Nejste přihlášen/a.
Hezký den, Ráda bych znala jakýkoliv názor na mou situaci, protože vím že poradit bývá težké. Mám již třetím rokem přítele. Ze začátku to byla velká láska, koupili jsme si dům, plánovali budoucnost a rodinu. Měla jsem růžové brýle tudíž jsem přehlížela jeho občastné hysterické a zlostné výbuchy a utíkání od problému. Byl pro mě dokonalý, hezký, chytrý, zábavný, pracovitý atd... ze začátku jsem se s ním cítila jak princezna, Před třičtvrtě rokem ale pomalu přišli problémy, stres z neustále rekonstrukce našeho domu, kdy jsme oba rovnou z práce přiletěli domu a popadli lopatu a pracovali až do noci, se na nás začal podepisovat. Začali jsme se dost hádat a přítel začal být výbušný kvuli každé maličkosti. Neuplyne den aby mi něco nevyčetl, při hádkách je zlý a sprostý, uráží mě a psychicky mě ponižuje... Pořád jsem ta nejhorší, dělám vše špatně, jsem ošklivá, hloupá atd... Vyslechla jsem si tolik ošklivých věcí že jsem proti nim časem začala být imunní. Dále začal dost pít, pije třeba co druhý den a další den pulku prospí jelikož mu je špatně. Po každé naší hádce utíká za kámošema do hospody, navíc tam balí holky.. Samozřejmě mi nevadí že si sem tam zaflirtuje a tvrdí mi že to nikdy není víc, přesto mám ale obavy.Když je v pohodě, je z něho nejmilejší chlap a pořád na mě tlačí kvuli miminku, ale ja ho ještě nechci, jelikož jsem o 17 let mladší než on, i když věk pro mě není až takovou překážkou, spíš celkově náš vztah a nemyslím si že by bylo rozumné přivést ted na svět dítě, A tak se stalo že jsem se začala scházet se svým kolegou, rozumíme si a on mi postupně vrací ztracenné sebevědomí a radost ze života. Vždy sem si řikala jak je nevěra odporná a že než někoho podvádět tak se radši rozejdu,ale ted jsem v této situaci a neumím se z ní dostat ven..je to začarovaný kruh.. Nechci být s přítelem ale nechci ho ani opustit, pořád věřím že se změní a že s splníme všechny naše plány. Miluju náš dům a nedovedu si představit, že se mám opět zase stěhovat a začít od začátku.. ale neumím se vzdát ani kolegy a postupně se z našeho nezávazného poměru stává láska... Chápu, že tohle nejde do nekonečna a že se budu muset rozhodnout, ale nevím jak...nechci udělat chybu, které pak budu litovat. Navíc o tom nemůžu s nikým mluvit, ale vím že takhle situace dřív nebo později někomu z nás tří ublíží Ocitli jste se někdy v podobné situaci? Rozhodování mezi dvěma muži? Jak jste ji zvládli... Děkuji za každou zkušenost s kterou se svěříte.
hm. Já jsem se nikdy mezi dvěma muži nerozhodoval, takže v tomto ranku nemůžu radit.
Ale co ale vlastně čekáte za radu? Máte přítele třetím rokem a jste o 17 let mladší. Takže on má minimálně kolem čtyřicítky nebo dost po čtyřicítce. Vidíte jak reaguje když je pod tlakem. Buď je nervní a z vás si udělal hromosvod na všechny svoje chyby nebo jde do hospody, opije se, pak je mu blbě a je nepoužitelný. Hádá se s vámi, uráží vás a je sprostý. Slováci mají pro tento typ chlapa pěkné pojmenování : macho.
Věříte, že se macho změní po čtyřicítce či po padesátce? Nezmění. Jak by taky mohl?
Odtud moje rada. Nerozedejdete se a bude hůř. Rozejdete se a pak sice budete muset začít od začátku, ale budete mít aspoň tu šanci.
figurek, je to tak, bodík.
Ale já se navíc ptám jak je to s tím domem. Nejsou manželé. Patří jí tam vůbec něco? Jak by se to řešilo po rozchodu? Myslím, že tazatelce jde možná o tohle víc, protože jestli tam dře, vkládá peníze a pak by měla odejít z domu, protože by patřil jen jemu - nevím, třeba měl na to svůj pozemek, zkrátka přes toto nejede vlak.
Pak se můžou řešit i city, až se vyřeší tohle. A určitě by se vyřešily mnohem rychleji.
doplněno 25.07.15 15:56:Nikdy bych nestavěla dům jen jako přítelkyně.
Hezký den i Vám. Milujete váš dům, ale již ne přítele. Jinak byste si nenašla jiného. Zvažte, kam Vás srdce táhne více. Myslím si, že nemá smysl zůstávat s někým, kdo je na Vás hrubý, sráží Vám sebevědomí a pije. Když to dělá teď, bude to časem ještě horší. Nic si nenamlouvejte, ve vztahu štastná nejste. Ukončete ho, uleví se Vám a možná i těm chlapům...
Milujete dům a bojíte se opustit zázemí, a kvůli tomu chcete zůstat s buranem, co Vás ponižuje a nadává Vám. Bravo, argument jak noha. A k tomu ještě napíšete, že stále věříte, že se přítel změní. Legrační, nebo možná trochu k pláči.
Ani sebekrásnější dům by neměl být cennější, než Vaše spokojenost a psychické zdraví.
Váš přítel se nezmění. Také jsem měla přítele, čekala jsem až se změní, ale nejen že se nezměnil, ale byl pořád horší. Považoval mě za svůj majetek. Přála bych Vám, aby se Váš přítel změnil, ale lepší bude nedoufat. Bude ale třeba počítat s odvetným opatřením z jeho strany. Tyto typy nesnesou milostnou prohru. Držím Vám palce k dobrému rozhodnutí.
Myslím si, že když si přečtete, co jste napsala, odpovíte si sama. Zatímco v článku popisujete přítelovi chyby u kolegy jste nezdůraznila skoro nic a když už tak kladně.
Milujete dům - já si myslím, že domov je tam, de se cítíte dobře a kde máte kolem sebe milované.
Nechcete opustit přítele zřejmě abyste mu neublížila ale upřímně, ruku na srdce, myslíte si, že by na vás taky yslel, kdyby si našel ,,kamarádku"?
Říká se že věk je jen číslo, já si myslím že ještě tak těch 5 let jde, ale takové ty extrémy přesahující 10 let? On je vlastně o generaci starší!
Vy musíte vědět, koho více milujete, kolegu nebo dům? :D Protože o přítele už tak ani nejde a nelitujte jej Svět je krutý a nikdo nelituje nikoho ...
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.