Nejste přihlášen/a.
Dobrý den,
mám takový dotaz .Problém? Myslím,že v současné době se dá nazvat pracovní šikanou. Nemám ráda konflikty . Jenže moje kolegyně, která má stejné vzdělání jako já, je stejně stará jako já," jen" je v pracovní pozici o stupeň výše -prostě má na mě stále připomínky. Stupňuje se to od té doby, co jsem začala studovat. Nedává mi odměny,(nemusí mi nic zdůvodňovat) prý spolehlívě nepracuji,není na mě spoleh. Plním vše oč mne požádá, vždy vyhovím požadavkům. Co mi vytýká? -Článek do novin nemám psát, protože to neumím. Dále neumím dětem číst pohádky, neprožívám je. Neumím zpívat, prý je to recitování. Rodiče si na mě prý stěžují, nemají mě rádi, nepřejí si ,abych zde pracovala . Děti mě nemají rády, málo se ke mě tulí a málo za mnou jdou.Jsem odtažitá k dětem, protože např.stříhám šablony u učitelského stolu ne u dětí. Mě to přijde jako blbosti a za chvíli nebudu vědět jestli mohu i někde stát ,že. Celý výčet stížnosti nechci psát. Hodně se mne to osobně po 25 lété praxi dotklo. Snažím se pracovat dobře, děti myslím mne mají rády , rodiče se s úsměvem se mnou baví, vycházím s nimy(prý mi to ale nechtějí říct do oči, co si ve skutečnosti myslí). Ostatní spolupracovnice se diví proč tak po mě jede. Nevím jak na tuto situaci vyzrát. Nechci hrát hru - ty mě , já tobě.byly by jsme stejné -žabomyší válka. Myslím,že setkání,kde si budem s vedením říkat, vlastně asi jen na sebe házet "špinu" není to co bych chtěla.
O problému jsem mluvila před půl rokem s ředitelkou, ta nevím co kolegyni sdělila, zklidnila se , ale opět je to tu zas. Vyříkat si nic nejde. Má kamarádku,kterou chce dostat na moje misto.To mi kolegyně řekla.
Samozřejmě hledám jiné místo,ale není to tak jednoduché . Nemám partnera, co by mě finančně podržel.
dik
Dobrý večer hanulko! Tohle je moc obtížná situace a těžko se k tomu člověk, který není obeznámen se situací, může objektivně vyjádřit. Pamatuji se, že to není Váš první dotaz. Ale jedna věc je jasná. Jakmile není pohoda v zaměstnání, tak je člověk neštastný nejen tam, ale i doma, protože na to stále myslí. A navíc jak píšete, nemáte partnera, který by Vás podržel doma a trochu Vás potěšil. Předpokládám, že pracujete ve školce a nebo v družině. Podle doby praxe ještě nemáte nárok na důchod a ve školství se těžko shání jiné místo. A shánět si místo jinde a v jiném oboru? Doplňujete si asi kvalifikaci a to by zase byla škoda. Já podle mé povahy bych asi odešla jinam. Protože jestli nemáte zastání ani u šéfky a trvá to již delší dobu, tak co můžete ještě očekávat. Budete se jenom trápit a potom se to skutečně může projevit na kvalitě práce. Někdy nejsou vztahy v pouze ženském kolektivu opravdu na úrovni. Ten mužský element dokáže trochu pracovní i osobní vztahy vylepšit. Zkuste ještě jednou promluvit s ředitelkou. Narovinu se jí zeptejte na to, co Vás trápí a chtějte znát její hodnocení Vaší práce. A podle toho se zachovejte. Taková ta šuškanda nadělá hodně zlého jak na pracovišti, tak i všeobecně mezi lidmi. Já jsem na odboru měla také samé kolegyně, ale snažila jsem se k nim chovat férově a nějaké donášení nebo pomlouvání jsem hodně rychle utnula. Uvidíte, jaká bude reakce Vaší šéfky. Snad se to Vaše trápení někam posune.
děkuji. Vidím, že poskytuji svými dotazy "obrázek" o mě. Anonymita v tomto případě mi vyhovuje a pravděpodobně nejsem první, kdo má takové problémy. Je pravdou, že jsem byla ráda, že jsem objevila "poraďte mi" . Sice popsat problém může být zkreslující, ale odpovědi zde pomáhají mi dotvořit si vlastní obrázek o situaci. Ano, jsem celkově v nemilé situaci. Nějak se nemohu "hnout " z místa. Chtěla bych to i vzdát, potom opět "bojuji". Věřím, že jakmile jedna oblast dopadne Ok, že se začne se vše obracet k lepšímu. Jsou lidé, kteří to mají mnohem složitější. No a na těch "problémech " člověk roste. Mrzí mne , také ,že opravdu nemám oporu v partnerovi. Svoje kamarádky, i když jsou hodné, nechci už zatěžovat, mají svých starostí dost, nechci ani kazit schůzky rozebíraním mých starostí.
Je to pravdou, že se pracovní neshody mohou projevit v kvalitě práce, a to proto, že se potom cítím nejistá jestli jsem dost dobrá, jestli jsem všechno udělala správně. Muže opravdu v kolektivu nemáme.
Těší mne povzbudivé odpovědi Vás.
Zdravím paní kolegyně. Jistě pracujete ve školce v jedné třídě a tam je problém vyhnout se té kolegyni, která vás deptá. Odejít taky asi nejde. Tedy se musíte pochlapit a začít se, buď bránit nebo ty její řeči neprožívat. A to taky dost dobře nejde. Pokusila jste se s ní mluvit, v klidu na neutrální půdě? Řekla jste jí to? Nebo jen vyřídila přes ředitelku? A víte vy jak to ta ředitelka prezentovala? Pokuste si s ní chvíli někam sednout a vysvětlit ji, že vás její přístup ničí. Že nemáte žádnou možnost to jinak řešit, kdyby to šlo, že už byste to udělala. Vysvětlete jí, že co ona dělá vám, to že se prostě nedělá. Jestli se jí to nelíbí, at odejde ona. Že to trvá už dost dlou, že nastala doba, kdy jste se jí přestala bát a budete jí splácet stejným dílem. Budete jí kritizovat a připomínkovat při každé příležitosti. A že sama dobře ví, jak to funguje (viz necvičící dítě. Chyba, že uč. ho citlivě nevtáhla do dění nebo chyba, že ho vtáhla. Měla respektovat jeho přání a nechat ho pozorovat) Záleží jen na úhlu obhajoby údajné chyby. A zase je tady ten můj, poměrně ostrý názor. Hledáš pomocnou ruku? Najdeš ji na konci svého ramene. Je třeba žít a nechat žít. A když to nejde, je třeba se bránit. Nikdo to za vás neudělá. Je to vaše věc, váš život! Všichni, komu to řeknete pokývají hlavou, politují, udělají krok od vás a jste zase na to sama. Je třeba přestat se bát a začít se bránit. V klidu, bez afektu. Ale to už je skoro vsoká škola obrany. A taky jí nedopřát zábavu, že vás týrá. Je možné, že o tom, jak na vás působí ani neví. Naučte se říkat svá přání otevřeně a nahlas, kdykoli se cítíte v právu. Nedejte se zaskočit. Zlikvidujte ten knedlík v krku. Nevěřte, že někdo vám čte příní z očí! Je potřeba se pochlapit! Promyslet, přestat se bát, zvednout hledí, shodit hradbu mlčení a uhýbání a BRÁNIT SE! Účinně! Není už co ztratit! Jen snad žaludeční vředy.Přeji hodně odvahy a trochu toho pokakaného štěstíčka
doplněno 12.09.09 06:29:. . . a při té diskuzi nezabíhejte do detailů. Neutopte se v drobnostech. At přemýšlí ona. Nedejte se vtáhnout do žabomyší války o to kde jste stříhala. Jde o princip. At se stará o sebe, protože vy se jí už nebojíte. To musí vědět!
moc děkuji. Jsou zde věty , které jsem potřebovala slyšet. No nejsem "bojovník",ale nechci se nechat . Je pravdou , že je pěkné, že mne někdo "polituje"- je na mojí straně, mmm ale je to na mě jak si poradím .
hanulko, možná se zkuste zamyslet v čem se od kolegyně lišíte zde může být zakopaný pes. dotyčná může mít sama nějaký problém komplex a na vás si snaží léčit. např. nadváha, nyní si doplńujete vzdělání, možná jste pohlednější prostě motivů jejího jednání může být habakuk... může mít sama trable doma či nespokojená sama se sebou určitě najdete nějakou hluchou zonu.
A nebo je to prostě taková intrikánka, která dokáže rozložit kolektiv. Takže hanulko, mám celkem dobrou pamět a dokáži si spojit některé dotazy. To není v žádném případě z mé strany zvědavost. Ale snažím se jak z otázek, tak i z odpovědí představit si toho konkrétního člověka, protože si myslím, že potom jsem schopná lépe reagovat. Já sama na sebe vykecám poměrně dost, nedělám ze sebe nic jiného, než ve skutečnosti jsem. Dokonce i nick je pravý. Takže i když by mě někdo poznal z mých odpovědí, je mi to celkem šumafuk. :D Ale né, že bych po tom toužila, ta anonymita pomáhá tomu, že člověk je více otevřený a upřímný. A kdo chce, může mne oslovit ve vnitřní poště. To má skutečně admin bezva vymyšlené. Takže určitě hanulko potlačte takovou tu ukřivděnost. Sebekriticky si vyhodnotte, co děláte dobře a co by bylo možné eventuelně zlepšit. Stejně jako já jsem musela po samětáku na sobě zapracovat, tak i ve Vašem oboru je jistě mnoho změn, které je třeba v práci s dětmi použít. To opravdu není na škodu, když se člověk zamyslí i nad sebou. Nikdy to není na stoprocent. A všechno nové, na co člověk nejen v profesi, ale i v běžném životě příjde - je jenom ku prospěchu a mne dodnes osobně potěší každé maličké vylepšení. Samozřejmě by byla škoda nevyužít studia. Ovšem pokud by se situace nelepšila a důchod byl ještě v nedohlednu, klidně bych uvažovala i o změně. Já se třeba kvůli sousedům po více než čtyřiceti letech odstěhovala a určitě mi to neskutečně prospělo. Tak držím palce!
Liduško necítím se ukřivděná! Vážně.Jen hledám nej...cestu jak problém vyřešit a nedopadnout jak hloupá husa, která si nechá nadávat. Myslím, že vedoucí pracovník se má snažit o nejprve o pozitivní přístup, pokud se mu něco nezdá. Na to se slyší.. Myslím, že velký kus pravdy je v tom, co píše Malvinka. Liším se od kolegyně tím, že ona si ráda dá skleničku, vysedává ráda po restauracích.. a já ne. Poznámky o blondýnkách jsem přehlížela . Nikdy proti nikomu nevyjíždím. Myslím, že moje studium jí může vadit ona na rozdíl ode mne si nijak kvalifikaci nezvyšuje. Nemá vyšší vzdělání jak já.
Studium je právě to kde ,chci najít nové postupy , přístupy. Ředitelka ,pochválila to, že se škola odrazila v mé práci.Ano, jinak mám stále na čem pracovat. Myslím, že použiji vnitřní poštu .dík
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.