Nejste přihlášen/a.
Jak se mám smířit s tím, že jsem gay? Nedokážu se s tím vyrovnat a strašně se bojím, až to zjistí okolí. Nechci s nikým moc komunikovat, hlavně ne s rodiči, aby si to nevydedukovali z mého chování a mluvy, taky se bojím, že si nikdy nikoho nenajdu, že budu sám. Žiju na vesnici, která je plná předsudků, jestli se to o mně někdy zjistí, nejspíš se budu muset napořád ostěhovat, mí rodiče jsou homofobové. Co mám dělat?
Já asi nikdy nepochopím, proč se pořád homosexualita bere jako nemoc, mám dva skvělé gay přátelé,.. jste úplně vpořádku, nádor v hlavě je nemoc, infarkt je nemoc.. Vy jste zdravý..přítele si najdete, jediná a blbá potvorná chyba je, že spolu nemůžete mít mimčo...
Já myslim že homosexualita není klasifikována jako nemoc. Pokud to ale není nemoc ale normalita, potom by bylo normální vymřít, pokud by homosexuálem byl každý? Nebo by se děti rodili v laboratoři? Kladu si sám tu otázku, kde je pravda..
A tazateli bych asi řekl tolik...Pro rodiče to bude vždycky pohroma, at to řeknete jakkoli a na vesnici to platí trojnásob. Pokud odmyslím to, že se Vám i děti na ulici budou pošklebovat, potom tu budou Vaši rodiče, kteří tohle budou velmi bolestivě vnímat. Možná to překousnou, budou se na Vás usmívat, protože vás mají rádi ale mrzet a bolet je to bude vnitřně vždycky - to je můj názor a moje zkušenost. To, že nebudete mít vlastní a vlastně ani adoptované děti, to už je jen asi deset centimetrů velká třešínka na dortu. A nemá smysl aby vám tu někdo něco nalhával a vy žil v nějaké ochranářské bublině, která stejně praskne v okamžiku, kdy to na sebe "prásknete".
Wikipedie uvádí, že z vědeckého hleiska je homosexualitza: "normální a pozitivní varianta lidské sexuální orientace". Co když nějaký doktor vynalezne pilulku, kterou polknete a stane se z Vás heterosexuál. Věřím, že většina homosexuálů by po ní šáhla. Myslíte, že potom začne být homosexualita nemocí, aby se taková pilulka mohla prodávat?
Nemáte to v téhle situaci jednoduché. Zejména musíte svoji orientaci přijmout a vstřebat Vy sám, mít se rád takový, jaký jste. Zkuste vytipovat, který z rodičů bude tomu sdělení přístupnější, a promluvte si nejdříve s ním, ne abyste to žoviálně prohlásil u ranní kávy jako novinku dne před celou rodinou. (Tak by to udělal můj syn, ale ten si je jistý, že mu projde všechno.) A připravte se na to, že se možná opravdu budete muset odstěhovat, protože pro někoho je důležitější, co si o něm myslí sousedi, než trápení vlastního dítěte. Kolik máte let, studujete nebo už pracujete? Nejlíp by Vám bylo v Praze, tam se společnost chová velmi tolerantně.
Je mi 18 let, chodím do 3. ročníku na gympl, plánuju, že se přihlásím na vysokou do Anglie, kde bych se snažil si trochu vydělávat nějakou brigádou nebo bych chtěl jít do Prahy, mám tam sestry...
Tak to je dobrá výchozí situace, za rok a půl se rozloučíte s rigidním domovem a budete svobodný.
Měli jsme doma na toto téma sáhodlouhé diskuze, mám dva syny, a výsledkem bylo, že kdyby některý z nich přišel s tím, že je homosexuál, dala bych mu co nejvíc své lásky a svého pochcopení, protože sexuální orientaci si nikdo nevybírá "z rozežranosti", ale lidé mají tendenci to vidět a chovat se tak, jako kdyby tomu tak bylo. A když dítě nenajde pochopení u rodičů, kde jinde by je mělo očekávat?
Pracujte na svém vzdělání a na své schopnosti být samostatný (naučte se postarat se o jídlo, o prádlo, uklízet, hospodařit s penězi apod.), aby Vás pak nic nezaskočilo nepřipraveného. Máte na to rok a půl, to je skvělé. V Praze se dá sehnat slušná práce za přijatelné peníze, Vaše orientace tam nikoho nezajímá ani nepopouzí, a bydlet lze velmi slušně v tzv. spolubydlení, jen potřebujete mít něco (stačí cca 30.000) našetřeno do začátku, než zavadíte o práci. A až to všechno vydýcháte, tak se uvidí. Ničeho se nebojte, bude to dobré.
Inžinýrko, Vaše rady si běžně vysoce cením, ale tahle rada je podle mě hodně mimo. Ono jeto většinou tak, že pokud je rodič jen trochu vnímavý, brzo zjistí, že je něco s jeho synem ,,jinak´´. Takže je už tak nějak trochu připraven.Předpokládám, že by to mohli rodiče tazatele bez potíží ,,vstřebat´´. Ostatně - řečeno slovy klasika : ,,Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se proti tomu dá dělat. Prostě je jakej je a těžko ho jakýkoliv názor rodiče předělá. Aspoň já to tak cítím.
Navíc - ty řeči o 4% populace považuji za hodně mimo, myslím, že jich je podstatně víc a nemám pocit, že by byli nějakým způsobem utiskovaní či diskriminovaní. Ale k věci - náš syn je také homosexuál. Netvrdím, že bych z toho skákal štěstím metr vysoko, ale jsem toho názoru, že tohle je čistě jeho věc a když mu to tak vyhovouje...Rovněž znám reakci okolí - tedy sousedů, spolužáků a pod - až na snad jedinou vyjímku z řad spolužactva nemá problém, rozhodně neplánujeme nějaké stěhování z tohoto důvodu.
No jak by ses s tím asi měl smiřovat? On je to fakt a je potřeba to přijmout, poněvadž jinak to asi nebude. Na tom je něco špatného, jsi snad jedovatý? Rodiče o tom beztak vědí nebo aspoň tuší, tam problémy spíš nehledej. Řešit okolí, to asi myslíš "lidi", že? Co máš z nich, že se jich snad bojíš? At si myslí, co chtějí, to je každého věc, sice to bude jo, on je to nebo tak, no ale jinak co? Nic, že. Za nějaký pátek si každý zvykne a nic zvláštního se konat nebude. Prostě žij svůj život, uvědom si, že jej můžeš prožít pouze jednou, víckrát ne. Od toho snad jsi na světě, a každý je nějaký, o každém se cosi mluví, kolikrát i málo pravdy na tom je, a co vadí třeba jednomu, druhému může být buřt. Proč by ses měl někam kvůli tomu stěhovat, tak se snad staneš hetero nebo co, to taky nechápu. A pokud Tě lidé pomlouvají, aspoň víš, že žiješ, ne? Vybočuješ z davu a máš z toho zlý pocit, proč? Tolik za mne.
Važ si toho, že máš normální vztahy v rodině. Každý to štěstí nemá. A když nebudeš bydlet doma, ale třeba v Anglii nebo v Praze? Na tom není nic zvláštního. Takových lidí kolem 18 l je taky hodně a nemusí být homosexuálové. Já jsem vypadla v 18 l, protože se doma nedalo vydržet. To neznamená, že to tam 18 let bylo k vydržení. Ale 18 let je věk, kdy už jsi plnoletý a můžeš si jít, kam chceš. Nejsi jediný, kdo si připadá nějak divně. Taky jsem si připadala divná hoodně let a nejsem homosexuální. Divně si může připadat třeba i žena po třicítce,co nemá děti a stálého partnera. A okolí jí to dává najevo. Má se tedy přestěhovat někam jinam, když bydlí v malém městě? Jít do Prahy není špatný nápad. Potkávám tam homosexuálů, sebevědomých, hodně. Vypadají spokojeně. Nevadí mi. Proč by měli? Pokud nechceš do přelidněné Prahy, tak se přestěhuj někam daleko do města. Anglie taky není špatný nápad. Když tam máš sestru, to bych ani neváhala. Je to na Tobě. Doufám, že jsem se tě nějak nedotkla a nedostanu blok. Nevím, co napsal ten, co má smazaný příspěvek.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.