hodně pomoci. Nemůžu ale souhlasit s tím co píšeš dál. Po 2-3 letech svatba udělat dítě a co, co se tím změní? Pokud si nerozumí, pokud jsou tam problémy a nedorozumění , pokud ti lidé si nejsou souzeni tak spolu nezůstanou a nebudou a manželství a dítě na tom nic nezmění! Akorát se do toho přidají mnohem větší starosti ( rozvod, majetkové vypořádaní atd.) a pokud je v tom dítě tak je to další človíček který se tou sitaucí může trápit. A je-li v tom vztahu jeden z nich nespokojený a udržuje-li vztah např.kvůli dítěti , tak to je potom trápení , víš ten pocit že nemůžeš odejít ani kdyby jsi chtěl , znám to sama...Znám taky kolem sebe spoustu lidí kteří žijí v takové situaci, třeba se vzali po pár letech vztahu kdy byli ještě hodně zamilovaní , měli děti, jenže potm přišla realita, starosti, život je semlel a ted se rozvádějí. Mimochodem rozvodovost u nás stále stoupá..Ti lidé kolem mě jsou schopni situaci posoudit a třeba i říct, šli jsme do toho moc mladí, nebo moc brzo aniž by je život nějak prověřil. Jsou ale na světě i tací, co vydželi spolu trápení, starosti a dokázali spolu zůstat i dál a před tím se skláním a k některým z nich si chodím sama pro radu . Beru Tvůj názor, ale já mám jiný proto to tady píšu...prostě svatba, dítě není dle mého žádná jistota, či záruka že vztah vydrží. Tobě ale přeji hodně sil a vůli at máš změnit co se změnit dá..a nadhled, aby až se podíváš na celou Tvoji situaci zpětně aby jsi mohl říct aspoň jsem to zkusil vrítit zpátky a neponižoval se při tom. Ano, pokud se ženská rozhodne že už Tě vidět a vídat nechce a dá Ti to jasně najevo tak je vážně konec a cokoliv co může chlapovi připadat jako dobývání se jí může změnit v dolejzání, a žádná si neváží muže který nemá svou hrdost. Neuzavírej se a co má přijít přijde. Tak dost filosofie, měj se líp a věř že bude líp! Lifenka
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.