Nejste přihlášen/a.
Snad někdo tu ví, o čem mluvím. Všimla jsem si, že tuto "nevýchovu" zastávají a naprosto obhajují rodiče, kteří mají malé děti. Rodiče starších dětí, pubertáků stoprocentně (aspoň v mém okolí) mlčí. Chápu, že v dřívějších stoletích neměly děti v očích dospělých žádnou hodnotu, ale teď se dle mě dostáváme tímto trendem do druhého a také nezdravého extrému. Mám děti ráda a náš vztah je "partnerský", na druhou stranu vím, kdy použít "řemen." Jedno dítě jej nepotřebuje vůbec, na něj stačí přísný pohled, případně zvýšit hlas, na druhé téměř ani vařečka nepůsobí. Přirozeně vařečce se vyhýbáme seč můžeme, ale zjistili jsme, že někdy prostě není zbytí -a dokonce nám vařečku v případě našeho dítěte poradili i dva psychologové, které dítě "zkoumali"! Prvně samozřejmě používáme domlouvací, přesvědčovací a jiné techniky.
Jsem si skoro jistá, že se tu názory budou velmi rozcházet. Jistě to bude tím, jaké má kdo z nás typy dětí. Každý bude mluvit ze své vlastní zkušenosti. Já třeba mohu říct, že kdyby u našeho jednoho dítěte nebyla po poradách s odborníky nastavená uměle zvýšená disciplína (dost opak "respektuj a buď respektován"), tak z dítěte by vyrostl velice líný a neštastný dospělý. Jistěže někdo může tvrdit, že to my rodiče jsme někdy udělali ve výchově chybu. To bych brala jen kdyby to druhé naše dítě nebylo tak vyjímečně "suprové", bezproblémové. K oběma jsme v prvních letech jejich životů měli stejný přístup.
"Respektuj a buď respektován" za mě - neberu. Beru, pokud je doplněno "respektuj a buď respektován a zkoumej, jak vychovat typ tvého dítěte."
Těším se na vaše názory, které respektuji )
Zdravím, je trend, kdy si dítě amo hledá mantinely a hranice. Určování těchto hranic dospělými je pro křehkou dětskou duši deprimující, vždyt dítě musí být hlavně osobnost. Pěkné. V praxi to fuguje u minima dětí, se kterými se lze domluvit a mají vzácnou povahu. Ze zbytku, který se nevzpamatuje během dospívání, vyrostou sebevědomí zmetci. Na dětech ve školce jde jasně vidět, kde doma šéfuje rodič, kde je rodič partnerem a kde šéfuje dítě.
Dřív bývalo zcela běžné, že mantinely chování vytyčovali učitelé, rodiče. U někoho to šlo domluvou, u někoho zvýšeným hlasem a u někoho výpraskem. Já pro své dítě budu partnerem, ale to neznamená, že nedostane na zadek, když si to bude zaslouží. Jedna kamarádka maminka, když jí dítě zlobí, tak mu naseká. U maminek, které nechávají děti růst jak dříví v lese, je přirozeně za generála. Děti má přitom na dnešní dobu vychované jako málokdo koho znám. Takže ano, respektovat individualitu, povahu a vlastnosti dítěte, ale zároveň používat zdravý rozum a navést dítě tak, aby vytyčené hranice nebralo jako nutnost a zlo, ale jako své vlastní přesvědčení.
I když z mých jiných příspěvků to možná tak nevypadá, tak s názorem "respektuj a buď respektován" lze, v zásadě, podle mne, souhlasit.
DOKUD dítě respektuje své rodiče (a přiměřeně i ostatní lidi), tak lze respektovat i jeho, proč ne. Ale ve chvíli, kdy to po dobrém NEJDE (tedy už neplatí "buď respektován"), přestává platit i první část - "respektuj" a na řadu přicházejí další výchovné metody.
Takže vlastně to heslo v nadpisu platit může, ovšem jedině celé.
Myslím, že dnešní výchova dětí je kruh, z kterého není cesty ven. Pokud dítě nemá značkové oblečení, elektroniku a sebevědomé chování, je v kolektivu za "socku" a nemá mezi ostatními dětmi jednoduchý život. Takže oba rodiče tráví maximum času v práci, tím pádem přiletí večer z práce urvaní, na dítě nemají čas ani náladu a špatné svědomí, že se dítěti dostatečně nevěnují vykupují drahými cetkami. Kdyby trávili s dítětem maximum času, povídali si a věnovali se mu, nebudou zase peníze a dítě bude v kolektivu odepsané. Jak z toho ven, nevím.
Plne s Vami souhlasim..mam dve deti od sebe 22mes. Prvni dite absolutne da se rict na dnesni dobu extremne hodne dite..ve skolce a okoli si ho nemuzou vynachvalit..obcas pokud je unaveny ma sve ,,knouraci nalady,, nebo ma sarvatky se segrou - to je jedine jeho minus.. Jinak do narozeni dcery jsme o nem nevedeli.. dcera je proste jina..tvrdohlava, uminena, neposedna.. na nej staci zvysit hlas a vi ktera bije..vi presne kde jsou jeho hranice.. u dcery uz je to kombinace cukr a bic..musim s ni hodne mluvit, domlouvat, vysvetlovat, nekdy malinko ustoupit,ale uz vi kde je hranice a pokud je prekrocena je na rade i proutek..ale tohle jsem u ni dokazala jen ja a castecne manzel..jinak babicku atd. ma tezce na salamu .. mam dite podle nich nevychovane...ale ja s ni probem nemam..nemam problem s obema cely den travit po svem - na zahrade, v obchhode, cekat hodinu u zubare, jit s dcerou na cviceni na hodinu aby koukala a byla v klidu je ji 2,5roku..podle me to neni vzdy o vychove ale i osobnosti ditete! presne jak pisete respektuj a buď respektován a zkoumej, jak vychovat typ tvého dítěte." Opravdu oba vychovavam jinym zpusobem a to jsou od sebe ani ne dva roky, presto je kazdy jiny..a okoli to take nevysvetlim...
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.