Je to těžké - manžel odešel

Je to přesně jak v těch filmech ... doporučil bych se teď soustředit na sebe a syna. Budete mít teď možná trochu času to vstřebat, pochopit, rozebrat s dalšími lidmi. Starejte se o syna, mluvte s ním. Manžela nechte zatím trochu být, musíte myslet na sebe. Protože jinak budete mít ještě víc oči pro pláč "až to příjde". A vy se na to připravíte. Je možné, že to tak prostě dopadne - on vás opustí, rozvede se a tak dál a dál ... V lepším případě dostane lekci a bude se chtít vrátit (tak, jak to bylo už ve spoustě filmů a především ve spoustě případů jiných lidí). A pak je to na vás, jestli ho přijmete zpátky nebo ne, jestli s ním budete dál chtít být, dál bydlet, dál mu půjčovat syna. On to ví moc dobře, že hraje all-in, že všechno vsadil na nějakou běhnu. Ale má asi druhou mízu a ta ho tlačí kupředu. Je to život, není první ani poslední. Vy se hlavně soustřeďte na sebe a snažte se být v klidu. Nedělejte ještě tlustou čáru, ještě je asi brzo. Hlavně mluvte se synem, choďte ven, věnujte se mu a chtějte, aby se s vámi bavil i on. Hlavně mu nevnucujte pohled proti otci, to nakonec nebude posloucha ani vás, ani jeho. Tohle znám ... naši se pořád hádali, máma pořád říkala co dělá tát a kde a s kym, až jsem si myslel, že už jí z toho hrabe, nevěnoval jsem se jim, myslel jsem na sebe a na svojí maturitu co mě čekala a dopadlo to tak, že máma odešla dobrovolně (bohužel na věčnost), já zůstal s tátou a pak někdy jsem zjistil, že měla máma pravdu. Vzít zpět se to nedá, ale kdyby to šlo, tak budu naslouchat oběma a nebudu se přidávat ani na jednu stranu a budu čekat, až jak to dopadne.

Tak se držte, přeji co nejmíň stresu a at už to dopadne jakkoliv, tak at to má co nejmenší dopad ne vás, na syna a možná že i na manžela a vaše okolí.

Je to smutné, nejste v pěkné situaci, ale nebránila bych mu. Proč? Přivázat k sobě bych ho stejně nemohla, pokud by nechtěl, byl by neštastný a snažil by si prosadit svou. Třeba by Vás nakonec i začal nenávidět, že mu stojíte v cestě za štěstím...

Nechte ho, rozveďte se, pak on může teprve porovnávat, kolik získal a kolik ztratil.

Z jedné mé oblíbené písničky od Pavla Dobeše:

Když chlap zmagoří láskou, utíká za ní,

platí i s úroky a nepočítá s daní...Jaga.

Vážená paní,jistě tato situace je pro Vás nesmírně stresující,evidentně jste se s ní potřebovala svěřit,ale,nechápu,kde je Váš dotaz,s čím máme pomoci...

Dobrý den. Milá Majako, je dobře, že jste se obrátila na tuto poradnu. I proto jsme zde, když někdo potřebuje morální podporu a ulevit si, přečíst si názor jiných lidí. Je jasné, že se situací se budete muset poprat sama a že to nebude lehké. Potkalo Vás zklamání a rozčarování a určitě by toto zasáhlo každého, kdo na něco takového není připravený. Nezůstávejte na své problémy sama. Mluvte o tom se svými blízkými, či s dobrými přáteli, popř. neváhejte vyhledat pomoc odborníka. Pokud se Váš manžel zbláznil do mladší ženy, pak s tím neuděláte nic. Nevidí, neslyší...A až prohlédne, bude již pozdě. Jen opravdu dobrá rada _ pohlídejte si, aby si Váš muž nebral půjčky ještě za trvání vašeho manželství. Aby nenadělal dluhy i Vám. Jinak pokud chce jít, at jde. Pokud na sebe nedbá již nyní, bude zřejmě zbytek života té druhé, dělat jen sponzora. Bohužel, začalo ho pálit dobré bydlo zřejmě, po 18 letech spokojeného manželství je to opravdu rána a nápor na psychiku, to věřím. Držte se, kvůli sobě i kvůli synovi. Váš život tímto nekončí. Jen se bolestně uzavírá jedna kapitola v něm...Držím palce, at se Vám to podaří ustát co nejlépe.

Není zač.

Zdravím,
takové věci se prostě v životě stávají. Žádná rada nepomůže.
Pokud dojde k rozvodu, máte právo na výživné na sebe i dítě. Přesto počítejte s tím, že na tom budete finančně o něco hůře. Bez legrace doporučuji navštívit psychologa, rozvod je jedna z nejvíce stresových událostí v životě člověka. Pomůže Vám toto období překonat s menšími šrámy na duši Vaší i Vašeho dítěte.

majako, je mi vás upřímně líto. Pomoci vám ale nikdo nedokáže. Jen si uvědomte, že tohle trápení a snaha o řešení, je naprosto neúčinná. Je mu to lhostejné, co řeknete a co uděláte a co cítíte. Trápíte jen sebe. Nekoukejte co on dělá, jak vypadá a co. . . Nic z toho neřešte, nesledujte. Snažte se z toho všeho vyjít se zdravou kůží, se zdravým rozumem i srdcem. Svým i syna.Dejte si pozor na řeči před synem. Vím to ze své zkušenosti. Jednou jsem dostala tak šílený žlučníkový záchvat, že mě museli z práce odvézt do špitálu. Na štěstí přijeli mí rodiče, ale já jsem si uvědomila, že kdyby se se mnou něco stalo, dcerky by musely k otci. K nepříteli, k netvoru, kterého jsem já svými řečmi z něho udělala. Úplně stačilo to, co věděly a pamatovaly si ony. Bylo by to pro ně, nebojím se říct, tragické. O ně šlo hlavně. Neřešte co on, řešte, co budete moci udělat, aby váš život byl snesitelný. Nezaplácejte si hlavu, srdce a duši nenávistí a zlobou. Začněte se starat o sebe, ne o něho! Vlastní zkušenost