Nejste přihlášen/a.
Zdravím,
je to sice drobnost, ale přesto se Vás na to chci zeptat.
Zkrátka - pracuji na jednom úřadě v jednom oddělení. Svojí práci vykonávám hodně slušně, mám fůru volného času protože vždycky svou část udělám hodně rychle (některé referentky třeba ani nestíhají a to dělají celých 8 hodin - nechápu). Je mi 20, referentkám je od 25 do cca 50 let. Já a údržbář jsme jedini zástupci silnějšího pohlaví na tomto úřadě.
No ale k věci, jedním z mých koníčku je programování, správa sítí a administrace systémů. To je taky důvod, proč mám práci vždy rychle hotovou, vím, jak si ji ulehčit (popravdě, státní správa funguje strašně, vše by se dalo extrémně zefektivnit, tam to přímo hnije byrokracií, ale to je zase jiná písnička a to tu nechci rozebírat).
Velmi často mě referentky (i z jiných oddělení) volají a "půjčují si mě" - tohle přeložit, tohle nastavit, tamto převést, atp... prostě úlohy, na které nemají specializaci nebo si s tím neví rady. Sice se podnikají pravidelné kurzy - používání osobního počítače pro začatečníky - apod... ale jsou to nesmysly, kde jsou fakt jen základy a postupy krok za krokem - neučí vás tam logicky myslet a referentky si jednotlivé postupy píšou na papírek a když je něco jinak, neumí to vyřešit a jsou v koncích.
No ale abych se konečně vymáčkl - hodně často když mě nějaká referentka zavolá a chce pomoct, tak ji hodně rád pomůžu, aspoň zaženu nudu... opravdu fakt mi to vůbec nevadí, já problém vždy celkem rychle vyřeším a případně je poučím pro příště. Vždy jsou spokojené a hodně milé - no a to je ten problém. Třeba předevčírem - pomohl jsem jim s problémem, že jim nešly odesílat e-maily, psalo to schránka je plná a přitom tam skoro nic neměly - samozřejmě problém byl s kopiemi mailů na Microsoft Exchange.. tak jsem to archivoval, uložil lokálně, místo jsem uvolnil a nastavil automatickou archivaci. Práce na 15 minut i s analýzou problému.
A výsledek? Považovaly mě za polo-boha, protože to nikdo z nich neuměl vyřešit (prý ani technik z druhé budovy - a to má VŠ) a daly mi čokoládu (dražší kakaovou). Já jsem to první odmítl, pak jsem řekl že se aspoň podelíme, ale prostě ne, prostě si ji mám vzít a pořád mi děkovaly, usmívaly, atd... jako fakt působily mile a pozorně. Ale já jsem zrovna typ člověka, který nerad něco dostává. Pak to totiž vypadá, že pomáhám "jen za úplatu" - přitom ja jim milerád pomůžu i bez těch dárečků.
Takže - jak mám takový dáreček nějak taktně odmítnout, abych přitom ten protějšek neurazil? Ony mají vždycky asi pocit, že mi něco dluží... - nedluží. Ale to jim nedokážu vysvětlit.
Díky moc
Když Vám nedělá problém jim pomáhat a navíc Vás to i baví a ony se Vám chtějí nějak odvděčit a jde pouze o nějakou tu čokoládu, tak si ji s díky vezměte, i kdybyste se měl po jejím požití osypat. Když budete odmítat, tak si nakonec řeknou, jestli nečekáte něco víc, než čokoládu. Oni Vám chtějí jenom nějak vyjádřit svou radost a uznání, že jste jim vytáhl trn z paty. A tím, že si čokoládu vezmete, jim uděláte ještě jednu radost navíc. Ony budou spokojené pocitem, že Vás alespoň nějak odměnily a Vy můžete čokoládu darovat někomu jinému. Mně se to samé stalo minulý týden. Také jsem někomu ve své blízkosti pomohla a ta osoba mi přinesla čokoládu. Já čokoládu ráda moc, ale pouze tu hořkou a ona mi koupila tu, co má samozřejmě ráda ona, tedy mléčnou a ještě s oříškama. Kdybych čokoládu odmítla, nebo jí dokonce řekla, že takovou čokoládu nejím, tak bych se jí hluboce dotkla. Tak jsem jí za čokoládu hezky poděkovala a tvářila se nadšeně. Bylo na ní vidět, jak je štastná, že mi udělala dárkem radost. No a já tou čokoládou udělám radost dalšímu člověku. Takže tady vidíte, kolik radosti může způsobit jedna čokoláda...
Dobrý den, já bych na vašem místě ty dárečky neodmítala. Možná by to dárkyně zamrzelo. Víte, jak je hrozné, když někoho obdarujete a on to nechce? Holky si vás budou předcházet už jen proto, že jste na pracovišti jen dva chlapi. A nelíbíte se náhodou nějaké? No že si vás tímto třebas předchází,... ale to asi ne, že.
Možná, že některá ve Vás vidí syna. Čokoládu přijměte a obejděte všechny v kanceláři a podělte se. Nemusíte pokaždé, samozřejmě. Upevní to Vaše vztahy. Dílek čokolády v pracovní den přijde vždycky vhod, spraví náladu a spolupracovníky sblíží.
doplněno 28.02.15 07:04:Píšete, že pracujete v kanceláři, jako referent? To znamená, že všechna ta Vaše pomoc kolegyním je mimo Vaši pracovní náplň? Jestli jsem to dobře pochopila. Pak se nedivte, že jsou na Vás kolegyně milé a odvděčí se nějakou pozorností. Protože kdyby musely čekat, až ji přijde pomoci nějaký pověřený pracovník, tak by byly pořádně ve skluzu. Pokus je Vaše pomoc častá a ve větším rozsahu, musím přiznat, že i já bych se chtěla revanšovat. Pokud by to byla Vaše práce, tedy nám pomáhat a řešit technické problémy, tak samozřejmě ne. To by bylo jenom za kafe
Mým úkolem jsou hlavně různé výzvy, korespondence, splátkové kalendáře, archív, telefony, součinnosti a podatelna.
Jak říkám, práci si odvedu a mám dost volného času, ve kterém pomáhám tomu, kdo pomoc potřebuje. Jinak bych asi seděl a čekal jen než pracovní doba skončí. U nás se dost projevuje i rivalita mezi jednotlivými odděleními - spolupracují spolu, ale přitom se tam ženské např. o poledních pauzách pomlouvají atd... babinec prostě.
Mě si však půjčují snad všechna oddělení, ikdyž spadám jen pod jedno (vnitřní správu). Moc se tím ale nechlubím, někomu od nás by se to totiž nemuselo líbit.
To mi jen potvrzuje mou tezi, ze ve statnich firmach a na uradech pracuji az na vyjimky osoby, ktere jsou naprosto neschopne nebo prinejmensim pozbyvaji potrebnou kvalifikaci a schopnosti. Umele se zvysuje zamestnanost tim, ze ukon vhodny pro jednoho cloveka na 20 minut vykonava nekolik osob po nekolik hodin. A i s touto prezamestnanosti je jakakoli navsteva uradu utrpenim na cely den.
Darky prijimejte, to vam neublizi. Pokud mate v zivote alespon minimalni ambice, tak tam stejne dlouho pracovat nebudete.
Máte jen částečně pravdu - referentky jsou na úřadech sice většinou konzervativní, ale své práci zase rozumí, stejně jako všem těm paragrafům, atd... když někdo přijde, rády vyřeší jeho problém, ale ta vlídnost musí být samozřejmě oboustranná, jinak je to dost těžké.
Dost odvážné tvrzení, už jste na nějakém státním úřadě pracoval?
Spousta lidí má naprosto zvrácené teze o práci jiných, a přitom o tom sami vědí kulový.
doplněno 01.03.15 19:21:Nesouhlasím, oba rodiče jsou ve státní zprávě, jeden to dělá, protože bohužel musí (ve svém věku a s dosaženým vzděláním už nějaké ambice nemá, nicméně své práci rozumí), a druhý je velmi schopný a ve svém oboru ceněný (soukromý sektor odmítl, aby byl tehdy s rodinou více doma).
Ovšem uznávám, že dost úředníků sedí v práci jen proto, aby tam seděla, to jsem taky zažila. Neochotní, nepříjemní. Ale nelze paušalizovat.
Pouze jsem si tam vykonaval povinnou praxi na stredni skole, znam vetsinu lidi z obecniho uradu ve vsi, kde jsem vyrustal a mam mnoho neprijemnych zkusenosti z navstev vsech moznych uradi... na svou tezi mam narok.
Prace pro statni urad je praci z nutnosti. Nevybiraji si ji schopni a ambiciozni lide. V malo pripadech si pro ni jdou lide "vsehoschopni", ale ti uz maji vyslapanou cesticku nahoru.
- dárečky neodmítat ! - ale vážně - pokud Vám někdo dává dáreček z vděčnosti, nebo z lásky, myslím, že ho moc mrzí, když dárek tvrdošíjně odmítáte přijmout. Samozřejmě - je slušné se příslušně zdráhat (a ne po dárku hned skočit), ale myslím, že nakonec je taky slušné ho přijmout, zvláště, pokud jsou adekvátní poskytnuté "službě" . Lidi si cení Vaší ochoty a obdivují ! Vaši erudici. Kdyby Vám někdo pomohl, tak jako pomáháte Vy, taky byste to nepovažoval za samozřejmost, ne?
To máte pravdu. Jsem asi sobec - nerad přijímám, rád dávám. Samozřejmě jsem to udělal zatím vždy jak popisujete, první jsem odmítl "to jste nemusela", pak jsem nabídl že si to dáme spolu, případně jsem nabídl aspoň kousek všem, a pak jsem dárek s úsměvem převzal.
Ale musím říct, že mě to ve skutečnosti nijak netěšilo, protože jsem se cítil jako "koupený", než abych to udělal dobrovolně a z touhy pomáhat.
Petře, zkuste se na to podívat z druhé strany - ta kolegyně, které jste pomohl, se zase cítí jako by Vás využila, když nedá dáreček. Také radím dárek vzít, můžete prohodit "vždyt bych ti pomohl i bez toho, ale děkuji". Dejte těm babám šanci se Vám odvděčit, aspoň nějak. Je fakt, že kdyby to byla čokoláda 4x do týdne, tak to už je moc, ale jestli je to jen občas, tak se tomu zkuste nebránit. Je to výraz vděku, ne Vaše cena.
Ale pokud trváte na tom nebrat dárečky, asi bych si s nimi upřímně promluvila, něco ve smyslu "ženské, jsem rád, že si mé pomoci ceníte, ale cítím se tak a tak (koupený atd.) a byl bych rád, kdybych vám mohl pomáhat i bez toho - dostatečnou odměnou je mi to, že věc funguje a někomu jsem pomohl".
Víte, do jisté doby jsem učila a s kolegyněmi jsme si nikdy nedávaly dárečky, když šly za nás suplovat na naši žádost. A přitom je to víc než hodina práce. Věděly jsme totiž, že jindy bude potřeba pomoct zase jinde, s něčím jiným, jiný supl, že si to vynahradíme. Ony Vaše kolegyně asi tohle necítí, nemohou Vám pomoc oplatit jinak, tak Vás jen nechtějí využívat.
Kamarád pracoval v relativně velké fabrice ve skladu a tam měli zajímavý systém - cokoliv, co by se za nehet nevešlo, bylo za flašku fernetu. Univerzální platidlo, vůbec nevadilo, že ho někdo nepil, prostě ho poslal dál.
Výměny směn, náhradní součástky (bokem), výpomoci (jak popisujete vy). A docela to fungovalo, respektive to mělo jasná pravidla, žádné nejasnosti, zda koupit whisky, nebo Tuzemák.
Takže já bych na tu hru přistoupil a posílal dárečky dál. Koneckonců, i totální "babinec" se dá využít, určitě na rozdíl od průměrného muže poznají rozdíl mezi béžovou a meruňkovou, budou vědět, kde sehnat kravatu či pásek (obojí kvalitní za normální peníze není tak jednoduché) a třeba doporučí parfém pro přítelkyni.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.