Paradoxní reakce - deprese místo radosti

Ne tak úplně, nevím zda je můj případ podobný. Já mám problém se situacemi, kdy nějakou dobu jdu za nějakým cílem, stojí mě to velké úsilí, a když najednou je cíl překonán a vše zvládnuto, tak se do několika týdnů dostaví "deprese". Mívala jsem to po zkouškovém období na VŠ, tehdy jsem ještě nevěděla, že to je lehká deprese nebo něco na ten způsob. Pak jsem měla státnice a obhajobu, tam hrálo roli i pracovní vytížení, rychlé změny prostředí (cizina -domov), obrovský nedostatek spánku a nekvalitní lidské vztahy, za dva měsíce nastoupily deprese se šíleným nechutenstvím (zhubla jsem na 48kg), pak ještě pár měsíců, než se na to přišlo, 6 měsíců jsem pilně polykala antidepresiva a bylo vše OK. Minulý rok v červnu jsem ukončila prezenční část dálkového studia, udělala si jazykové zkoušky a vypadla z práce, už jsem dle zkušeností očekávala, co přijde... ale protože jsem se na to připravila, bylo vše v pohodě, jen jsem asi týden nejedla Nicméně je to vždy s nějakým odstupem, ne ihned. První dny po takovémto vypětí jsou vždy strašně fajn, třeba 3 dny uklízím a dělám si pořádek ve věcech, protože to cítím jako úklid v sobě. Takový rituál, vyhodit to, co se pojilo s tím starým a co už nemusím používat.

Jak to řešit? Připadá mi, že to, že jsem tušila příchod nějaké nepohody, mi samo o sobě pomohlo. Pak taky dostatek spánku. Už si neubližuji tak, že bych se ochuzovala o spánek. Případně existují volně prodejné podpůrné prostředky v těžkých životních situacích, stačí se zeptat v lékárně.

Když mi došlo, že tyhle stavy se opakují vždy po nějakém úspěšném bodě v mém životě, cítila jsem strašné znechucení. Člověk něčeho dosáhne, a zákonitě na to přijde takováto odplata? Ale pak jsem pochopila, že je to varování mého tělo, že jsem se přepínala a dávala mu moc zabrat. Konkrétně ten spánek je asi klíčový, v červnu jsem byla naprosto vyřízená, jediné, z čeho jsem neslevila, byl spánek - a ejhle, dostavilo se jen nechutenství