Nejste přihlášen/a.
Dobrý den,
prosím o radu ohledně jedné záležitosti, která mě momentálně hodně trápí. Jedná se o docela vážné psychické problémy, které mám v souvislosti s mým přítelem.
Seznámili jsme se před téměř dvěma roky naprostou náhodou na internetu a po nějaké době zjistili, že máme opravdu hodně společného. Zanedlouho už jsme praktikovali cosi jako vztah na dálku. Říkám ,,cosi, protože za celou dobu jsme se nemohli ani jednout setkat osobně, okolnosti to nedovolily a tím pádem to mezi námi nemohlo fungovat ,,se vším všudy. Vše co jsme měli k dispozici, bylo chatování, později také telefonování, a tím jsme spolu trávili většinu svého času. I tak jsme si ale dokázali vypěstovat pěkný silný vztah. Tou dobou jsme byli oba dva svoji první navzájem, u mě to ještě bylo posíleno faktem, že nikdy předtím jsem žádnému člověku nedokázala naplno důvěřovat, a to ani nejbližším členům rodiny. Zkrátka, bylo to hodně vyjímečné.
Ale jak už bývá zvykem, časem se do toho začaly míchat jiné osoby, jak u mě, tak u něj. Protože jsme se ale na sobě stali téměř závislí a skoro úplně se už na začátku izolovali od ostatních lidí, způsobilo to výrazné výkyvy naší stability. On začal pochybovat o tom, zda vydržím nepodlehnout já, já začala pochybovat o tom, zda vydrží odolávat on. A to byl začátek konce - tedy jednoho z mnoha. Důvěra se začala hroutit a s ní i všechno ostatní... po pár nepovedených týdnech jsme to skončili. Následovalo cca 9 měsíců střídavých pokusů o navrácení se k sobě a dalšího ukončování. Postupně jsme přicházeli o to, co jsme si spolu plánovali, o věci, které jsme měli poprvé prožívat spolu, atd... Bylo to všechno hodně divoké, a oba dva jsme mezitím zkoušeli být s někým jiným, ale to nebylo ono.
Na přelomu loňského a letošního roku nastal další pokus o nápravu, tentokrát o něco silnější než ty předchozí. I tentokrát se ale objevila jedna ... ,,slečna, která se docela mazaným způsobem vetřela do jeho přízně a naprosto mu zamotala hlavu. Vím, že ji nikdy nemiloval, ale vědomí, že s ním tráví tolik času a zkouší na něj ty svoje fígle (což já nemohla), jsem prostě neunesla. I kdybych totiž sebevíc věřila jemu, nikdy bych nemohla věřit žádné takové... ne když vím, jaké jsou holky mrchy. ... A pro nás to znamenalo další konec. Byla jsem přesvědčená, že tentokrát je to už naposledy, protože čím více pokusy jsme si prošli, tím těžší a bolestivější to bylo.
A tak jsem se dala opět dohromady s někým jiným. Ani jeho jsem ale nedokázala mít ráda tolik, jak bych potřebovala, navíc bylo docela zřejmé, že ani on ke mně nechová žádné velké city a šlo prakticky jenom o sex... Byla jsem z toho všeho tak zoufalá, že i když jsem byla uvnitř zařeknutá, že už do dalšího pokusu nejdu, neodolala jsem. Nebylo to ale jenom tenhle zoufalý stav, co mě přimělo se k němu zase vrátit, nýbrž i fakt, že to už zase byl ten vyjímečný kluk, do kterého jsem se zamilovala na začátku našeho příběhu, a ne ten ,,cizí týpek jako každý jiný, ve kterého se vlivem těch holek změnil... Začalo to tedy znovu v tomto květnu.
Všechno klapalo jak má, až na slušně vypěstovaný strach, že se opět něco stane. A právě ten se během těch dvou měsíců naprosto vymknul kontrole. Stačí mi sebemenší zmínka, že jde někam s nějakou kamarádkou, a já už živě vidím ty nejhorší scénáře o tom, jak ho tam začne balit a svádět. Dalo by se to vyřešit tím, že by se stýkal pouze s kluky, ostatně, já mám také nařízené nepsané pravidlo, že ,,můžu chodit ven pouze s holkama, jelikož spousta kamarádů to na mě semtam zkouší a my to nechceme riskovat. Jenže.. bohužel u mě tento strach nezahrnuje pouze jeho kamarádky, ale i spolužačky (ostatně jedna z těch největších narušitelek byla právě z jeho třídy), náhodné holky v autobuse, vlaku, sousedky, a podobně. A těm se vyhýbat nemůže, že ano...
Přibližně týden zpátky jsem udělala obrovskou chybu a na internetu si chtěla jen tak pro info najít něco o téhle holce, která se mezi nás vetřela. Chyba to byla z toho důvodu, že jsem zjistila, že se s ní stýkal ještě mnohem dřív než mi tvrdil, a zatímco mi vykládal, že je s rodiči, atd, trávil čas s ní. To mě zase velice zasáhlo, protože jakékoliv lhaní strašně těžce nesu, a do té doby než přišla ona, jsme si říkali pravdu naprosto o všem...
Rozhodla jsem se to ale neřešit, protože jsem si nechtěla připomínat minulost, když už jsme ji považovali za vyřešenou a snažili se soustředit na přítomnost a nový začátek. To jsem napovrch překvapivě zvládla a potlačila všechny ty otázky, které se mi s touto souvislostí honily hlavou. Uvnitř mě to ale mělo o to větší vliv.
Stavy, které jsem měla při nějaké zmínce o jiné holce, se den ode dne neustále zhoršují a jakmile něco takového přijde, jsem prakticky nepoužitelná (myšlenky se mi stočí k nepěkným scénářům, nálada neskutečně klesne, samovolně se mi spustí slzy, třesu se, nedovedu se soustředit na nic jiného... zkrátka hrůza). Nevím, jestli je v tom přímo žárlivost, podle mě jde spíš o podstatu toho, že bychom se opět museli rozejít, protože oba víme, že s nikým jiným být nemůžeme, a další nevěru už bychom opravdu nezvládli. A život o samotě opravdu není nic, o co bych stála. At už je to ale cokoliv, musím se toho zbavit, protože takto se nedá fungovat. Nemluvě o tom, že i pro něj to je hodně stresující, navíc mě od září čeká maturitní ročník a následně přijímačky na vysokou školu, což opravdu nemůžu zkazit jen kvůli tomu, že mi ,,šplouchá na maják...
Samozřejmě nás také napadlo, že by mi alespoň dočasně o těch akcích prostě neříkal, ale dovedete si asi představit, že bych trnula hrůzou o to víc. Už tehdy mi totiž o pár věcech neřekl, jen aby se to mezi námi zase nezhoršilo. A to to byly naprosté detaily a maličkosti, ale.. pro mě bohužel dost zásadní v tom, že mi vůbec lhal. Jejich podstatu vlastně ani neřeším...
Po nejnovější úvaze a poštourání se v mojí mysli jsem zjistila, že problém není v tom, že bych mu nyní nevěřila, že mi říká všechno (krom toho už také plánujeme osobní setkání, což nám možná taky trochu pomůže, ale je tu i možnost, že ty stavy se tím ještě zhorší, pokud si spolu budeme rozumět tolik i ve skutečnosti), ale jednoduše opět v tom, že nevěřím, že něco nezkusí ony... Je to asi moc složité, ale bohužel nevím, jak jinak bych to všechno popsala tak, aby to bylo co nejpřesnější...
Každopádně, je tedy nějaká rada, která by nám mohla pomoct alespoň do doby, než navštívíme odborníka...?
Dobrý den, a jako vo co go? Máte nějakou internetovou závislost na imaginárním člověku. To, co prožíváte s tím klukem přes net, to není realita, to je virtální svět, který vás úplně pobláznil. Věříte něčemu, co vám ten druhý napíše. Že si ve všem rozumíte? Jak si to můžete myslet? Znáte se jen z netu, v životě jste se neviděli, v životě jste v reálu neprožili jedinou chvilku. Proč byste měla jít za odborníkem. Normálně utněte komunikaci přes net s někým, komu vůbec nevěříte, a začněte normálně žít normální reálný život s reálnými přáteli. Kromě toho si myslím, že vás ten kluk (tedy jestli je to vůbec kluk), pěkně přes internet ovládá... a vy jste jak ta loutka bez vlastní vůle...
doplněno 04.07.15 12:40:Jinak bych ten váš příběh viděla jako dobré téma na psychologický horor... Zkuste tomu dát nějakou formu, přidejte pár kapitol a už můžete obíhat nakladatele. Jojo, život prostě píše příběhy.
Dobrý den. Vy máte strach z toho, že byste se opět museli rozejít? Lepené vztahy málokdy vydrží, takže Váš strach je možná i oprávněný. Vy především důvěřujte sobě a svému partnerovi, protože chování ostatních ženských Vy neovlivníte. Ale upřímně - ony nejsou hrozbou vašeho vztahu. Tou jste jen vy dva. Jaké si to děláte, takové to máte. A pokud žijete ve strachu už teď, pak si najděte vhodnějšího partnera. Myslím si, že osobní setkání Vás strachu nezbaví. Ale možná začnete uvažovat o reálném vztahu a tom virtuálním docela jinak..Vám se v hlavě usídlila myšlenka, že tomu svému důvěřujete, ale jiným ženám ne. Vážně si myslíte, že ostatní ženy nemají svůj vlastní vkus na muže a že je ten Váš až tolik žádaný? Ona pravda může být úplně jiná. Tudíž se osobně setkejte a třeba přijdete na to, že Váš strach je zbytečný..A jak jsem zde již psala několikrát - žárlivost je jen nedostatkem sebedůvěry a známkou nízkého sebevědomí. Na tom zkuste zapracovat, abyste se necítila být druhými ženami ohrožována...
doplněno 06.07.15 04:13:Petro, pokud se Vám zdejší rádci zdají natvrdlí, pak vyhledejte toho odborníka a neodkládejte to. Psycholog, nebo rovnou psychiatr, Vám bude rozumět třeba lépe. Na mne působíte svým psaním jako pubertačka, která chce být jen zajímavá svými dětinskými a naivními názory. Podle Vašich reakcí si udělá úsudek každý sám. I ten odborník...
Vždyt to nemá cenu! Stejně Vám to nevydrží, když budete studovat vysokou školu.
Típněte to, buďte silná, vymažte ho, neodpovídejte! A nikdy již nepřistupujte na obnovení vztahu, nebo nějaké návštěvě.
A kdyby jste chtěli spolu chodit, tak až se setkáte naživo, co si budete povídat, když už jste si všechno řekli? Vždyt se budete spolu nudit.
Po ukončení vztahu je důležité žít svůj vlastní život, naučit se být sama se sebou, nebo s kamarádkami, ale neprobírat, tento vztah. Sportovat, kulturně žít, brigádničit, nebo pracovat v oboru, pomáhat v rodině rodičům a prarodičům.
Nový vztah nehledat za žádnou cenu. Počkejte, i kdyby to trvalo rok, dva, tři. Soustředíte se na školu. Až se oklepete, nějaký mladík Vás u srdíčka určitě osloví, třeba v nové práci až po vystudování vysoké školy.
Nejste v pořádku, dejte tomu čas. Žijete ve virtuálním světě. Jste závislá, nimráte se v sobě, ve svých citech úplně zbytečně. Ale podle psaní, jste inteligentní, tak snad si to dokážete uvědomit a začít nově fungovat.
Jak můžete na někoho žárlit,rozcházet se a opět se dávat dohromady,když jste ho nikdy neviděla?Internet snese vše.Tam vám klidně dá fotku,která není skutečná.Může to být chlapec,ženatý muž,děda.Na osobní setkání si vymyslí důvod,proč nemůže.Navrhněte osobní setkání,ale na veřejném místě,kde jsou lidé.Né osamotě!Seznámení po internetu,bych brala jen s rezervou.Realita je většinou jiná.Nesedte doma u počítače,ale jděte mezi mladé.Tam najdete reálného chlapce.
Dobrý den, ani jsem to celé nedočetl a už mám v hlavě větu z jednoho filmu: "Vytáhni si už konečně hlavu z p*dele!" Omlouvám se za hrubost, ale bez ní by to nebylo tak důrazné. Zdravím!
doplněno 04.07.15 10:49:pohanka - ale, ten bod klidně dát můžete a nemusí být jen virtuální . Jak se to dělá Vám ukáži u Vašeho delšího příspěvku (ale, spíše proto, že je napsán s rozumem).
doplněno 04.07.15 14:35:zakus - ano, Báječná léta pod psa. A když to prošlo ve filmu (asi i v knize), tak jsem to použil. Jinak bych se pokusil o nějakou smysluplnou odpověď, ale zřejmě bych se dostal ke stejnému výsledku (jen bych použil jiná slova).
doplněno 05.07.15 19:19:pohanka - to je v pohodě a to pivo také potěší.
To samé jsem měl na klávesnici, ale nakonec jsem to smazal.
Já jsem se překonal a přečetl tu slátaninu až do konce. Nakonec jsem usoudil, že si někdo prostě dělá (_;_), protože to by snad nevymyslel ani Viewegh.
Dobrý večer,
tak předně bych chtěla poděkovat všem reagujícím za odpovědi. Ale abych byla upřímná, nepomohla mi ani jedna, ptala jsem se totiž na něco jiného. Chci vědět, jak tyto moje psychické stavy potlačovat, nestojím o přednášky o tom, co dělám nebo nedělám špatně. Chápu, že pro dnešní společnost je asi těžké pochopit, jak vyjímečná láska je. Ale věřte tomu nebo ne, ne každý je schopný se zamilovat při každé druhé příležitosti, jako to zvládají například moje spolužačky. I kdybych sebevíc chtěla, nedokážu mít každý týden někoho jiného a vždy to vydávat za životní lásku. Protože ta je jenom jedna, a (i když možná ,,bohužel) - pro mě je to tahle. Prostě to vím.
Faktem je, že já i on jsme dost zvláštní osobnosti, se zájmy, názory, atd, které, natož v takové kombinaci, nemá zrovna moc lidí. A je zázrak už to, že jsme se potkali alespoň my. Je prakticky nemožné, aby se objevil ještě někdo další přiměřeného věku, pohlaví, chcete-li, a ještě navíc z téhle minirepubliky, se kterým bych měla tolik společného. A sama jsem i psala, že jsem zkusila být s někým jiným, jenže to je jen chabá náhražka bez hlubších citů... Stejně tak je dost zvláštní, jakou máme vůči sobě vypěstovanou telepatii, jaké se nám dějí náhody v souvislosti s námi, atd.
Abych to ale vzala taky podle některých bodů u odpovědí:
Je mi úplně jedno, jestli má stejný vkus jako já jedna holka, nebo půlka republiky. I ta jedna může celou situaci zničit během chvilky. Zvlášt blbky jako zlatokopky, alkoholičky, co někde na zábavě po každém lezou, jen když jim koupí panáka (tam on už ale kvůli mně naštěstí nechodí), a podobné, v tom ani nemusí shledávat žádný hlubší význam, ale zkrátka i nějaká jednorázovka stačí.
Za druhé, ano, vím jak vypadá, dokonce nemám fotku jen od něho, takže těžko bude falešná. A i kdybych to nevěděla, nehrálo by to žádnou roli, protože nejsem povrchní, a nepotřebuju, aby někdo vypadal jako playboy. Důležité pro mě je to, co je uvnitř a být to na mně, klidně bych se i bez toho posílání fotek obešla...
Další věc, on se chtěl sejít mockrát. Ten, kdo to neustále odsouval, jsem byla já. Vlastně se spíš divím, že se na mě už dávno nevykašlal.
A ne, opravdu jsem si to nevymyslela. Dokonce sami uvažujeme o tom, že o tom spolu něco napíšeme:D
No a k poslednímu komentáři... jak už jsem řekla jednou, ukončovat to bez boje opravdu nechci. Možná toho budu litovat, ale možná taky ne. A myslím, že možnost získat tím něco takového jako to, co je mezi námi, za ten risk stojí. Samozřejmě nejsem tak naivní, abych si myslela, že to klapne na sto procent. Když si nebudeme rozumět v reálu, fajn, skončíme to. Ale aspoň to zkusíme, že jo.. a pro vysokou školu máme společné plány, takže už bychom byli spolu, a ne takto na dálku
Něco u vás není v pořádku. Za dva roky z důvodu různých okolností jste se nesetkali. Můžete mi napsat, co to byly za okolnosti? I kdyby jste byla na druhém konci republiky, tak každý vyjedete z domova a dáte si rande uprostřed. Ale vy jste vlastně o setkání nejevila zájem a přitom si troufáte žárlit na někoho, koho neznáte. Váš údajný přítel si z vás dělá dobrý den. Žijete mimo tento svět a možná navštívit odborníka by z vaší strany nebylo k zahození.
- podle mého názoru nemůžete svůj strach vyřešit, pokud si neuvědomíte z čeho a proč vznikl !
Pokud se s tím přítelem normálně nesetkáte (když už to nechcete skončit) , tak budete mít strach pořád.
Myslím že nejspíš proto, že už bych jen těžko dokázala k někomu cítit to, co k němu. A být s někým jen proto, abych ,,někoho měla, mi nepřijde jako zrovna ideální. Stejně tak být celý život sama by byl celkem k ničemu... To je ten důvod...
No a sejít se už chystáme, tak snad to taky některé věci trochu změní
Pozorně jsem Váš příběh přečetla. Napsala jste - že mi ,,šplouchá na maják...
Tak to není o šplouchání na majáku, ale o duševní poruše, kdy nejste schopna žít normálně v reálném světě a hystericky si své citové potřeby nahrazujete světem virtuálním.Může Vás tedy kdokoliv a kdykoliv zmanipulovat a pravděpodobně tak lidé i činí. Touto uchylkou trpí hodně lidí, nejste v tom sama. Že si namlouvají své sny do virtuálu a věří jim více než sobě a svým schopnostem. Je tu ale jedno nebezpečí, které je znát už ted. Že realitou a hlavně realnými lidmi pohrdáte a v tom virtuálu setrváte a pomůže Vám - možná - až nějaká terapie. Viděla bych to opravdu na odborníky, protože už sama nejste schopna rozpoznat v čem se potácíte. Nic nezískáváte, jen ztrácíte a co když jednou budete hledat i svou ztracenou osobnost? I hysterie je totiž duševní porucha a docela vážná.
doplněno 05.07.15 13:33:Mimochodem dnes dávají v noci film na Nova Cinema - Vrah na inzerát. Pojednává o muži, který žil dva životy, ten virtuální a ten reálný. A propletl je dohromady...Možná si i zahráváte...ani jeho nejbližší to o něm nevěděli.Kdysi jsem ten film viděla a virtuální seznamování mně navždy odradilo.
Nikdo mnou nemanipuluje, kohokoliv jiného mám víte kde. A nedělám nic, co bych nechtěla sama. Jsem dost zásadová, a když už se mi něco nelíbí, většinou spíš lidi ,,přetvaruji do podoby k obrazu svému. Ne naopak.
Je mi líto, že si nechcete přiznat pravdu. Jste snad malá, tlustá, nevzdělaná či nevzhledná a proto se bojíte 2 roky se setkat se svým virtuálním "milencem", o kterém sníte a bojíte se že v reálu byste o něj přišla? Nějakou příčinu to mít musí, proč si tak nevěříte. Nebo to co jste mu o sobě řekla neodpovídá pravdě a obáváte se, že on to má také tak? Není nad to udělat si ve svém životě pořádek a vědět co chceme. Myslím že pokud jsem neuhádla Vaše důvody, proč ho přes veškerý oboustranný zájem nechcete vidět osobně, pak je přece pravda to, co Vám tu doporučejeme, abyste problém řešila s odborníky. Vy totiž máte problém. Jinak snad pokud on bude mít tu trpělivost, když jen Vy odmítáte se s ním setkat a z jeho strany to problém není, že mu to vydrží další 2 roky. Muži obvykle tak trpěliví nejsou, raději žijí v realitě s reálnými ženami a ani on nemá důvod aby se choval jinak. Pokud je normální, samozřejmě.
doplněno 05.07.15 20:35:Ale pokud jste mu dala i svou adresu, když už má Vaše telefonní číslo, tak stejně o Vás ví víc, než si myslíte.
Byly to osobní důvody, a do těch tu nikomu nic není. Opět neřešíte smysl otázky, kterou jsem položila. Zdejší uživatelé se mi začínají jevit poněkud natvrdlými...
petromar problém je v tom, že těch otázek máte několik ve svém příspěvku a tak nevím a možná to nevědí ani druzí, co vlastně chcete poradit. V čem, vždyt je Vám všechno jasné a všechno si dokážete i zdůvodnit. Stejně předem víte, že Vy jediná znáte odpověd a my jsme tu natvrdlí. Tak jo, sorry, že jsem ztrácela čas.
Ne, nejednou jsem zůdraznila, že se ptám, co dělat s mým strachem. Nikoho neprosím o morální přednášku. Ne každý na internetu musí být psychopat. Nedochází vám, že to samé by si mohla myslet i osoba na druhé straně o mně...?
Tak snad naposledy a za většinu rádců.
Ze svým strachem nic neuděláte, pokud neodstraníte příčinu - chápete již? At napíše kdokoliv cokoliv, vše je vám proti srsti. Jen vy máte svou pravdu. Vy nechcete poradit, vy chcete jen odsouhlasit svůj postup a to se zde vám nepovedlo.. Tak se s radostí strachujte do smrti - ámen.
Petro,jsi psychicky nemocná a bylo by dobré navštívit odborníka.To není strach,ale závislost na virtuální osobu,pocit,že musíš někoho vlastnit,řídit mu život,aby bylo jen podle Tebe.Připadáš mi,že chceš jen ovládat druhé,jsi manipulátorka.Chtěla bys,aby se stýkal jen s chlapci.Ty si zakazuješ to samé,chodíš ven jen s děvčaty.To je nenormální.Každou dívku nazýváš mrchou,vetřelkyni,narušitelkou.Vidíš potenciální nebezbečí i u dívek v autobuse,ve vlaku,sousedku.Co bude,až nastoupí do zaměstnání?Nebo mu to také zakážeš?Přidělej mu na krk obojek s kamerou,abys věděla co dělá,s kým mluví a neprožívala strach,obavu.Proto moje rada:Navštiv psychiatra,ale lékařku,abys dodržela,že se nebudeš stýkat s muži.
Něco Ti řeknu,kdybych mohla napsat tomu virtuálnímu chlapci,tak bych mu doporučila,aby se držel hodně daleko od tebe.Aby to rychle ukončil,nebo se tě již nikdy nezbaví.Nedej Bože,abyste se jednou vzali.Prožil by si peklo na zemi a zblázníte se oba.
doplněno 06.07.15 09:36:Ještě jedna rada proti strachu,kterým trpíš.Ukonči tento vztah!Stejně si myslím,že jestli je chlapec aspon trochu rozumově a psychicky normální,tak by to časem skončil,až by Tě lépe poznal.Jen blázen by se nechal ovládat podle toho,jak pískáš.Není Tvůj majetek!
Ukonči to a raději a zůstan sama.S takovým myšlením jen zničíš druhému život a budeš neštastná i Ty.Myslím to úpřimně.
- i když - slečna nemusí být zrovna blázen, jak tady všichni naznačujete - možná má jen příliš mnoho fantazie a je přecitlivělá, nebo má malé sebevědomí - ale pokud chce na vysokou, tak určitě není hloupá - takže znovu - jediné řešení je OSOBNÍ SETKÁNÍ ! - pak by měly všechny strachy pominout !
doplněno 06.07.15 10:53:daiss -
- myslím, že problém se takto rozvinul právě proto, že nedošlo k osobnímu setkání, v opačném případě by k takovým reakcím možná ani nedošlo - taky nejsem psycholog, vycházím jenom ze své osobní povahové orientace, či určitých životních zkušeností, které si nyní zpětně vyhodnocuji.
Zajímalo by mě, jak by zněly odpovědi, kdyby dotazovaní neměli tuto informaci navíc a byli v domněnce, že ti dva se spolu osobně normálně znají. Myslím, že potom byste takto neútočili, a odpovědi by byly objektivnější a mířené na tu otázku, která je hlavním smyslem celého tohoto dotazu...
Já sama poradit nedokážu, protože psycholožka opravdu nejsem. Ale stejně jako ostatní si myslím, že jde hlavně o to, sejít se osobně.
Dobrý den, když už sedíte s tazatelkou u jednoho PC, tak ji to osobní setkání můžete snad doporučit z očí do očí a ne přes internet. Zdravím!
P.S. Ta informace, kterou jste uvedla jako tazatelka, byla důležitá.
Jak psal Ben:odpovídáte si sám/sama sobě.Ale moje odpověd by byla stejná.Chování Petry je nenormální.Nemohu nikoho nutit,aby se nebavil,nestýkal s jinou slečnou.Žárlit i na případné dívky,které by jen prošly kolem.A stejně bych odpovídala,kdyby tento dotaz napsal muž.Chce to odborníka přes hlavu.
Viděl tvojí fotku, mluvili jste spolu skrz skype, asi ne. Ten tvůj strach je z toho, že se bojíš. Bojíš se toho, že se mu nebudeš líbit, bud to rázně navždy ukončíš nebudeš se trápit a zapomeneš, nebo se s ním co nejdříve setkáš. Třeba u vás ve městě, abys měla výhodu domácího prostředí a pak to budeš muset přežít. Jestli je to intelegentní člověk, tak tě neurazí a na výsledek si počkáš třeba za dýl, až si všecko přebere v hlavě a ozve se. A když ne, tak se taky nic nestane. Žárlivost není na místě, před ním jí neukazuj, ještě bys ho odradila.
doplněno 06.07.15 13:25:Kdyby ses měla pořád trápit tak radím jedenbod.cz/...
- občas se u nějakých, pro mne zajímavých otázek, ptám na názor svého partnera, který se jinak o takových "blbostech" bavit odmítá, takže musím vystihnout jeho dobrou náladu - a on říkal, že takový případ není nijak zvláštní, dnes se mladí běžně pohybují ve virtuálním světě, který je pro ně mnohdy reálnější, nežli život skutečný - a pokud půjde holčina na VŠ - dostane se do společnosti spousty mladých lidí, i kluků, kteří o ni budou mít zájem, takže na svůj současný "vztah" zapomene.
Uf to je zase výplod, doporučil bych nudícímu se pubertálnímu děcku rozběh proti zdi bez helmy, možná by prozřelo...odborníka nepotrebujete spíš vytahnout tu hlavu z p...e, jak doporučováno výše..
Ty jo to čumím. Normálně to vyléčíš sexem a nejlépe poznat více partneru, i když na velkou lásku nejde zapomenout. Podle toho jak píšeš o maturitě, a že půjdeš na vysokou si myslím,že máš dobře předšlápnutý život od rodičů, myslím finančně a nemáš žádné jiné starosti, než řešit vztah přes internet. Na začátku každého vztahu je nejdůležitější sex. Toto vůbec neřeš a nestresuj se v životě zažiješ horší věci, z kterých se budeš klepat.ivajs
Celý Váš dotaz jsem přečetla, několik úvodních odpovědí - včetně té první vaší - také, dál už jsem nějak neměla sílu. Mám pocit, že opravdu trpíte nějakou duševní poruchou, když vám přijde normální považovat za životní lásku internetové dopisování s někým, koho jste nikdy neviděla v reálu, když věříte tomu, že byste nikdy nikoho lepšího nenašla a musela zůstat sama. I když přihlédnu k vašemu věku - bude vám cca 18 dle toho, co jste psala - ani tehdy snad není už člověk tak naivní, aby tomuto věřil. Taky jsem v tom věku chodila s naprosto nejlepším klukem na světě, hrozně moc jsem ho milovala a byl to fakt idol, taky jsem chtěla věřit, že je to láska na celý život...Ale někde v hloubce duše jsem věděla, že to tak stejně nemůže dopadnout, že se sice občas stane, že si někdo vezme svou první lásku, ale že to asi nejspíš život zařídí jinak. A když jsme se pak rozešli, sice to trochu bolelo, ale světe div se, za pár měsíců jsem dokázala mít ráda i jiného, úplně jinak, a za pár let jsem se dokázala zamilovat tak jak nikdy předtím do muže, který je dnes můj manžel, a ta dětská láska z gymplu už mi pak připadala směšná. Nevěřte tomu, že už nikdy nebudete milovat. Budete. Člověk to fakt dokáže. I když mu někdo hodně ublížil. Dokonce i když mu ten, koho miloval, zemře, dokáže nakonec milovat i někoho jiného (moje kolegyně je toho příkladem, a neznamená to, že by na svého zesnulého manžela zapomněla nebo ho nikdy nemilovala). Proto je hloupost věřit, že nějaké dopisování na internetu je ta jediná a pravá a nenahraditelná láska. Tak se k tomu neupínejte. To bych vám jen tak mateřsky poradila jako naivní mladé holce, kterou jsem taky bývala. Ale něco ve vašem psaní mě znepokojuje k myšlence, že to není jen naivita, ale že jste tak podivně umanutá, až je to chorobné. Ptala jste se jak zvládnout ten strach. Nuže, vyhledejte odborníka. Vám připadá, že váš strach není v pořádku, mě že nejste v pořádku vy. ..
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.