Nejste přihlášen/a.
Pěkné sobotní odpoledne. Je mi 22, přítelkyně je o rok mladší a pro oba je to první vztah. Jsme spolu už přes půl roku a nedávno jsme začali mít i sex.
Jde o to, že všechno podezřele dobře funguje, oba jsme úplně stejní, máme stejné názory, zájmy, velice dobře si rozumíme, vždycky se shodneme a ani za 1/2 roku nenastala situace, kdy bychom museli na toho druhého zvýšit hlas. Je to až neuvěřitelné, že ona je přesně taková jaká jsem si myslel že bude, když jsem jí poprvé uviděl. V podstatě jediná její negativní vlastnost je, že si dost nechává řídit život svojí matkou (ale s tím už se bojuje a v poslední době už jsem jí naučil nebát se u ní prosadit vlastní názor). Jasně, že asi působí zamilovanost a hormony, ale když o tom tak člověk přemýšlí, co dělá ve volném čase, jak se chová když jsme spolu, atd. tak z toho vychází že je to ruzumná a mentálně vyspělá slečna co ví co chce (pokud jí nezačne přesvědčovat matka že chce něco jinak, což se jí naštěstí v poslední době už příliš nedaří).
Víte, někdo říká, že jeden vztah za celý život je nesmysl už jenom z důvodu, že člověk nemůže porovnat, jaké by to bylo s někým jiným (at už v oblasti sexuální či citové), ale podle mého názoru přece není nutné "vyzkoušet" si 10 slečen a pak teprve chtít se uvazovat.
Vím, že je po půl roce příliš brzy odhadovat, jak dlouho vztah vydrží, ale máte někdo podobnou zkušenost s tím, že váš první partner byl zároveň i tím posledním?
Moc se mi libí jak to pisete a strasne moc vam fandim..-)Ja na vztah na cely zivot verim celym srdcem a celou dusi.. Ja jsem presvedcena,ze tohle clovek citi, tedy asi jak ktery clovek.. Ja kdyz jsem poznala sveho manzela, tak jsem citila, ze on a nikdo jiny..-)Ten pocit vlastne trva uz 10 let naseho manzelstvi a je to oboustranne, kdy mame 2 male deti a porad je to stejny jako prvni jarni den, kdy jsme se poprve setkali.. Od te doby o to vic verim na osud.. Taky si nemyslim,ze musite vyzkouset 10 slecen jak pisete... Ja zastavam nazor,ze tohle clovek proste citi,ale spise to vnmaji citlive dusicky a tou mi prijde, ze jste..-)Ono to neni jen o te citlivosti,ale i o zdravem selskem rozumu a clovek kdyz spoji srdce i rozum, tak...-)Srdce je zradne a i rozum je treba jak me zivot naucil,ale v tech 22 letech jsem to jeste nevedela a potrebovala jsem od zivota dostat par ran, abych pochopila o cem to je, takze klobouk dolu,ze jste uz ted tak moudry a uvedomely..-)Ja toho svyho na cely zivot potkala "az" ve 26 letech a predtim bylo par vztahu, kdy jsem citila, ze to neni ono a az sem to s chlapama uz chtela definitivne zabalit, tak prisel...-) Vase slecna je jeste mladinka a je moc fajn,ze si tak rozumite..Jeji mamka, hmmm..Tezko rici, ja jsem to nezazila,ale asi bych o to vice mluvila se svym partnerem a smerovala ho k vlastnimu nazoru bez zavyslosti... Preju hodne stesti..
nic ve zlém - ale, pokud se zmýlíte, máte pořád možnost to napravit rozvodem, což v minulosti vždy možné nebylo.
ale, podle toho, co píšete o vlivu Vaší potenciální tchyně na Vaši partnerku, to moc růžově nevidím, at už je to Váš první vztah, nebo ne. Řekla bych dokonce, že tento vztah má velkou naději na rozpad, pokud budete se svou tchyní bydlet. Ovšem, neznám Vás, nevím, do jaké míry jste patriarchálního zaměření, ani jak jste tolerantní. Jestli Váš vztah vydrží po celý život, záleží jen na vás dvou. Osobně nikoho takového neznám.
Dobrý den, myslím, že poměrně dost lidí jde do vztahu s touto myšlenkou a cílem. Ovšem, těch diamantových svateb není zas tak mnoho. A také je asi rozdíl v pojmech jeden životní partner a věrnost. Ale, jste mladí a klape vám to, tak se to třeba podaří. Zdravím!
Ono to tak ani nezáleží na lásce,ale i na jiných faktorech.Spousta lidí by zůstala se svým"prvním"ale vztahy mění i práce,společné bydlení,finance...pokud ten jeden začne být nezodpovědný a bude mít na život jný náhled,tak je vše pryč.Lidé míní a život mění,prostě vztah je i o jiných hodnotách než jen láska a že si máte co říct...takže třeba to výjde pokud budete mít hodně štěstí a málo starostí
Asi před rokem jsem potkala holčinu, která v prváku na VŠ studuje stejný obor, který jsem před 10 lety studovala já. A ta holčina mi pořád vnucovala názor, že učit děti je skvělé a mnohem lepší, než učit dospělé. Já učila na ZŠ 5 let a posledních pár měsíců dospělé a pro mě je to s dospělými (zatím) mnohem lepší. Nevnucovala jsem jí názor, že dospělí jsou lepší, jen sdělila svou zkušenost, ale ona se mě pořád snažila přesvědčit, že děti jsou lepší.
Debatu jsem ukončila s tím, že jí přeji, aby byla i po několika letech praxe přesvědčená o tom, o čem je přesvědčená doteď. Nikdy totiž dopředu nevíte, jestli budete i po několik letech v praxi mít stejný názor.
P.S. Ale určitě takové vztahy existují jen nelze nikdy dopředu říct, jestli lze učit celý život na základce, ehm pardon, vydržet s jedním partnerem
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.