Nejste přihlášen/a.
Dobrý den.
Jmenuju se Radek Beneš je mi 14 let a nevim jak a jakým způsobem najít své biologické rodiče.
Když jsem se dozvěděl že jsem adoptovaný moc jsem si s tím hlavu nelámal, ale teď už mě to celkem dost zajímá a nechci čekat.
Takže bych byl rád za každou radu odkaz na pomoc nebo cokoliv co by vás jen napadlo
Jinak děkuju !
ps: rodiče o tom neví ... nechci aby si semnou zbytečně lámali hlavu
Možná hledat, až budeš zletilý, ale nikdo neví, jak se ti zamotá život. Nikdy to už potom nebude stejné, jako před tím.
Souhlas s Dieslem, jestli máš pěkné vztahy s nynějšími rodiči, máte se rádi, radím, nechat to být. To je tvoje nynější rodina, která tě vychovala a starala se.
Popřípadě se rodičů zeptat, co vědí bližšího, ale neštourala bych se moc, jenom co by chtěli oni povědět, nebo jestli vůbec něco vědí.
Možná, že by o to ani tvoji biologičtí rodiče nestáli. Vpadneš jim do života a oni už mají svoji rodinu a už tam není místo pro tebe. Nebo tě odebrali násilím a denodenně na tebe vzpomínají. Co můžeme vědět. Ale tu jistotu můžeš opravdu získat, až budeš mít pevnou půdu pod nohama, až budeš vědět, že to uneseš. Můžeš mít potom dvě rodiny, nebo se s pokorou vrátíš do té adoptivní.
Takových příběhů je na stovky, viz ,,Pošta pro tebe,,.
Ahoj. Asi to nebudeš chtíš slyšet, ale rodiče jsou ti, co tě vychovali. I když jsou nebiologičtí. Ve čtrnácti letech se s tebou nikdo na úřadech bavit nebude... Pokud se chceš promluvit o svých biologických rodičích, zeptej se těch, co tě vychovali, jak to bylo s tvojí adopcí. Určitě by to pro ně bylo upřímnější než je takto tajně obcházet. Oni s tím možná i počítají, že se jednou zeptáš...
Radku takový podraz si tvoji rodiče nezaslouží.Představ si jak jim a hlavně mamce bude až se dozví co jsi jim za zády provedl.Takže takhle ne ! Pěkně se zeptej a dozvíš se víc.
Ale to není o podrazu. Já osobně tazatele chápu, každý chce poznat své kořeny, zejména v pubertě. Máme také adoptované děti a od mala vědí, že jsou adoptovaní. K tomu styku s bio rodiči - no, on je to dost tanec po tenkém ledě. Nikdo totiž nesebere dítě z fungující rodiny a nepošle jej do děcáku. Pro to už musí být pořádný důvod. Třeba v našem případě byla dcera odebrána z rodiny pro týrání, které její sestru takřka stálo život a odnesla to doživotním poškozením mozku a retardací. Nyní, po smrti tyrana jsme ve styku s biologickými prarodiči a holky jsou nyní spolu na táboře. To určitě nevnímám jako podraz, ani jako problém. Spíše to vnímám jako malý zázrak, že se to podařilo - i když je pravda, že s rodiči dcery ve styku zatím nejsme - jak jsem psal otec - tyran zemřel a matka má i tak dost problémů.
Prostě řečeno - nemá cenu podléhat iluzi. Navíc mezilidské vztahy jsou složitý propletenec a určitě nejblbější nápad je řešit to prostřednictvím estrády typu ,, Pošta pro Tebe´´. Jde totiž i o to, že si tímto krokem může rodina hooodně zkomplikovat situaci. Chce to velkou rozvahu a pomalé krůčky !
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.