Nejste přihlášen/a.
Dobrý den, v poslední době mě čím dál více ničí život má touha být ve všem dokonalá. Vše musí být perfektní. Můj domov,vizáž,osobnost,práce... Doma musí být naprosto sterilní prostředí.Vše na svém místě. Jakmile je květina postavená 5 cm vedle než má být jsem schopná se v noci vzbudit a jít jí posunout tam kam mám. Je to opravdu extrém a s přibývajícím věkem se to stupňuje. Stále vymýšlím,co,jak bych mohla zdokonalit.At se jedná o mou vizáž,domácnost,práci,vztah... Poměrně mě to vyčerpává a unavuje ale prostě si nemohu pomoci. Vždy mě to strašně štvalo na mém otci a teď jsem úplně to samé. Vůbec nevím jak se toho mám zbavit. Nedokážu si pomoci. Každý kdo má doma neumytý talíř a drobky na koberci je pro mě bordelář. Sama vím,že je to špatně ale jak píši,nevím,jak to mám změnit. Nemá někdo náhodou zkušenost s podobnou "demencí"? :D Děkuji za Váš čas
Všechno pomine, časem. Stejný případ bývala tchyně. Boty srovnané jak podle pravítka, pořád popotahovala záhyby záclony, urovnávala ubrus. Postele stlala tak, že je po ustlání ještě přejížděla násadou od koštěte. Nikdy jsem to neviděla, aby prý to bylo opravdu dobře ustlané. Když někde uviděla kapičku, nebo drobeček, už se řítila s hadrem a všem okolo lála, že neumí udržet pořádek. Pořád někoho rovnala, jen na svého manžela si netroufla. Ostatní trpěli. Špatně jsem plela, špatně věšela prádlo...
Pozítří jí bude 90let. Vymočí se na zem, když jí do toho spadnou zuby, popadne je a vloží zpátky do pusy. Znečištěný zadek utře do ručníku, pak si tím utře obličej.
A tak si myslím, že je to pokuta od života za tu puntičkářku. Čím větší uklízecí protiva v mládí, tím větší čuník v stáří.
Nemyslím to na Vás a nepřála bych Vám to, ale přiznávám, už bych s podobným člověkem, jako byla ona, žít nechtěla. Je to o nervy. Dokázala udělat ze života peklo, kvůli maličkosti. Spíš teď po ní v klidu uklidím výkaly, než když jsem kdysi byla nucena smýčit pavučinky, které nikdo jiný neviděl, než ona. Jaga.
Moc hezky napsane a velmi trefne..Sama jsem s rodinkou do nedavne doby bydlela v panelaku 3+1, kde jsem chtela vse nacincane, bez drobku a i jsem to nejak jeste stihala.. Ted jsme v baraku 4+1 a absolutne nestiham uklizet dum a zaroven si hrat s detma, takze na to kaslu a radeji si hraju s detma.Dum uklidim dle svych sil, ale vseho s mirou a byt s detma mi prijde mnohem dulezitejsi a jsem tak i spokojenejsi a deti snad take
jo,jo je to dar i prokletí Budhisté věří,aby člověk žil vyrovnaně a spokojeně stačí dodržet tři slova-Nelpět - Odpouštět - Nevlastnit.Přeberte si to jak chcete a funguje to.Samozřejmě nemusíme žít asketicky,ale dodržovat ty slova co nejvíce,hodně to ulehčí a uvidíte svět jinak.Člověk zjistí,že štěstí není v urovnaném,nablýskaném,uklizeném domku(bytě) a obklopovat se hezkými věcmi a taky by to chtělo najít si zájmy,koníčky a věnovat svůj čas něčemu co třeba udělá radost druhým...Možná se jen nudíte
Několik let jsem s takovouhle puntičkářkou žil a řeknu ti, bylo to peklo. Již nikdy více, s takovou osobou se nedá normálně žít. Ale co se s tím dá dělat, netuším. Já utekl.
Já s tím manžela naštěstí tedy nijak neomezuji. On je horzný bordelář. Já teda strašně trpím,ale vždy to přejdu. Raději si to uklídím sama (on by to stejně udělal špatně). To spíš on mi vždy říká,at se na to vykašlu... at si odpočinu... K němu se nijak puntičkářsky nechovám. To spíš k sobě jsem strašně přísná...
Kolik je Vám roků?To co děláte vy jsem dělala také,terorizovala jsem rodinu Postupně jak kluci vylétaly z hnízda jsem upouštěla z uklízení,ale bordel jsem neměla to ne.Teď už jsem v důchodu a už mě to tak nebere.Teď mě to vracejí mí synové a stále mě to připomínají a tak si říkám zlaté přísloví "BORDEL V BYTĚ SPOKOJENÉ DÍTĚ" ale už je pozdě bycha honiti.Jediná omluva je,že mě uklízení strašně bavilo a líbilo se mě to čistounko a to jsem chodila do práce doma 4 mužský a všechno jsem zvládala v pohodě,vaření i uklízení Teď jsem dávno doma a už mě to nebaví tak jak když jsem pracovala ve fabrice.Takže nezoufejte taky Vás to přejde,chce to čas
No, já mám občas něco podobného. Taky mě někdy děsně vytočí že je reprák posunutý o 2cm jinak než má být, nebo že na téměř neviditelném kousku je prasklá spára a tzakto bych mohl pokračovat, ale řeknu vám, že to je peklo. Sám si říkám, proč? Ono tohle člověka zatěžuje nejen fyzicky ale hlavně psychicky. Je to na palici. Někdy si říkám, no a co? Tak at si to je jak chce a nebudu to řešit. A je mi líp
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.