Co mám dělat? Možná jde o život!

Dobrý večer, píšu, protože nevím, co bych mohla nebo měla udělat. Mám nebo spíš měla jsem kolegyni, na kterou se v posledních letech shrnulo tolik lidských bolestí a trápení, že by to porazilo i vola. A ona to ustála, i když poslední dobou, když se to zase začalo hrnout ze všech stran a ona nemá rodinu ani příbuzné, už byla viditelně unavená. Nechtěla o ničem moc mluvit, jen vždy řekla pár informací, které jsem z ní musela vypáčit. Přišla o střechu nad hlavou, o manžela, o majetek, o lidskou důstojnost, zlobí ji zdraví. Když se jí s vypětím sil povedlo jakž takž vyřešit jednu věc, nahrnula se druhá a ještě horší. Minulý týden v pátek ji vyhodili z práce kvůli tomu, že udělala drobnou chybu ( my ostatní takových děláme dnes a denně, není to naše vina, máme špatný interní systém ), ale byla to záminka. Vedoucím se nelíbilo, že se ocitla v insolvenci a hledali záminky. Byla pro ně člověk druhé kategorie. Dali jí odstupné, ale jakým způsobem ji vyrazili, to by ponížilo i bezdomovce. Dnes si byla pro zbytek věcí, úplně bledá, unavená, přepadlá, sotva chodila. Šla se v týdnu zeptat na nějaké své záležitosti u pojištovny, kde má smlouvu na penzijní připojištění, tam jí řekli, že zjistili, že řádně neplatí ani nyní a že požádají soud, at jí změní insolvenci v konkurs. Ona se má jak bránit, je to jejich administrativní omyl, má na to důkaz, ale řekla mi, že už nemůže. Že už na to všechno kašle, že když se vypořádá s jedním, přijde druhé. U doktora jí taky zjistili něco, o čem řekli, že vyžaduje operaci. Vzala věci, abych jí zlepšila náladu, ptala jsem se, kam půjde. Odpověděla, že do řeznictví, koupit si maso na řízky a že si udělá dobrou večeři. Že i odsouzenci mají před popravou nárok naposledy na dobrou večeři podle vlastního výběru, tak proč by si to nemohla dopřát ona. A že je právě správný čas vše vyřešit, myslela Halloween a blížící se dušičky. Teprve po jejím odchodu jsem začala přemýšlet, jak to myslela a teď večer jsem docela vyděšená, protože jsem jí volala a má vypnutý mobil. To NIKDY nemívala, čekala, jestli se jí neozve bývalý manžel, pořád v to doufala, nevypínala mobil ani v noci. Bylo to pošetilé, ale držela se toho jako štěně kořínku. Té naděje. Bojím se nejhoršího. Můžu někam zavolat nebo něco udělat? My jsme odjeli na chatu, jinak bych tam zašla sama... Může se v takovém případě volat policie?