Nejste přihlášen/a.
Milí přátelé, obracím se na vás s prosbou - potřeboval bych znát váš názor. Omlouvám se za délku, ale jinak by to nedávalo smysl.
Ona: 21let, před 5 roky jsme měli půlroční vztah. Po mě měla min. dva neúspěšné vztahy, díky kterým se stala labilní (dle její slov). Předchozího partner měl 7let partnerku, ona jí ho přebrala, byli spolu půl roku, načež on se k ní vrátil a "dělila" se o něj. Nedávno to ukončila, přesto ho miluje a zřejmě doufá po společné budoucnosti.
Já: 23 let. Nechci být její partner, jen přítel, který ji má rád, váží si ji a snaží se ji podpořit a pomoci najít spokojenější život (mám trošku pocit viny z "našeho" předchozího partnerského vztahu - tak dělám ústupky, bráním ji, angažuji se víc, než je u mě obvyklé, apod.)
Popřál jsem ji přes fb k narozeninám. Začali si psát. Chtěla se sejít, případně zatelefonovat. Dva termíny setkání padly z její strany - omluvila se, ovšem nenavrhla další termín. Uběhly tři týdny, během kterých jsme nekomunikovali. Následně padlo několik X hodinových hovorů plných svěřování, diskuze, ap. Jednou jsem jsem kolem, ozval se s předstihem, souhlasila se setkáním. Byly jsme spolu 5h, v průběhu byla otevřená, pozorná, nadšená - pozvala mě na ples jako tanečního partnera, mluvila o nutnosti dalšího setkání před plesem, děkovala, ap.
Druhé setkání - čtvrtek - jel jsem ji navštívit na půl hodiny, přemluvila mě - nakonec tři hodiny. Během večera mě chválila pro povahu ad., oznamovala, že v pátek zavolá - proč? - "Musíme se sbližovat a poznávat". V pondělí si jela vybrat šaty - "Sejdeme se, můžeš mi vybrat šaty jako můj t.partner, pokud zbyde čas".
Tušil jsem, že se neozve. Bylo pondělí večer a napsala mi nějakou zprávu ohledně plesu. V diskuzi jsem se ptal proč nezavolala? Při naznačení, že to není "férový", se urážela, vyčítala, ap. Pak se omluvila.
Na ples měla řídit a nepít. Den před plesem volala, zda bych se neobětoval - odmítl jsem, byla rozmrzelá. Měla možnost pít a jet se známýma, ale chtěla jet společně, když mě pozvala. Nakonec naznačovala něco ve smyslu, že se tam jedu jen za ní podívat, nikoliv jako taneční partner - aby se zbavila odpovědnosti za společnou cestu. Ovšem domluvili jsme se na společným odvozu taxíkem - problém vyřešen.
Na ples jsem dorazil "v náladě" (vzal jsem pro jistotu jednoho kamaráda - partáka). Provokovala, že nechce vedle mě sedět. Při tanci mi řekla: "Co děláš, vždyt neumíš tančit", odešla. Při dalších pokusech mě "odhodila" jiným kamarádkám na parketě. Bez ostychu přede všemi se ospravedlňovala a ponižovala mě (skrz tanec). Byl jsem rozmrzelý + opilý (nejhorší kombinace). Věnovala se jiným lidem, příliš soukromě jsme nediskutovali.
Když jsem opilý a někdo z blízkých (cizí mě nechávají lhostejným) provokuje (nebo dělá srandu a neodhadne míru), neumím argumentovat a začínám to nekontrolovaně oplácet. Údajně jsem jí to oplácel tím, že jsem řekl např. to že je neštastně zamilovaná do partnera, který má 7 let partnerku. Nebo to, že vypadá tak, a je takový (to, z čeho si sama dělala srandu, když mi o něm vyprávěla). Nebo z její kamarádů (např. jeden se zmínil, že dělá skladníka ve skladu - a já si dělal srandu např. otázkou zda vozí kulisy ap. blbosti). No, choval jsem se prostě jako blbec.
S partákem jsme zvali jiný holky k tanci. Potkal jsem ji u stolu a ptal se, proč je rozmrzelá? "Protože nechceš se mnou tančit". Říkal jsem ji, že zve všechny kluky k tanci, mě nepozve. Pozval jsem ji, zase mě odmítla. Na kamaráda si ublíženě stěžovala, že z ní dělá lehkou holku (hráli ploužák a on si "udržoval" odstup). Byl jsem ten večer docela opilý, něco mi vyčítala (že jejího (ex)partnera zesměšňuju, že mám trapné řeči, atd.) Měl jsem pocit viny a snažil se ji "usmířit". Chytl jsem ji za ruku nebo položil ruku na stehno + hladil. Víc si nepamatuju.
Na 10minut jsem odešel z parketu, kolem 2h zjistil, že odjela. Psal jsem ji, volal. V telefonu se smála, že ji to nebavilo, tak jela pryč. Byli jsme na ní s odvozem závislí, ples byl mimo naše teritorium, čekání + cestování přes 6h, doma až v 8h.
Měl jsem pocit, že bych ji měl zavolat. Nezvedla to, ozvala se, když jsem usínal. Vedla 10minutový monolog, že jsem naprostý debil, nemocný člověk, že se na plese choval jako nadržený prase, ohrábával ji na prsech apod., že jsem nepohledný a bezcharakterní člověk, s který se odmítá bavit a stýkat. Nic jsem nedokázal k tomu říct, nerozuměl jsem tomu, mluvila z ní zlost.
Dřívě jsme se jí svěřil, že sexuálně abstinuju, pokud nemám partnerku. Mám jiné priority - nechybí mi to, nevadí mi to, nic to se mnou nedělá. Dokážu odmítnout a ovládat se i v okamžiku té největší opilosti. V hovoru to použila proti mě, udělala ze mě zoufalce, který to zkouší na každou, a tak dál.
Dva dny na to jsem ji poslal SMSku: Celou dobu tě mám rád, vážím si tě, mám upřímný zájem a snažím se chovat jako přítel. Jednou jsem měl špatnou náladu, opil se, nechal se vyprovokovat a choval se jako blbec. Lidi bohužel selhávají, ale kvůli tomu není potřeba si myslet takový strašný věci, vzdávat to a hned dělat z přátel nepřátelé. Nemám potřebu se tě dotýkat, ponižovat nebo zesměšňovat. Když jsme se viděli před tím dvakrát, tak jsem se tak nechoval. Tak už nebuď smutná.
Další den mi zavolala s dotazem, co chci. Odpověděl jsem, že jsem to napsal do zprávy. Na to odpověděla, že si zprávu nečetla. Během 20min hovoru jsem chtěl vědět, proč se tak chová, co jsem špatného udělal.
To, že z plesu odjela a my museli čekat, ji nemrzí, prý se díky tomu zbavila problému (mě).
Že ji údajně nezajímám, nic ke mě necití. Že doufá, že už se nikdy neuvidíme. Že jen představa je nepříjmená.
Že na plese měla špatnou náladu - protože tam chtěla svého (ex)partnera a ne mě.
Stále mě předhazovala to předchozí (debil, nadrženec, apod.) - cokoliv jsem řekl, že má na tom taktéž vinu, ignorovala.
Hovor ukončila tím, že je v práci a nemá čas si vykládat. Oznámil jsem jí, že jí volat už nebudu - souhlasila, poděkovala.
Konec.
Vůbec tomu nerozumím. Investuji do ní svůj čas, energii, lásku. Tváří se jako přítel, a pak nemilosrdně zasadí ránu. To stačí tak málo, aby se člověk obrátil?
Uf, to to bylo dlouhé, jako od Jiráska. Ale přečetla jsem!
Tahle slečna není vhodná pro milostný vztah a obávám se, že ani pro kamarádství. Pořád si asi myslí na toho bývalého, s kterým už není. Nejedná férově, pozve Vás, ale nechce s vámi tancovat, nechce nedle Vás sedět...Má nosánek kapku nahoru a Vy jste pro ni pouze takový paňáca, aby si dokázala, jak je žádoucí.
Ale nerozumím ani Vám. Píšete, že nechcete být její partner, ale jen přítel. Ke konci si stěžujete, že do ní investujete svou lásku. Trochu si protiřečíte. A ve všem se hrozně pitváte.
Nechte ji být, nevolejte, nepište, nevnucujte se. Když zkusí kontakt ona, říct jí chladně, že to nemá cenu, at Vám už nepíše, nevolá. Proč se před ní zesměšňovat?
Určitě máte možnost si ve Vašem věku najít plno dalších kamarádek, které Vám nebudou dělat naschvály, nebudou se za Vás stydět a rády si s Vámi zatančí. Jenom jedna výtka: omezte to pití. Když jdu s partnerem na ples, chci se pěkně pobavit, zatančit si a ne poslouchat chytré bláboly opilého trouby. Jaga.
Názor od srdce, díky za něj. Obdivuji odhodlání ztrácet čas čtením tak dlouhých rozborů
Ta délka(pitvání) představovala jen vážnost s jakou jsem k "rádoby" vztahu přistupoval. Vždy v člověku zůstane část, která danou osobu miluje. Ne romantická, ale taková, jakou rodiče milují své děti,ap.
Pokud někoho upřímně chválím, podporuju jej, pomáhám mu na základě vlastní iniciativy nikoliv prosby - musím jej mít alespoň trochu rád, proto jsem napsal, že jsem investoval lásku.
Většinou si dáváme pár sklenek k prolomení zábran/uvolnění, ne abysme byli namol. Ovšem tady jsem doplatil na podrážděnost a ztratil jsem slovní zábrany.
Ano, pití omezím nebo vynechám - radu si beru k srdci, děkuji.
Opravdu dlouhé psaní! Vůbec nechápu, o čem přemýšlíte, co řešítě. Vypadáte mi jako trošku masochista. Každý vztah, má být pro radost, potěšení. Někdy i takový, který vůbec radostně nevypadá, ale má jinou hodnotu, která radost přináší. Ve vašem vztahu není společná činnost, společně strávené chvilky, není úcta, není láska, není něha, není pochopení. Fakt, pořád nechápu nad čím přemýšlíte. Nad tím, že se snažíte pochopit, že jste něco zmrvil a snažíte se to napravit? Nebo proč vlastně? Nechejte toho, narovnejte se, utřete slzy a jděte! Jděte, nejen od ní, ale od všech takhle nesmyslných vztahů. Které jen lidi znejistují, ničí jim sebevědomí, ubližují. A to všecko bez možnosti změny, slepení, napravení! Pryč!
Děkuji za příspěvek.
Souhlasím, je to nebezpečně dlouhé.
Trošku jako takový samaritán, jsem byl.
Přemáhal jsem se, protože jsem cítil trochu "vinu", částečně miloval, jak jsem napsal v předchozím příspěvku a chtěl ji pomoci překlenout její těžké období.
Ačkoliv v dotazu to nebylo zřejmé, šlo mi především o odpověď, čím je způsobeno že se člověk dokáže tak rychle otočit. Týdny komunikace a pak to pro jedno selhání všechno zahodit?
Doufám, že se zařídíte, jak Vám zde plno starších a zkušených radí. Též já se přidám.
Nemá cenu dodržovat nějaké přátelské styky, pomáhat. Jděte si každý svou cestou. Nekontaktujte se, nemusíte mít pocit viny. Vy byste se již jenom hádali a zraňovali. Mezi Vámi leží minulost a ona dokáže vše využít. At něco uděláte, nebo neuděláte, at řeknete, nebo neřeknete, všechno bude špatně a na vše bude mít slečna nějakou výčitku.
Takže žádné přátelství, zkuste zapomenout, možná můžete vzpomínat až po padesátce. Nyní se věnujte sobě, kamarádům. Nějaká milá, hodná dívka jistě přijde, ale nehledejte ji přes moc, dejte tomu čas. Na případné kontaktování od bývalé slečny již nereagujte, hlavně ne nějakými obsáhlými výlevy a vysvětlováním a nasloucháním. Jenom se do toho zamotáte a uděláte ze sebe slabocha, nepomůžete jí, ani sobě. Slečna není vyrovnaná, jak s Vaším vztahem, tak i s minulým, kdy přebrala jiného jiné dívce.
Chce politovat, protože je labilní, ale za to Vy přece nemůžete. Ale to už tady neřešme. Odstřihněte se a hlavně minulost již nepitvejte.
Děkuji za příspěvek.
Jsem naprosto smířen, dál tím čas neztrácím. Příspěvkem mi šlo o nějaké ponaučení do budoucna.
Všiml jsem s na její povaze, že byla často nadšená, vzápětí bez zájmu - že jí na něčem záleželo, vzápětí bez zájmu - že jí něco vadilo, vzápětí jí to bylo jedno.
Dělal jsem si srandu, že jsem v jejím životě na skok - kdyby ztratila zájem, pochopím to. Ale že mě odmítne a poníží takovým způsobem. Co člověka donutí dělat takové věci? Labilnost, pocit ublíženosti, rada cizího člověka?
no tak pravda, já mám doma tři holky v tom správném čerstvě dospělém věku, které si občas sdělují svoje plesové a taneční zážitky. A já mám ještě k tomu dobrý sluch, takže je slyším přes zavřené dveře. Pak se mi stává, že uslyším něco, co bych se raději nikdy nedozvěděl. Že ti plesoví mistři bývají opilí, že je obtěžují, šmejdí jim po prsech, mluví sprostě, hádají se, sem tam se některý pozvrací, případně se rovnou porvou. Co vy na to? Nepoznáváte se?
Takže, jestli jste té vaší kamarádce chtěl zaimponovat, pak se vám to povedlo úplně perfektně. A protože jsme tady na poradně, tak vám radím: Příště zůstaňte doma.
No a proč vám tak radím :
1/ Protože oplici jsou na plesech pouze a jedině přítěž, která dokáže zkazit náladu všem dokola.
2/ Sám jste dobře viděl, jak to mezi vámi skřípalo už před plesem. Oba jste měli špatnou náladu, vy jste se opil, neuměl tancovat, začal jste se hádat, rejpat a zesměšňovat jejího známého (což jak asi nevíte, v ženách každého věku okamžitě vyvolává ochranářské pudy a vy se v tu chvíli stáváte mimořádně nesympatickou osobou), pak jste za dva dny dostal splíny a začal všechno napravovat esemeskou, což byla další chyba.
Tak čemu se divíte? Ptáte se : Udělal jsem chybu?
A já vám povídám : Není chyba, kterou jste neudělal.
Děkuji za velmi dobrý názor.
Při množství individuí na internetu i na světě se nedivím vašemu kritickému příspěvku. Jenže to není můj případ. Plesů jsem absolvoval několik a nikdy jsem nedělal nic z toho, co jste uvedl. Ne všichni opilí lidé musí být nutně potížisti, pokud nejsou doslova namol. Nepatřím mezi senzační tanečníky, kroky znám. Stačí když holka vede, nebo se vybere jednoduchý tanec - co se dá na polce, ploužáku pokazit?
Ono vytáhnout někoho na ples a bezdůvodně se tak chovat, by bylo nepříjemný každému klukovi.
Souhlasím, narážky na expartnera bylo to nejhorší, co jsem mohl v ten moment říci. Ovšem SMSka byla další chyba? To jsem měl nechat plavat a dělat, že se neznáme? Copak ve vztazích neexistuje vzájemné pochopení, odpuštění? Týdny jsme byli v kontaktu - říkali si důvěrné věci, ap.
Jak vidíte, tak asi byla. Několikrát jste se přesvědčil, že to neklape, tak se už neztrapňujte nějakým dolézáním a pustte ji z hlavy. Ano, pochopení a odpuštění určitě existuje, ale u té slečny zjevně ne. Vezměte na vědomí, že je nespolehlivá a neztrácejte čas, protože příště to dopadne stejně. Pozdravit, promluvit o počasí a nazdar, žádné sms apod., ve vlastním zájmu ne ! Tot můj názor.
Dobrý den, vaše taneční partnerka je trubka a trubkou zůstane navěky věků. Vy jděte o dum dále, s ní byste to nevyhrál. Je zbytečné se citově angažovat u nekoho, kdo o vas nestojí.
Co na to rict, snad jen "vyresilo se to samo a je klid". Po svete chodi dost jinych slecen.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.