Nejste přihlášen/a.
Dobrý den, prosím o radu. Požádala jsem o příspěvek na péči pro mého šestaosmdesátiletého tatínka. Byl mu přiznán první stupeň závislosti na pomoci druhé osoby, což je 800 Kč, tudíž nemám šanci zajistit otci každodenní aplikaci inzulinu pomocí zdravotní sestry ( pojištovna hradí pouze 1 měsíc), nemáme šanci zajistit alespoň občasnou výpomoc pečovatelské služby. Tatínek je po dvou infarktech, mozkovce, chodí vratce o holi, nepostará se o domácnost, nezajde si nakoupit, nevykoupe se sám atd. Já sama jezdím za otcem z dvěstakilometrové vzdálenosti vždy na 3-4 dny v týdnu ( sama mám rakovinu v remisi ), bratr v době, kdy u otce nejsem, musí odjíždět z práce, aby mu píchl inzulin ráno i večer a postaral se o potřebné. Zcela určitě bychom potřebovali odlehčit právě pomocí pečovatelské služby, jenže s osmi stovkami toho moc nenaděláme. Tatínka do domova důchodců nechceme strčit. Na úřadě mi bylo řečeno, že můžeme proti rozhodnutí podat odvolání, nebo námitku. Prosím, můžete mi někdo vysvětlit, jaký je mezi tím rozdíl a jak mám takovou záležitost formulovat? Děkuji. Alice.
doplněno 02.04.15 18:34:Děkuji Vám za odpověď a ráda bych Vás poprosila ještě o doplnění. Rozhodnutí tatínkovi teprve přijde, já jsem jako zmocněnec teprve včera nahlédla do rozhodnutí na úřadě a podepsala, že s rozhodnutím nesouhlasím. Mohu napsat odvolání přímo svým jménem a svými argumenty, nebo má být formulováno osobou otce s jeho podpisem? Tatínek má už dnes problém se podepsat. Jak se tyto věci řeší, když je člověk po mrtvici neschopný jednání a podpisu? Když nedokáže podepsat ani zmocnění blízké osoby? Děkuji, Alice.
Proti rozhodnutí se podává odvolání. Hovoří o tom zák.č.108/2006 Sb. o sociálních službách a tento výraz je jistě použit i v poučení, které si lze přečíst na konci rozhodnutí o přiznání příspěvku a je tam také uveden orgán, ke kterému se odvolání podává. Tak tedy odvolání, a k jeho zdůvodnění použijte argumenty, které jste uvedla ve svém dotazu.
doplněno 02.04.15 18:49:Odvolání napište na PC nebo na stroji a na místo podpisové doložky uveďte: žadatel není schopen podpisu, s odvoláním proti rozhodnutí souhlasí. Pak napíšte svoje jméno: Jana Nováková - dcera a podepište se. Nezapomeňte na datum.
Dobrý večer,
bohužel takto směšné tyto příspěvky u nás jsou,zatímco romská rodina s paterčaty dostane dvě chůvy od státu zdarma,byt od obce rovněž zdarma,tak člověk,který celý život poctivě dělal a platil daně,pojištění atd. aby ve stáří a nemohoucnosti snad žebral na ulici...
Jinak doporučuji udělat to,jak napsal bruno.
Držím palce!
Děkuji, máte pravdu, včera jsem jela na úřad téměř s pocitem studu, že se doprošujeme, ale když jsem viděla chodbu plnou mladých zdravých Romů a těhotných Romek, tak mne popadla zlost. Tatínek pracoval pětačtyřicet let ve strojírnách a mohu Vás ujistit, že tam byla těžká práce, ovšem nemakačenkové mají dnes daleko více výhod. Nemám zájem se na nějakých dávkách obohacovat, ale také mne zatěžuje platit si z invalidního důchodu jízdenky, také potřebuji občas nemyslet na otce a prostě vypnout. Jsem unavená každotýdenním cestováním, uvítala bych občasnou pomoc pečovatelky. Bratrovi také nebude zaměstnavatel donekonečna tolerovat hodinové prodlevy v zaměstnání, které si stejně denně naddělává, zůstává déle v práci. Je to už někdy všechno únavné. Je zlé, když i děti jsou už v důchodovém věku, snaží se pomáhat starým rodičům a vidí, jak určité skupiny lidí dokážou bezostyšně zneužívat sociální systém. Zřejmě v této společnosti mají šanci jen ti vykutálení.
Milane,
mně především extrémně vadí (použil bych silnějšího výrazu,ale ještě není po 22-té hodině),že ze sociálních dávek a různých podpor nejvíce čerpají ti,kteří na ně nejméně přispívají.Na barvě pleti nezáleží,ale ano-tmavá menšina vede...
Jsem běžný zaměstnanec a na výplatní pásce mám uvedenou superhrubou mzdu a věřte,že je mi na b..tí,když vidím,že cca 45% mzdy odevzdám státu a nemalá část z toho jde právě na tyto dávky apod.
To je tak když na úřadě sedí krá... Zavolejte sem praha.charita.cz/... Pečovatelky, se kterými se střídám u klientů jsou bezva a moc ochotné, snad bude i "vedení". Vzhledem k tomu, že takovéto organizace z příspěvku na péči v podstatě žijí musí o tom něco vědět. Myslím že ochotně poradí. Pečovatelku je pak možno zajistit i u jiných organizací podle toho kde bydlíte. Farní charita třeba jezdí jen na 1 hod. 3 x denně. Ráno pomůžou z postele, obléknou, dají snídani, léky. V poledne přivezou oběd, dají léky... Atd. Pak jsou další organizace, kdyžtak mi napište do soukromé pošty. Ten příspěvek si prostě musíte vydupat. Pomoci by měl i tatínkův ošetřující lékař. Lékařský posudek jste k žádosti dali?
Toto si přečtěte, je to krátké a výstižné:
Samozřejmě, posudek mu napsal obvoďák na základě zpráv z kardio, diabetologie atd. Ale víte jak to chodí. Když u nás byla na šetření sociálka, tak byl tatka úplný hrdina, jak všechno zvládá, přestože se doma plouží, drží nábytku, všechno mu chystám. Nevěděla jsem, jestli se mám smát, nebo brečet. Zjistila jsem, že muži jsou ješitní i ve vysokém věku :o) prostě si nechtějí připustit, že už to zkrátka není ono. A vůbec, když přijde šikovná, mladá sestřička. Já to samozřejmě zlehčuji, je to spíš úsměvné, ale nikdo nedokáže tak posoudit to postupné zhoršování jako ten, kdo s ním přebývá. Takže tak. Mám také kontakty na pečovatelskou, jsou velmi vstřícní, ale příspěvek na péči by to usnadnil.
Hodně si za to může tatínek sám, že to dopadlo, jak to dopadlo.
Před Vámi třeba připočuraný, zmatený, nic si neudělá, před cizími ženskými si ale hraje na juru. Než přijde komise, srovnejte ho trochu. A´t ze sebe nedělá haura a opravdu přizná, co už mu dělá problémy. Tím, jak se holedbá, jen uškodí sobě i Vám. Utře nos.
Není to žádné lhaní, či mlžení, ale prostě, at řekne pravdu: Musejí mi udělat to a to...Sám si už neudělám to a to...Není to žádná ostuda.
Takhle dopadla známá s maminkou. Babka už připopletená, čekaly komisi. Mladá měla upečenou bábovku, dala ji na stůl. Ženské z komise na starou: Jé, ta se povedla, kdopak ji pekl? A babka - no já, přece já, peču tady pořád. Taky vařím a...a už jela jako kolovrátek. Nic nebyla pravda, co jí maldí neudělali, to neměla. Ale prostě se chtěla pochlubit. jak to dopadlo? Dostala kulový. Jaga.
Tak tatíka trochu zpracujte, aby se zbytečně nechlubil, nota bene navíc tím, co není pravda.
Jistě, sociálka vidí čistounkého stařečka, uklizeno, všechno v pořádku, nechá starého povídat, ale už se nedozví, že člověk ráno pere podělané spoďáry a koberec, okoupe dědu, oblíkne a posadí růžovoučkého do křesla. :o)) Známá mi chodila s brekem povídat, co jí dělá maminka. Babka na ni brala berli, protože se nechtěla umývat, vymyslela si, že měla doma zloděje a ten jí sebral důchod, známá zavolala policajty, večer je opět obvolávala, že babička měla důchod nacpaný v kalhotkách, když chtěla babku koupat, tak se jí k nohám vysypaly bankovky atd, atd... Někdy úsměvné, někdy k pláči, člověk si říká " nechci takhle zestárnout a dělat druhým starosti, raději rychlý konec, když to má přijít. Ale stejně se snažíme pomáhat, protože v nás ještě stále zůstal nějaký cit i v téhle zběsilé době. Někdy si sobecky říkám, " teď bych si konečně měla užívat klid, mít koníčky, vychovala jsem tři děti, pracovala, a najednou zjistím, že mám další dítě, které mne potřebuje. Křehké, lítostivé. Takže je třeba vydržet, třeba mi také jednou budu potřebovat pomoc dětí. Omlouvám se, hodně jsem odbočila od samotného tématu, ale nějak mi to psalo samo . :o)
A nejen muži ale i ženy!Moje tchýně stále naříká.Je ji 97let nedokáže se už o sebe postarat je hluchá,dementní ven už nechodí vůbec,po doktorech ji musíme vozit o vše se staráme manžel a já.Ale když přišli zjištovat jak na tom je už ani nevím kdo tam všechno byl protože si manžel zažádal o příspěvek,tak maminka před nimi ze sebe dělala Juru jak si uvaří a co všechno zvládne,prostě se chlubila,tak jsme nevěřili vlastním uším.Manžel dostal příspěvek také jen 800kč.My už jsme dávno v důchodu a navíc se staráme o syna který má schyzofrenii.Je toho na nás dost.Proto věřím tomu co zažíváte vy.Kdo to nezažije nepochopí.
Jste mně rozesmála, přesně jako u nás... i když aspoň minimálně poučená a také soudná úřednice pozná. Jenže v době všeobecných škrtů a nepříčetného šetření nám to stejně nebylo nic platné, zvýšení se, ani přes divení všech zkušených asistentek, nekonalo. Pokud nejste dostatečně vyzbrojena známostmi, event. vlezlostí a pokud se váš senior aspoň pár vteřin udrží na nohou, nemáte šanci. Ale taková babička s dobrými hereckými schopnostmi je pokladem pro celý klan. Přidělování příspěvků na péči je neskutečně zkorumpováno, poznamenáno ubohou kvalitou úřednic a je nespravdlivé, až běda.
Když to trochu shrnu:
tatínkovi je 86 let, trpí silnou cukrovkou a to tak, že se mu aplikuje dvakrát denně inzulín, je po infarktu, mozkové příhodě, má pohybové potíže, nedojde si nakoupit, obstarat domácnost je pro něj problém, nevykoupe se, nepodepíše se.
Určitě má nárok o vyšší příspěvek. Ale zároveň Vám musím vytknout, že i když děláte s bratrem co můžete, tak otec by neměl být celodenně sám, tedy když Vy tam nejste. Je to velké riziko, špatně se může udělat kdykoliv, když tam bratr nebude a pokud je tam několik hodin sám, může udělat otec něco v pominutí mysli /pustit plyn, podpálit, pustit vodu/, nebo se může zhoršit cukrovka /cukrovkové koma/ další ifarkt apod. Takže spíše se smířit s tím, že u otce budete stále nebo ho opravdu někam přestěhovat, kde bude pod dohledem. Ještě mě napadlo, požádat sousedy o dohled, když tam není bratr? Nebo co vnoučata? Nebo nemá v okolí nějaké mladší kamarády?
I když bude mít přiznaný vyšší příspěvek, tak to celodenní samotu nevyřeší, ta sestra - pečovatelka s ním pobude pouze určený čas a nechá ho tam stejně samotného.
Ano, máte pravdu,doba, kdy budeme muset vyřešit celodenní péči se opravdu blíží. Já jsem s ním prakticky půl týdne, pak za ním chodí dvakrát denně bratr, nebo neteř. Zatím je schopen si přihřát přinesený oběd v mikrovlnce, jsem štastná, že se dal k tomu přemluvit. Vodu si vaří ve varné konvici, ale samozřejmě máme strach že se něco stane. Přiznám se, že z něj bývám unavená, ono poslouchat stále dokola ty samé historky a hlavně řešit od rána do večera politiku je někdy k slzám. Navíc odjíždím vyřvaná, protože tatka i přes naslouchátko špatně slyší. Proto, ještě pokud to jde, utíkám domů. Tatínek je velmi fixovaný na svůj byt, vůbec si neumím představit, že bych ho mohla přesadit jinam, nebo se s ním pobavit o domově důchodců. Nastěhovat si ho? To si nedovedu představit. Do domku snad. Ale do bytu, ještě k tomu mít partnera, který tomu není nakloněný, to je těžké. Takže na stará kolena skončím u táty s rozvráceným osobním životem. Což se mi už v podstatě stalo. Držte mi palce, ono to prostě nějak dopadne.
Zavolejte na tu charitu, určitě Vám poradí. A ještě se vypovídáte. Zeptejte se na to odvolání. Odvolává se půlka lidí, kteří nemají doma totální ležáky. Známá co má postiženou dceru, která se taky o sebe vůbec nedokáže postarat (taky silná cukrářka) se odvolávala teď taky. Zkusím se jí zeptat a napíšu. Co zdatnější důchodkyně (sousedky) z ulice? Ty by ho 1 x denně za 50,- Kč nezkontrolovaly když tam nejste? Nebo někdo kdo je momentálně nezaměstnaný ale spolehlivý? To podepisování se řeší plnou mocí ověřenou na obecním či městském úřadě, můžu Vám poslat vzor co mám od jednoho klienta. Musím letět, hodně zdaru jestli to jde.
Takže buď mu zaplatte asistentky, ráno, v poledne a večer po hodině, ve dnech, kdy tam jste vy, nebo bratr, neteř, tak samozřejmě méně, tatínek nějaký ten důchod má, tak z toho a zároveň, dokud ještě trochu drží pohromadě, zkoušejte domovy důchodců, nikdy nevíte. K Vám do bytu je to nesmysl, to Vám nemůže nikdo rozumný vyčítat, využívat sousedy je také absurdní, to jde jednou a ne nastálo, každý má přece svých starostí dost a navíc, nemůžete mu z bytu udělat průchoďák, to by taky nemuselo dopadnout dobře. Přeji sílu a jasnou hlavu.
Pokud Vy sama už jste v důchodu, nebylo by řešením se k tatínkovi nastěhovat, nebo ho naopak přestěhovat k sobě? Tak byste ho měla pod dohledem a nemusela namáhavě cestovat.
Ano, také jsme se odvolávali, babičku jsme museli vézt k přezkoumání do 40 km vzdáleného města, táhli ji po schodech jako pytel brambor /výtah byl až od recepce a tam z ulice vedlo asi 20 schodů. Opravdu "vhodný" přístup pro postižené a nemocné/. Oni se na ní podívali a řekli, že nám podají písemnou zprávu. A ta byla stejná jako ze začátku - zamítnutí. Takže jsme jen babičce udělali výlet, který nebyl k ničemu.
Dozvěděla jsem se zajímavou věc. Ústavy přijímají nejraději lidi, kteří mají přiznaný příspěvek na péči. Čím větší, tím lepší. Protože žádné kuře nechce hrabat zadarmo. Pokud ovšem pacient příspěvek nemá, nebo jej má malý a dostane se do ústavu, mají prý tam úplně jiné páky, než normální žadatel. Stačí pár měsíců a dotyčný pacient má najednou nejvyšší možný příspěvek. Běžné žadatele úřady odmítají, někdy je to až ponižující, ale ústavům vyjdou všemožně vstříc.
Pokud byste snad /třeba časem/ o ústavu uvažovali, je třeba se nahlásit dopředu. Hodně dopředu, třeba i rok. Protože místa volná hned nemají. Proto je dobré si žádost podat s předstihem, aby byla určitá šance do budoucna, třeba, kdyby se pacient zhoršil. Což Vám ovšem nepřeju.. Jaga.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.