Nejste přihlášen/a.
Je mi hrozně mizerně. Už týden bojuji s tím, zda raději neukončit všechno. Utápím se v depresích, nejsem s to se sebrat. Nemůžu se vyrovnat sama se sebou...
Před 3 lety jsem se vdala po před tím již 5ti letém vztahu za dobrýho chlapa. Ještě před svatbou jsem udělala hroznou kravinu a zahnula mu. Uháněl mě jeden kluk, který se zdál báječný, měla jsem s ním znovu pocit zamilovanosti, uháněl mě přes rok a já odolávala. Pak ale byla nějaká akce a já podlehla... Litovala jsem toho, nedokázala jsem se v té době nastávajícímu manželovi podívat do očí. Nicméně jsem mu to neřekla, vdala se za něj, ale všechno začalo jít z kopce. Určitě na to měla podíl i ta nevěra, ale taky celkově krize ze svatby - on začal mít přiliš majetnické pocity a já zase chut z toho utíkat. Ovšem milovala jsem ho dál a miluju. Před rokem a dvěmi měsící jsem už nevydržela krizi (trvala si půl roku, kdy jsme se stále jen dohadovali o tom, kdo má pravdu, jak má vzrah vypadat). Jsem cvok a řeším věci zbrkle a tak jsem se jednoho dne rozhodla a do týdne se odstěhovala. Myslela jsem si, že jen na čas, že se tím krize překoná. Úmyslně jsem si našla byt kousek od něj. Byli jsme celý rok v kontaktu, navštěvovali se, kamarádili, dokonce i jezdili na výlety a 2 společné dovolené. Jenže jsme si každej vedl tu svou o dalším společném soužití. Prostě jsme řešili malichernosti... Pořád jsem se k němu chtěla vrátit a on ke mě taky.
Ovšem je to tak 3 týdny a on si našel přítelkyni. Jsem z toho úplně v haj..u. Najednou se mi zhroutil svět. Chci ho zpátky, vím, že všechno, co jsme řešili byly je kraviny a malichernosti. Přičítám chybu hlavně sobě, protože, kdybych se nedostahovala, krize by se vyřešila a bylo by zase líp... Ještě ke všemu vím o té jeho přítelkyni, že je to potvora, která chlapy jenom využívá. Jenže on je v situaci, kdy mu to samozřejmě dělá dobře, protože to s ním umí, byl vlastně rok jakoby sám a potřeboval, stejně jako jáko, někoho objímat... Nezazlívám mu to, ale já jsem v hajzlu. Asi už to nezměním, ale nemám nějak sílu se s tím vyrovnat. Pořád jen řvu i před synem a to určitě není dobrý... Chci ho zpět. Říkala jsem mu to všechno, ale on má teď růžové brýle a pořád mi jen říká, jak je teď štastný a zamilovaný a že o mě už nestojí... Nechce si mi stomu věřit. Ještě před měsícem mi říkal, jak mě miluje... Prosím pomozte mi...
med
Tak trochu jsis si to pohnojila , že. Bohužel napřed střílíš a potom míříš. Nemá cenu hledat viníka, ale jak z toho ven. Je to situace vážná a bylo by potřeba vyložit karty na stůl a bez emocí si říct jak to vlastně je a bude dál. Tos opravdu čekala že chlap bude čekat do nekonečna? Bohužel černého Petra máš ty a odešlas taky ty. Myslím si, že čekal na krok, kdy řekneš stačilo a budeme se snažit žít jinak. Že se chlap chová majetnicky, je normální, že si chlap hájí svoje a dává na jevo ostatním "nešahat". Někdy je to ženským proti srsti, ale někdy to ocení že není svýmu chlapovi lhostejná. Proberte to jako lidé, rodiče, manželé, rozumní lidé. Bez toho půjde váš společný život do kopru.
Jedno staré pořekadlo říká: " Nevkročíš 2x do stéjné řeky". I kdyby jste se snažila sebevíce, nikdy to už nebude jak to bývalo. Kdyby se vám podařilo jej získat zpět, už to nikdy nebude ten samý chlap a vám zůstanou jen oči pro pláč a skončíte stéjně buď u rozvodového soudu nebo u psychiatra. Nezbýva než pohlédnout pravdě do očí a smířit se s tím. Čím dříve se s tím vyrovnáte tím lépe pro vás.
Zdravím medie! Já to vezmu z ženského hlediska. Ale musím říct, že ode mne neuslyšíte nic moc jiného, než od kolegů. Určitě Vám nebudu mazat med kolem pusy. Jenom Vám musím jako matka a babička důrazně připomenout, že máte syna. Bude asi ještě malý a tak už kvůli němu se musíte vzchopit. Ve Vašem vztahu jste něco pokazila, spustila lavinu událostí, které asi hodně ovlivnily celý další společný život. To Vás v žádném případě nechci a ani nemohu kárat. Každý člověk si občas natluče a udělá chyby, kterými se zrovna nemůže chlubit. Vezměte to tedy jako fakt, že asi víc těch problémů bylo na Vaší straně. Sice jste si zachovali určitý slušný vztah i po Vašem odstěhování, ovšem nechápu, na co jste čekala? Že bude žít v celibátu a čekat, až si zase rozmyslíte co dál a vrátíte se zpátky. Asi jste to moc překombinovala a holt na to doplatila. Takže Vám teď nezbývá nic jiného, než se s tím smířit. Zachovejte si dobrý vztah - moc se za to přimlouvám - už kvůli synkovi. Hlavně mu neříkejte, že jeho přítelkyně je potvora atd... To by asi ničemu neprospělo. A ani já, podle toho co popisujete, moc nevěřím, že by Vám to po tom všem ještě klapalo. Ale mohu se mýlit. Zatím asi nemáte šanci přesvědčit ho o tom, že ta pravá pro něho jste jenom a jenom Vy. Uvidíte, pokud podá žádost o rozvod, jak zareaguje na to, že nebudete souhlasit s rozvodem. To asi nebudete, že? Takže dejte se do kupy, na ubrečenou ženskou není hezký pohled. A navíc, děcka jsou moc citlivá a těžko chápou, proč jejich maminka brečí, když nemá ani rozbité koleno. Možná, že se z toho všeho alespoň hodně poučíte. A třeba se v příštím vztahu vyvarujete takových podobných unáhlených rozhodnutí, které ničí lásku i vztahy. Moc bych Vám to přála.
Nechte ho, at si na svých iluzích a současné partnerce natluče. Není to lehké, ale zatím vám nezbude asi nic jiného, než prostě existovat AJKO rozvedená nebo vodva - prostě bez něj. V současné situaci je to rozhodně lepší než se k němu vrátit a dál se spolu hádat. I pro syna je to bezpečnější. Když jste se předtím tak dlouho znali, nikdy jste se nezabývali otázkami, jak má fungovat vaše budoucí rodina? TO je asi větší chyba než Vaše nevěra před svatbou. Měli jste hodně času na ujasnění tak základních otázek a asi byla větší kravina, že jste to neudělali a vzali se, než že jste mu ještě před svatbou zahla. Otázkou je, zda k sobě patříte. Zamilovanost je slepá a následné rozčarování pak příliš kruté.Myslete víc na syna, který nesmí strádat hádkami ani Vaším trápením. Najděte si kamarádky mezi jinými osamělými ženami nebo matkami na mateřské a zaměřte se na vzájemnou pomoc. Prospějete sobě i synovi. Trápit se nemá smysl, jen tím sobě i synovi velice škodíte. Žijte svůj život a manžela nechte, at si v sobě udělá pořádek. Buď se pak k sobě vrátíte a budete správně fungovat, nebo RADŠI zůstanete odděleni.
Milá "medie".
Rád bych Vám poradil,ale důvěra Vás obou, jeden v druhého,je tak narušena,že návrat jednoho k druhému a tím setrvání v pokračování Vašeho manželství, by jen prohluboval a natahoval Vaše trápení i když k sobě cítíte stále náklonost.
Vás trápí vina,s kterou se nemůžete vyrovnat.Nebyla jste tím až moc podvolná názorům muže,který toho začal zneužívat?
Zkuste se oprostit od toho co bylo.Manžel Vás možná jen zkouší,ale já si myslím,že nejlepší rada je se odprostit od minulosti a myslet na budoucnost.
Máte děti?
Mám jedenáctiletého kluka... Chudák to asi odnesl nejvíc, ačkoliv, když jsme se odstěhovali, tak byl rád, i mně se ulevilo, protože doma už to bylo dost hustý. Manžel se jen vztekla, pořád nějaký připomínky, že rajská je málo červená, guláš málo hnědej, že jsem se zdžela v práci, že už zase pracuju, že kamarádky k nám nemaj chodit, protože domácnost je pro rodinu a né pro kamarádky na kafe, že mlaďas taky nemá tahat domu kamarády, že je neskutečný, když si nepamatuje, co měl ve škole k obědu, že ho zklamal, když nechce pokračovat v nějakém sportu, který ho přestal bavit, atd, atd. Ale to si myslím bylo jen následek krize... Zkrátka nevím.
Je mi mizerně protože vím, že to všechno byla jen moje vina... Všichni, kteří psali nahoře mají pravdu, jsem kravka a nedokážu se teď přes to přenést...
Chtěla bych ho zpět. Neudělám ale nic. Už je to prostě všechno v čoudu. Jasně, ponaučila jsem se, jasně, život jde dál, jasně, že nějak bylo a i bude... Je mi ale tak mizerně. Zkoušela jsem mu to vysvětlit, zkoušela jsem se obhajovat, ale pro to asi obhajoba není...
děkuju vám všem za upřímnost...
Medie,
já zastávám názor (a mockrát v životě se mi to potvrdilo), že všechno zlé je pro něco dobré. A když si člověk připadá, že je v bezvýchodné situaci, vůbec to tak nemusí být. Třeba tohle pro vás znamená začátek něčeho nového a mnohem lepšího. Třeba díky tomu najdete skvělého chlapa, kterému byste jinak nedala šanci!
Paní"medie".
Je mi 59r. a tohle jsem zažil se svým o 4r. starším bratrem u svých rodičů v 8 letech.
Dodnes si pamatuji na vše,co probíhalo.Zhruba je to asi stejný případ i když proběhl dříve.
Naši se rozvedli,máma dostala TBC a byli jsme přiděleni do nové rodiny táty.Máma se nechala operovat ,což bylo ternkrát na vlastní riziko a operace dopadla dobře.Máma si nás vzala na základě rozhodnutí soudu o jejím zdravotním stavu domů a vychovala.
Zkuste se soustředit na budoucnost Vás dvou,syna a mámy.
Přeji hodně štěstí i když neznám názor a povahu Vašeho partnera.
Karel Šula
Jak jste sama napsala našel si potvoru, jak dlouho mu to s ní vydrží? Moc dlouho ne, protože ona mu pak ty růžové brýle sundá sama. Do té doby vám nezbývá nic jiného než čekat. Ale vaše trápení vás dostává na samotné dno a ženská s nízkým sebevědomím není moc přitažlivá. Radím vám dejte se dohromady, začněte se sebou něco dělat. Začněte chodit na cvičení nebo na nějaké kurzy hlavně mezi lidi a dělejte něco co vás baví. Zapomeňte na trápení. Až ho ta potvora opustí a on uvidí vás sebevědomou ženu (ne trosku), která se sebou něco začla dělat a postavila se osudu čelem. Tak se k vám jistě vrátí... Jen musíte vyčkávat a doufat. On pak přileze neštastný, vy mu určitě odpustíte, ale nesmíte to udělat jen tak at se taky trochu snaží, když vám dokázal takhle ublížit a neuvědomoval si následky. Jistě byla vaše chyba, že jste se odstéhovala před problémama se nemá utíkat, ale mají se řešit. Dřív by jistě bylo nejlepší navštívit poradnu, protože sami byste nic nevyřešili hádkami nebo zvolit kompromis...
Díky moc za odpověď navozující naději...
Ačkoliv v životě to ty potvory vyhrávaj
Už je to něco přes měsíc, co jsem se to dozvěděla a jsem stále celkem v čoudu. Dnes ji jel představit jeho rodičům... Co dodat... Jsou přece spolu tak krátce... Přece nezahodí společných osm let do koše... Asi jo, zahodí. Myslím, že mě nenávidí. Když spolu mluvíme, samozřejmě se čas od času neudržím (tak jednou do týdne) a zavolám mu, potřebuji ho slyšet, tak má ON potřebu mi skoro detailně popisovat, co kdy budou s NÍ dělat... Jakoby mi chtěl ubližovat, nebo mi něco dokazovat, nebo dokazuje sám sobě...? Zkrátka mi to dává sežrat!
On to vidí opačně, podle něj jsem zahodila osm let společnýho života já, když jsem neuměla řešit krizi a odstěhovala se... Takže je vlastně v právu. Do toho samozřejmě mi už nedokáže nikdy odpustit tu nevěru. Někdo z našich skvělých přátel mu to v jakési "dobré víře" vykecal. "Děkuji!" Je to samozřejmě zlá věc, ale stará 4 roky, zkrátka "kdo bez viny, at hodí kamenem".
Je mi zle. Ze mě, ze všech okolo, z něho, z ní...
med
Je hrozne tezke zahodit 8 let spolecneho zivota, stejnak mate toho mnoho spolecneho jako treba dite. Asi byste mela zmenit i ty spolecne pratele, rozhodne zacit nekam chodit cvicit cokoliv jen abyste zapomnela... Rozhodne bych se vasim spolecnym pratelum nesverovala, protoze by se to mohlo dostat k nemu a jeho by mohlo treba chvili i tesit, jak se zrovna citite... Pochybuji, ze vas byvaly pritel se rozmyslel ze dne na den, ma vas furt jeste v srdci - vasich 8 let tezko vymaze takze urcite zaujimate v jeho srdci vice mista nez jeho nova pritelkyne proto take mate sanci, ze se k vam vrati... Jeho nova pritelkyne si ho mozna na chvili ziskala, ale jak dlouho to bude trvat takove pomateni poznat nekoho jineho nebo to muze byt snaha jeho pomsty? Nedavam to mu nadeji... Ale vy byste mela zacit novy zivot...
píšete že zahodí 8 let? klidně. já byla s tím mým 15 let. máme 2 děti. choval se ke mě majetnicky a celou dobu se mi snažil vsugerovat že jsem k ničemu, nula, bez něj chcípnu hlady a pod. taky čuměl, když jsem podala žádost o rozvod. řval kde v sobě beru tolik sebevědomí? no jo kde, když mi ho 15 let zadupával do země. o dceru nemá zájem vůbec, syna po 2 měsících vyhnal, protože zjistil že můj syn se koupit nedá (on má děti z předešlého manželství a ty by mu za pár stovek vlezli až bůh ví kam..) se mnou nekomunikuje absolutně o ničem, ani co se týče dětí, prostě já jsem si dovolila od pána odejít, tak teď jako bychom neexistovali, no jak malej harant. zřejmě jste měla doma něco podobnýho.Takže, pokud jste si opravdu nerozuměli a vy jste se rozhodla odejít, věřte že jste udělala správně. kvůli sobě i kvůli vašemu synovi. přestaňte se ponižovat a žijte.
Něco podobného řeším ve svém vztahu také..je to boj a nejsem si jistý, zda to má řešení smysl..ale ztotožňuji se s jedním - 2x nevstoupíš do téže řeky. Zkuste na něj zapomenou (já vím, mě se to říká) a najít si jiného..
doplněno 18.10.09 18:01:Jen dodám, že chlap, který vám vyčítá málo červenou rajskou apod. si babu nezaslouží. Mě holky vždycky zahýbaly. Jsem prototyp kluka, kterej je dobrák od duše a vždycky se snaží dát holce volnost..samozřejmě se mi to vždycky vymstí. Jo holt my hodní to máme strašně těžký, o to to je horší, že nejsem splachovací. KAždou výtku si prostě beru moc osobně a vážně. Hádáme se kvůli kravinám, jako teďka v pátek, kdy jsme byli na diskotéce a ona se tam nechala balit jiným klukem, udělal jsem jí scénu, kdy na mě ona začala řvát, že to nebude řešit a že to bylo nevinný. Jsem žarlivej vím to, protože po zkušenostech s ženskýma se prostě už dalších vztahů bojím..ale nechci vás zatěžovat svými problémy..máte kluka, co nevidět vyroste a bude vám oporou, já žil s mamkou taky sám a dnes je mi 22 a zvládáme to v pohodě..Přeji štěstí
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.